středa 26. července 2017

CUKETOVÝ SALÁT...

ke grilovaným pochoutkám, ale třeba i k malým kuřecím řízečkům.
Recept mám již delší dobu a salát vždy všem moc chutná.




Tak kdyby se vám chtělo ho vyzkoušet,
zde je recept:

- oloupanou malou cuketu (či dvě) nakrájet na malé kousky (jako na bramborový salát)
- povařit ve slané vodě asi 4-5 min (mladá stačí jenom spařit, starší větší chce povařit)
- IHNED ochladit studenou vodou (má být na skus jako brambor, tak pozor na přílišné změknutí)
- nechte dobře okapat
- a nyní si připravíte vše, na co máte chuť v salátu mít

* červená paprika, kukuřice, hrášek, nakládané bílé cibulky, balkánský sýr, kyselá okurka, šunka (variace jsou na vaší chuti) vše na malé kousky pokrájené

- přidáte lžičku hořčice a majonézu
- osolte, opepřete
 a nechte řádně vychladit.



Kamarádka nechtěla přidat maso, jenom tento salát :o).

Dobrou chuť ...


úterý 25. července 2017

DETAILY ...

ze zahrady.

Stačí vzít fotoaparát do ruky a obejít všechny kouty.
Zachytit barvy přírody.
Opět žasnout.
Vnímat tu krásu.
Cítit všechny vůně po dešti.
Pozorovat motýly.
Slyšet bzukot včel.

Zhluboka se nadechnout.












Být šťastná v tom letmém okamžiku.

Tak málo občas stačí ...



pondělí 24. července 2017

JAK JSEM MOHLA ZAPOMENOUT ...

na vystoupení Václav Hudečka
v našem kostele při Dvořákových slavnostech, které se v tento čas u nás již konají několik let a já pravidelně na ně chodím??

zdroj foto : Wikipedie

Nepochopím a vážně mne to hrozně mrzí.
Tolik jsem se těšila.
Manžel mi v informačním centru v sobotu dopoledne koupil vstupenku, nechal si ji však v peněžence (čímž na něj fakt nic nesvádím) a já si ji bohužel nevzala ke kalendáři na oči, kam si je vždy ukládám. 

Jsem už fakt mimo.

To zapomenutí bylo tak jednoduché.

Nedělní odpoledne jsem při dešti věnovala žehlení, které se mi nahromadilo a nestíhala jsem při hlídání Jonáška všechno po dovolené úspěšně dožehlit. Byla jsem ráda, že jsem se do toho pustila a mám hotovo.
Vzala jsem si knihu a magazín, že si budu na pergole číst. Pročítám článek, kde je zmiňován kostel a v tu chvíli - BING - myšlenka jak hrom mne uhodila přímo do hlavy.
Kolik je hodin?
Půl šesté, tak to mám smůlu. 
Než bych se oblékla a došla do města, bylo by po vystoupení.

Je mi to líto a jsem na sebe opravdu naštvaná.
Jdu za mužem a ptám se ho : "Kde mám nyní být?"
Dojde mu to okamžitě a nabízí rychlý odvoz.
Jenže čas je neúprosný, i tak by to bylo zbytečné, ale oceňuji sounáležitost a soucítění.

Ach jo.
Už se vám něco podobného někdy stalo?

Mám obavy, zda postupně nebude hůř ... :o)





neděle 23. července 2017

ROZMARNÉ SOBOTNÍ ODPOLEDNE...

plné deště, vody, silného vichru, slunce.

Všechno nejlepší ...

Mascarponový borůvkový dort s čokoládovými čočkami Venezuela origin 72%  kakaové hmoty

Malá rodinná oslava narozenin mého muže a prostředního syna.
Muž již roky nepočítá, synovi bylo krásných 35 let.

Maso na grilování se marinovalo, drobné pečivo a borůvkový dort zastudena jsem měla připravené den předem, zeleninové saláty byly dílem okamžiku hotové v sobotu dopoledne.


Od rána slunečno, teplo a já bych se nejraději jenom cachtala v bazénu, odpočívala na lehátku s knížkou :o).

Nedávno jsem si nakoupila v KIK nové letní dekorace - nádech moře :o)







Když k nám všichni dorazili, a dary byly předány, sedli jsme si ke kávě a rozkrájeli si dort, nebe se vzápětí zatáhlo ze všech stran. 



Utíkala jsem zavřít střešní okna.  Od jihu nekompromisně na nás vtrhl silný vítr, který s prudkým deštěm vytvořil okamžitě neproniknutelnou hradbu kolem nás. Ještě, že máme pergolu ze dvou stran chráněnou zdí a tak jsme se choulili v jejím rohu. Viděli jsme, jak vítr ohýbá vysoké jehličnaté stromy, jak padá velký slunečník, upevněný v mramorové dlažební kostce, přímo těsně vedle bazénu, jak lítají všude květy ze závěsných květináčů, jak smetl dva truhlíky s muškáty, jak se plní bazén vodou skoro již přes okraj. 
Vítr shodil na pergole skleněný obal na čajovou svíčku.
Křáp a všude plno střepů. 
Rychle zamést, aby se děti nepořezaly.
Jonášek si posléze hraje s malou lucerničkou na svíčku.
Křáp a jednou sklíčko, které se mu záhadný způsobem podařilo vysadit, se válí rozbité na zemi.
Rychle zamést, aby se děti nepořezaly.
Nepřestává pršet.
A já celá nešťastná vidím, že jsem zapomněla zavřít v ložnici, která směřuje právě k jihu, ventilačku a přesně tam vítr žene spoustu dešťových kapek. 
Tak to nám bude naše plovoucí podlaha pěkně plavat - probíhalo mi hlavou.
Neplavala.
Za to nám kapalo v obýváku přímo na jídelní stůl ze stropu, kam vniklá voda zatekla lištou podél plovoucí podlahy a našla si cestičku.
Kap, kap, kapy kapy, kap.

Víc jak po půl hodině se vše začalo uklidňovat a my rovnali vše co bylo zpustošené či povalené.
Teplota během té doby klesla z 27°C na 17°C a všem nám byla pěkná zima. Z tílka a kraťasů jsem se musela jít převléknout.

Začali jsme připravovat grilování, marinovaná žebra a kuřecí prsa po zahřátí do vzduchu vířila vůni koření. Najednou začaly být plameny od hořáků větší a větší, z grilu se linul dým.
Co se to děje?
Rychle vypnout hořáky, uzavřít plyn, odebrat maso mimo gril.
Plameny si dál žily svým životem.
"Mami, to zřejmě hoří odkapaný přebytečný tuk z minulého grilování" - říkají synové.
"Vždyť jsem ho včera celý vyčistila, to není možné" - bráním se.
Gril totiž čistím po každém grilování, na tom si zakládám. Vše vyndám a umývám.
Usoudili jsme, že zřejmě uvnitř pod hořáky je ještě nějaký odkapávací prostor, kde se vše nashromáždilo.
Musíme najít návod k sestavení a prostudovat.
Až vše vychladlo a vyvětralo se, začali jsme znovu.
Už bylo vše v pořádku.

Teplota znovu stoupá a nebe se rychle rozjasňuje.
Ťukáme si na zdraví, baštíme dobroty.
Jonášek se žene k mamince, ožene se ručičkou a sklenka na nožičce, naplněná Cinzanem, se řítí přímo na zem.
Křáp a už máme opět střepy.
Rychle zamést, aby se děti nepořezaly.

"To je nějaké znamení, tolik střepů během jednoho odpoledne", říkám si v duchu.

Ale jaké ? ...



P.S. Na každou oslavu se snažím vše co budeme potřebovat nanosit a připravit dopředu, hezky prostřít, na nic nezapomenout. A pak během chvilky je vše v chaosu, je málo místa na odkládání, všude něco překáží a já mám pocit, že to mé zdobení a příprava vlastně byla zbytečná :o))). A když jsou na oslavě děti, je vždy vše vzhůru nohama. Jenomže bez nich by to přeci nebylo ONO...
   

pátek 21. července 2017

V SEDLE KOLA ...

i když ne každý den, jsme trávili týden s vnoučaty v naší oblíbené Lužnici u Třeboně.
Cyklotrasy jsme prokládali malými výlety, abychom dětské cyklisty neotrávili každodenním šlapáním a tak to byl týden velmi pestrý.


Nejdelší trasu během jednoho dne jsme ujeli 57 km a museli jsme je opravdu chválit. Byli pohodoví, disciplinovaní, dodržovali pokyny při přejezdech po silnicích, nereptali a užili jsme si i plno legrace.




A výlety ?
Zajeli jsme do Borovan na Borůvkobraní, kde nás spláchl pořádný lijavec a spoustu stánků jsme ani nestihli obhlídnout.



Atrakce Jízda na dřevěném koni s bodcem končila pořádnou sprškou vody a obě děti byly mokré v době, kdy svítilo slunce, uschnout však ani nestačily, když přivály mraky déšť. Museli se pak dosušovat v autě :o).



Navštívili jsme Schwarzenberskou hrobku v Třeboni, objeli lodí rybník Svět, tvořili v Marcipánové dílně, zajeli do překrásné Zoo v Hluboké n.Vltavou. Zde jsme měli štěstí na komentované krmení medvědů a rosomáků. Byl to ohromný zážitek nejenom pro děti, ale i pro nás. Pokud zavítáte do těchto míst, návštěvu zoologické zahrady opravdu velmi doporučuji.










Vzhledem k tomu, že na penzionu bylo vlivem letních prázdnin i hodně dětí, naše se okamžitě se všemi skamarádily a každý den se řádilo v prostoru určeném pro jejich hrátky. Na závěr týdne parta dospěláků připravila pro všechny děti společnou bojovku - Hledání pokladu. Museli hledat indicie, plnit úkoly a hlavně, museli vše zvládnout jako tým. Děti byli nadšené. Věkové rozpětí 2-13 let :o).





V pátek se děti loučily společným opékáním buřtů a slibovaly si, že se příští rok na stejném místě opět potkají.


Za touto krásou se rádi vracíme i my.






Zase za rok...


PS: A ještě si musím zapsat - došlo na trhání první stoličky, Andulka to zvládla sama sobě. Máťa si narval pravou ruku s řídítkem pod dřevěné zábradlí při přejezdu dřevěného mostku. Řval jak tur a my ruku páčili ven se strachem, aby neměl zlomené prsty. Sedřel si "jenom" všechny klouby a večer už čutal se všemi fotbal. Každé ráno vstávali po deváté hodině a to jsme je pomalu museli budit. Byli úžasní, veselí, poslušní, docela si i po sobě na pokoji uklízeli. Na čtení knih nebyl čas, ale hráli jsme karty, Dámu, povídali si a hlavně hodně smáli.
Ty vzpomínky navždy zůstanou v nás...