sobota 15. září 2018

Pomazánka z tofu...

mne velmi zaujala u Moniky z kopečku a musela jsem ji co nejdříve vyzkoušet. Pravda, můj muž sice sní všechno, ale na některé produkty zdravé výživy hledí s otazníky v očích a tofu patří k těm, které by si dobrovolně sám nekoupil. Jenže, já propašuji do jídelníčku kde co a baví mne potajmu, velmi nenápadně, sledovat jeho reakce.

Pomazánka z uzeného tofu
* 1 cibule
* olej - asi lžíce
* lžička třtinového cukru
* l lžíce balzamika
* 1 balení uzeného tofu
* sůl, pepř
* 1 lžíce majolky/sojanézy
* 1/2 lžíce lahůdkového sušeného droždí

Cibuli nakrájenou na drobno dáme na pánvičku s rozpáleným olejem, osolíme a přidáme lžičku třtinového cukru. Po zhnědnutí cibule přidáme balzamikový ocet nebo redukci a necháme asi minutu vyvařit. Zkaramelizovanou cibuli necháme vychladnout.

V mixéru vše společně následně rozmixujeme, vmíchejte všechnu cibuli z pánve i se zbylou tekutinou, dochutíme lahůdkovým droždím a pepřem, případně solí.





Pomazánka je opravdu chuťově vynikající a já jsem nadšená z dalšího receptu z tofu.
A můj muž? Byl velmi překvapený, když jsem prozradila hlavní složku a prý by ho to vůbec nenapadlo. Chutnala mu :o).

Ještě jsem vyzkoušela z mléka domácí tvaroh. Kupujeme občas v naší oblíbené pekárně mléko v lahvích od farmáře, je vynikající, s vrstvou smetany u hrdla. Samozřejmě se čerstvé mléko musí po otevření co nejdříve zkonzumovat a protože můj muž pije každý den hrnek mléka po snídani, já se občas přidám, nebývá s vypitím problém. Nedávno však nestíhal a po ochutnání pronesl, že už nemá mléko tu dobrou chuť.
Neváhala jsem a přelila mléko do hrnce, přikryla pokličkou a nechala ho dva dny v kuchyni zkysnout. Mléko je opravdu kvalitní, žádný "zápach" se nelinul místností, i po zkysnutí vonělo. Již se oddělovala syrovátka a tak jsem tekutinu zahřála cca na 40-50°C (jak jsem se dočetla na internetu-čím je teplota vyšší, tím je tvaroh sušší a tvrdší), zakryté nechala vychladnout.
Pak už jenom stačilo přes cedník s plátnem přecedit a získala jsem tvaroh (úžasný na posypání ovocných knedlíků). Příště zahřeji méně, abych získala tvaroh krémovitější.





Mějte krásný víkend...












pondělí 10. září 2018

Háčkované žínky...

mám připravené jako doplněk k mým voňavým mýdlům a háčkovala jsem je z příjemné bavlny.







Pomalu se připravuji.
Nechci však ještě ani vyslovovat název těch svátků.
Ne, ne, ne.
Jsou daleko před námi.
Jen já musím pracovat v předstihu, abych ručně dělané dárky stihla vytvořit.

Nyní máme před sebou krásný podzim.
Užívejme si každý den...


čtvrtek 6. září 2018

Voňavá domácí mýdla...

právě dozrála v mé pracovně. Během léta jsem využila jeden týden volna bez dětí, nanosila všechny potřebné suroviny a pomůcky na pergolu, navážila, odměřila a pustila se do alchymie. Moc mne to baví. Připravila jsem šest druhů mýdel, s různými vůněmi, barevná i bezbarvá, s bylinkami a dokonce jsem poprvé míchala dva odstíny mýdlové hmoty.

Tak nahlédněte do mé přírodní laboratoře :o).



A jaká mýdla provoněla náš dům při několikatýdenním zrání ?

Levandulové -  oxid fialový, sušená levandule, levandulový esenciální olej do stopy
dvě varianty



Zázvorové s grepem - oxid žlutý, ricinový olej a zázvorovo grepový esenciální olej do stopy


Meduňkové s mátou - sušená meduňka, esenciální mátový olej do stopy


Měsíčkové s medem -  sušený měsíček, med a esenciální olej Citronella do stopy


Kakaové - esenciální olej Tichá noc, kakao do stopy


Amadeus - sušené růžové okvětní lístky z růže Amadeus, jahodový esenciální olej a oxid červený do stopy


A nyní mne čeká vymyslet balení, pohrát si s popisky a dárky budu mít připravené. Ještě mne čekají další várky, neboť i doma je používáme, ale jaká mýdla to budou netuším. Nechám se inspirovat momentální náladou, vůněmi ze zahrady, otevřu skleničky se sušenými bylinkami a pak se uvidí. To je to, co mne na mýdlaření baví. Nikdy vlastně nevím, jaká barva se chemickým procesem ustálí, jaké vůně se po dozrání z mýdel budou šířit. 

Jedno vím však jistě. 
Úžasně při tom relaxuji, nemám již ten počáteční strach z neznámého při mých začátcích, a cítím jenom příjemné šimrání kolem žaludku z očekávání konečného výsledku.
Je to báječné těšení.

A mýdla jsou lepší a lepší,
Prostě se zdokonaluji... :o).




úterý 4. září 2018

Den a noc...

Letošní léto bylo horké, velmi horké a každý z nás s vysokými teplotami bojoval po svém. Já si užívala, teplo já ráda. Bohužel již tomu tak nebylo, pokud jsem vařila doma v kuchyňce, která je situovaná na východ. Jindy mi slunce vždy dopřávalo krásný výhled na prosvícenou zahradu zlatavými paprsky a já si užívala jasné světlo, ale během letních měsíců mi rozpalovalo okno skoro do bodu varu a mnohdy jsem se "vařila" i já. Na okně nemám žaluzie, ani závěs, které by proti žhavým paprskům v můj prospěch zasáhli. Potřebovala jsem okamžité, či alespoň velmi rychlé, řešení. Bylo mi jasné po zkušenostech, že objednání zhotovení žaluzie během letních dovolených je běh na dlouhou trať a dočkala bych se možná na podzim. Vzpomněla jsem si na červencovou návštěvu u mého bratra, kde mi švagrová ukazovala nové zatemňovací rolety v ložnici. Moc se mi líbily. Vrazila mi do ruky papír s údaji o firmě a doporučila s tím, že montáž je velmi jednoduchá (když to zvládl prý :o) i můj bratr) a čekací lhůta nad poměry krátká. Papír jsem vyhledala,  a na internetu zjistila, že firma na trhu je česká, má přehledné webové stránky s jednoduchým popisem co učinit, jak změřit, vybrat a objednat. Vše doplňovala krátká videa ohledně montáže.
Na nic jsem nečekala, probrala s manželem, neboť on bude ten, co mi roletu na okno namontuje, vybrala barvu, což mi činilo největší problém, nabídka byla široká, ale já se zaměřila na odstín kuchyňské desky a to byl pro mne trochu  oříšek, ale posléze jsem vyřešila i toto, a učinila objednávku. Druhý den mi z firmy volali, ověřili si typ oken (dřevěná eurookna v našem případě), umístění komponentů vlevo či vpravo, jejich barvu a prý mi dají vědět, až bude roleta zhotovená.
Za deset dnů zásilka dorazila, manžel bez problémů či nějakého vyšilování namontoval a já se konečně necítila po ránu v kuchyni jako v pekle.




A tak mi firma FEXI, a jejich rolety DEN A NOC, zachránila život,
neupekla jsem se :o)...



Vzhledem k tomu, že ráda chválím, a to obzvláště české firmy, píšu tento příspěvek. Není sponzorovaný, vše jsem si zaplatila sama (nu možná, že manžel by to přivítal) :o)))). Je to jenom o mé spokojenosti.

sobota 1. září 2018

Snídaňová sklenička...

je  novinkou v mé proměně ve stravování, po ránu. Já, celý život zvyklá snídat pečivo s něčím, se snažím o změnu. V tomto případě se dobrovolně přiznávám, že se zatím přemáhám a statečně odolávám mému oblíbenému chlebu. Obzvláště tomu z místní nové pekárny, kde chleba pečou naprosto úžasný. Musím se s tím poprat.



Pro ty, co běžně snídají ovesné kaše, není dnešní můj příspěvek ničím zajímavý, neboť zajisté se po ránu stravují například vločkami s jogurtem, či různými müsli s mlékem a tak podobně. Pro mne je to ale fakt změna.
Když jsem na internetu zahlédla přípravu snídaňové skleničky, zaujalo mne nejenom její snadná příprava, ale i její využití na výlety a hned jsem vyzkoušela. 


A začala mne bavit příprava různých chuťových variant.
Základem jsou ovesné vločky, které se nasypou do skleničky, přidají se chia semínka (ta jsem při přípravě zkušebního vzorku neměla), mírně zalijí mlékem (kdo nemá rád kravské, použije rostlinné - buď vlastní vyrobené nebo zakoupené), lehce se promíchá a navrství se bílý jogurt (já mám hodně ráda řeckého typu - pro jeho hustotu hlavně). To vše vyplní asi 2/3 skleničky a ve zbytku se fantazii meze nekladou. Na fotce je jogurt lehce stříknutý datlovým sirupem ve společnosti několika kuliček hroznového vína.


Skleničku uzavřu víčkem a nechám do rána odpočívat. Snídaně je hotová. 


Snědla jsem jenom polovinu (dala do lednice a dojedla druhý den), bylo to syté, báječně chutné a já se začala na snídaně těšit. Baví mne si připravit různé varianty, vymýšlím na co bych tak asi mohla mít chuť, a vůbec neřeším pohledy mého muže, z jehož zrakových signálů moc dobře tuším, co si asi  myslí. Sice mne vždy podporuje v každém mém bláznivém nápadu, je pro mne parťákem co mi vždy drží palce, ale přeci jenom při těch společných skoro čtyřiceti letech, mne moc dobře zná a ví jak miluji pečivo. Bílé jsem již vyřadila ze svého jídelníčku před mnoha lety a dám si občas jenom své doma pečené, ale ten chleba vyřadit, to je pro mne výzva.

Já si věřím, že když vystoupím ze své komfortní zóny, oprostím se od letitých návyků ve stravování, dosáhnu cíle, který jsem si dala.

Těch X kilo navíc, co jsem si nastřádala, musí jít nenávratně pryč!!! 

Sama sebe podporuji, že to dám.
A já to dám :o)...




pátek 31. srpna 2018

Tabbouleh...

je salát původem z Libanonu, jak jsem se dočetla na internetu. Do včera jsem ho neznala, ale u Evy - klik jsem v jejím příspěvku na něj narazila. Ona měla bio polotovar, jenže v našem městě je zrušená prodejna zdravé výživy a tak jsem zapátrala a zjistila, že všechny ingredience, které jsou k přípravě salátu potřebné, doma mám. Nic složitého na něm není a lákavá večeře bude pro mne během chvilky zhotovená. Vzhledem k tomu, že jsem "nezatočila" dosud s kily navíc, které jsem si nalepila kolem celého těla přes zimu, razantní rozhodnutí je namístě. Musím změnit jídelníček a svou stravu výrazně odlehčit.





Základem je bulgur nebo kuskus a hlavně hodně petrželky, hladkolisté, ne kudrnky. Bulgur mám fakt moc ráda, přišla jsem mu na chuť a používám ho často jako zavářku do zeleninových polévek.

A co tedy budeme potřebovat?
Já si vybrala recept Romana Pauluse, který se jej prý naučil připravovat během své stáže v Dubaji.


200 g hladkolisté petržele
30 g rajčat
1 jarní cibulka 
50 g uvařeného bulguru
30 g červené cibule
30 g salátové okurky (nedala jsem, nemusí být)
olivový olej
sůl
pepř
skořice (tu jsem napoprvé nedala)
citronová šťáva
máta (nemusí být)
- v jiném receptu byl i kousek česneku, tak jsem si ho dala -




Petržel a jarní cibulku nakrájíme na nudličky, přidáme rajčata a okurku na kostičky, červenou cibuli nasekanou na jemno a vařený bulgur. Dochutíme olejem, solí, pepřem, citr.šťávou, skořicí a nasekanou mátou. Lehce promícháme.
Příprava bulguru je jednoduchá : zalijeme ho vroucí vodou z konvice v poměru asi 1:3, zakryjeme pokličkou a necháme 10-20 dojít. Bulgur nasákne vodu a změkne. Neobsahuje žádný tuk, je bohatý na vlákninu, železo, hořčík a vitamín A. Můžete ho použít nejenom do salátu, ale všude tam, kde byste běžně používali rýži, hodí se do nádivek i jako zavářka do polévky, jak jsem psala již výše, že ho používám velmi ráda.

A jak píše Roman Paulus :" Finálním  a možná vůbec nejdůležitějším krokem přípravy Tabboulehu je jeho dochucení. Základem je citronová šťáva a olivový olej, nejlépe panenský. Chybět by kromě nich neměla také skořice a mletý pepř, ale používá se též koriandr, zázvor nebo muškátový oříšek. Princip je stejný - koření by salát mělo dotáhnout, ne však jeho chuť úplně přebít."
zdroj:www.lidovky.cz



Musím říct, že mi salát náramně chutnal a jsem ráda, že jsem si salát vyzkoušela. Je naprosto úžasný.


Pokud neznáte, směle do toho...



úterý 28. srpna 2018

Prázdniny končí...

nejenom pro děti, ale i pro rodiče a prarodiče. Náš letošní plán, že poskytneme vnoučatům co nejširší prázdninový "azyl" u nás, jsme myslím splnili co nejlépe to šlo. Když jsem to propočítala, z osmi týdnů jsme pět týdnů měli u sebe dětskou návštěvu. Vzájemně jsme se obohatili o nádherné okamžiky, smíchem si prodloužili život, trochu výletovali, občas lenošili u bazénu, hráli karty, sledovali pohádky, učila jsem i háčkování, avšak spoustu nápadů jsme nesplnili a odsunuli je na jindy, jako třeba pletení z pedigu. Nevadí, vždyť se brzy zase uvidíme.



V pátek na rozloučenou jsme vyrazili opět do Dolského mlýna, s Andrejkou jsme tam kvůli dešti nedošli v červenci, tak srpen to svým tropickým počasím jistil. A zrovna ten víkend se u Dolského mlýna konaly Dny řemesel.


Dopoledne se sice z mráčků vymáčklo pár kapek deště, ale brzy se nebe opět rozzářilo slunečními paprsky a tak jsme výlet nevzdali. Prohlédli si všechny ukázky řemesel a došli až k mlýnu. Při návratu se obloha zatáhla a ač jsme měli pro Anďu pláštěnku, pro sebe deštníky, byli jsme během pár minut naprosto zaplaveni vodou, crčelo nám do bot a do auta jsme došli jak vodníci. 
Třikrát jsme vzali vnoučata do Dolského mlýna a třikrát jsme zmokli. Mé rozhodnutí zní jasně - příště už tam s nimi nejdeme!! Máme to asi začarované.









V mezičase, kdy děti byly s rodiči, jsem stíhala zavařovat, háčkovat, mýdlařit (o tom brzy samostatný příspěvek), číst si. Přiznávám, že občas jsem cítila únavu a těšila se na polohu ležmo, spala jsem jako když mne do vody hodí, ale energie se každé ráno vrátila a byla jsem kupodivu funkční. "Tak to ještě není až tak zlé", říkala jsem si potichu. Sice jsem málo psala na blog, ale o to více jsem si užívala vnoučat. Co si budeme povídat, jakmile dorostou do určitého věku, jejich čas bude vyplněn naprosto jinými zážitky, než pobyt u babičky a dědy. Já si to moc dobře uvědomuji. 

A tady malá ukázka, jak si Andrejka hrála. Musela nechat doma mobil, aby si od něj "odpočinula" a tak si vyrobila papírový. Nejprve MP3, pak flashku, pak ten mobil, který byl jako schránka a do něj si vše schovala. Bohužel jsem si ho zapomněla vyfotit. Měla to dokonalé, malé kousky suchých zipů nalepovala na papírky/tlačítka, měla tam čas, kontakty, fotoaparát, atd. Všechny ty ikonky si namalovala podle mého mobilu. Vytvářela to během třech dnů několik hodin. Má úžasnou představivost, trpělivost a zručnost. 



Prázdninový čas se chýlí ke svému závěru, ještě posledních pár dní zbývá.
Tak si je děti užijte radostně a šťastně.
Jako my s vámi...