sobota 14. září 2019

Mrkvové sušenky...


Zrovna jsme sklidili s mužem ze záhonku letošní úrodu mrkve, tu pěknou jsme se rozhodli zazimovat do písku a v malé bedýnce zbyla ta menší, různě pokroucená a já přemýšlela jak ji rychle spotřebovat.
Uvařila jsem velký hrnec mrkvové polévky/krému a dala do misek do mrazáku, někdy se hotová bude hodit.
A co s tím zbytkem, který je v bedýnce? Eva z blogu E.S.Ideas mi svým zveřejněným receptem vnukla skvělý nápad, sušenky se doma neztratí.

Mrkvové sušenky

* 150 g jemně nastrouhané mrkve
* 150 g špaldové mouky
* 50 g rozpuštěného másla
lžička prášku do pečiva
2 lžíce medu

- péct při 180°C asi 15 minut



Snadná a rychlá příprava, upečeno bylo za chvilku a já měla spotřebováno vše co jsem potřebovala. Po vychladnutí nesu misku manželovi na ochutnání. Jeho reakci jsem tak trochu očekávala.
"Tak co?"ptám se. "No víš, nejsou nějak moc zdravé? Tam není vůbec žádný cukr?" Odvětím, že cukr si doplňuje sám dostatečně, když chodí do košíčku na čokoládu na vaření! Je to marný, je to marný...



Sušenky jsou báječně měkké, mají krásnou žlutavou barvu, pravda jsou méně sladké, ale o to snáz si ji s chutí dám :o).

Recept ukládám mezi oblíbené.

A muž ať si říká co chce...





pátek 13. září 2019

YUME halenka...

z další zajímavé letní příze, kterou jsem chtěla vyzkoušet.

Tussah Tweed - 100% Silk/hedvábí
návin 250 m 50 g


A protože jsem někdy natěšeně ukvapená, nepřemýšlela jsem s plným nasazením o informaci Vlněných sester, že pletou halenku Ranunculus na jehlicích č.5, jež je přímo navržená pro tuto přízi a zvolila jinak. Já si řekla, že další návod kupovat nebudu a použiji na halenku návod na YUME, kterou jsem již pletla. Jenže tu velikost jehlic jsem dodržela! Když jsem dopletla sedlo, začala jsem na sobě měřit a zdálo se mi mírně větší, tak jsem pro tělo ubrala počet ok a halenku dopletla. Příze vyšla tak tak. Hotové vykoupala, usušila, a vyděšeně na sebe navlékla. Jehlice č.5 udělaly své, příze se vytáhla. Bylo to beztvaré, sedlo příliš velké, na rukách mi to trčelo. No hrůza všech hrůz. Nemusela jsem dlouho přemýšlet co s tímto patvarem udělat. Párala jsem okamžitě a smutek ovládl mou duši. Příze není levná a já to takhle zmrším, nadávala jsem si vehementně za svou zbrklost. Co teď?
Nahodím znovu. Jenže když použiji mnohem menší jehlice, nevyjde mi množství příze, kterou mám k dispozici a přikupovat nechci. A tak opět riskuji. Jehlice č.4,5, velikost S. Už při pletení vidím, že bude velikost sedět jak má. 
Odvíjejí se poslední metry a já bych potřebovala mít přeci jenom úplet delší na těle. Tak, že bych udělala lemy ze zbylé příze z první halenky YUME? Vezmu jenom jedno vlákno - Kinu a upletu je na těle i kolem rukávků, nevypadá to špatně, sice silný kontrast, ale proč ne? Halenku vykoupu, usuším a zkouším. Ozve se zaprasknutí a zjišťuji, že u lemu na předním díle v jednom místě příze Kinu povolila, je prostě tenká. A už toho mám opravdu dost, samé problémy. Z posledních duševních sil všechny lemy vypářu a ze zbývajících pár metrů hedvábí zakončuji pleteninu.

Vím, že bych potřebovala mít halenku delší, ale stejně je pod ní nutné si vzít tílko.




Ve skupině Vlněných sester mi včera jedna pletařka napsala, že má zbytek stejného odstínu
 co mám já.

A tak se může stát, že ještě jednou budu nabírat na jehlice a doplétat.

To jsou občas TĚŽKÉ CHVÍLE PLETAŘKY...








středa 11. září 2019

Slunce schované v mracích...

bylo pár dní, dalo přednost dešťovým kapkám, které jsou nesmírně potřebné. Já o žlutou barvu však ochuzená nejsem, mám plno malých sluníček na zahradě.

...Tak jako slunečnice každým dnem, otáčí se za sluncem, tak já stále hlavu svou, obracím jen za tebou...

Nechápu kam až se letošní květy slunečnic chtějí podívat. Vysoko do mraků, kam sama nedohlédnu? Chtějí se dotknout slunečních paprsků? Přerostly skleník a radostně se ve větru kývají na všechny strany. Chodím je pozorovat každý den, mnohé z nich již mají svá semínka od sýkorek částečně vyzobaná, ale stále se derou k životu další kvítka.




Na jaře nám pár sazenic daroval syn a mně se opět potvrdilo, že pokud dostanu darovanou rostlinku, většinou se jí velmi dobře daří. A prý se nemá děkovat!

Posbírala jsem již malé okrasné dýničky a společně s ostatními dýněmi svou barevnou krásou zpestří podzimní dny venku u dveří.



Manžel vzal již na zahradě do rukou rýč a to je znamení, že se podzim blíží, zahrada se za pár týdnů začne měnit, postupně přejde do svého poklidného času.

Já s fotoaparátem v ruce však stále nacházím krásu...








Krásné dny všem...


sobota 7. září 2019

PRO NĚJ...

tak je nazván Vlněnými sestrami podzimní KAL - společné pletení, svetr pánský, a velmi mne navnadily. Stále si pletu pro sebe, pro své muže v rodině pouze čepice či šálu, neboť mám pocit, že bych ty obr svetry snad ani nedokončila. A taky, že o ně příliš ani zájem nemají. Uvědomila jsem si však, že poslední upletený svetr/rolák jsem před lety svému muži vyhodila, ač si ho usilovně bránil, že na lyže je nejlepší, s tím, že je mu viditelně malý, je obnošený, prostě hnusný. 
Nenápadně se ho dotazuji, zda by nechtěl nový svetr, vlněný, teplý na zimu. Najednou se koná překvapení, usilovně kývá, že ano, že takový by bral. Klikám na Ravelry a hledám. Několik tipů mu ukazuji a on mi prstem ukazuje na monitor - tenhle se mi líbí, tenhle taky a tenhle, teda ten je moc pěkný. Kulím nevěřícně oči. Pane jo, já mu asi opravdu po mnoha letech budu plést svetr.
Shodneme se na svetru Cobblestone/Dlažební kámen, desingér Jared Flood a já vybírám vlnu, barevné zadání znělo - šedá.

V pátek vyzvedávám balíček od Vlněných sester a v něm deset přaden 100% Organic Wool s názvem LOCH LOMOND.
Nedočkavě večer smotávám první přadeno a s tužkou v ruce, s překladačem strýčka Google a tabulkou anglických značek s českým překladem od Vlněnek začínám plést.








Dnešní deštivá sobota je jak stvořená usadit se u pěkného filmu.

S jehlicemi v ruce, samozřejmě...


pondělí 2. září 2019

Salát z červené řepy...

a mnou vypěstované letos poprvé na záhonku. Když si to vypěstuji, tak si to i sním, občas se přidá i syn, můj muž má ze salátů rád pouze klasické - rajčatový, okurkový, či míchaný. Já je naopak ráda mám a tak si je často připravuji k večeři. A z čerstvých, řádně dozrálých, surovin nemají chybu.

Překvapivě se řepě dařilo natolik, že mám několik skleniček zavařené (kvůli manželovi bez fenyklu, ten on hodně nerad) na zimu. Pár rostlin jsem nechala na okraji řádku a používám na vaření.

Salát z červené řepy


* uvařená řepa
* červená cibule
* kapary


zálivka

* 2 lžíce olivového oleje
* 2 lžíce jablečného octa
* sůl
* pepř
* trochu tymiánu
* trochu skořice

- oloupanou řepu pokrájím na kostičky, přidám kapary (velké nakrájím na kolečka), cibuli na půlkolečka a vše zaliji zálivkou, nechám vychladit




Miluji lilkovou pomazánku a protože jsem doma na ní sama (muž lilek nerad), nepřipravuji domácí, ale občas si koupím hotovou a tato z Lidlu mi opravdu chutná.

Namazaná na celozrnné minibagetce byla s řepou v naprosté pohodě.

A já také...









sobota 31. srpna 2019

Rajčatové pyré...

ze žlutých malinkatých rajčátek. 

Letos jsme dostali přebytky sadby od syna a tak je máme poprvé. Rostliny jsou úplně obalené malými sluníčky, které vás oblaží svou šťavnatostí a příjemně nasládlou chutí.
Množství, kterými nás pár rostlinek zásobuje, je neúměrné naší schopnosti jíst každý den rajčata. To opravdu nelze. Vedle žlutých hojně plodí i rajčata červená, a tak každá návštěva, která se u nás zastaví, odchází s pytlíkem rajčat. Ti, kteří nemají zahrádku a nepěstují, jsou nadšení a neodmítají, těm, kteří sami pěstují, je nabízíme i tak, co kdyby náhodou měli sami málo.
Nezbývá mi nic jiného než neustále zavařovat, zkoušet vše, co jenom z rajčat lze na zimu do sklenic dát.

Zaměřila jsem se na rajčatové pyré, jehož příprava je jednoduchá, musím jen hlídat, abych nepřipálila. A tak mám na lince položenou poslední knihu od Roberta Bryndzy, obracím stránky a sem tam zamíchám houstnoucí tekutinu.
Po rozvaření vše ručně propasírovat, to je méně příjemné, a pak redukovat půl hodinu tekutinu na pyré.

Musela jsem si pomalu zvykat na žlutou barvu lahodné šťávy, přeci jenom zvyk je zvyk a s rajčaty máme spojenou barvu červenou.

V policích ve sklepě se vedle sebe nyní tulí malé skleničky jak červeného, tak letos poprvé i žlutého pyré. A musím říct, že málo jich opravdu není.






A manžel mi právě oznamuje, že jde trhat další plody.
Tentokrát již pouze červené.
Žluté jsem již všechny zpracovala.

Prý jsem jak malá FRUTA...



středa 21. srpna 2019

Romantická plavba lodí do Drážďan...

Využili jsme první dárkový poukaz od dětí k našim letošním kulatým a půlkulatým narozeninám. Faktem je, že poukazy, a obzvláště darované, člověka donutí vytáhnout paty z příjemného domácího prostředí a opět vyrazit do neznáma. V poslední době naše cestování a toulky zanedbáváme, to není dobře.

Zarezervovali jsme si datum a s napětím několik dnů sledovali stav vody na Labi, od kterého se odvíjí, zda se plavba vůbec uskuteční. Bohužel s vodou je problém. Máme však štěstí, pár dní v tomto regionu prší a vše vypadá nadějně. Jen rosničkáři nám kazí vyhlídku na slunečné počasí, hlásí zataženo, přeháňky. Vybavíme se deštníky, nic jiného se nedá stejně dělat.
Přijíždíme v úterý na parkoviště u přístavu a plní nadšení nastupujeme na loď. Vzpomínáme, jak jsme několikrát při našich jízdách na kole po cyklostezce z Děčína do Bad Schandau zahlédli výletní loď, ze které se linula hudba a cestující si užívali krásné výhledy do kaňonu pískovcových skal. Pokaždé jsme si říkali - to musíme někdy uskutečnit. A nyní sedíme na podobné lodi.

Cesta velice příjemně plyne společně s okolními vlnkami, které nás provází na zádi, průvodce nás seznamuje s průběhem cesty a doplňuje zajímavé historické údaje. Baví mne ho poslouchat.
Pomalu ubíhající čas zpestřuje živá hudba, mladý personál neúnavně, s úsměvy na tvářích, plní objednávky hostů. "To je paráda, někdo se o mne stará", říkám si v duchu a lebedím si. 
Pozoruji s nadšením skalní kaňon Českého Švýcarska, labské zátoky, projíždíme pod pevností Königstein, plujeme historickou Pirnou, krajinou vinic v okolí malebného zámku Pilnitz. Proplouváme památné mosty a přistáváme v srdci Drážďan. S průvodcem se v časově velmi omezeném úseku vydáváme na prohlídku vyhlídkových Labských teras v těsné blízkosti Frauenkirche a světoznámé galerie Zwinger, obdivujeme Královský palác.
Během cesty kvůli nízkému stavu vody nabírá kapitán větší zpoždění, a tak určený čas na prohlídku a osobní volno se nám smrskává na pouhou hodinu. Loď musela přesně v 15 hodin opustit molo. Je to úprk mezi historickými skvosty, z výkladu mám v hlavě pouhé střípky informací, snažím se fotit a neztratit skupinu.
Náš plán o klidném vypití kávy v malých uličkách bere za své, eura si v poklidu odpočívají v peněžence a my se urychleně se zástupem spolucestujících vracíme na loď. "Uff, to byl fofr, přímo úprk", smějeme se s mým mužem.
Čeká nás občerstvení, večeře, ochutnávka německých vín a pomalá cesta zpět do Děčína. Nikam nechvátáme, prožíváme plavbu jako správní námořníci a nevyužíváme možnosti vystoupit v Hřensku, kde je pro urychlení návratu přistaven autobus, plujeme až do přístavu! Domů se vracíme kolem půlnoci. To byla jízda :o).

A tady jsou zachycené malé střípky z naší plavby a prohlídky Drážďan.










S mužem máme naprosto jasno.

Do Drážďan si zajedeme co nejdříve na poklidnou prohlídku autem.

Ještě, že to máme blízko... ;o)