pondělí 17. června 2019

Každý den je dar...


je mottem putovní výstavy obrazů a fotek Věry Finy z blogu Carolina Mia, jejíž vernisáže jsem se s velikým potěšením  zúčastnila v pátek v Mladé Boleslavi.

Cituji ze stránek Věrky:



Dovolte mi, abych vám představila projekt "Sad nadějí".
Na podporu tohoto projektu jsem vytvořila obrazy, s kterými konáme charitativní, putovní výstavy s názvem:
"každý den je dar"
Projekt "Sad nadějí" pro onkologické pacienty a pacienty v remisi, je o NADĚJI. Pro ty, jež bojují o život v zákeřné onkologické nemoci. Je tedy projektem motivačním.
Je pro ty, kteří získali druhou šanci na život. Je také poděkováním pro ty, kdo stojí v první linii tohoto náročného boje. Lékařům, příbuzným, přátelům.
Vytvořila jsem sadu obrazů ze zvířecí říše. Názvy obrazů jsou pojmenovány pozitivními charakterovými vlastnostmi. K zamyšlení, jak blízko je svět lidí a zvířat. Nejen k zamyšlení, ale také k zastavení ve víru shonu života.
Na vernisáži výstavy bude možné zakoupit umělecké tisky obrazů v limitované edici.
Zakoupení uměleckých tisků obrazů je možné i prostřednictvím tohoto webu.
Tyto umělecké tisky obrazů, budou signovány mým originál podpisem s tím, že bude na nich uvedeno číslo, o kolikátý obraz z dané kolekce se jedná (1/40 limitovaná edice). Na zadní straně obrazu bude vloženo originální, velké, kulaté razítko s poděkováním, za vaše rozhodnutí podpořit charitativní projekt "Sad nadějí".
Výtěžek z prodeje uměleckých tisků obrazů je určen pro realizaci projektu "Sad nadějí", na transparentní účet neziskové organizace Jelimán, z.s.
Jedná se o unikátní výstavu, neboť tyto nabízené obrazy, vaší koupí pomáhají tvořit naději. Sad nadějí. Tak obrazy dostávají duši.
Putovní výstava "každý den je dar", je realizována postupně na více místech v naší zemi.

Nejenom, že se mi její obrazy velmi líbí, bonusem navíc byla příležitost poznat Věrku osobně, stisknout si ruku, podívat se do očí. Ve virtuálním světě se známe již pár let, avšak osobní kontakt všemu dodá punc lidskosti, radosti, že jsme naladěné na stejné vlně.
A aby té radosti nebylo málo, došlo v pátečním horkém podvečeru k setkání dalších milých žen s jiskrou v těle, s humorem v každém slově, s báječnou empatií, s viditelnou radostí ze života.

Inka z blogu TVOŘÍM, TVOŘÍŠ, TVOŘÍME... a Marta/Martina z blogu tak trochu vyzobaná slunečnice.

Zapomněla jsem si v pátek doma fotoaparát, což mne mrzelo, těšila jsem se na společnou fotku nás všech s Věrkou u jejích obrazů. Jaké bylo pro mne překvapení, že manžel, ač velmi nerad fotí, zachytil pár snímků na mobil. Ani jsem to nepostřehla, jak jsem byla soustředěná na dění okolo. Bohužel dnes od rána se marně snažím již hodinu stáhnout tyto fotky z jeho telefonu do počítače, má to úplně jinak než já v tom svém a nevím si rady. Pokud se mi podaří s pomocí syna fotky stáhnout, doplním dodatečně.

Pro podporu projektu "Sad nadějí" jsme si s mužem vybrali obraz Výra.

foto Věra Fina


Holky zlaté, posílám vám všem do éteru veliké děkuji, neboť pátek byl pro mne hodně těžkým odpolednem, kdy jsme se loučili v Liberci se svou kamarádkou a já měla obavy, že jet na vernisáž psychicky nezvládnu. Můj muž mne přemluvil a já byla šťastná, že jsem mu naslouchala a z Liberce odjeli rovnou do Mladé Boleslavi.

Dodaly jste mi plnou náruč energie, radosti a laskavosti.
Čím dál víc si uvědomuji pravdivost slov, že

KAŽDÝ DEN JE DAR...



sobota 15. června 2019

Pouhý měsíc...

života ti zbýval a my všichni kolem tebe věřili, že se stane zázrak a nechtěli naslouchat slovům lékařů, kteří prognózovali rok. Nevinně vše začalo kašlem, zánětem průdušek, zápalem plic a během vyšetření ti zjistili leukémii a její nejhorší agresivní formu. 
9.května si mi poslala sms zprávu : Ahoj Alenko, jsem těžce nemocná, leukémie, ozvu se, ráda vás uvidím.
Byla jsem v šoku a plakala natolik, že vzít do ruky mobil a zavolat ti bylo v tu chvíli nemožné. Druhý den jsem vytočila tvé číslo. Nejsmutnější rozhovor za celé roky co se známe, obě jsme pro slzy nemohly dále již mluvit.
Začala si brát léky, plno chemie, věřila si, že pomohou, věřila si, že tě připravují na transplantaci kostní dřeně, dárce by byl vhodný jeden z tvých synů. Tolik si chtěla žít.
Naše hovory byly krátké, byla jsi velmi unavená, plná strachu a obav. A já nevěděla, jak tě rozptýlit, odmítala si veškeré návštěvy, ale spolu jsme se domluvily, že tě navštívit přijedeme.
Čekala jsem až dobereš první dávku, až tvé nevolnosti ustanou a budeš mít sílu. Volala jsem ti v pondělí, dlouho si nebrala telefon a já dostala strach. Pak ses mi ozvala jak z velké dálky a jenom těžkým hlasem potichu řekla, že jsi v nemocnici a že je ti moc špatně.
"Drahuško, odpočívej, já ti zavolám pozítří, ano?"
To byly naše poslední věty, které jsme si řekly. V úterý jsme mluvili s tvým mužem a ten již věděl, že je vše špatně. Již jsi byla utlumená léky. Ve středu tě uvedli lékaři do umělého spánku, neboť životní orgány již neměly sílu pokračovat v žití,  v neděli dopoledne se s tebou přišla rozloučit rodina a navečer si odešla. Bez bolestí. Bylo 9.června.

                                                        Včera jsme ti dali poslední sbohem.



ilustrační foto

Nikdy nezapomenu na tvůj smích, na naše setkání, na naše hovory, na naše objetí, na společné chvíle.
Budeš nám všem nesmírně chybět, vždy jsi stmelovala nás kamarády, pořádala setkání, organizovala se svým mužem cyklovýlety. Tvá radost z cestování, tvá energie, tvůj humor, vše bylo obdivuhodné.
Byla jsi mým vzorem, že stárnout lze s grácií a noblesou.

                                                           V mém srdci zůstáváš navždy...


Tvá kamarádka 




úterý 11. června 2019

Špindlerův mlýn...

nám vybrali kluci do poukazu pro dárek k výročí, jak jsem již zde v dubnu psala, a tak uplynulý víkend došlo k vybrání dárku, v pátek jsme se ubytovali v daném hotelu Lesana.


Náš víkendový pobyt měl úžasný bonus navíc, nečekaný, překvapivý a o to radostnější. Shodou různých okolností, náhod či nenáhod, jsme si vybraly stejný termín pobytu s Ilonkou z blogu Oranžérka, a tak jsme se vyměnily e-mailem telefony a domluvily setkání na místě.
Mé první osobní setkání s blogerkou! Hned v pátek jsme se sešly a poseděly ve velmi milé atmosféře plné smíchu a sympatií. A aby nebyli opuštění naši manželé, vzaly jsme je na kávu sebou a to vše jsme si zopakovali ještě v neděli dopoledne, než jsme opustili Špindlerův mlýn a vydali se na cesty domů.
Ilonko, ještě jednou DĚKUJI za radost, za dárečky, za příjemný čas. Bylo mi velkým potěšením se s tebou i tvým mužem seznámit.


Na sobotu jsme si s mužem naplánovali celodenní výlet. Vyjeli lanovkou na Medvědín, došli na Vrbatovou boudu, kde se nám hezky odpočívalo při kávě na terase boudy a poté došli až na boudu Labskou. Musím konstatovat, že při pohledu na mraky lidí povalujících a sedících  na trávě kolem boudy, jsem nechápala, proč zde není vytvořeno více míst k odpočinku. Na terase boudy byly tři stoly s lavicemi, nic víc. V okolí ani jediná lavice, kde by se dalo posedět a tak všem příchozím nezbylo nic jiného než sebou plácnout na trávu. Naštěstí bylo nádherné, teplé a slunečné počasí. Na Vrbatově boudě míst k odpočinku bylo mnohem, mnohem více. Tam na turisty zřejmě myslí více. Na Labské mají na zřeteli co nejvíce vydělat a vysokohorskou přirážkou vážně nešetří.
K Pramenu Labe jsme již nedošli, sice to bylo jenom 1 km tam a 1 km zpět, nebo jsme mohli pokračovat po žluté a vrátit se jinou cestou k Vrbatově boudě, ale procesí lidí, kteří se tam přemisťovali, na nás již bylo až příliš a tak jsme se vrátili stejnou cestou zase až na Medvědín a lanovkou se svezli dolů do Špindlu. V nohách jsme měli 14 km v horské krajině, pro někoho málo, pro nás akorát.
Po návratu na hotel jsme ještě využili wellnes, který byl součástí poukazu, naložili se do vířivky, prohřáli na termolavicích (saunu raději vynechali) a po večeři se nám veškerá únava zúročila a my se raději odporoučeli na pokoj, abychom svým zíváním nevyvolávali řetězovou reakci v ostatních hostech.








Vrbatova bouda



Pančavský vodopád



Labská bouda



Užili jsme si báječný víkend, počasí se nám až nečekaně vydařilo (mělo být pátek, sobota chladno), po letech jsme si prošlápli kousek Krkonoš, seznámili se s milými lidmi, dopřáli si radosti a pohody plnou měrou.

Při cestě zpět jsme si říkali, že bychom měli vyrazit častěji.

Budu na to myslet...


středa 5. června 2019

Trochu víc...

než bych čekala mi narůstá libeček. Jeho vůni a chuť mám při vaření ráda, suším si na zimu, používám celé léto čerstvý.
Tohle však spotřebovat nedokážu!



Libeček letos narostl do obřích výšek, je vyšší než skleník, již začal nasazovat květy a některé stonky jsou tlusté jak trubky. Nezbylo mi nic jiného než ho seříznout na polovinu. Jako kdyby věděl, že je můj oblíbenec a chtěl mi ukázat co dovede.

Avšak pažitka mi na zahradě růst příliš nechce, a to ji mám také ráda. Letos jsem ji opět vysela na záhonek, s bídou něco malého leze. Další várku jsem dala do dvou květináčků a snad se nějaké dočkám.

Obyčejné zelené koření jako pažitka, petrželka, libeček a dokáží tak báječně dochutit naše kuchyňské snažení, že?

Loni jsem si koupila keramickou kouli a chodila s ní po zahradě, hledala místo kam ji umístím. Nakonec jsem vymyslela její usazení na dřevěnou násadu, aby byla víc vidět. Jenže letos násada dostala šedý nádech a to se mi moc nelíbilo. Vzala jsem bavlněnou prádelní šňůru a tyč shora mázla lepidlem Herkules a celou ji omotala, dole opět zafixovala lepidlem.
Teď jsem spokojená.



V pondělí jsem plela zeleninové záhony a ve skleníku. Nastoupila jsem brzy ráno, po chvilce zůstala jenom v plavkách. Ano, dělala jsem si přestávky a seděla ve stínu, nepopírám. Ano, muž mi několikrát říkal - nech už toho. Neposlechla jsem, chtěla jsem to dodělat.
A tak již druhý den hekám se spálenými zády. Dobře mi tak!

Delší čas jsem si přála mít na zahradě žluté kosatce, nemohla jsem je nikde sehnat, ani kamarádky na zahradách neměly, nakonec loni se na mne štěstí usmálo a v našem oblíbeném zahradnictví jsem na ně narazila.
Letos vykvetl první drobek. Chodím se na něj každý den ráno dívat, než mi odkvete.


Obdivuji také žluté denivky a dnes mi má kadeřnice, s kterou často probírám kytky na zahradě, poslala fotku, zda jsou to ony co sháním. Zdá se, že získám na podzim odkopek. Už se moc těším.
No není krásná?


Neděle patřila našemu prvnímu otužilci v rodině, skočil do něj i když měla voda pouhých 20°C. Mne by tam nikdo nedostal, já si počkala do úterý na svých 24°C.


V úterý odpoledne se přes nás přehnala bouřka, která nám doplnila nádrže dešťovou vodou, řádně zalila zahradu, vypustila pár hromobitných ran a zase běžela dál.

Přeji všem krásné dny...


sobota 1. června 2019

Dexter...

je hotový. Letní kardigan z úžasné příze Vivacious 4 Ply a opět návod od Isabell Kraemer.
Spotřeba : 282 g, velikost M1, jehlice 3,75 a lemy 3,5, odstín barvy č.609.
Lemy na předních dílech podšité vyšívanou stuhou, pro mne nová zkušenost. Stále se učím novému a to mne vážně baví.

Já se do té příze úplně pobláznila, fakt :o). Mám totiž na jehlicích skoro hotový další svetr.







Po včerejším příspěvku to vypadá, že jsem propadla modré, ale ne, mám v zásobě i jiné barvy. Chci vnést do svého šatníku skoro celou duhu.

Vždyť mému (seniorskému) věku barvy sluší.

Nebo snad ne?... :o)


pátek 31. května 2019

Štětec a barvy...

střídám v poslední době ve svých rukách s jehlicemi, takže nevím od čeho mne ruce bolí víc. Loňské a předloňské natírací plány se konečně v letošním roce uskutečnily. Opravili jsme na dřevěných zábradlí ztrouchnivělá prkna, která bylo nutné natřít. Pnoucím růžím jsme nechali u kamaráda truhláře zhotovit novou opěru, bylo nutné impregnovat, natřít.
Měla jsem v hlavě ale i další nápady, nad některými jsem opravdu váhala a rozmýšlela, zda do nich jít. Před měsícem jsem si řekla - Líbí se ti to? Chtěla by si to tak na zahradě mít? Pokud odpovídáš Ano, jdi do toho směle hned. Nic neodkládej na pak a potom!

Kdysi před lety jsem  v jednom časopise narazila na rozhovor s Ivou Hüttnerovou o její zahradě. Přiložené fotky mne chytily za srdce. Můžete nahlédnout třeba TADY. Jednoduché řešení malé zahrady, útulné. Vnesla do různých koutů modrou barvu - nádoby, nátěry. A já byla lapena. Nikdy bych nevěřila, že modrá barva v záplavě zeleně přináší natolik zajímavý prvek. Ne každému se to samozřejmě líbí, ale tak je to se vším, každý máme vlastní vidění.

Své první pokusy s natíráním nádob modrou barvou jsem si vyzkoušela ZDE, barva stále na nich drží a nechávám je osázené i přes zimu venku. 

Letos přišla na řadu dřevěná souprava stolku a dvou židlí, které máme u vchodu na zahradu pod stříškou a často si zde posedíme s dopolední kávou brzy na jaře.
Koupila jsem opět osvědčený Eternal.


Po...

Před...





Dalším mým plánem byla větší souprava, stůl a čtyři židle, vše je skládací a využíváme k posezení u bazénu. Je to již letitá souprava, prošla nátěry, stůl má již vyměněná prkénka, ale konstrukce je kovová a bytelná. Nohy již při zakoupení byly natřené zeleně. A to jsem se rozhodla změnit na modrou.




Zároveň jsem natíráním získala další drobné doplňky v modré barvě. Malé lucerničky byly původně světle modré, koupené před lety v Jysku, doznávaly již mírné korodování, které jsem zbrousila smirkem a natřela Eternalem dvěma vrstvami.

Nový kabátek dostala i ptačí klícka, původně šedá, kterou jsem kdysi dostala od syna pod stromeček.
Myslím, že v novém hávu jí to sluší daleko více, i ptáček si ji okamžitě vybral za svůj domek.




V plechovce zbylo barvy sotva po dně a já si splnila své vysněné přání.

Vnesla jsem modrou do naší zahrady...


středa 29. května 2019

Bramboráčky veganské...

Ne, nestává se ze mne ani vegetariánka, natož veganka, ale vyhledala jsem si pro náš oběd recept v kuchařce od Evy Francové, ze které opravdu často čerpám novinky.
Snažím se během týdne vařit bez masa, to připravuji jen o víkendu, a baví mne zkoušet zajímavé recepty, kterými zpestřím náš jídelníček.

A tak jsem nalistovala

Bramboráčky trochu jinak


* brambory
* 1 červená cibule
* 1 lžička soli
* 40 g Hrašky nebo 1 vejce- pak už není jídlo veganské :o) 
* mletý pepř, muškátový oříšek
* bramborový škrob
* olej na smažení

- nastrouháme brambory, osolíme, přidáme Hrašku rozmíchanou v 50 ml vody, nakrájenou cibuli na jemno, pepř a strouhaný muškátový oříšek. Zahustíme bramborovým škrobem na středně husté těsto, smažíme placičky.






K bramboráčkům jsem zvolila jako přílohu vlastní kvašenou zeleninu, muž dal přednost kyselým okurkám.

Doporučuji vyzkoušet, my si pochutnali moc a moc, určitě je brzy využiji i jako přílohu třeba k masové směsi.

Dobrou chuť...