pondělí 22. června 2020

Skoro měsíc ...

jsem nepsala na blog. Dny, týdny přinášely různorodé emoce v mém životě, každou chvilku jsem zažívala pocity jak na houpačce, nahoru, dolů, nahoru, dolů. Těžko se mi nyní zachycují všechny ty okamžiky, mám problém navázat tenkou nitku v chuti psát.
Stav nouze nás zaklínil v domácím prostředí, povinnost nosit roušky na veřejnosti byl mnohdy až skličující pocit a tak jsem byla vděčná za možnost trávit veškerý čas na zahradě či v lesích. Z opatrnosti jsme se stýkali pouze s rodinou, kamarády a přátele jsme "navštěvovali" pouze po telefonu. Bylo to divné, bylo to zvláštní, ale bylo to nutné.

V jedno sobotní odpoledne jsem si otevřela Facebook, kde jsem přihlášená ve dvou skupinách a moc ráda je sleduji - Online šití a Pleteme s Vlněnými sestrami. Jinak mne tato sociální sít příliš nezajímá. Najednou se mi na monitoru objevila fotka, na které se mi zdálo, že vidím při venkovním svatebním obřadu (fotka z boku) mou kamarádku kadeřnici. Oči mi málem vypadly z důlku, fakt že ano. Byla to ona. Při posledním našem setkání v kadeřnictví mi vyprávěla, že odchází od svého partnera a tentokrát je rozhodnutá definitivně. Na svatební fotce byl pro mne úplně cizí člověk! Vzhledem k omezením trávila čas na své chalupě a kamarádka ji seznámila se svým kamarádem a stalo se to, co se běžně stává v romantických filmech od Rosamundy Pilcher. Během třiceti dnů se jiskra lásky stala zažehnutým plamenem, ti dva na nic nečekali a spoutali se svatebním slibem a prsteny. Tomu říkám životní rozhodnutí. Láska se neptá, zda jí hrozí covid-19!




V loňském roce jsme s manželem dostali dárek od přátel ve formě poukazu na thajské masáže s vlastním výběrem v určité hodnotě. Poukazů jsme obdrželi od rodiny vícero a platili do konce loňského roku, museli jsme je všechny rychle vyčerpat, tyto platili však až do srpna letošního roku, chtěli jsme je využít v březnu, po zimě dodat tělu energii a nechat se hýčkat. Stalo se co se stalo a my museli vyčkávat. Začátkem června na ně došlo. Studio Sawadee v Ústí nad Labem předčilo naše očekávání. Vybrali jsme si thajskou aroma masáž na hodinu a půl. To byla jízda! Už jsem zažila mnoho masáží, ale ještě nikdy na mne, ležící na břiše, masírující neklekla a nešlapala po mne. Ona hekala a funěla a já taktéž. Měla jsem mírné obavy, zda se spolu nezřítíme z lehátka na zem, ale věděla moc dobře co dělá, to jenom já netušila co vše mne čeká. Myslela jsem na manžela, bylo mi jasné, že v další místnosti mu jiná Thajka činí to samé.
Tak protažené tělo jsem opravdu dlouho neměla. Byla to naprostá slast, zasloužící si opakování.




fotky zapůjčené z webových stránek studia

Před čtrnácti dny navečer přiběhl můj muž ze zahrady a chrlil na mne děsivou zprávu. Náš kamarád leží na JIP s rozsáhlým infarktem. Těm slovům, větám nechcete zpočátku vůbec věřit, ale pak vše do mozku dolehne a tělo se celé roztřese. Nedávno mu byla diagnostikována angina pectoris, problémy se srdcem. Měl jít na katetrizaci, ale kvůli covidu byl termín odsunutý na polovinu června. Bral léky a čekal. Srdce však nečekalo a nastalo jedno ráno, kdy svůj životní rytmus začalo vzdávat. Třikrát ho v sanitce nahazovali žehličkami, život mu naštěstí zachránili, v nemocnici následně katetrizaci urychleně provedli, nyní je již v domácím ošetřování. Všichni Andělé při něm stáli a drželi ho tady mezi námi.
Před rokem jsme přišli v naprosto stejný čas o kamarádku, nyní se málem opakovala podobná situace. A to zraňuje. To vědomí, že, jak říká můj muž - Holka, už se kácí v našem lese...








Těžko říct, zda společně navštívíme ještě naše milované moře.
Letos to určitě nebude.

Žijme každým okamžikem své životy naplno...


pondělí 25. května 2020

Toužebně očekávaný...

déšť se začal snášet z našedlé oblohy již v pátek v podvečer a my připravili nádrže k naplnění zásob. Obávali jsme se, že spadne pár kapek jako v jiné dny, kdy mračna obloukem obcházela na nebi naše město. Jaké bylo naše překvapení, když pršelo v noci, celou sobotu, s přestávkami celou neděli a pondělí je propršené celé. Ani slovíčko proti dešti nikdo z nás nevznese, neboť je nám všem jasné, že příroda vláhu potřebuje, že je v mnoha místech již životně důležitá každá kapka, která se z nebe snese. Z okna pozoruji změny na zahradě, kterou vláha povzbuzuje k prudkému růstu. Tam, kde byla malá poupátka, se rostlina mění v barevnou krásku a toužebně očekává chválu. Pokud vydrží až naschne, pokorně ji budu obdivovat.

Využívám dny k dalšímu tvoření a každé odpoledne sedám k šicímu stroji, kdy spolu vedeme krátké hovory ve stylu - co blbneš, proč mi to nechceš prošít? Ne, ne zase se mi něco stalo se spodní nití a steh není kvalitní. Zase mám párat? Hele už mne neštvi, já se snažím, tak se snaž taky!
Jsem v pracovně sama, mohu si dovolit vést samomluvu, aniž bych vzbuzovala údiv. To je tak prima!
Objevením On line školy šití paní Renaty jsem se navnadila a po dlouhé době šiji s velkým nadšením. Její názorná videa mne vedou naprosto spolehlivě celý šitím, mohu si natočené v klidu vrátit, posunovat, mezitím si jít uvařit kávu či čaj, velmi se tím bavím.

Tentokrát jsem se pustila do skládané nákupní tašky, kterou jsem si již dávno chtěla ušít, ale spíchla bych ji velmi jednoduše a asi bych ani to skládání do kapsičky sama od sebe nezvládla.




Není dokonalá, má své mouchy, protože mne zlobil steh, ale já byla nadšená, když jsem ji dokončila a opravdu šla složit a zapnout.

Nedávno jsem objevila v jednom obchůdku, který má hezký název Dárkovna a kde mají část prostoru vyčleněnou starým věcem, kovové knoflíky/druky od Koh-i-nooru. Ty jsem před mnoha lety používala při šití na kluky. Hned jsem si dvě balení koupila! Pamatujete si je také?



Tloukla jsem kladívkem druk do klopy kapsičky tak vehementně, že se přišel muž podívat co vyvádím.
Povedlo se, zapínání funguje.

Z tašky jsem nadšená a zase mám tip na dárky. Letos  budou možná hodně šité.

Samozřejmě, že mé pletení nezahálí a mám nafocenou další letní halenku. Použila jsem zbytky příze Jawoll a opět návod Linho. 
Fotograf můj dvorní byl zalezlý ve skleníku, tak jsem si musela vypomoci sama.




Minulý týden mi doručovatel přivezl balíček a v něm nádhernou knihu
od Věrky z blogu Carolina Mia.
Byla jsem vylosovaná z komentářů k jejímu příspěvku!

Již při listování stránkami se mi vynořily vzpomínky na dětství.
Já bohužel ale neměla štěstí, abych mohla zažívat dětské radovánky
u prarodičů, to je mi líto dodnes. Jedni již po mém narození nežili a druzí byli příliš staří, babičku si pamatuji velmi matně a děda byl již příliš starý.




Mějte dny provoněné deštěm...

pondělí 18. května 2020

Do posledních metrů...

je optimální spotřebovat zakoupenou přízi. Jakmile jsem "ochutnala" pletení z přízí vlněných, lněných, s hedvábím, s mohérem, celá jsem se ztratila nadšením v jejich kráse. Je však také pravdou, že tyto příze napadnou peněženku ze všech škvír a vytahují jednu natištěnou tvář na bankovním papíru za druhou. Jsem úsporný člověk, nemám ráda plýtvání čímkoli a čehokoli, proto nevyhodím ani malinkaté klubíčko zbývající příze z upleteného projektu. Dám do košíčku s označením o jakou přízi se jedná, či mám srovnání v pletacím záznamníku jakou přízi jsem použila.
A pak nadejde čas všechny zbývající vzácnosti opět spotřebovat.

K tomuto účelu se báječně hodí šátek, jehož návod je velmi oblíbený na Ravelry a já využila slevového kódu autorky návodu, který na pár dní o svých narozeninách zveřejnila, čímž jsem zaplatila o 50% méně než bývá obvyklé. No, nekupte to!

Šátek:

Find your fade
od Andrea Mowry

Ve čtvrtek večer jsem nahodila oka na jehlice a začala skládat různě barevné příze na asymetrický trojcípý šátek.
V pátek jsem se k pletení nedostala, připravovali jsme sobotní oslavu narozenin našeho nejmladšího a v sobotu jsme se konečně  sešli se všemi syny a jejich rodinami. Poprvé od omezení jsme popustili uzdu opatrnosti a užili si krásný sobotní den a večer u krbu na pergole v jejich společnosti. V nedělní den jsme si ještě jejich přítomnost hýčkali u oběda, pak již nastartovali svá vozidla a opět jsme zůstali doma sami. Řeknu vám, že celý zbytek neděle jsem absolutně nic nedělala, vzala si ven pletení a odpočívala při něm až do večera.





Navečer jsem neodolala podvečernímu slunci a vzala do ruky fotoaparát. Zahrada se po deštích nadechla do krásy.










Krásné dny všem...


pátek 15. května 2020

Dělání, dělání...

všechny chmury zahání...

Slova, která vystihují přesně situaci, kterou každý z nás prochází již mnoho týdnů. Obavy z nepříznivých  prognóz, strach z neznámého nepřítele, nedůvěra v mnohé zprávy, které se prodírají skrze obrazovky, monitory, z tisku. Přestávám jim věnovat pozornost, jsem vyloženě optimistka a tak si říkám, že i přes ztráty v mnohých rodinách se naše planeta bude točit stále dál. Tak to je a musíme ŽÍT.

Chybí mi přátelé i část rodiny, se kterými jsme se neviděli již příliš dlouho. Osobní kontakt nevyváží telefonické hovory, které se protahují na mnoho minut.
Má neposednost ohledně tvůrčích činností se mi nyní velmi osvědčuje a díky tomu nepropadám smutku. Zahrada je v plném nasazení, vydatný déšť jí prospěl a ona se odměňuje sytou zelení, poupata otvírají svou barevnou krásu pro naše oči, vůní přitahují včelky a naši trylkující  přátelé opět hnízdí skrytí v tújích, na stromech a i rehek domácí si znovu zvolil pro své hnízdo keramickou nádobu zavěšenou v pergole a čile přivádí potomky do nového času.

Dělím nyní svůj čas mezi pletení, šití, čtení a ohýbání hřbetu na zahradě.

Po šití roušek jsem šicí stroj neuklidila. Objevila jsem při hledání návodu na ušití roušky On line školu šití paní Renaty a našla si další obzor mého tvoření. Mám moc ráda různé malé dárky, doplňky, které mohou udělat radost těm, co nevládnou žádnou ruční prací. Šiji srdíčka, ptáčky, pytlíčky s levandulí. A nově jsem podle názorného videa zvládla i látkový obal na knihy. Další dárek na světě. Mám kamarádky velké čtenářky a hezký obal určitě využijí. Vyzkoušela jsem si ušití stahovacích látkových pytlíků, ve větší verzi si je ušiji na pletené projekty. Chystám se na šití  povlaků na  polštáře se skrytým zipem, na látkové nákupní tašky, na "pastelkovník", který chci využít na ponožkové jehlice, na malé pouzdro na propisky do kabelky.

Ušila jsem nové povlaky na zahradní sedáky, látku jsem měla koupenou již loni, tak se nyní velmi hodila.

Tvoření, to je má malá, každodenní radost.


Malé sáčky jsou naplněné nasušenou levandulí z mé zahrady a ručně prošité vyšívací bavlnkou. Srdíčka jsem vystřihala z jedné látky a zdobila starými knoflíky, kterých mám plnou krabičku.







Obal na knihu má v pravé klopě všitou gumu (to jsem zapomněla vyfotit) a díky ní lze obal nasunout na jakoukoli výšku knihy. Záložku lze také přímo všít do obalu a vznikne tak zajímavý prvek, kdy můžeme využít zbytky různých stuh, tkalounů apod. Já ráda také využívám staré knoflíky, malé zbytky krajek se mnohdy velmi hodí. A tak vznikly mé první dva kousky.



Dopletla jsem si letní halenku ze zajímavé příze - bavlna se lnem a můj dvorní fotograf již měl vymyšlená místa k focení. Ono ho to snad ještě začne bavit :o).

Bavlněná halenka "Linho"
dle návodu od Joji Locatelli

příze Allino









Dělání, dělání,

to je to co mne baví...


pátek 8. května 2020

Jednoduché a dobré...

Již dlouho jsem nedala na blog recept, vařím však stále každý den či obden a moc mne baví hledat nové varianty našeho stravování. 
Od února jsem si nasadila přísnější jídelníček a podařilo se mi zhubnout 6 kg, což považuji ve svém věku za značný úspěch a jsem opravdu ráda, že mám pevnou vůli a dokázala jsem to. Vím moc dobře, že ale nesmím povolit a chtěla bych ještě pár centimetrů z pasu a přes boky ubrat. Půjde to!
Můj muž mne velmi podporuje a drží palce, to je také moc příjemné.

Pro vaši inspiraci :


Pomazánka z červené čočky

(výhodou je, že se čočka nemusí namáčet předem)

* cca 100g červené čočky uvaříme v 250 ml vody na kaši
(hlídat a míchat, ať se nepřipálí, měkne velmi rychle)

* přidáme do horké kaše 3 lžíce ovesných vloček, promícháme, mírně osolíme
necháme chladnout

* do misky si nastrouháme na jemno 1 mrkev 
* přidáme cibuli nakrájenou na drobno

* 1 lžíci citronové šťávy

* smícháme s prochladlou čočkou
(zdroj receptu Kuchařka ze Svatojánu)






S domácím pečivem je vynikající.

Další inspirací je třeba tento oběd:

Bramborové placky se zeleninovou omáčkou
- zbyly mi uvařené brambory ve slupce

* nastrouháme na jemno
* sůl
* 1 vejce
* polohrubá mouka

zpracovat na těsto, vyválet "hada" a z kousků vyválet placky
rozpálit pánev na sucho
placky opečeme



* na trošce oleje zpěnit cibuli
* trochu indického koření
* přidala jsem svou naloženou zeleninu "Uncle Bens" z léta, ale můžete
použít buď syrovou pokrájenou zeleninu dle své chuti nebo mraženou směs
* podusila a vmíchala cca půl kelímku smetany (měla jsem načatou kysanou)



Jednoduché, chutné, rychle uvařené.

Dva měsíce jsem jedla vše bez příloh, dnes si již malé  množství povolím :-).

Dobrou chuť...


úterý 5. května 2020

Co mělo být, není...

Včera jsme měli odjet do lázní na třídenní wellnes pobyt do nedalekých Teplic. Těšila jsem se na procedury, na procházky lázněmi, na krásné chvíle nicnedělání a hýčkání. Kvůli uzavření lázní jsme zůstali doma.




Místo toho malujeme ložnici. Včera jsme srazili nábytek do prostředka místnosti, manžel vše zakryl foliemi a vymaloval strop. Dnes se pustí do výmalby stěn a mne pak následně čeká kýbl s vodou, hadr, rukavice a mnoho úkonů nahoru, dolů. Ale těším se na výsledek :-).

Zahrada nám dělá radost, několikrát již řádně zapršelo, nádrže se opět naplnily vodou, rostliny se nadýchly a zazelenaly. Přibyly nám nové kousky, ač jsem prohlašovala, že letos opravdu nic nového kupovat nebudeme a nebudu si vymýšlet nové osazování. Jenže kdo to má vydržet, když se procházíte a najednou máte nápad, že zrovna místo, na které hledíte den co den, by mohlo být osázeno keříky a zakryje se zídka, která se mi již několik let pohledově nelíbí? A tak vše vyslovím nahlas a manžel se jenom usmívá a pronáší - Já to věděl, že nevydržíš!
Vyrazí do zahradnictví a dle mých pokynů přiváží čtyři keře, které ještě ten samý den zasadí, ač na to vůbec nespěchám.


Japonská vrba "Hakuro Nishiki"





Bobkovišeň

Exochorda/Hroznovec



Každý den chodím kontrolovat naše mladé ovocné stromky a nestačím žasnout, jak jsou pokaždé jiné,  jak se vylupují malé lístky, jak dvouletá třešeň, švestka mají spoustu květů a jak se i další stromky mají čile k světu. Je to velká potěcha pro oko i duši, čistá radost. Příroda je prostě úžasná.





A dnešní ráno po včerejším dešti je voňavé, jiskřivé, i když studené.








zachytila jsem jednu pilnou včeličku



Já jsem také pilná, dopletla jsem svetřík s krátkým rukávem z příze, kterou
jsem již dlouho chtěla vyzkoušet.
Japonská příze od firmy ITO - Sensai (mohér), kombinovaná s přízí Arwetta od Filcolany. Svetřík je lehounký jak vánek. Přesně tuhle červenou jsem chtěla :o).





Dnes hodně fotek, že? 
Snad nevadí :-).

Mějte klidné dny a prosím, opatrujte se!