čtvrtek 29. března 2018

Co jsem si odnesla...

z divadelního představení

Co takhle ke zpovědi.



Sídlo premiéra na Downing Street 10 zasáhne rodinná katastrofa!
Vláda Jejího Veličenstva je rozhodnuta naplnit volební slib a chystá se zatočit se zábavným průmyslem a hazardem. Jenže má to jeden háček - na šéfa vládního kabinetu George Venablese se valí skandál. Ze skříní na Downing Street 10 nevypadávají jen političtí kostlivci, ale i polonahé slečny. Sousto pro novináře, munice pro opozici, příležitost pro stranické odpůrce a k tomu všemu zvědavá manželka. Situace jako stvořená pro komediální žánr s pověstným anglickým humorem.



Vzhledem k tomu, že hlavní postavu ztvárnil Petr Nárožný, vstupenky mizely tak rychle, že i přes objednávání přes internet ihned po vydání programu, zbývaly již jen vstupenky na balkón.
Tam já nerada.
Štěrbina mezi řadami je tak úzká, že sedíte celou dobu představení jako prkno, neboť se obáváte, že koleny budete žďuchat do diváka v řadě před vámi. Když o přestávce ostatní v řadě za vámi odcházejí buď kouřit nebo se nadýchat vzduchu, rozhodí vám pracně tvořený účes svými pozadími, neboť se samozřejmě otáčejí čelem k sedícím v řadě.
Pokud je divadlo naplněné až po okraj, každou minutou stoupá vnitřní teplota a jak je známo, teplo stoupá vzhůru, takže již po půl hodině cítíte jak se začínáte potit a jak vzduch houstne.
Paní v první řadě to nedává, vstává a s šeptanými omluvami ke všem vstávajícím opouští prostor. Vrací se až o přestávce a uvaděčka ji posazuje na okraj balkónu. Její manžel jí soucitně mává.
Ještě, že mám pár hašlerek v kabelce, trochu mne osvěží.
Domnívám se, že během přestávky se řádně pročistí vzduch, ale zřejmě ta půlhodina nestačila a vzduch opět těžkne velmi brzy i v druhé půlce představení.

I přes nekomfortní pocity si představení užívám a naprosto obdivuji pana Nárožného, který jak se říká "nesleze z jeviště" a textu má opravdu požehnaně.
Trochu mi vadí neverbální projev pana Čenského, který se celé představení plácá do stehen, tleská rukama, pohybuje se divně toporně, ale přikládám to úmyslu režiséra :o).

V noci se probouzím, jsou dvě hodiny, a cítím v krku nepříjemnou bolest, tlak a vnímám zúžený prostor k polykání.
No to snad ne!!
Převaluji se v posteli a snažím se usnout. Nejde to ani za nic a tak vstávám, vařím konvici zázvorového čaje s medem, hledám v lékárničce něco cucavého na bolest v krku.
Musím to nějak utnout v zárodku, v pátek mi přijede na víkend návštěva, potřebuji být fit.
Začnu kýchat a cítím tlak v oblasti očí, nepříjemno za čelem a je mi jasné, že se mi spouští rýma.

"Tak tohle jsem si na tom balkónu čapla", dochází mi postupně...










středa 28. března 2018

První jarní koupání...

v našem zahradním bazénu si vyzkoušel páreček zamilovaných divokých kachen v pondělí ráno.
Ona a on.





Snesli se z nebe při svém letu nad naším domem, zřejmě se jim zalíbil zelený odstín vody a spletli si bazén s malým rybníkem. Rozlohu neřeší, pro ně dva je naprosto dostačující.
Štěbetání vrabců, nálety sýkorek ke krmítku, poskakování kosů je nechává v naprostém klidu.
Stihla jsem potichu otevřít hlavní dveře, zamířit objektiv a několikrát stisknout spoušť.
Nechtěla jsem je víc rušit, byli tak spokojení a šťastní, tak proč je vylekat mou zvědavostí.
Dopřála jsem jim soukromí.

To byl ten hezký  zážitek.

Odpoledne zjistil manžel, že nás, zřejmě přes sousední zahradu, navštívilo divoké prase, našel stopy jeho rytí. Z toho opravdu radost nemáme. Bydlíme zde přes třicet let a nikdy se divoká prasata v okolí nevyskytovala, ale bohužel během letošní zimy jsme je několikrát slyšeli na vedlejší pastvině, odkud se jejich  chrochtání a supění se nedalo přeslechnout. 
Soused je tam zahlédl i během dne.
 Louka se táhne směrem k lesu, ale oni se vydávají k lidským příbytkům zřejmě za lepší krmí :o).


Doufám, že nám nepřeryjí celou zahradu...


pátek 23. března 2018

"Zvonečky z Číny...

jsem ti mami přivezl", říká syn a vytahuje z malé taštičky dva kovové zvonečky.
"To máš pro štěstí".
V duchu si říkám "Chlapče můj zlatý, ty ho potřebuješ plnou náruč a mnohem více než já, a kdybych mohla, dala bych ti zvonečky pro štěstí z celého světa, aby si již měl konečně ty to své".



 Syn v posledních letech jezdí často do světa na montáže, montují pro svou firmu svítidla a tak se dostane do Dubaje, Indie, Kataru, Anglie, Francie, Austrálie, Honkongu - no už to bylo nepřeberné množství zajímavých míst. Vždy se jedná o cestu pracovní a tak 12-14 hodinové nasazení není nic neobvyklého a na poznávání dané lokality jim času příliš nezbývá. V hotelích mají třeba naprosto vymezený čas pro práci, aby nerušili hosty, někdy mohou pracovat jenom v noci,  pracují v palácích, které se připravují pro děti bohatých šejků, vybavovali také svítidly jachty v Itálii, montují na výstavištích svítidla ve stáncích pro propagaci své firmy . Je to práce náročná, ale bohatá na zkušenosti a zážitky.



V pondělí měl přiletět z Číny, kde byli 14 dní a montovali a následně demontovali svítidla ve firemním stánku na výstavišti.
Dopoledne mi přišla sms, že je odbavovali a kontrolovali tak dlouho, až jim o 5 minut uletělo letadlo. Letiště narvané a fungovali jen 4 kontrolní přepážky.
Museli s firmou řešit nové letenky, jiný termín odletu, pak se ubytovali na jednu noc v hotelu vedle letiště a čekali na další možnost odletu.
Odlétat měli časně ráno, letadlo však mělo 2 hodiny zpoždění, opět se nervovali, zda stihnou přestup na trase.
Domů se vrátil naprosto vyčerpaný, ale měli možnost se trochu porozhlédnout i mimo město a ukázal nám krásné fotky, vyprávěl o tom, že je zavezli do jedné lokality (kde firma bude také něco vybavovat svítidly) asi 400 km od Šanghaje a zde se na ně místní dívali jak na zjevení a jejich průvodce jim říkal, že tam nikdy turisté nejezdí, takže jsou pro ně jak nějaké celebrity.
 Malé děti si na ně ukazovaly a mávaly jim, jeden mladý pár se
 s nimi chtěl fotit :o).



Byla jsem moc ráda, že je zase doma, moc jsem potřebovala ho obejmout.


A kam asi poletí  příště?...


----------------------------------------------------------------------------
Pod čarou :

Ač venku mrzne, mírně chumelí a je velmi nevlídno, po ránu nevidím z okna ani protější kopec jak je zataženo, musela jsem se přinutit a trochu té jarní atmosféry domů dodat. Opravdu velmi malé velikonoční dekorace. Nemám tu správnou náladu, jsem roztěkaná a ne úplně veselá. A dnes mne tak bolí pod žebry, že se otáčím s hekáním a nic mne nebaví :o(. Vše souvisí se vším. Včera jsme ještě s malou návštěvou dodatečně oslavovali mužův svátek. No oslavovali, spíš jsme si hodně, hodně povídali. Ke kávě jsem připravila malý dezert do skleniček a měl veliký úspěch.

Mascarponový dezert

- mandarinkový kompot, šťávu slít a doplnit do 500 ml vodou, mírně přisladit a dle návodu na sáčku uvařit dort želé /používám čiré/
- na dno skleničky ovoce, zalít vychladlým želé, nechat ztuhnout
- vanilkový puding zastudena Olé olé připravit dle návodu
- puding prošlehat s mascarpone a troškou kysané smetany /asi 1/2 kelímku/, dosladit dle chuti
- na ztuhlé želé navrstvit krém a dát, nejlépe do druhého dne, do ledničky
- pak už jen ozdobit a servírovat

A všem chutná, chutná a chválí. Zbyl mi jeden pohárek k vyfocení...











úterý 20. března 2018

Slečna Andělka...

má již své místo u nás doma.
Včera ji přiváží pan pošťák.
Velmi opatrně vše rozbaluji a mé těšení graduje.
Je tu, krásná, něžná, v půvabných šatech, které skrývají nonšalantní  bílé krajkové nohavice.
Mám skoro slzy v očích.
Vysněná látková Andělka, kterou jsem si tolik přála a tak dlouho váhala.
Asi měla přijít ke mně právě v tento čas.

Zjistila jsem, že pokud se kolem mne děje příliš mnoho nepříjemných záležitostí, které nemohu ovlivnit, zaměřuji se na věci, jež mi dělají radost, víc a víc.
Mé vnitřní Já to potřebuje.
Pohlazení po duši.
Existence jednoduchého bytí, žití v souladu.
Zahodit všechny chmury, trápení, oprostit se od nepříjemných myšlenek, které našeptávají.

Manželovi jsem schválně dopředu neřekla, co jsem si objednala a čekám na jeho reakci.
Andělku posazuji na židli k jídelnímu stolu.
Všimne si jí?

Ani mi nestihl dát pusu na přivítanou a jeho zrak padá směrem k židli.
Jeho tvář se rozjasňuje úsměvem.
"Je krásná, viď?" spěchám s otázkou.
"No to si teda piš, je nádherná!"

A tak ji představuji i vám.








A společně s Andělkou i nové dřevěné domečky-zápichy. 
Ty najdou své místo až trochu později.

Radost jsem si udělala objednávkou u velmi šikovné Pavly, jejíž tvorbu, úžasné dekorace, krásné šité doplňky najdete na jejím blogu Pastu-domov a já všechny její novinky pečlivě sleduji.

Máme kolem sebe mnoho šikovných lidí, že?

Tak já jdu pošeptat své Andělce svá veliká přání...







sobota 17. března 2018

Šitá pouzdra...

na háčky a pomůcky se mi již rozrostla na dva kusy :o) a tak se s nimi snad již mohu pochlubit. Samozřejmě, že vidím nedokonalosti, malé chyby, ale moc se mi líbí a má chuť do šití dalšího pouzdra, které bude na soupravu jehlic Knit Pro, mne neopouští.
 Látky jsem si naštěstí koupila dost, takže bude celý set z jednoho vzoru.


Pouzdro na malé pomocníky je vyztužené a s podšívkou, uzavíratelné na zip.
Jeho všívání mi dalo trochu zabrat, byla jsem zvyklá šít zipy k sukním, kalhotám, bundám a do pouzdra jsem se nikdy nepouštěla. Už jsem si našla na internetu rady jak na to, tak mi to snad příště půjde lépe.




Na ozdobení jsem použila kousky tkalounu a různé knoflíky.
Alespoň se mi ztenčí mé zásoby v plechovce, kam si dávám všechny knoflíky, které odstříhávám z oděvů, které již nejsou vhodné ani na charitativní sběr textilu.




Podobné aplikace jsem použila i na pouzdro na háčky, tam jsem však ještě navíc všila krajku a ke knoflíkům vyšila stonek. Zapínání je na knoflík.
Na olemování jsem použila koupenou hotovou lemovku, ale přidělala jsem si plno práce navíc, párala jsem, znovu šila, tři vrstvy materiálu mne zlobily a lemovka není přišitá tak dokonale, jak bych si představovala. 





A když už jsem se tak trápila s olemováním, začal zlobit i šicí stroj a nastavený steh si dělal co chtěl, chvilku šil steh větší, pak zase malý, hustý.
Já to však nevzdala a neodešla jsem od šicího stroje, dokud jsem pouzdro neměla hotové.




Nenechám se jenom tak odradit :o).

A nyní zbývá vymyslet, jak zhotovit pouzdro na jehlice, lanka a zámečky, aby vše
 bylo pěkně pohromadě.

To bude tvrdší oříšek...




pátek 16. března 2018

Neodolala jsem...

nedávno při návštěvě jednoho obchodního centra, kdy jsem sháněla dárek pro naši kamarádku ke kulatým narozeninám, a koupila si další hrníčky.
Vím, že jich mám doma dostatek, vím, že opravdu nové nepotřebuji, vím, že je ani nestíhám všechny používat, vím...

Mohla jsem však odolat puntíkům??



Nemohla, v žádném případě.
Jako kdybych tušila, že mne ten den navečer skolí psychicky jedna zpráva, jeden nepříjemný rozhovor, kdy zase nebudu chápat chování jedné osoby z naší rodiny. Přišli jsem s dárky k svátku a dostali jsme s mužem ledovou sprchu, aniž bychom mohli cokoli jakkoli ovlivnit. Mrzelo mne, že u toho nebyl náš syn. Výborně zvolená chvilka.
O tom však nechci psát.

Druhý den jsem si uvařila kávu a měla prostou radost, z maličkosti, ze dvou hrníčků.
Oblíbila jsem si totiž hrníčky z bílého porcelánu, které nabízí česká firma Manufaktura. Zde si nakupuji hlavně kosmetiku pro sebe, pro muže, miluji jejich dárkové kazety, úžasné krabičky.
A ty hrníčky :o).

Ty puntíkaté jsou naprosto úžasné.



Vzala jsem si obě velikosti, na malé espresso a trochu větší na čaj, nebo když potřebuji větší dávku kávy. A k tomu jeden bílý talířek, který mohu použít k oběma.
Vyloženě jenom radost pro mne, manžel pije klasického "turka".



Už mám skoro sbírku :o), čtyři velikosti, různé tvary.
Puntíkaté již mají místo mezi svými kamarády.



Nakonec jsem vybrala pro kamarádku kosmetickou sadu s Meduňkou.
A dnes budeme předávat dárky.

Když se podívám ven, kde je dnes šedo, smutno, nevlídno, dopisuji těchto pár řádků a jdu si rozveselit náladu přípravou kávy do puntíkatého hrníčku.

Určitě se mi zlepší nálada ...



P.S. Příspěvek není sponzorovaný :o))) firmou Manufaktura, to ani náhodou. Jenom mám ráda jejich výrobky a těší mne, že je to česká firma.






středa 14. března 2018

Skvostná neděle...

teplá, slunečná, lákající k malému výletu.




Sedáme po obědě do auta a přemisťujeme  se do malé obce Mezná, odkud se vydáváme po žluté značce směrem k Pravčické bráně.

Náš první letošní výlet do přírody.
České Švýcarsko máme na dosah a bývá cílem našich výletů hlavně před turistickou sezónou, kdy je na cestách mnohem méně lidí.
Příroda je zde prostě kouzelná.



Všude kolem nás jsou stále viditelné následky vichřice, která lámala stromy jako malé sirky.
Příroda se probouzí ze zimního spánku pomalu, ale ve vzduchu cítíme tu nezaměnitelnou vůni jara, nejhezčí, která nás přinutí dýchat opravdu z plných plic, nasávat ten čistý vzduch.
Posloucháme trylkování ptáků.
Zdravíme se s úsměvem všichni navzájem, Čech nebo Němec, máme stejnou radost z příjemných pocitů, které hladí po duši.







K Pravčické bráně nedocházíme, její návštěvu si necháváme na jindy, máme v plánu ji zahrnout do celodenního výletu až k nám přijede návštěva.
Domů se vracíme s příjemnými pocity, s nadšením, elánem, získanou energií a je nám moc dobře.


Příroda nás pohladila po duši...


úterý 13. března 2018

Kontaktní formulář...

se zprávou či dotazem se mi zatoulal do Spamu a já ho, při své občasné kontrole a odstraňování nevítaných spamových zpráv do koše, objevila a chtěla si ho přesunout do zpráv Doručených.
Zapracoval však jakýsi počítačový šotek filuta.
Danou zprávu jsem označila, že není spam a ostatní pak dala smazat.
Bohužel, ty všechny spadly do koše, ale tato se mi kdesi úplně ztratila.
Neobjevila se v Doručených, není v Koši.
Je v jakési Černé díře.
Pamatuji si jenom, že jsem zahlédla něco o truhle. Zřejmě dotaz kde jsem ji objednala.
Vím, udělala jsem chybu, že jsem si zprávu nejprve neotevřela a nepřečetla.
Příště si dám fakt pozor!!

Nyní tedy prosím dotyčnou/dotyčného, aby mi znovu napsal/a svůj dotaz, na který samozřejmě velmi ráda odpovím.


kdepak jsi???