pátek 9. listopadu 2018

Podzimní nostalgie...

Jak na mořských vlnách houpe se mé JÁ. Znám to. Občasný vnitřní neklid mi vnášejí do nitra podzimní dny. Jeden den jsem rozesmátá, šťastná a nabitá energií, druhý den se ploužím po domě, mé oči vidí co by ruce měly dělat, ale není kde se odrazit a získat tolik potřebný elán a chuť. Je to malinkatý boj, kdo s koho. Překonám sužující pocity, neklid a smutek? Vím, že ano a vím, že pošmourné dny pána Podzimu nepůsobí rozechvěle jenom na mne. Jsem vděčná za předcházející dny prozářené podzimním sluncem, které rozehrálo laškovnou hru plnou barev v lesích, na loukách, v zahradách, díky nim jsem v sobě cítila vnitřní náboj, spoustu energie, to vše však začíná postupně slábnout. Opakuje se to každý rok. Podzimní přechod k paní Zimě je pro mne ta nejhorší změna během celého roku. 

Zalévám bylinky horkou vodou, jemně usrkávám z oblíbeného hrnku, nasávám jejich vůni. Do aromalampy kapu pomalu éterický olej, aby mne svou vůní vzpružil a beru do ruky pletení, jenže mé roztěkané myšlenky se rozeběhnou všemi směry. - Ne tam ne, tím se nechci zabývat, to nemohu změnit, nemá cenu se trápit. Ale do těchto dveří, ty neposedná myšlenko, také nenakukuj, tam už vůbec nechci ani vkročit. Něco veselejšího v zásobě nemáš?-
Vstanu a vezmu do ruky dvd s filmy, to chce něco veselého, vtip a humor, ten je potřeba. Mé prsty nadzvedávají jeden lesklý stříbrný kotouč za druhým. Romantika, historické, krimi, detektivky. Kdy jsem vlastně viděla naposledy film, u kterého jsem se opravdu, ale opravdu řehtala na plné kolo? Marně pátrám, nevzpomínám si!!

Jeden den trávíme s mužem na cestě za těmi, které již neobejmeme, které již nepolíbíme, kterým již nezavoláme. Malé mihotavé světýlko ze svíčky na chvilku propojí naše myšlenky, vzpomínky. Jste s námi, moji milí, každý den, nebojte se...
Máme chvíli čas a naše kroky míří do zámeckého parku. Vytahuji mobil, chci si zachytit těch pár okamžiků,  a uvědomuji si, že jsme park vždy navštívili v období jeho plné krásy a i když je zde vše upravené, barevná paleta květin je pryč. A pávi také.
Odcházíme.




Podzimní stopy ve spadaném listí
co šustí, skrývají svůj tvar.
Myšlenky co bolí
do srdce ryjí a nechtějí spát.



pátek 26. října 2018

Starfall...

svetr s vyplétaným sedlem z nabídky podzimního KALu (společného pletení) s Vlněnými sestrami. 
Zvládla jsem ho!!


Vzhledem k tomu, že jsem neumětel na cizí jazyky, neovládám dnes tak rozmáhající se angličtinu a ze školy si s bídou pamatuji němčinu, jsem závislá na českých překladech. Velmi oceňuji snahu těchto dvou dam vnést mezi pletařky nové způsoby pletení, nové designéry a jejich úžasné projekty. Po mnoha letech jsem se vrátila k pletení a přináší mi nemálo radostí. Jsem šťastná když zvládnu pro mne naprosto neznámé způsoby pletení, nové výrazy, s úžasem se učím z natočených videí.
Prostě a jednoduše - moc mne to baví. 
Váhala jsem dlouho, zda se do některého z vyplétaných svetrů pustit, rozmýšlela jsem volbu příze, hledala vhodné barevné kombinace a když jsem vše měla pohromadě před sebou, bylo mi jasné, že pokud ho upletu, překonám zajisté sama sebe.
A povedlo se mi to. Jsem nadšená, svetr mi sedí naprosto přesně, takže jsem zvolila i správnou velikost. Uff, bylo to náročné, avšak zkušenost naprosto úžasná.
Báječná byla i rada mailem od Vlněných sester, když jsem se zasekla na zkrácených řadách a stále špatně chápala první řadu, motala jsem se dokola, pletla a párala, cítila jsem, že je něco špatně. Stačilo jejich pár vět a docvaklo mi kde dělám chybu.




 A pár údajů pro zájemkyně, které by se chtěly do pletení také pustit:

Návod na Ravelry - ZDE PROSÍM zakoupíte v angličtině (má se tam objevit i v českém jazyce) a pošlete potvrzení Vlněný sestrám e-mailem a od nich zpětně získáte český překlad, který pošlou na váš e-mail.

Jakou jsem zvolila přízi - BC GARN  Semilla Melange 100% vlna
Kolik příze jsem spotřebovala - základní barva Camel 242 g
                                                   1. kontrastní barva Rost 68 g
                                                   2. kontrastní barva Senf 12 g
                                                   3. kontrastní barva Schoco 8 g
Jaké jehlice jsem použila - na lemy č. 3,5 a pak změnila na č.4
Jakou velikost jsem pletla - raději trochu větší, u nás L, v návodu označeno E

A tady přikládám důkaz toho, že JÁ opravdu selfie fotit neumím!!



I brýle jsem si zapomněla sundat :o))).

Krásné podzimní dny
všem přeji...









pondělí 22. října 2018

Syslíme na zimu...

nejenom klasické zásoby brambor, cibule, česneku, kysaného zelí, jablek a podobných výpěstků od farmářů, ale i dřevo do našeho kotle. Kdo topí dřevem ví, že větší zásoby jsou třeba, aby dřevo řádně proschlo a v kotli se spalovalo bez škodlivin, kterými se pak kotel zanáší. 
A tak když náš dodavatel pan Němeček zavolá, že by další várku deseti metrů pro nás zrovna měl, vůbec neváháme. Sklopí nám z náklaďáku nařezané kulány před dům a my pak honem přemýšlíme, kam  další rozštípané dřevo vyrovnáme. Už máme obloženou garáž ze všech stran a tak bude nutné vystavět  nějakou "ubytovnu" pro další hromadu  polínek. Manžel mne ujišťuje, že to má již vymyšlené. Tak mu věřím.

Víkend byl sice ještě slunečný, ale již podstatně studenější, a naši synové se u nás objevili v sobotu dopoledne s tím, že přijeli štípat. Je jasné, že jsme neřekli ne a byli moc rádi za pomoc. Ani nechtěli vytahovat štípačku, že to dají sekyrkami. Musím přiznat, že jsem od vaření oběda vykukovala z okna, fotila jsem si je a měla jsem z nich radost. Už jenom to, že jsme si o pomoc ani neříkali, oni i tak přijeli a pustili se do práce, domluvili se mezi sebou. Jsou zlatí. I když s tím prostředním nyní hodně soucítím a v srdci mám smutek z jeho stávající (vlastně již dlouhodobé) partnerské krize, ale život není lehký, ani jednoduchý  a to své společné žití si musí buď ochránit, nebo opustit se navzájem...I o tom všem jsem zase přemýšlela, když jsem ho při práci pozorovala.



Můj muž se zatím pustil do záchranné akce "Vrácení rakytníku do rovné polohy" a měl plné ruce práce s jeho neposednými kořeny, které se nechtěly vrátit do původního prostoru a neustále pružily vzhůru. Ořezal co se dalo, vyhloubil co největší otvor a stromek zasadil zpět. Zaházel hlínou a ještě zatížil betonovými kostkami.



Moc bych si přála, aby rakytník našel sílu, přežil celý zásah (v jeho prospěch) a na jaře se odměnil plným nasazením. Sice jsme si uložili do skleníku pár odnoží pro případ nezdaru, ale bude přeci jenom trvat delší dobu než řádně zakoření a budou rodit bobulky plné vitamínů. 

V neděli odpoledne jsme si ještě společně užili sluníčka a popíjeli kávu na zahradě. Za chvíli poté kluci dosekali, sbalili si sekyrky, zavolali  na mne - Mami, tak to máte hotový a my jedeme domů - a byli pryč.




Zbyla po nich hromada naštípaného dřeva.

Mládí je mládí a ještě plné svalů ... :o)



středa 17. října 2018

Danzig ...

Představuji vám další  pletený šátek z autorské dílny Justyny Lorkowské. Její šátky se mi pletou jedna radost. Při prvním přečtení mám sice většinou pocit, že to bude tvrdý oříšek, ale začne se očko k očku tulit a vznikají první řady, objevují se cípy, najednou mám vzorek v hlavě a zjišťuji, že vše je naprosto jednoduché. Pak už jenom odškrtávám upletené řady a mám radost. Obyčejnou radost, že jsem třeba zvládla japonské zkrácené řady, že jsem pochopila jak na ně a s pomocí názorných videí Vlněných sester jsem zjistila, že nic není tak těžké, jak na první pohled vypadá.

Tak tady je ten fešák.


Danzig






Zvolila jsem přízi Baby Alpaca Silk - 70% Alpaca, 30% Silk, jehlice č.4.
Zde najdete návod na tento šátek od Justyny, některé její návody přeložily do českého jazyka Vlněné sestry, na jejichž e-shopu se dají i zakoupit. Na mne čeká šátek další a to Buccaneer a již se na jeho pletení vyloženě těším.
Nejdříve však musím doplést podzimní KAL - společné pletení svetru.  To je pro mne pletací nálož. Vyplétaný vzor, pletení vcelku těla a zvlášť rukávy na ponožkových jehlicích, vyplétané sedlo. Úžasná práce. Všechny mé volné chvíle patří jehlicím, odložila jsem i knihy do kouta, aby mne nelákaly. Tyhle závislosti, to je síla!!



A před  pár dny mi volala kamarádka, zda bych jí upletla další šátek, že s těmi ode mne dělala velikou parádu na poznávací dovolené v Íránu, kdy jejich průvodkyně měla také vlastní pletené šátky sebou, ale prý když viděla ty ode mne, byla v úžasu :o). Tak to potěší každou pletařku.
Teď momentálně přemýšlím, koho tímto šátkem obdaruji. Nápad mám, ale musím vypátrat, zda by vybraná osůbka ráda nosila pletený  šátek, protože její styl v oblékání zatím neznám. Je to totiž nová přítelkyně našeho nejmladšího syna a ještě neproběhla seznamka :o).

Vše ukáže čas...




pátek 12. října 2018

Příjemné návleky...

na ruce, tzv. bezprsťáky jsem vyzkoušela plést poprvé, kdysi jsem si jedny pro sebe háčkovala. Ani se mi při pohledu z okna na blog jejich fotky nechce dávat, ale jsou součástí mých příprav na zásoby dárků a máme dle kalendáře půlku října. Využila jsem k pletení opět zbytky báječných přízí s vlnou. Zatím mám hotové tři páry a nebudou jediné, protože když výsledek uviděl můj muž, okamžitě zpozorněl a vyžádal si pánskou velikost. Prý se mu budou hodit do auta, když je ráno v zimě volant studený a v kožených rukavicích nemá tak dobrý cit.


Venku je slunečno, ač vítr fouká,  je teplý a navozuje spíše jarní než podzimní pocity. Na rostlinách, keřích a stromech je viditelně znát, že se připravují k zimnímu spánku a slunečné zahřívající paprsky na tom nic nezmění. Musela jsem v zimní zahradě velmi neochotně ostříhat všechny plně kvetoucí muškáty různých kultivarů, i když byly obsypané květy a jejich listy nebyly celé léto zdaleka tak zelené jako nyní. Bylo mi to opravdu niterně líto, muselo však k tomu dojít, musela jsem rostliny zbrzdit a připravit je k řádnému zazimování. Venkovní noční teploty by jim na zahradě již ublížily, avšak v zimní zahradě jim je překrásně, v noci mírné ochlazení a přes den letní teplota. Škoda, že jsem si je nenafotila.




Právě mi schne další nový pletený šátek, tak se těším až ho nafotím  a pochlubím se s ním. Zároveň jsem se připojila do podzimního KALu (společné pletení) pletených svetrů s vyplétaným sedlem. Pro mne je to veliká výzva a dlouho mi trvalo než jsem si vybrala kombinaci barev přízí, to je nejtěžší rozhodování, potřebovala bych si vše "omakat", ale široko daleko žádná galanterie nenabízí tak nádherné příze jako jsou na e-shopu u Vlněných sester. Pokud se mi bude dařit, svetr dokončím a bude nositelný, nafotím :o).

Tohle je už závislost!
Já jsem závislá!

A jsem tomu ráda...




středa 3. října 2018

Rakytníkův pád...

se blíží čím dál tím víc. Ano, kácí se nám rakytník k zemi. Před několika měsíci silný poryv větru část jeho kořenů zvedl nad úroveň země. Snažili jsme se stromek narovnat, zaklínit, vrátit zpět, bohužel se nám vůbec nedařilo, nebyli jsme schopni s ním hnout. Manžel zatloukl do země tyč a k ní stromek přivázal, aby se alespoň částečně udržel v zemi a já se obávala, zda vůbec bude mít plody a chodila mého oblíbence neustále kontrolovat. Přečkal suché léto, přečkal své nevzhledné strmé postavení, které mu ubíralo důstojnosti a obdaroval nás přemírou oranžových kuliček. Já mu za to nesmírně děkuji, protože bez rakytníkového sirupu si již nedovedu zimu ani představit. Celá rodina jsme si vyzkoušeli jeho sílu se poprat s nachlazením, a již preventivně užíváme každý den ráno lžičku či dvě rovnou do sebe.






Přiznám se, že získání plodů je práce úmorná, dlouhodobá, musím vzít každou kuličku do ruky, na větvičkách jsou dlouhé trny, kterých když se dotknu, citelně zjistím kde zrovna byl. Než otrhám mísu, uplyne několik hodin a já si přitom nechávám plynout myšlenky v hlavě, přemýšlím o nesmrtelnosti brouka, lidských osudech, starostech, radostech, prostě pel mel v hlavě.
Stále ještě nemám hotovo, přiznám se, že dva dny trhám, pak si musím dát pauzu, jinak budu mít sice ne rudo před očima, ale oranžovo určitě.
Vždy si ostříhám hromádku větviček, sednu si na sluníčko ke stolu a trhám, a trhám, a trhám.
Snažím se připravit co nejvíce sirupu do zásoby, protože nevíme, zda se nám po radikálním ořezu stromku a vykopání jámy kolem něj, ho podaří vrátit zpět a zda přežije zimu. Může se stát, že o něj přijdeme a příští rok žádná úroda nebude. Sice si již pěstujeme několik odnoží, ale bude trvat nejméně dva roky, než by rodily.






A co vše jsem již zkoušela z rakytníku?
O tom se dočtete ZDE .
Nejvíce se nám však osvědčil sirup. Načatá lahvička vydrží v lednici několik týdnů a je to řádná vitamínová vzpruha.

Mám však problém.
Už nemám jedinou vhodnou láhev, otravuji všechny v rodině, aby mi schovávali sklenice od kečupu s víčky, to je ideální velikost. Vykoupila jsem 300 ml a 500 ml lahvičky se šroubovacími víčky v místních domácích potřebách a stále mi to nestačí.

Na stromku je stále ještě asi bambilión bobulek...


středa 26. září 2018

Podzimní pletené šátky...

Jakmile zahlédnu na blogu Vlněných sester název KAL, mé srdce pletařky zajásá a okamžitě čtu text. Nemýlím se, bude to opět zajímavý projekt a rozhodnutá jsem okamžitě. Připojím se. Prohlédnu zásoby v košících, zbytek doobjednám a jakmile jsem doháčkovala obrovitou deku, vyndavám jehlice. Přiznávám, že jsem zpočátku měla celkem podstatné potíže se vzorkem  brioche-tuck stitch, z textu jak se oka pletou jsem byla celá zmatená a vůbec jsem tomu nerozuměla. Pak jsem si vzpomněla, že jsem se přihlásila na FB do skupiny Vlněných sester a obrátila jsem o radu mezi pletařky. A udělala jsem dobře, okamžitě jedna z nich reagovala a jednoduchými slovy mi postup popsala. Upletené jsem vypárala (byl to jenom kousek), začala znovu a pak už vše šlo jako po másle.
Na konci šátku jsem měla na lanku 579 ok.


Different Light od Justyny Lorkowské
  



Barva v reálu je spíš tato na druhé fotce, není oranžová jako na té první.

Jakmile jsem šátek dokončila, pustila jsem se do druhého.

Šátek se stáčí do půlměsíce, v šířce má 48 cm a délka od cípu k cípu je cca 206 cm. V návodu je sice psáno přibližně 160 cm, ale velikost bývá ovlivněná zvolenou přízí. Mám ho prostě větší.
Asi by to chtělo vyfotit na postavě, ale kde sehnat modelku, doma žádnou jinou ženskou nenajdu :o).




Použité příze - Jawoll Magic Dégradé č. 106, Zauberball Crazy číslo 1660 a jednobarevné Jawoll č.249 a 339, jehlice číslo 3,5.

U druhého šátku se mi podařilo, ani nevím jak, přestože jsem si každou řadu odškrtávala, mít o deset ok navíc, takže jsem si upravila závěrečný krajkový vzor, což nebyl žádný problém. Jen s přízí jsem  zápasila a dutinkový zakončovací okraj jsem musela uzavírat dodatečným spojením dvou nitek příze na špulkách, které jsou u každého přadena u Jawollu v dané barvě (pletařky budou vědět).

Tyhle kousky přízí mi zbyly.




A teď nevím, který z těch dvou krasavců si nechám a který daruji.