pátek 31. března 2017

SLOSOVÁNÍ ...

malé soutěže o jeden z mých pletených šátků.

Správná odpověď je

Tančírna v Račím údolí

a správně jste odpověděli všichni, někteří si našli v Toulavé kameře, někteří přímo znají.
Jsem vždy velmi ráda když se podaří zachovat a obnovit památky, které nám tu zanechali předci.

O losování jsem požádala manžela, který mi velmi rád asistoval a sám byl zvědavý koho vylosuje.



Zúčastnilo se 20 soutěžících, z nichž Helenka nechtěla zařadit do slosování :o).


A tramtaradá 

vylosovaná byla Vi Ja.

Výherkyni gratuluji a žádám o napsání emailové adresy do kontaktu vpravo shora.





Vám všem ostatním moc děkuji, udělali jste mi radost, že jste se mé malé soutěže zúčastnili a snad jsem některým dala i hezký tip na zajímavý výlet.
Já osobně bych se do Tančírny velmi ráda podívala a je to můj další zápis do seznamu výletů, které bychom s mužem chtěli uskutečnit.
Od nás je cesta hodně daleká, ale kdo chce, ten si zkratku 
vždy najde :o).

Krásný den přeji všem ...




čtvrtek 30. března 2017

TVAROHOVÉ LÍVANCE ...

jsem objevila na blogu 
u Věry .

Slíbila jsem nedávno neuváženě manželovi, že se budu snažit alespoň
2x do měsíce připravit sladké jídlo, které má rád.
Já sladké k obědu příliš v lásce nemám, a to si v sobě nesu již z dětství.
Jakmile bylo sladké, za hodinu jsem měla hlad :o)).

Vzhledem k tomu, že jsem se nabídla s hlídáním Jonáška, který se stále nemůže vymotat z rýmy a kašle, napadlo mne tvarohové lívance vyzkoušet, neboť sladká jídla má také rád.





Těsto je velmi jednoduché :

2 vejce
1 tvaroh ve vaničce (měla jsme zrovna kostku)
200 ml mléka
150 g polohrubé mouky

* žloutky, tvaroh, mléko rozmíchat, přidat mouku
* ušlehat sníh a lehce vmíchat do směsi
* smažit lívanečky































Příště bych těsto mírně přisladila.
Nafotit nazdobené na talíři jsem vůbec nestíhala, hlídala jsem, abych neměla marmeládu po celém stole, na židli a na zemi :o).

Jonášek zbaštil talíř polévky, dva lívance a 
moc mu chutnalo.

Jo, já také ochutnala ...





Připomínám, že ještě dnes máte možnost zúčastnit se SOUTĚŽE.

středa 29. března 2017

SLUNCI VSTŘÍC ...

a pomáhat po zimě rostlinám k jejich ničím nerušenému růstu, to láká každého z nás kdo máme zahradu či malou zahrádku.
Rychle rašící plevel musí ze záhonů pryč.
V úterý jsem nakoupila konečně macešky violky, pryskyřníky, primulku, sedmikrásky (teda ony se asi jmenují jinak, ale já jim tak říkám)
a vše jsem zasadila do nádob a truhlíků.






Pustila jsem se do pletí plevelů a nakypření půdy jednoho záhonku u pergoly, kde již byla hlína alespoň mírně naschlá a nelepily se mi koule bláta na nářadí.

Měla jsem v úmyslu se vrhnout ještě na jahodový záhon, ale najednou mne přepadla veliká únava. Začala jsem zívat a byla k nezastavení.
"To chce odpolední kávu" a šla si ji připravit. Sedla na lavičku a vyhřívala jsem se na sluníčku.
Káva však vůbec nepomohla.




Už jsem se do žádné práce ani nepustila, byla jsem jako vyždímaný hadr.
Navečer jsem dostala zimnici a opět zvýšenou teplotu.

Ráno vše v pořádku.

Tak nevím - jarní únava, příliš mnoho sluníčka, následky prodělané nemoci?

Nebo jsem přes zimu příliš lenošila a trocha pohybu venku
mne totálně vyčerpala?

Každopádně dnes je od rána pod mrakem
a já se raději zdržuji doma ... :o)



pondělí 27. března 2017

PADL NA MNE SMUTEK ...

a nechce se mi vůbec uvěřit té zprávě.

Zemřela

paní Věra Špinarová.

Zpěvačka, jejíž hlas jsem tolik milovala, při jejím zpěvu mi vždy běhal mráz po zádech.
Je mi to tolik líto.




Paní Věro, Vaše srdce se zastavilo tam, kde jste to tolik milovala.

Na koncertním pódiu ...


JARNÍ VÍKENDY ...

jsou vyloženě pracovní, obzvláště když přeje počasí, slunce svítí a i když je vzduch ještě celkem studený, musím přiložit ruku k dílu.
V sobotu jsem byla ještě jako mátoha, vzala jsem proto do ruky nůžky, obcházela záhony i keře, a vše suché odstřihávala.
S odplevelením musím počkat, hlína je ještě příliš nasákla vodou.



Den ode dne jsou rostlinky vyšší a derou se na povrch za slunečními paprsky. Baví mne je pozorovat.

Zase mi zmizely narcisky a já už nevím, jaké místo na zahradě jim vybrat, aby mi opravdu každý rok vyrašily a rozkvetly svými nádhernými květy.
Mám je tolik ráda.
Jenže hraboši zřejmě také, s tím rozdílem, že já cibulky narcisek nejím a oni evidentně s velikou chutí.






Nebylo toho mnoho k focení, ale i tak už je radost na zahradě pobývat.
Vše je na počátku růstu.

Začala jsem uklízet na pergole a vynášela opět ven vše, co k venkovnímu posezení budeme potřebovat.
Na tohle se těším vždy celou zimu.

A vyhlašovala jsem při práci přestávky!!

Káva venku totiž chutná přímo báječně...




Nezapomeňte si ještě zasoutěžit

Z D E



neděle 26. března 2017

S ÚSMĚVEM NA TVÁŘI ...

se fotí náš Jonášek.
V pátek jsem hlídala a když si tak hezky hrál s vláčky, vzala jsem do ruky fotoaparát, že si udělám nenápadně pár fotek.
Jakmile mne zahlídl, okamžitě se mu rozzářila tvář a začal volat :
"Babí, šýr..."
A tak jsem jenom cvakala .



Je to náš chroustíček, který stále dohání své dva měsíce předčasného příchodu na náš svět. Chodí již do školky, ač mu ještě nejsou 3 roky, ale je tak šikovný, že do oddělení předškolkářů ho vzali.

"Hele dědo, mám nový boty", chlubil se při svém příchodu k nám.
"Mám krásný batoh, je můj " strkal mi před nos modrý batůžek.
"No ten tvůj batoh je moc hezký" chválím.
"Ne tvůj, je můj" rezolutně prohlásil.
"Babí, chci Karkulu", navigoval mé vyprávění při poledním spánku.
"A ještě písničky" a já musela přeříkávat písničky a říkadla z naší oblíbené knížky.





Když jsme si hráli s vláčky, postavili z kostek nádraží a nakládali jsme vagonky, tak jsme se s mužem domlouvali, že už je přesně v tom věku kdy ho můžeme vzít bez problémů na výlet vlakem.

Už brzy Jonášku pojedeme ...




sobota 25. března 2017

CREMA TIRAMISU ...

dessert di prima classe.



Samozřejmě, že nejraději připravuji dezerty z klasických surovin, ale občas dojde k situaci, kdy se hodí mít pohotovostní sáček.
A tak v mém košíku nachází své místo Dr. Oetker.
Dneska jsem vyzkoušela
Crema Tiramisu.



Z jednoho balení jsem získala čtyři porce, skleničky jsem měla větší, takže jsou plněné do poloviny.
Dezert je chutný, není přeslazený a šlehal se 3 minuty se studeným mlékem.

Z posledních zamražených malin z naší zahrady jsem stihla ještě připravit
ovocné želé.



Vše vychlazené v lednici bylo příjemným zpestřením sobotního podvečera.


Oba dezerty byly hotové v cukuletu :o) a chutnalo všem.

Tak zase někdy příště Dr. Oetker...



čtvrtek 23. března 2017

SOUTĚŽ ...

a dárek jako odměnu za správnou odpověď 
pro jednu/jednoho (co kdyby se zúčastnil i muž)
 z vás mám připravený.
Zrovna dnes mám chuť ji vyhlásit. Jen tak.
Nemám žádné výročí blogu, to jsem v lednu prošvihla :o).

Vybrala jsem jeden z mých upletených šátků.

CLOSE TO YOU
autorky Justyny Lorkowské


"Mech a kapradí"






Pokud umístíte na svůj blog odkaz na mou soutěž, budu ráda, ale podmínkou
 to vůbec není - nerada kladu podmínky :o).

Postačí správná odpověď na mou otázku.

O jakou historickou budovu se jedná a kde se nachází ?




Nápověda :
Toulavá kamera 19.3.2017


Nedávná minulost
Stav .... byl do roku 2015 neradostný, budova byla ve velmi špatném stavu a 
bez okamžité pomoci by další roky nevydržela. V minulých letech se ovšem 
novým majitelem stala obec ...., která se v rámci svých možností aktivně 
snažila o její záchranu. V září roku 2009 byl vypracován projekt na rekonstrukci 
...., jehož součástí bylo i obnovení původního zadního traktu s úmyslem 
vytvořit víceúčelový objekt s bezbariérovým přístupem. Po 5 pokusech o získání
 dotace na opravu, byla 6. žádost úspěšná.  Na podzim roku 2014 se mohlo začít
 s rekonstrukcí.
Dříve jedna z nejkrásnějších staveb v okolí Javorníku. .... a restaurace se 
sálem, postavená v secesním stylu, patřila k vyhlášeným výletním místům obyvatel
 Javorníku i širokého okolí. Oblíbené byly pěší procházky z Javorníku, přes .... vrch,
 .... kazatelny, hrad .... a zpět do .... Údolí, nebo z .....
 do .... Údolí přes .... Důl. Před válkou se zde o sobotách konaly zábavy, o 
nedělích čaje s hudbou.


Okolí malebného místa zkrášloval parčík se skalkami, rododendrony, okrasnými

 dřevinami a stylovým venkovním posezením. Na místě pozdější .... stála
 koncem 19. století dřevěná parní pila, která patřila vratislavskému biskupství. 
V blízkosti se nacházela malá pekárna s prádelnou u .... potoka a naproti 
obytný úřední domek rovněž patřící vratislavskému biskupství. Na tomtéž místě 
na začátku 20. století vznikla vlevo od silnice na místě pily .... s restaurací 
a hostinskými místnostmi, vpravo byl obytný úřední dům adaptován na restaurační 
a hostinský objekt.

Po jeho pravé straně byl postaven dům podkoního a stáj pro koně, dnešní
 hájovna; bývalá pekárna s prádelnou byla v roce 1906 přestavěna na malý 
lokál zvaný „Jägerstube“ („Myslivecká jizba“). Všechny popsané budovy byly
 provozně propojené.

Zde je třeba podotknout, že celkově v .... Údolí stálo asi pět výčepních či 
restauračních zařízení: kromě zmíněných tří ještě tzv. „Waldhaus“ s šenkem 
a penzionem, který od roku 1913 provozoval Franz Winkler, a tzv. „Haus Isolde“,
 výletní restaurace s možností ubytování a tanečních zábav, dnešní budova 
tábora. Není tedy divu, že dolní část údolí žila bohatým společenským životem a
 byla oblíbeným výletním a turistickým cílem. Secesní .... sloužící jako 
restaurace, taneční sál a penzion (prameny označují její sloh i jako švýcarský) 
nechal postavit vratislavský biskup kardinál Georg (Jiří) Kopp v letech 1906-1907, 
a to na místě již zmíněné zbourané parní pily. Podle kardinála Koppa
 (1887- 1914), který je u nás znám i tím, že založil vidnavský kněžský seminář, 
získala .... i své jméno - Georgshalle. Koncesi na restaurační a výčepní 
živnost získalo biskupství 17. prosince 1906. Zděné přízemí se samostatným 
vchodem bylo rozděleno na dvě hlavní části, další dvě místnosti se nacházely
 v přístavbě. V severní části přízemí (tedy směrem k Javorníku) byla umístěna 
velká kuchyň, výčep a přípravní místnost. V jižní části se nacházela zásobní 
komora (špajz) a dvě obytné místnosti. Nebylo zapomenuto ani na sociální
 zařízení a dokonce na výtah, kterým se jídlo a pití dopravovalo nahoru do sálu.
 Vnější schody (dnes rozbité) vedly k samotnému přes 20 metrů dlouhému lokálu 
a tanečnímu sálu, který byl zbudován celý ze dřeva a skla. Sál byl obklopen 
dřevěnou verandou, obložení bylo barevně lakované, dřevěné trámky 
byly zdobeny plastickými ornamenty (zejména vinnou révou) a nejkrásnější 
částí .... byly barevné vitráže, v modrém a zeleném tónu, složené v secesním 
kánonu. Celá budova byla elektrifikována.


Po letech nevšímavosti :















Současný stav :















Doufám, že má otázka není příliš těžká, indícií jsem vám nabídla dostatek.

Tak hurá do soutěžení, čekám na vaše odpovědi do 30.3. 
a následující den vylosuji vítěze.


úterý 21. března 2017

STÁLE NEMÁM DOST ...

a přikupuji další pokojové rostliny.
Minulý týden (než mne skolil moribundus) jsem si domů přivezla další dva nové přírůstky. Nevím proč má hlava letos v sobě nosí neustále touhu vcházet do květinářství a okukovat jaké rostliny mají v nabídce. Tohle jsem opravdu již dlouho nedělala, mé nakupování v nich se většinou zaměřovalo hlavně na řezané květiny pro některou oslavenkyni.


Tahle květina mi okamžitě padla do oka a líbí se mi její jemnost až křehkost a bohatost růstem. Má nasazené drobounké kuličky, které prý rozkvetou bíle. Když jsem se ptala prodavačky na její název (nezapomněla jsem), odvětila mi, že je to druh voděnky. Tak zase nevím přesný.


Moc se mi líbil vysoký květinový obal, ve kterém byla kytka umístěna, jen jsem si vyžádala místo zelené barvy slonovou kost.




V druhém květinářství jsem objevila tuto rostlinku, kterou jsem již kdysi také měla. Zelenec - Chlorofytum má trávovité klenuté listy, které tvoří růžici, mají světle zelenou barvu a jsou bíle pruhované. Na svých převislých stoncích mívá drobné bílé květy, později vyhání mladé rostlinky, z kterých se mohou použít jako nové odnože.
A má dobrou vlastnost.
Zelenec zbavuje vzduch v místnosti toxických látek a některých choroboplodných zárodků.


Musela jsem však dohledat ještě větší obal než je na fotce, ten se mi zdál příliš akorát :o). Tak dostala ten samý, ale rozměrnější.

Zjistila jsem, že skoro nemá cenu si dopředu zvolit kytky, které bych chtěla, protože je většinou v květinářství nemají a stejně odejdu s jinou. Jednodušší je vkročit, obhlídnout a rozhodnout se pro to, co mi padne do oka. Pak se teprve ptám, jaké potřebuje rostlina pro zdárný růst podmínky a já se rozhodnu, zda jí je mohu dopřát.

A vás se prosím ptám.

Jaké máte zkušenosti s pokojovými rostlinami nakupovanými v OBI?

Tam mívají výběr dost pestrý, ale párkrát jsem si tam koupila opravdu malinkatou kytičku a většinou vůbec nepřežila.

Dejte mi tip na zajímavé pokojovky :o) ...





pondělí 20. března 2017

MÉ PŘÍTELKYNĚ KNIHY ...

mi dělaly společnost po celou dobu, nemocí vynuceného ležení.
Neumím si představit čím bych se jinak v této poloze zabavila.

A tak se v mé blízkosti objevilo hned několik knih :

Žítkovské čarování - Jiří Jilík
Had a hůl - Barbara Woodová
Lovec draků - Khaled Hosseini
Ve službách zla - Robert Galbraith

Byla to pořádná porce :o).


Téma žítkovských bohyní mne velmi přitahuje a již jsem četla knihu Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové.

Anotace :

Na moravských Kopanicích, v kraji bělokarpatských lesů a horských planin, se protínají siločáry minulosti a budoucnosti. Jen tak si lze vysvětlit, že některé ženy z osady Žítková uměly nahlédnout do dějů, které teprve nastanou. Říkalo se jim bohyně a jejich umění nazvali lidé bohyňováním.
Činnost těchto bohyní se ovšem zdaleka nesoustřeďovala jen na předvídání budoucnosti. Jejich úkol byl mnohem praktičtější – pomáhat a poskytovat rady tam, kde člověk pro svoji omezenou zkušenost nevěděl, jak dál. Vydejte se spolu s námi po stopách lidové magie v Bílých Karpatech, nahlédněte do života žítkovských bohyň a do dnes již zaniklého fenoménu, jehož kořeny sahají do pradávné minulosti.

Kniha je psaná spíše formou dokumentů, autor cituje různá svědectví z vyprávění místních lidí, čerpá z historických pramenů, popisuje typickou krajinu Žítkové. Zaměřuje se na dochované zápisy místního faráře, který proti bohyním velmi bojuje a svým jednáním se zaměřuje na jejich likvidaci, z jeho pohledu jsou to podvodnice čarodějné.
Ve srovnání s knihou Kateřiny Tučkové se mi tato líbila o trochu méně, občas se některé příběhy opakovaly jak v první části, tak ve druhé.
Avšak je zde zachyceno více jednotlivých případů pomoci, podrobně popsány rituály při používání bylin a nakonec i osobní setkání autora s poslední bohyní nepostrádá obdivuhodné zajímavosti.

************




Anotace :

Sýrie, rok 1450 před Kristem. Lee, nejstarší dceři bohatého vinaře, bylo právě osmnáct let, a tak má nejvyšší čas se vdát. Nabídku k sňatku od jednoho z nejzámožnějších mužů v zemi, ale také krutého a arogantního stavitele lodí Jótama, však její otec odmítne, když zjistí, že se v Jótamově rodině podle všeho dědí padoucí nemoc nebo-li epilepsie. Rozzuřený takovou veřejnou potupou začne Jótam vydírat Leina otce - buď se za něj Lea provdá nebo Jótam celou její rodinu zničí.
Mladá dívka vidí jedinou možnost, jak zachránit vlastní rodinu - pokusit se nalézt na nemoc lék. Když se v domě objeví nový písař David, tichý a pohledný mladík a navíc princ královské krve, události najednou dostanou zcela nečekaný spád.


Opět poutavý příběh mé oblíbené spisovatelky, kdy na jedné straně je postaveno nesmírně silné rodinné pouto proti nenávisti, závisti a zlobě bohatého stavitele, který svým vlivem chce tuto rodinu naprosto zničit. Daří se mu.
Hlavní autorkou všech jeho podvodů je jeho nenávistná sestra, která s ním žije v jednom domě a má na něj ohromný vliv. Ta má zároveň veliké cíle se svým synem a daří se jí přede všemi skrývat jeho veliké tajemství, pro které by nikdy nemohl dosáhnout postavení, jaké si ona vysnila. Trpěl padoucí nemocí.
Lea se postupně seznamuje díky vzpomínkám své staré tety, jejíž zemřelý manžel byl doktor, jak využívat léčivé rostliny. Neuměla však psát, aby mohla vše zaznamenávat na tabulky. Ale s pomocí písaře Davida se vše postupně naučí.
Čekají je však mnohé nesnáze a několikaleté odloučení.

************





Anotace :

Strhující drama ze současného Afghanistánu. Autor, kalifornský lékař, inspirován vlastními vzpomínkami, vypráví příběh osudových zvratů, jimiž jeho hrdina Amír prochází od dětství na cestě k dospělému zmoudření nejprve za mírových posledních let afghánské monarchie a poté za sovětské válečné okupace, na útěku z vlasti a při hledání nového života v emigraci. Události těžko pochopitelné krutosti i bezmezné oddanosti a očistné lásky se v tomto bravurně napsaném románu střídají bez sentimentu, bez jediného zbytečného slova. 


Jsem ráda, že jsem přečetla všechny tři knihy tohoto spisovatele.
Je opravdu nadaný vypravěč.
Ani v tomto příběhu nechyběly emočně vypjaté situace, kdy mi běhal mráz po zádech. 
Dvě hlavní postavy, malí kluci, kamarádi na život a na smrt.
A v jeden den se všechno změní.
Tolik bolesti, nepochopení, ztrát a nacházení, zklamání a zrady, lítosti a smutku.
Co se stalo, vrátit se již nedá.
Lze odpustit, odčinit, otevřít srdce a náruč, dát lásku.
Avšak mnoho let uplyne, než se Amirovi podaří vše napravit.

************





Anotace :


Cormoran Strike čelí pomstě v nejtemnějším případu své kariéry. 

Třetí případ Cormorana Strika a jeho sympatické asistentky Robin přináší nejen ďábelsky rafinovanou zápletku s neočekávanými zvraty, ale také poutavý příběh o vztahu oblíbené dvojice vyšetřovatelů na křižovatce osobních i profesních životů.

Představte si, že jednoho dne obdržíte balíček s useknutou ženskou nohou. I neohroženou Robin Ellacottovou, asistentku soukromého detektiva Cormorana Strika, tento záhadný balík vyděsí k smrti. Jejího šéfa hned tak nic nerozhodí, ale ani on tuhle výstrahu nebere na lehkou váhu. V minulosti narazil na čtyři osoby, které přichází v úvahu jako viníci a Strike moc dobře ví, že žádná z nich se neštítí ani nejhoršího násilí. Policie se zaměří na jednoho z podezřelých,jenže Strikovi je čím dál jasnější, že právě ten pachatelem není. Spolu s Robin se pustí do pátrání na vlastní pěst a ponoří se do temných a zvrácených světů zbylých tří podezřelých. Záhy však dojde k dalším hrůzným činům a Strikovi s Robin začne rychle docházet čas...



Vychutnala jsem si další detektivní bonbónek.
Musím říct, že tato dvojice z detektivní kanceláře je mi velmi sympatická a jenom doufám, že J.K.Rowlingová bude pokračovat v psaní.
Napínavé až do konce a moc jsem si to napětí užívala.
V jednom momentu jsem si vraha sice správně tipla, ale během další chvíle mne dějová linka velmi rychle zavála naprosto jinam a já si řekla blbost, to nebude on.
Rozuzlení nečekané - jako vždy.


Když marodím, hodně čtu a uvedené tituly jsou toho příkladem :o), protože jediná útlá kniha byla Žítkovské čarování, všechny ostatní a ta poslední obzvlášť, byly pořádné bichle.

Má zásoba nových knih se mi ztenčila ...












sobota 18. března 2017

ZAVRTANÁ DO PEŘIN ...

jsem již čtvrtý den.






Ve středu to začalo, odpoledne jsem se již musela odebrat do postele.
Schvátily mne horečky, které se šplhaly k číslu 39 a já celá omámená se jen napájela čajem, doplňovala Paralen a po většinu dne spala.
Zprvu to vypadalo na klasickou chřipku, celé tělo bolelo, každý kloub o sobě dával vědět.
Dva dny v posteli a budu fit, proběhlo mi hlavou.
Přidal se však knedlík v krku, hukot v celé hlavě, tlak do uší.
Asi se o mne pokouší angína, říkám si, ale není to takové, že bych nemohla ani polknout slinu, to spraví pastilky proti bolesti v krku a zábaly krku. Představa, že v těch horečkách sedím u doktora v čekárně, mne již dopředu děsila a měla jsem pocit, že to vyležím a bude dobře.





Zřejmě jsem to úplně nevyhodnotila správně a měla jsem MUDr. navštívit, antibiotika by zřejmě nasadila a já mohla mít rychleji po nepříjemných stavech.
Společnice v mém poctivém ležení mi dělají knihy a můj muž se pečlivě stará o dostatečný přísun ovoce, o jídlo (na které vůbec nemám chuť).
Teprve dnes jsem schopná si vzít do postele notebook a vnímat něco jiného než hrnek čaje, teploměr, pastilky, zábal. 
Musela jsem zrušit setkání s kamarádkou, která byla loni v Dubaji a ještě jsme se od té doby neviděly a tolik jsem se těšila na její vyprávění.
Musím zrušit nedělní rodinný oběd u příležitosti dvou svátků mužské části rodiny a to mne velmi mrzí. Nejsem však vůbec schopná fungovat v kuchyni a uvařit pro tolik lidí, upéct moučník, slavnostně prostřít.
Cítím, že jsem tak vyčerpaná, že je to nad mé síly i když jsem si myslela, že v sobotu vylezu z postele a rozpohybuji své tělo.
Kdepak, vůbec to nejde.
Jsem jako mátoha mátožná.

Nebylo by správné, abych se přemáhala
 a za každou cenu to chtěla zvládnout.

Vše se přeci dá odložit, změnit termín, oslavu přesunout.
Nemoc se však přesunout na potom nedá.

Zdraví je totiž opravdu přednější...




P.S. To, že zde na blogu byly příspěvky i když jsem byla v horečnatém delíriu, bylo způsobeno mou přípravou předem a automatické publikování :O).
Někdy se příprava hodí.