úterý 27. září 2016

DŮM ČESKÉHO ŠVÝCARSKA ...

v Krásné Lípě jsme navštívili o víkendu s vnukem Matýskem v rámci našeho nenápadného vzdělávání :o).



Neděle byla zakaboněná a tak nám prohlídka uvnitř domu přišla vhod.
Mělo to být překvapení kam jedeme, ale překvapil on nás.
Prý už tam byl se školou.
Nu nic, opakování je matka moudrosti, tak může provádět on nás :o).




Poctivě jsme si vše přečetli, prošli a nakonec jsme shlédli dokumentární film "Krajina tajemství" v kinosále, který je namluven charizmatickým výkladem herců Františka Němce a Vladimíra Dlouhého.
Interaktivní expozice o národním parku nadchne všechny, kteří touží objevovat nádhernou krajinu Českého Švýcarska. Společně jsme nahlédli do nejskrytějších zákoutí přírody a dozvěděli se o historii a kulturních hodnotách.
Výstava je rozmístěna ve dvou patrech a nahlédli jsme do větrného mlýna, na lososí cestu, prožijeme virtuální let horkovzdušným balonem nad krajinou.
Shlédli jsme i panoramatickou troj-projekci znázorňující zrození krajiny i počátky sklářského průmyslu.

Národní park České Švýcarsko je čtvrtým a nejmladším národním parkem v naší republice. Otevírá návštěvníkům možnost výletů do romantické krajiny pískovcových skalních měst.
V místech, která před mnoha milióny let tvořila dno dávného křídového moře, dnes nacházíme hluboká údolí, nad nimi pak skalní vyhlídky poskytující krásné výhledy do okolí. Mnohý útvar byl pro svůj tvar pojmenován. V oblasti Kyjevského údolí, které na Krásnolipsku tvoří bránu pro výlety do národního parku, výletníky očekávají Skalní bratři či Obří hlava, svá tajemství vydají Vinný sklep nebo Klenotnice.
zdroj : brožura Krásná Lípa

 


Podzimní dny přejí výletům.

Tak neváhejte ... :o)



pondělí 26. září 2016

MAĎARSKÁ POLÉVKA ...

Opět jsem zkoušela nový recept a opět se stane stálicí v mé kuchyni.
Polévky prostě milujeme.
Proč zrovna maďarská ? Snad jenom kvůli tomu, že jsou v ní papriky :o).
Není to žádná pálivka, nebojte.



 Recept od Svatojánky.

- na 2 lžicích oleje necháme zesklovatět 1 pokrájenou cibuli
- zasypeme 2 lžícemi hladké mouky a 
usmažíme světlou jíšku,
- přisypeme lžíci mleté papriky
- zalijeme litrem vody, rozmícháme
- přidáme 4 červené papriky na proužky (já namíchala s bílou a zelenou)
- pokrájíme na kostky 4 brambory a vložíme 
- osolíme a okořeníme lžičkou mlétého kmínu
- vaříme doměkka

- do kelímku zakysané smetany přidáme rozdrcené 3 stroužky česneku a špetku majoránky
- vmícháme do hotové polévky a necháme ještě projít varem (tady se mi smetana mírně v polévce zdrcla, příště jen vmíchám a odstavím).
Na talíři zdobíme sekanou pažitkou a petrželkou.



 


 Polévka byla vynikající,  a když to můj muž několikrát za sebou opakoval, tak věřte, že opravdu byla

VYNIKAJÍCÍ ...


 

sobota 24. září 2016

ŠEDÝ SVETŘÍK ...

s krátkým rukávem jsem konečně dopletla.
Já vím, léto je u konce a já prezentuji letní svetřík s krátkým rukávem.
Prostě stalo se.
V červnu jsem ho pletla a zbýval mi doplést druhý rukáv, když jsem pleteninu odložila a odjela na týden do Třeboně.
Po návratu jsem nebyla schopná plést, vůbec se mi nechtělo. Nevím proč, ale za celé léto jsem na pletení ani nesáhla.
Až nyní.
Měla jsem veliké obavy, že budu mít problém znovu najet do vzorku, který už při prvním rukávu byl celkem složitý, protože se vše pletlo vcelku na kruhových jehlicích a rukávy na ponožkových.
Vždy jsem byla zvyklá plést klasicky a sešívat. Tento způsob je naprosto jiný, plete se od výstřihu dolů, ale zase odpadá otravné sešívání.
V týdnu, kdy se počasí velmi změnilo a pršelo, vzala jsem svetr na milost a rukáv dopletla.
Párala jsem jenom jednou, a to rovnou čtyři řady :o).




 Příze od Dropsu - Baby merino.

Do konce září má být teplo.

Mám tedy ještě pár dní na vyzkoušení ...

 

 

čtvrtek 22. září 2016

PORTSKÉ VÍNO ...

Jednu lahvinku španělského vína portského typu jsem dostala k narozeninám od jednoho ze synů a šetřila jsem si ji na podzimní večery.
Na povzbuzení, pro zahřátí, pro uvolnění, pro lahodnou chuť tohoto nápoje.
Každý večer v pošmourných dnech jsem si nalila lehce do sklenky.





 Portské víno (známé také pod názvy Porto, Oporto nebo v originále Vinho do Porto) je fortifikované (dolihované) víno produkované v údolích podél řeky Douro v severní části Portugalska. Jedná se typicky o červené víno s vyšším podílem zbytkového cukru (často je prezentováno jako dezertní víno). Objevuje se v suché, polosuché nebo také bílé variantě. 

 Portské se na počátku 18.století během války o španělské dědictví stalo velmi oblíbeným v Anglii. Jelikož Anglie a Francie se v této válce ocitly na znepřátelených stranách, stal se import vína a dalšího zboží z Francie značně problematický. V roce 1703 tak byla podepsána obchodní dohoda, díky které mohli portugalští obchodníci importovat zboží do Británie při nezvykle nízkých clech. Během dlouhých plaveb po moři se ale víno často kazilo, a tak se pro zlepšení jeho trvanlivosti začalo fortifikovat, tedy dolihovávat vinným alkoholem.

Institut vín z oblasti Douro a Porto (IVDP – Instituto dos Vinhos do Douro e Porto) dělí dále portské víno do dvou kategorií: běžná portská vína (klasické odrůdy portských vín ruby, tawny a bílé) a Categorias Especiais, speciální odrůdy, kam spadají všechna ostatní.

Portské víno tawny

Portská vína tawny jsou vína vyráběná z červených hroznů, která zrají v dřevěných sudech a jsou vystavována postupné oxidaci a odpařování. V důsledku toho postupně dozrávají do zlatavě hnědé barvy. Vystavení kyslíku dodává vínu „ořechovou“ příchuť, která je namíchána tak, aby odpovídala klasické chuti portského vína. Portská vína tawny jsou sladká nebo polosuchá a jsou obvykle konzumována jako dezertní vína.

Portské víno ruby

Portské víno ruby je nejlevnější a nejrozšířenější produkovaný druh portského. Po fermentaci je uloženo v nádržích vyrobených z betonu nebo nerezové oceli, aby se zabránilo oxidačnímu zrání a zachovala se jeho sytě červená barva. Toto víno se obvykle míchá tak, aby odpovídalo stylu značky, v jejímž rámci má být prodáváno. Víno je před lahvováním zjemňováno a filtrováno za studena a s věkem se obvykle nezlepšuje.

Bílé portské

Bílé portské se vyrábí z bílých hroznů a lze jej vyprodukovat v široké škále stylů, i když až donedávna produkovala řada výrobců cokoliv, jenom ne standardní produkt. Obyčejné bílé portské tvoří vynikající základ pro koktejl, zatímco ta starší chutnají nejlépe samotná, řádně vychlazená. Existuje celá řada druhů bílého portského, od suchého až po velmi sladké. Pokud bílá portská vína zrají po dlouhou dobu v dřevěných sudech, ztmavnou, případně dosáhnou bodu, kdy je obtížné (podle samotného vzhledu) určit, zda bylo původní víno červené nebo bílé.
zdroj : Wikipedie

Ač mám v oblibě vína bílá, nepohrdnu sklenkou

p o r t s k é h o .

Třeba někdy dostanu originál :o).


Na zdraví...
  

středa 21. září 2016

ZAPEČENÉ ...

kysané zelí s bramborovou kaší.

Jakmile jsem se stáhla ze zahrady domů, začínám opět listovat mou oblíbenou kuchařkou a zaujal mne tento recept.
Jednoduchý, rychlý a moooc chutný.


Zkusíte ?

Surovin příliš mnoho nepotřebujeme :

- brambory cca 500 g, sůl, mléko, máslo
- sáček kysaného zelí 500 g 
- 100 ml bílého vína
- kelímek kysané smetany
- dobrý tvrdý sýr






Z uvařených brambor si připravíme kaši, zelí zalijeme trochou vody, vložíme kousek másla a dáme vařit, po změknutí vodu slijeme a zalijeme 100 ml bílým vínem, ještě chvilku povaříme (já víno nemaje po ruce, vynechala jsem).
Do zapékací misky vymazané máslem (nemusela jsem, mám keramickou) dáme polovinu zelí, navrstvíme celé množství bramborové kaše a zakryjeme zbytkem zelí. Celé zahalíme závojem kysané smetany a hustě posypeme strouhaným sýrem (já dala kozí přírodní a kozí goudu).
Dáme zapéct do trouby na 180°C tak na 30 minut.


Ani manželovi nechybělo maso :o)) ...

úterý 20. září 2016

POKOJ SMRTI ...


Jeffery Deaver


Konečně jsem vzala knihu do ruky, tolik jsem se těšila na další případ mého oblíbeného Lincolna Rhyma a Amélii Schsovou.
Brilantní kriminalisté.

Opět jsem se ponořila do vyšetřování a snažila se pochopit nitky směřující k odhalení pachatele. A opět to nebylo vůbec jednoduché. 
 


--------------------------------------------------------------------------------------------


Pokoj smrti

Desátý případ Lincolna Rhyma. A Deaver v životní formě.
Robert Moreno, americký občan žijící v Jižní Americe, se stane na Bahamách obětí kulky profesionálního odstřelovače. Vraždu si objednala americká vláda na základě informace tajné služby, že Moreno připravuje teroristický útok. Ta informace byla ovšem mylná: Moreno chystal nevinný protest, nikoli útok.
Vyšetřováním alarmujícího případu jsou pověřeni Lincoln Rhyme a Amélie Sachsová. Zatímco Sachsová sleduje Morenovy stopy v New Yorku, Rhyme se navzdory svému postižení vydává na místo činu. Ocitá se tak v nebezpečné blízkosti odstřelovače – muže, který je zvyklý eliminovat jakékoli důkazy o svých činech. Včetně živých svědků, pochopitelně.
Postupně vycházejí najevo další znepokojivé okolnosti a Rhyme se Sachsovou zjišťují, že nic není takové, jak se jim zpočátku mohlo zdát. Podaří se jim dosáhnout spravedlnosti, aniž by za to museli zaplatit vlastním životem?

--------------------------------------------------------------------------------------------

 Tentokrát byl příběh z jiného soudku, když se na Rhyma obrátila přímo prokurátorka s tím, že za smrtí amerického občana na Bahamách je dle důkazu, který jí poskytl Anonym, tajná služba. Vyšetřování všem mohlo zničit kariéru, prolomit bariéry naprostého zamlčování nebylo vůbec jednoduché a ničení veškerých důkazů bylo spojeno s dalšími úmrtími případných svědků.

Někdo vydal rozkaz k zabití, někdo stiskl spoušť.
Bahamská policie odmítá spolupracovat a chybějí fyzické důkazy.
Jediná možnost je rozjet se přímo na Bahamy, kde došlo k činu.
Pro kvadruplegika, jako je Lincoln, to ale není úplně jednoduché a přesto se na cestu vydá.

Jeffery Deaver je v životní formě a dokazuje, že se máme stále v jeho tvorbě nač těšit.

Kdo má rád kvalitní krimi romány, velmi doporučuji.
Když dojdete k závěru knihy, kdy vše je vyřešeno, otočíte list na poslední kapitolu a najednou se před vámi odehraje ještě jedno rozuzlení, naprosto nečekané.

Kam nás zavedou další příběhy Lincolna a Amélie ?...




pondělí 19. září 2016

LIBOCHOVICKÝ ZÁMEK ...

jsme mívali za humny, neboť tatínek mého muže žil v nedaleké vesničce.
Zámek jsme za ta léta navštívili několikrát, s dětmi, s rodiči (když žili ještě oba dva), sami s mužem.
Asi před 14 dny  manžel vyřizoval určité záležitosti a já jsem na něj čekala v libochovickém zámeckém parku.
Park, rozzářený slunečními paprsky, jsem si prošla, posadila se na lavičku a vzpomínala.
Padla na mne lítost, že už sem jezdit nebudeme a když ano, bude to pouze návštěva hřbitova.
Měla jsem co dělat, abych se na té lavičce nerozplakala.




    
Jak je ten život krátký.
Jsme tu jenom na návštěvě, nic víc a tolik z nás si této chvíle ani neváží.
Naše dny nebývají vždy jen prosluněné, úsměvné, radostné, jsou chvíle kdy se na nás přihrnou starosti, problémy, občas nastanou nehezká období, která ale k životu prostě patří.
Vždy by však měl v nás převážit pozitivní pocit, neboť i ty špatné okamžiky nás někam vedou, posouvají, nutí k zamyšlení.
Každý den, který prožíváme se svými nejbližšími je ojedinělý, každý den by nás měl naplnit dobrem.
Nikdy nevíme jak dlouhý čas máme na společné prožitky.
Usmívejme se a dokažme sami sobě, že stojí za to život žít.
Přichází podzim, čekají nás dny pošmourné, uplakané, zahalené mlhou a svit hřejivých paprsků slunce se bude ztrácet za mraky. 
 Když se však rozhlédneme kolem, všimneme si jak nás příroda  obdařuje svými podzimními barvami, které jsou tak dokonalé a jen nadaný malíř dokáže zachytit všechny barevné odstíny štětcem.
Ta hra barev je obdivuhodná.

Podzim není o smutku ...