středa 24. dubna 2019

Když odpočívám...

- pletu. Stále a neúnavně.

Nyní je však na prvním místě veškeré naší fyzické činnosti zahrada, na druhém místě zahrada a na třetím místě, světe div se, opět zahrada. Počasí přímo vybízí mazlit se s každým napučeným keřem, vzdychat nad každým rozkvetlým květem, jemně záhony zbavovat plevelů, které by zahlcovaly prostor svým nabubřelým růstem, pozorovat pilné včelky, jak hledají i malinkaté květy s tolik potřebným nektarem. Nevadí, že záda večer bolí, nohy občas otékají, to vše se kvalitním spánkem  vrátí zase do správného režimu a ráno opět svou nabytou energii věnujeme všem zahradním koutům. 

A během přestávek, večerního klidu na gauči, nemohu nevzít do ruky jehlice a neuplést alespoň pár řad. Vždyť PLETENÍ JE TERAPIE, PLETENÍ JE RADOST.

Další můj dokončený projekt - svetr Mira od Justyny Lorkowské.

Vybrala jsem si přízi Vivacious 4Ply, spotřebovala na velikost M 335 g.



Svetr se pletl krásně, plástvový vzor je jednoduchý, ale jakmile jsem se trochu zamyslela, občas vklouzla chybka a musela jsem se kousek i vracet.
Zadní díl má být delší a u lemů rozparek. Naučila jsem se opět pro mne novinku, ukončování jehlou - Tubular Bind off, díky videu u Vlněných sester jsem techniku naštěstí rychle pochopila.



Po vymáchání svetru jsem zjistila, že merino vlna zapružila více než bych očekávala a celý svetr byl  delší, což mne mírně vyděsilo. Po konzultaci s Vlněnými sestrami bylo jasné, že jsem zvolila na přízi příliš silné jehlice. A jak je vidno na první fotce, přední díl je příliš krátký oproti dílu zadnímu a tak jsem lem ukončení uvolnila a lem jsem napletla do stejné výšky jako u zadního dílu, svetru to pomohlo.

Snad mne v upraveném svetru ještě fotograf vyfotí.


 Někdy...




sobota 13. dubna 2019

Přímo ze mlýna...

mám doma první větší zásoby mouky. Když se mi již daří péct kváskový chleba, tak si zaslouží mít i kvalitní mouku. Hledala jsem na internetu mlýn s e-shopem a narazila na stránky MLÝNA Veselí nad Lužnicí, které je mi trochu známé z našeho cestování po Třeboňsku na kolech, ale že je tam mlýn, jsem nevěděla.
Objednala jsem pořádnou dávku, rovnou naváženou po pěti kilech. Můj muž když viděl ty obrovité pytlíky, jenom zakroutil očima, povzdychl a bez řečí je přenesl do sklepa.


Na zkoušku jsem vybrala tyto druhy.




Musím říct, že mouky jsou takové voňavé, hned mne to překvapilo když jsem otevřela první pytlík.
Mému žitnému kvásku se daří, peču dvakrát, někdy i třikrát do týdne, stále vychytávám svůj postup, který by mi vyhovoval a přiznávám, že chleba je pokaždé jiný. Někdy mám těsto příliš řídké a minule se mi po přemístění z ošatky na plech mírně rozjelo do stran, takže při pečení vznikala spíše placka než šiška, ale na chuť byl tak vynikající, že jsme ho za dva dny snědli. Stále se učím a dělám si poznámky, vychytávám nedostatky a hledám svůj vlastní postup.

Nyní jsem se ustálila na tomto poměru :

100 g žitné
300 g pšeničné chlebové
100 g pšeničné celozrnné
2 lžíce kvásku
2 lžičky soli
380-400 ml vody
kmín


Kvásek nechávám ožít přes noc. Do misky si odvážím 100 g žitné mouky, přidám 100 ml vlažné vody a dvě lžíce kvásku ze sklenice, kterou uchovávám v chladničce. Promíchám, misku dám do igelitového sáčku nebo přikryji potravinovou fólií a přikryji utěrkou. Ráno má kvásek znásobený objem, je obživlý a mohu zadělat těsto na chléb. Z tohoto množství odeberu zase dvě lžíce a přidám do sklenice, kterou opět dám zpátky do chladničky.

Tento postup se mi zatím osvědčil jako nejlepší.


Obyčejný chléb.

Vůně domova...

pondělí 8. dubna 2019

Rubínová svatba...

- 40.výročí našeho sňatku proběhlo právě v sobotu 6.4. Nechce se mi ani věřit, že již uplynulo čtyřicet let od našeho společného ANO.

Malá oslava s našimi nejbližšími - oběd v restauraci, přesun k nám domů a v naší malé klubovně jsme si povídali, vzpomínali, vyprávěli a vše prokládali smíchem do pozdních nočních hodin. Bohužel chyběl náš prostřední, který je služebně v Miláně.

Od manžela jsem dostala nádhernou kytici.


Dohodli jsme se na společném dárku pro sebe a udělali jsme si radost obrázkem od Ivy Hüttnerové, který jsme si vybrali v krásné galerii v Úštěku, kam velmi rádi jezdíme na jarmarky.


A děti nám darovaly také společný dárek.



V jejich přání byly vepsány humorné citáty:

- Manželství je údobí lidského života, kdy je žena šťastná a muž ženatý.   Friedrich Nietzsche

- Šťastné manželství je přátelství mezi mužem a ženou, udržované smyslností a nenarušované žárlivostí.                                                                                         René Descartes

- Dobrá manželství jsou tak vzácná, že by se měla naložit do lihu.            Heinrich Heine

- Nejlepším předpokladem dobrého manželství je slepá žena a hluchý muž.   František Nepil

Naši kluci jsou prostě vtipálci.

Dárkový poukaz byl zakončen přáním:

Kdysi prstýnky jste si dali, už je to pár let.
Věčnou lásku jste si slibovali, ten slib nevzali jste zpět.
Tak jako kdysi, i dnes Vám v srdci zvony znějí,
spolu s námi štěstí, lásku k výročí Vám přejí....

                                                     Když jsem dočítala, již jsem slzela.

A my dva?

Užíváme si každý den spolu a přejeme si hlavně zdraví...


pátek 5. dubna 2019

Těžké rozhodování...

nás během zimy čekalo ohledně našeho starého kdoulovce. I přes veškeré stříhání a snahy ho udržet ve stavu, aby nepřekážel v průchodu kolem něj, stával se mohutným a mohutnějším víc, než bylo vhodné. Čím víc jsme stříhali, tím víc vyhazoval odnoží, které se rozlézaly po okolním trávníku. Padlo rozhodnutí, že ho odstraníme. Nebylo to lehké, ale opravdu již nezbytné. Muselo k nepříjemného zásahu dojít okamžitě po zimě, než začne obrůstat a kvést.


Muž napjal svaly, vydoloval ze sebe po zimě nečekanou sílu a pral se s množstvím silných kořenů pár dní. Byl to těžký boj, neboť nám oběma bylo líto, že vzhledem k jeho mohutnosti ho nelze nikam přesadit a museli jsme se rozhodnout k brutálnímu zásahu. 


Místo jsme osázeli novými keři - hlavoš, bobkovišeň a jochovec. 
Došlo k našemu letošímu prvnímu "nájezdu" do zahradnictví a vybrali si nové keře na zahradu. Po letech se konečně vyřešila otázka odkupu pozemku od Pozemkového fondu, který jsme léta měli v pronájmu a nebylo možné ho koupit kvůli církevním restitucím. Martyrium, kterým jsme si prošli s úředníky tohoto úřadu, by bylo na sepsání příspěvku na pokračování. ale již je to za námi a já se k tomu nechci vracet.
Nyní se těšíme na sázení nových keřů.


A ještě jednu novinku máme na zahradě. Rozhodli jsme se loni rozšířit náš pozemek o část, kterou jsme neobývali, neměli ji oplocenou, osázenou a pouze plochu manžel občas posekal. Na tomto místě vznikl nyní náš nový pidisad. Chrání ho nový plot a zasadili jsme jabloně, třešně, hrušku, švestku, ořešák, lísku a přesadili všechny ostružiny, rybízy a angrešty. Na jednom místě ovocný ráj.
K plotu jsme vysadily ještě pár keřů, aby měly včelky hojnou zásobu nektaru ze všech stran.


Každý den se chodím dívat jak se zvětšují maličké pupeny, tahám je očima a moc si přeji, aby se všem stromkům u nás dařilo, aby nás za naši snahu zlepšit prostředí, odměnily svým růstem a dobrou kondicí. Vybírali jsme odrůdy, které pěstují v nedaleké Libverdě, kde je zemědělská škola a mají i své zahradnictví, a které jsou odolné a zvyklé na místní podmínky.

Své místo také obsadily nové pnoucí růže. Pamatujete jak jsem psala o reklamaci pnoucích anglických růžích, které byly obě plané? Zůstalo po nich jenom prázdné místo a musela jsem čekat na jaro než dorazí růže nové. Již jsem neriskovala stejného dodavatele a obrátila se s objednávkou na zahradnictví, odkud máme již pnoucí růže Kordes a skvěle se jim u nás daří. Vybrala jsem tentokrát odrůdu růžovou - Rose de Tolbiac a na anglické růže Austin jsem si nechala zajít chuť.


A takhle my si tu žijeme...


středa 3. dubna 2019

Jak udržuji pletené či háčkované výrobky...

bych ráda shrnula do jednoho příspěvku, neboť nyní ve zvýšené míře používám vlnu, či směsi s vysokým podílem vlny a ty si vyžadují důslednou péči. Takto o své pleteniny pečuji a jsou to mé vlastní zkušenosti.

Lehce jsem se zmínila o údržbě pletených šátků třeba zde.



V dnešní době se dají sehnat mnohé vhodné prostředky na praní, ale před lety velký výběr nebyl a já své pletené výrobky prala (podotýkám, že se pletlo hlavně z akrylu) v šamponu na vlasy. Do umyvadla s vlažnou vodou jsem ho pár kapek nalila, svetr jemně promnula několikrát v ruce v napěněné vodě a ve dvou vodách stejné teploty vymáchala, vždy jemně promačkala, neždímala, nekroutila. Následně jsem svetr vložila do automatické pračky a při mírných otáčkách ho nechala vystředit. Sušila jsem vždy volně rozložený na velké osušce, pod kterou jsem dala deku.

Před lety jsem začala používat Perwoll, a to jak na kupované svetry, tak i na své různé pleteniny, a prala jsem vše v automatické pračce na šetrný program vlna. Do máchací části jsem přidala trochu aviváže.

Avšak když jsem začala na pletení používat příze převážně vlněné, jejichž cena odpovídá dovozu z ciziny, měla jsem obavu, abych si pracně upletené projekty nezničila nevhodným praním a vrátila jsem se opět k velmi šetrnému praní v ruce. Takže opět vlažná voda, trochu Perwollu, dvojité vymáchání a následné odstředění v automatické pračce na 400 otáček, sušení volně na dece. Aviváž již nedávám.
U Vlněných sester jsem loni objevila Wool Balsam, který obsahuje lanolin a ten je asi nejvhodnější pro tyto příze. Určitě existuje na trhu i více různých prostředků na vlnu, stačí vyhledat. Nyní mají na svém e-shopu Vlněné sestry ekologický prostředek Eucalan Delicate Wash, ten zatím vyzkoušený nemám.


Vrátila jsem se k pletení po mnoha letech, objevila jsem nádherné příze, okouzlily mne novinky v pletení, báječné návody a překvapilo množství nadšených pletařek. Od šátků háčkovaných, pletených, od čepic a šálů jsem plynule přešla ke svetrům. A to hlavně pro sebe. Upletení svetru netrvá týden, jeho dokončení spolkne mnoho hodin volného času, dochází i k občasnému párání, když se udělá chyba, ale ta radost, když se vše povede, svetr skvěle padne, okolí chválí, to je k nezaplacení.


Nerada bych si svou práci zničila a proto šetrné praní v dobrých prostředcích je opravdu pro mne nutností a nepodceňuji údržbu.

Pletení je terapie, pletení je láska, 
pletení je vášeň,

pletení do šťastných dnů se vkrádá...



pondělí 1. dubna 2019

Vracejí se...

ti dva každé jaro k nám nebo je to jiná dvojice? To by mne vážně zajímalo. Je to již čtvrtým rokem, co se snesou z oblak, zarandí si v našem bazénu, obhlídnou zahradu, sezobou brouky, co najdou v trávě, nechají se vyfotit a opět odletí. A také pokálejí dlažbu. Jako kdyby si nemohli odskočit na trávník a pohnojit ho.
Loni to bylo jiné. Přistáli tři. Došlo k namlouvání a předvádění se dvou kačerů, jejich strkání u bazénu, zběsilé mávání křídly a naproti tomu naprosto viditelná nevšímavost kačeny, jež dávala najevo, že jejich půtky ji nezajímají a ona by raději něco k snědku.
Letos to byl opět pár.
Rychle jsem brala do ruky fotoaparát a přes okno fotila. Obávala jsem se, že pokud půjdu za nimi na zahradu, vrznutí našich starých dveří je vyděsí a oni mi zamávají křídly a zakejhají na rozloučenou. Kačer neustále sledoval každý pohyb své vyvolené a vydával se stejným směrem, kam zamířila jeho dáma. Nechybělo čechrání peří, aby bylo nadýchané a jeho životní lásce se líbil.







                                       Je to milá jarní návštěva a já vím, že jaro je tady.

Tak se za rok opět stavte...


sobota 30. března 2019

Pavement...

je další svetr v mých dokončených pletařských projektech.

Pavement
by Veera Välimäki 

Příze : Donegal-merino 50g/190m
Spotřeba : 260 g
Jehlice : tělo č.4 a lemy č.3,5
Velikost : S


Poprvé jsem svetr zahlédla u Vlněných sester a moc se mi líbila jeho pasáž v horní části rukávů a hlavně spodní zakončení bočními oblouky.
Návod byl pouze v angličtině a já, odvážná pletařka, se pustila do boje s neznámými výrazy. Když člověk hodně chce, opravdu dokáže ledacos. Pomáhaly mi překlady anglických výrazů u Vlněných sester, jejich videa, překladač Google (tam jsem se hodně nasmála) a má tvrdošíjnost. Jsem narozená ve znamení Lva, ten chce pokořit kde co a být vládcem a pánem světa! Tak to já tedy taková nejsem, ale zabejčenost v sobě mám velkou. Pomalými krůčky jsem svetr nakonec uplést zvládla.
I když. Párala jsem dost velký kus, neboť jsem zjistila, že mnou vybraná velikost - dle změření obvodu přes prsa - byla nakonec tak velká, že bych k sobě mohla pod svetr skrýt a zahřát malé slůně. Nakonec po přepočítání a přeměřování došlo na velikost S. Já, s pasovými galuzkami, zimními kily navíc, a pletu velikost S?? Jo, opravdu tomu tak je.


Bohužel k návodu mám některé výhrady, není dle mého názoru správně vyvážený v počtech ok, průramky na rukávy jsou úzké a tělo zase příliš široké. Pokud bych ho pletla ještě jednou, zapsala jsem si do svého sešitu nutnost přepočítat poměr ok rukávů a těla již od výstřihu. Výstřih je zbytečně veliký, musela jsem ho ještě v závěru oplést vínovou barvou a zmenšit.
Pravda ale je ta, že návod je připravený pro přízi fingering a Donegal je označen jako typ DK, jenže on má svou specifičnost v měnění tloušťky od "lace" po "sport" a já ho chtěla již konečně na svetru vyzkoušet. Pletení z Donegalu byla pro mne nová zkušenost, neboť se síla příze měnila a technika pletení byla trochu jiná. Příze je však velmi příjemná na nošení, to jsem již odzkoušela. Nekouše, ač jsem si myslela, že by mírně mohla. Po "vykoupání" v Wooll Balsamu je vše naprosto v pohodě.
Nakonec mám svetr, který jsem si již delší čas přála - volný a delší.



Nyní mám rozpletené dokonce dva projekty.

Svetr Mira a kardigan Paulie, a opět pro mne. 

Kdo jiný mi udělá radost, než já sama sobě :o)...