pátek 28. dubna 2017

ZMRZLA ...

nám poprvé sadba, kterou si ve skleníku připravujeme k výsadbě 
i na venkovní záhony.
Papriky, okurky hadovky, cukety nezvládly nástrahy
 letošního mrazivého jara.

Dočkáme se letos podobné úrody?


Ne nadarmo se říká

 - březen, za kamna vlezem,
duben ještě tam budem.

Letos pranostika platí úplně do puntíku. Doma je nutné topit, v 15 °C v obýváku se nedá fungovat, jedině zachumlat na celý den do peřin s knížkou v ruce.

Mám pocit, že čeho je moc, toho je příliš a sněhová kalamita v některých krajích naší země, je po prožité zimě opravdu nechtěná a obtěžující.

Nezbývá nic jiného, než koupit nová semínka a zasadit.
Zjišťujeme, že v obchůdku, kde je vždy kupujeme, protože prodávají česká, mají totálně vyprodáno a čekají na zboží.
Nejsme prý jediní, komu sadba pomrzla.
Příliš nás to neutěšuje :O).

Jsem zvědavá, zda vůbec letos přijedou na naši místní malou tržnici obvyklí dodavatelé letniček, zeleninové sadby. Budou mít co prodávat?
Jako kdyby letos už jaro proběhlo během těch pár hodně teplých dní.
Četla jsem, že letošní léto má být ještě sušší než loňské.
Při pohledu z okna se mi tomu vážně nechce věřit.

Budu mít na zahradě stejnou  barevnou paletu i letos ?


Jsem zalezlá doma a z okna pozoruji, jak mi záhony opět zarůstají plevelem, jak pilně pampelišky nakvétají, trávník si radostně roste a houstne, jak stonky srdcovky ohnul vítr až k zemi, jak tulipány mají po celý den uzavřené hlavičky.

Za týden máme jet na prodloužený cyklovíkend do jižních Čech a já poslouchám zprávy o počasí, jaká je tam sněhová kalamita. Pojedeme ?

A u nás venku prší a prší...








čtvrtek 27. dubna 2017

KEFÍROVÝ OŘECHOVÝ KOLÁČ ...

pro dnešní odpolední pečení.
Zřejmě proto, že jsem o víkendu nepekla když jsem výletovala, měla jsem dnes nesmírnou chuť něco upéct.
Sáhla jsem po receptu na rychlý koláč.
Kefír byl v lednici, zbytek vyloupaných ořechů ve sklenici, nic mi nebránilo vyndat ostatní ingredience a pustit se do voňavé činnosti.



Původní recept byl obsahem k pečení na plechu, upravila jsem si tedy na poloviční dávku do mé oblíbené koláčové formy.

* 200 g polohrubé mouky
* 100 g cukru
* 1/2 prášku do pečiva
* 1 vejce
* 250 ml kefíru 
(bílého jogurtu, kysané smetany - možno zaměnit)
* 4 lžíce oleje
* 150 g ořechů nadrobno nasekaných
 (já prohnala v malém robotu)
polovinu jich dáme do těsta

- vše řádně promíchat, zamíchat, pospojovat :o)
a vlít do formy
- na povrch těsta nasypat zbylé ořechy
posypat vanilkovým nebo skořicový cukrem
- péct na 180°C vyhřáté troubě dozlatova




Po upečení už jenom netrpělivě čekám na vychladnutí,
zdobím lžičkou kysané smetany a je mi naprosto jasné, že čaj,
který jsem si včera koupila, mi stejně nepomůže a ke koláči se nehodí.
Jenže tenhle čaj je chuťově moc dobrý a já si ho uvařím až navečer.
Krabička s provokativním názvem mne stejně neodradila, abych kousek neochutnala.




Kefírový ořechový koláč je samozřejmě výborný i ke kávě.
Muž ještě neochutnal, nasával jenom vůni z trouby se linoucí a těšil se, že si zakrojí až se vrátí domů.



Jo, zbude mu, já ochutnala opravdu jenom jeden kousek ... :o)




pondělí 24. dubna 2017

MĚSTO OLOMOUC ...

a okolí, jsme si vybrali na víkendový pobyt pro další poznávání
naší vlasti.


Plánovala jsem v únoru a netušila jsem, že nás čeká koncem dubna chladné, deštivé, sněhové a místy i mrazivé, nelítostné aprílové počasí.
My ze severu jsme sice odolnější, ale čeho je moc, toho je příliš a mé těšení se na výlet, se sunulo víc a víc také k bodu mrazu. Ještě, že jsme měli rezervované ubytování, nerada bych platila za zrušení, proto jsem nereptala, ve čtvrtek sbalila věci a přála jsem si jediné, ať nechumelí a neprší, slíbila sama sobě, že chladivé dny vydržím s dostatkem vrstveného oblečení a plánovaný program zvládneme.

Kupodivu mé přání bylo vyslyšeno.
Nevytáhla jsem deštník ani jednou.


Naše ubytování jsem vybrala na okraji Olomouce a v hotelu Prachárna jsme se cítili velmi příjemně.

Asi však začínám být roztržitá :o), neboť po příjezdu a otevření kufru u auta jsem zjistila, že můj jarní baloňák si pěkně v klidu a teple visí doma na věšáku a do Olomouce se mnou nepřijel. Okamžitě jsem se stala zdrojem vtípků mého muže, ale přiznám se, že jsem se chechtala sama sobě.
Díky tomu, že jsme očekávali dny spíše chladnější, vzala jsem sebou (ač již po zimě uložené) i bundy zimní. Dobře jsem udělala, nemusela jsem shánět po obchodech něco na sebe a v této bundě jsem oběhala všechno. A jak mi v ní bylo prima.

Pátek odpoledne patřil Floře - výstavě květin. To, že přijedeme zrovna v termínu kdy se koná, jsem zjistila úplnou náhodou, v plánu to prvotně nebylo.
Výstava příjemně zpestřila naše setkání s Olomoucí.





Myslím, že slov není třeba.

Sobota - celý den patřil památkám a začali jsme návštěvou
Svatého Kopečku.
Nepřehlédnutelná dominanta.
Premonstrátský klášter s bazilikou Navštívení Panny Marie.



Odtud se vydáváme na hrad Šternberk.


Hrad Šternberk založil v polovině 13. století Zdeslav z Chlumce a ze Šternberka, příslušník starého českého šlechtického rodu. První písemný záznam najdeme v listině z roku 1269. Dokument zároveň vymezoval hranice šternberského panství a kláštera Hradisko. Z obranného sídla byl hrad v 70. letech 14. století přestavován a rozšířen. Biskup Albert II. ze Šternberka, významný církevní hodnostář a vlivný diplomat, využíval hrad jako svou rezidenci. Pozornost biskupa se upírala především ke kapli, kterou nechal vyzdobit ve stylu panujícím tehdy na dvoře Karla IV. Během prohlídky vás překvapí členitost hradu a jeho velká rozloha a bohatá výzdoba od gotiky až po secesi.V 16. století proběhla díky rodu Berků z Dubé a Lipé renesanční rekonstrukce hradu. Po rozsáhlém požáru byl hrad přestavbou rozšířen o renesanční křídlo s „Vizitkovým sálem“ a s unikátními hráňovými klenbami. Berkové také zasáhli do života v podhradí, v němž nechali vybudovat systém hospodářských a správních budov. Historie hradu Šternberka je bezprostředně spjata s rodem Šternberků i s pohnutými chvílemi českých dějin – s husitskými válkami, s potomky českého krále Jiřího z Poděbrad, s knížaty z Min­strberka i s třicetiletou válkou, během které město i hrad značně utrpěly. Kolem roku 1699 koupil sídlo kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. V držení jeho rodu zůstal hrad až do roku 1945. Hrad nebyl dlouhou dobu užíván a chátral. Teprve v roce 1886 bylo rozhodnuto o jeho generální rekonstrukci podle projektu vídeňského architekta Karla Gandolpha Kaysera v duchu romantického historismu. Vzniklo luxusní sídlo splňující požadavky moderního aristokrata Jana II., který postupně vybavil své sídlo historickým mobiliářem, obrazy, nábytkem, plastikami, gobelíny.

Vracíme se do Olomouce a procházíme již notně unavení další památky v centru města.



Odměňujeme se v kavárně Caffe Opera na Horním náměstí.
Káva a zákusek pro pozvednutí energie.

A zde důkaz, že jsem zde opravdu byla, 
fotoaparát vzal občas do ruky i můj muž :o)).





Neděle - a již nás čekají dva poslední cíle.

Hrad Bouzov, na který jsem se těšila velmi a nakonec předčil má očekávání. 
Stojí ve stejnojmenné vesnici jihozápadně od města Loštice. Působí dojmem dobře zachované středověké památky, jeho současná podoba však pochází z romantické přestavby z přelomu 19. a 20.století. Hrad je majetkem České republiky a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR a v roce 1999 byl zapsán na seznam národních kulturních památekPatří mezi nejnavštěvovanější památky v Česku a je vyhledávaným místem filmařů.


Hrad byl založen na počátku 14. století. Prvním známým držitelem hradu byl Búz z Búzova v letech 1317 – 1339. Od poloviny 14. stol. jej drželi páni z Vildenberka, kteří v roce 1382 prodali panství moravskému markraběti Joštovi. Ten je pak v roce 1396 přenechal svému přívrženci Heraltovi z Kunštátu. V rukou pánů z Kunštátu zůstal hrad Bouzov s kratšími přestávkami téměř až do konce 15. století. Je pravděpodobné, že na hradě Bouzově se narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad.



Jiří z Poděbrad postoupil panství někdy před rokem 1442 svému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. V letech 1472 - 1696 byl v majetku mnoha různých českých a moravských rodů. Pak celé panství kupuje Řád německých rytířů. Majetkem řádu zůstal hrad až do 1. 10. 1939, kdy byl konfiskován jako majetek spolku - nebyl uznán jako církevní majetek. Spolu s dalším řádovým majetkem byl předán do správy Gesellschaft zur Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler se sídlem v Berlíně.

Po válce byl hrad zkonfiskován a od roku 1945 byl ve správě Národní kulturní komise, Státní památkové správy, (Krajského) Vlastivědného ústavu (muzea) v Olomouci a od 1. 1. 1994 je ve správě státní příspěvkové organizace Státní hrad Bouzov.

Řád německých rytířů stále usiluje o jeho navrácení.
Vzhledem k času jsme si vybrali pouze základní prohlídku a pak nás mrzelo, že jsme nezvolili rozšířenou.



A poslední zastavení ?

Přeci nemůžeme z Hané odjet, aniž bychom v Lošticích v podnikové prodejně firmy A.W. nezakoupili olomoucké tvarůžky. 

V roce 1876 zde  zahájil výrobu Josef Wessels se svým synem Aloisem.
V roce 1991 byla firma vrácena v restituci potomkům původních majitelů a v roce 2010 tvarůžky získaly chráněné zeměpisné označení.


Podniková prodejna v Lošticích - foto - webové stránky firmy. 


Rozloučili jsme se s Olomouckým krajem,
 Hanou,
 úrodným místem Moravy.

Snad brzy zavítáme opět ...








čtvrtek 20. dubna 2017

DĚLÁNÍ, DĚLÁNÍ ...

všechny smutky zahání.
Dělání, dělání je lék.
Dělání, dělání to nám úsměv zachrání.
Dělání, dělání je lék.

***

A ty smutky jsou z aprílového počasí, které se nechce umoudřit a mnohým z nás kazí dojem z jarních dnů. Když v některých lokalitách napadne 20-30 cm sněhu, nikdo z něj asi radost nemá.
I příroda by přivítala více slunce a teplejší dny.
Stromy jsou v květu a jejich něžná kvítka si s mrazem nerozumí, nechápou proč jim tolik ubližuje.
Místo, abychom po zimě zkrášlovali své zahrady, chodili po výletech, do lesů, sedíme v nevlídných dnech doma.

Já jsem se pustila do dalšího háčkovaného šátku z překrásné příze 
Malabrigo Arroyo - odstín Coffee Toffee.

 Háčkuji si, háčkuji, ale klubíčko mizí příliš rychle, až bylo najednou v košíčku prázdno. Zkouším velikost šátku na krku, není velký, ale krk by zakryl.
Jenže tak nádherná merino vlna si zaslouží větší rozmach a rozhoduji se 
proto přiobjednat přadeno.
Odstín je vyprodaný, musím si počkat.
Práci odkládám.

Přeci však nebudu sedět odpoledne či večer u televize s rukama naprázdno ?
Vybírám z návodů pletený šátek 

MEADOW GRASS
od Heidi Alander


Volím tyrkysovou a světle modrou Floru od Dropsu
65% Wool a 35% Alpaca.
Mám ji v zásobě naštěstí dost.

Šátky se mi začínají hromadit, kdybyste někdo měl zájem, ozvěte se :o) na kontaktním formuláři.

Rozečtená kniha.


Raději bych však s pletením, háčkováním či knihou byla na zahradě.

Aprílové počasí má trvat dalších čtrnáct dní.

Ach jo, smutek z toho zaháním - děláním ...





středa 19. dubna 2017

NOVOU KOSMETIKU...

zrovna nyní zkouším, a protože jsem příjemně překvapená,
podělím se i s vámi.

Tělové mléko.


Tělová mléka používám hojně, ráda pleť po sprchování či koupání zvláčňuji a s přibývajícím věkem je tento zásah potřebnější čím dál víc.
Pleť si o to přímo říká a vše "vcucne" rychlostí blesku.




Hydratační mléko na tělo a ruce od firmy YOPE obsahuje 98% přírodních látek, neobsahuje minerální oleje, parabeny, silikony, barviva a PEG.

Velmi příjemná vůně skořice a vanilky provoní pokožku na mnoho hodin a jejich výtažky chrání před volnými radikály a zpomalují proces stárnutí.
Arganový, mandlový a kokosový olej pokožku báječně vyživují a posilují její přirozenou bariéru, to má pleť vyloženě potřebuje.
Extrakt aloe vera neutralizuje podráždění a zmírňuje svědění suché pokožky, což mi také vyhovuje.
Bambucké máslo chrání proti nadměrné ztrátě vlhkosti a pokožka díky němu zůstává dlouhou vláčná a na dotyk příjemná.
Mléko má příjemnou konzistenci, ne tekavou a dobře se vtírá do pokožky.
Je vhodné i na ruce.

Balení s pumpičkou oceňuji, dávkování a aplikace na tělo se stává jednodušší.
Výhodný obsah 500 ml.




Přírodní deodorant.




Vybrala jsem si s levandulí a mátou od firmy Ponio (slovenská firma vyrábějící přírodní kosmetiku).
Složení deodorantu nezabraňuje přirozenému pocení, ale jeho antibakteriální účinek zabraňuje nepříjemnému zápachu.
Musím říct, že funguje na výbornou.
Jen si zvykám na jeho jiné složení, konzistenci má hrubší než jsem zvyklá z dosud používaných tuhých deodorantů/antiperspirantů.
Má čisté přírodní složení - jedlá soda, kokosový, slunečnicový olej, olivový vosk, kaolin, olivové máslo, esenciální oleje levandule a máty, rozmarýnový extrakt.
Stačí opravdu vetřít malé množství.
Balení je ekologické z tuhého papíru.




Znáte některý z uvedených produktů ?
Vybírala jsem ZDE.

Já jsem s nimi opravdu spokojená ... :o)



úterý 18. dubna 2017

SCHODY SKORO DO NEBE ...

bývají na každé rozhledně a já s některými bojuji. Tedy bojuji spíš sama se sebou, schodům to je většinou naprosto jedno, že se mi houpe žaludek a mírně třesou nohy, a potichu se mi vysmívají. Nejhorší jsou schody železné, otevřené v prostoru, případně chráněné "obalem" z prken. Ach jo.

- Závratě z výšek ? Co to má být ? Vždyť my jsme tu člověče pro tebe, stoupej s námi  do výšin, rozhlédni se a žasni. -

Sloup v Čechách.




Naproti vidíme Skalní hrad, který je nyní v majetku šlechtického rodu Kinských
(vpravo dole).




Rozhledna Na stráži byla postavena v období let 2010 až 2011 na výšině nad obcí. Předtím zde byla restaurace, která v roce 1999 vyhořela. Stavba slouží zároveň pro vysílače mobilního operátora.Po roce 1933 byla na skále Breiterstein (česky Vysoký kámen) s pěkným rozhledem postavena turistická chata Wachsteinbaude. V období před rokem zde převažovalo německé obyvatelstvo, jména byla tedy především německá. Daleko později byla dřevěná chata využívaná jako rekreační středisko Na stráži. To bylo po roce 1990 opuštěno a roku 1999 chata shořela. Její zbytky byly odstraněny roku 2005.Původní projekt počítal se stavbou penzionu a 40 metrů vysokého vysílače pro T-Mobile. Projekt byl pro nesouhlas občanů přepracován ve prospěch rozhledny. Stavba rozhledny a navazujícího penzionu byla zahájena na podzim roku 2010, věž s anténami byla dostavěna v červnu 2011. Slavnostní otevření rozhledny se konalo v červenci 2011. Železná rozhledna stojí na skalním masivu vysokém 354 metrů. Vlastní rozhledna je vysoká 33 metrů, má vyhlídkovou plošinu ve výšce 26 metrů od své paty. Její součástí je 150 schodů.

zdroj:Wikipedie


Restaurace do dnešní doby není zprovozněna, majitel (místní podnikatel s nedobrou pověstí) uzavřel i vstup na vyhlídkovou terasu za restaurací. Možnost výhledu je tedy pouze z rozhledny.
Zřejmě po mnohých stížnostech návštěvníků majitel vyvěsil cedulku, která mne pobavila a musela jsem si ji nafotit.




Takže pozor na znečišťování - Velký Bratr vás sleduje.
Možná, že mohli přidat ještě několik řádků vykřičníků, aby vážnost situace zdůraznili.



Cesta z parkoviště vede lesem a v polovině trasy dojdeme do Lesního divadla.







Snad jsme návštěvě, která v naší péči strávila čtyři sváteční dny, ukázali pár zajímavostí z okolí.

Pondělí velikonoční byl pro mne den, který jsem věnovala hlavně sama sobě.
Nevařila jsem, v kuchyni jsem byla minimálně a velmi, velmi odpočívala.

Byla jsem každý den šťastná, že aprílové počasí nám vždy na pár hodin ukázalo přívětivou tvář a vše jsme absolvovali bez deště.

Bráško, příště podnikneme další výlety :o) ...












neděle 16. dubna 2017

VELIKONOCE V ÚŠTĚKU ...

je můj oblíbený jarmark, na který jsme vzali naši velikonoční návštěvu.
Tolik jsem si přála, aby počasí vydrželo bez deště a přání se mi splnilo.


Bylo znát, že mnoho lidí si nevšimlo, že letos se jarmark koná již na Velký pátek, kdy byl sváteční den a ne v sobotu jak bývalo obvyklé,  v prostoru náměstí jsme se cítili daleko volněji.



Ochutnali jsme tradiční dobroty, poslechli flašinet, dětské soubory, rozesmáli nás potulní hudebníci a opět obdivovali nádherné výtvory šikovných řemeslníků.
Dokonce mne můj muž upozornil na stánek, kde měli zajímavé doplňky pro ženy,  já samozřejmě neodolala a jeden na krk jsem si vybrala :o).



  • Velký pátek, den Kristova ukřižování, je v lidových pověrách spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly poklady; v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčeno do Kristovy krve.

  • Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!
  • Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda.
  • Velký pátek deštivý - dělá rok žíznivý.
  • Velký pátek vláha - úrodu zmáhá.
  • Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.

Hezké zbývající sváteční dny přeji vám všem a v pondělí nezapomeňte 

si chránit ... víte co!






čtvrtek 13. dubna 2017

AČ JSEM NEVYHRÁLA ...

Zdeničky na blogu

v její jarní soutěži o přenádherná odrátovaná vajíčka, 
jedno vlastním.

Přišla mi poštou obálka, v ní papírová krabička a 
v té krabičce vajíčko.




Byla jsem tolik překvapená, že jsem málem zapomněla zavřít pusu.
Radost, radost, radost z naprosto nečekaného dárku.

Jsou to krásné okamžiky.
 Někdo na vás myslí a chce vám udělat radost, potěšit.
Jen tak ...



To opravdu zahřeje u srdce.

Zdeničko, ještě jednou ti děkuji.

I za dárečky pro Jonáška, už se těším až spolu budeme listovat časopisy a vybarvovat.






Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
Jan Werich








úterý 11. dubna 2017

STAROČESKÁ KUCHAŘKA 3 ...

Jaro

K jarní oslavě slunovratu, ke vzkříšení celé přírody ze zimního spánku a zmrtvýchvstání Spasitele pojí se mnoho starých zvyků - vynášení Smrtky Moreny, stavění máje, pouštění věnečků, velikonoční pomlázka nebo oblévačka.
K těmto starým obyčejům přistupují i zvláštní obřadní jídla.
Nejpřednější z nich kromě obětního beránka jsou vejce, symbol nového života. Kromě nich se  leckde ještě udrželo typické a opět symbolické pečivo, např."ptáčky", které se objevují jako vlaštovky, ohlašující příchod jara. Ptáčky dělají v Podkrkonoší z tužšího kynutého těsta, jehož pramének se sváže v uzlík, delší konec se narýhuje jako ocas, kratší se ozdobí hrozinkou jako hlavičku očkem. Ostatní obřadní pečivo, jidáše a mazance, čekají až na konec týdne.
Většinou ani sama Květná neděle, tím méně "modrý pondělek", "šedivý outerý" ani "černá středa" nemají určitých, tradicí předepsaných pokrmů.
Zelený čtvrtek vyžaduje již něco zvláštního, totiž zeleného. Proto ten den bývá k obědu jarní polévka z bylinek, velmi jemná a chutná, nebo špenát, není-li již pravý, tak připravený z prvních mladičkých kopřiv. Polévka i špenát se doplňují vejci. Na Zelený čtvrtek byly vždy i jidáše s medem,neboť podle staré pověry z Polabí se pak člověku "had, štír i včela vyhne a v roce nezastůně".
Na Velký pátek býval nejpřísnější půst v celém roce, ale na Bílou sobotu se již pilně vaří a peče.



























Jarní polévka z bylinek (na Zelený čtvrtek)

Mladý špenát, lístky mladých kopřiv, lístky fialek, mladé výhonky pampelišek, zelené listy póru, něco česnekové nati i mladé výhonky kmínu, podle možnosti i něco popence jemně usekáme a podusíme krátce se zpěněnou cibulkou na omastku. Přidáme buď trochu mouky nebo krupice či ovesných vloček, zalijeme vodou, osolíme a povaříme. Polévku nakonec zlepšíme trochou sladké smetany s rozkloktaným vejcem.

Hlavička (na Vzkříšení)

Uvaříme hustou krupicovou kaši z 1/2-3/4 l mléka. Do studené zamícháme 3-5 vajec, posekané tučnější uzené maso předem uvařené. Osolíme a přidáme sekanou zelenou petrželku,  pažitku a různé jarní bylinky, hlavně popenec či kundrlátek. Potom dáme hmotu do vymazaného pekáče a upečeme jako svítek. Podáváme se salátem teplou či studenou.

Jarní salát s vejci

Uvaříme rohlíčky nebo nové brambory, pokrájíme je na plátky a promícháme s touto omáčkou : uvaříme vejce na tvrdo (na 1kg brambor 4 vejce), žloutky utřeme s trochou hořčice, osolíme a po trochách přidáváme kyselou smetanu, až vznikne hustá omáčka. Přidáme hodně sekané pažitky, brambory s omáčkou promícháme a nahoře posypeme zbylými bílky, které posekáme.


V pondělí bývá na stole někdy kůzle - poslouží však i holoubata jako první drůbež - tentokráte pro změnu pečené s nádivkou, doplněné v troubě opékanými bramborami a kompotem. Beránka z masa a krve si však nemohou dopřát všichni a tak za starých časů si chudobnější vypomáhali zase jinak. Upekli si prostě z kynutého těsta nejen mazance, nýbrž v hliněné formě i beránka, s hrozinkou místo oka, aby děti měly nějakou radost.

Sešla se selka s selkou
vedla stížnost velkou,
že má zlýho muže,
že ji bije tůze
až do devátý kůže!
Ta druhá se jí ptala:
"Co jsi mu udělala?"
"Já přesmutná Manka!
Pekla jsem beránka
a já ho nekuchala."

V červené pondělí přijdou koledníci vyhnat z děvčat lenost. Dostanou barevná, zdobená vejce. Na žluto cibulí, na zeleno odvarem mladého žita a na červeno březulkou nebo starodávnými třískami.

- ilustrační foto -


- ilustrační foto -



K večeři bývá po oba svátky již jen káva a zbylé mazance nebo koláče. A tak končí svátky jara, které přinášejí hospodyni sice plno práce s úklidem i vařením, ale stejně mnoho radostí - a také nadějí jako oslava zázračného vzkříšení.


Příjemné svátky jara - svátky velikonoční ...