čtvrtek 16. listopadu 2017

ŽIVOT STROMŮ...

bývá násilně ukončený člověkem.

Dřevo se těží na palivo, dřevo je potřebné pro průmysl, dřevo je vývozní artikl.
A mnohdy se zloděj neštítí bez rozmyslu vymýtit cizí les pro svůj chamtivý zisk.
Nepřemýšlí o tom, kolik let trvá stromu než naroste, kolik času z našich životů uplyne. Nepřemýšlí o tom, jak důležité jsou lesy pro nás všechny.
Pro všechny na této planetě...



Pak zbudou jenom pařezy.





Nevím proč, ale při každé procházce lesem mé oči vyhledávají zajímavé pařezy a pokud mám sebou foťák nebo mobil, neodolám a fotím.



 Jak dlouho tady jsi ?












Přitahují mne, dívám se na ně a pozoruji život kolem nich, na nich, v jejich útrobách. Tak dlouho ještě lesu slouží.
A vždy na každé procházce lesem je mi líto vyvrácených stromů vichřicí, i když vím, že i to je přirozený proces a příroda se umí s mnoha věcmi vypořádat sama.

I ty pařezy jsou součástí přírody...








úterý 14. listopadu 2017

HOUSKY SE ŠPALDOU...

se staly nejoblíbenějším pečivem u nás doma.
Domácí housky či rohlíky jsou prostě NEJ.
A když se nesní, jsou poživatelné i 3 dny (ale to zbude maximálně jedna).
Myslím, že jsem již na blog tento recept dávala, ale opakování je matka moudrosti, tak abyste případně nemuseli hledat.


Základní recept obměňuji a kombinuji hladkou mouku se špaldovou.

Domácí housky

500 g hladké mouky
- dávám 300 g hladké a 200 g špaldové
1/4 čerstvého droždí (nebo 2 lžičky sušeného)
250 ml vlažné vody
50 ml oleje
1 lžíce solamylu
1 lžička soli
1 lžička cukru 


Kdo vlastní pekárnu, zpracuje těsto ona.
Kdo nevlastní, připraví si kynuté těsto lehce ručně.

Do mouky důlek, droždí, trochu cukru a lehce zaliji vlažnou vodou (zbytek si nechám na těsto).
Po vzkynutí droždí přidám ostatní ingredience a vařečkou zpracuji vláčné těsto, které se nelepí.
Vykynuté těsto si na vále nakrájím na 8 stejných dílů a každý díl na 3 malé kousky, které vyválím do malých hadů a upletu housku.
Nebo vytvořím 8 kouliček, které přemístím na plech s pečícím papírem a vykrajovátkem na jablka lehce vymáčknu bulky.


Na plechu nechám ještě cca 15 minut dokynout, pomažu bílkem a posypu polovinu housek kmínem a polovinu hrubou solí.
Bílek se mi osvědčil jako nejlepší, posyp nejméně po upečení "padá". Pokud bílek nemám, zvlhčím jenom vodou.
Troubu rozehřeji na 220-230°C a housky peču do růžova.



A pak mlsně čekáme až vychladnou...


neděle 12. listopadu 2017

SEDM SESTER...

je název další knihy od spisovatelky
Lucindy Riley.


Čtu autorčiny knihy jednu za druhou a stále mne její styl psaní baví.
Prolínání současného období s minulostí čtenáře zavádí do jiné země, do životů jiných postav. Příběhy jsou psané poutavě, dějová linka se odvíjí mnohdy velmi napínavě.

Všichni žijeme ve stoce, ale někteří z nás hledí ke hvězdám.
Oscar Wilde

Románová série Sedm sester je založena na mytologii souhvězdí Plejády.

Plejády (Pleiades) jsou v řecké mytologii dcery Titána Atlanta a Pleione, dcery Titána Ókeana.
Byly průvodkyněmi bohyně Artemis. Byly jistě krásné, není tedy divu, že je milostně pronásledovali muži. Před Óriónem prchaly, až se bohové slitovali, proměnili je v holubice a poté je vyzvedli na oblohu, kde Plejády září jako souhvězdí, česky též nazývané Kuřátka.
Plejád se uvádí sedm sester:
  • Máia - matka Hermova, kterého otcem byl Zeus
  • Élektra - matka Dardanova, kterého otcem byl Zeus
  • Taygeté - rovněž o ni Zeus usiloval, Artemis ji chtěla ochránit a proměnila ji v psa, Zeus se jí však přesto zmocnil a ona porodila Lakedaimóna. Poté se oběsila.
  • Alkyoné
  • Kelainó
  • Steropé
  • Meropé – ta jediná z nich nebyla nesmrtelná; byla manželkou krále Sísyfa.

Postavení Plejád a jejich světlo na obloze byly důležité pro námořníky - v květnu vycházely, začínala doba příznivá pro plavbu a žně. Když koncem října zapadaly, začínalo období mořských bouří a rolníkům čas nové setby.
Uvádí se, že dvě z hvězd mají velice slabé světlo - Meropé se stydí, že jako jediná ze sester se stala manželkou pouhého smrtelníka a Élektra ze žalu nad zkázou Tróje.
zdroj: Wikipedie

Atlantida - soukromý poloostrov, domov sester

Táta Sůl - adoptivní otec dívek
Marina - vychovatelka dívek
Claudia - hospodyně na Atlantidě
Georg Hoffman - otcův právník
Christian - řidič

Sestry D´Apliese

Maia 
Ally (Alcyona)
Star (Asterope)
Cece (Celeano)
Tiggy (Taygete)
Electra 
Merope (ztracená)

První příběh nás seznamuje se šesti sestrami, o sedmé zatím není žádná zmínka. Všechny jsou již dospělé, žijí vlastními životy, na sídlo přijíždí jenom příležitostně. Žije zde pouze nejstarší Maia. Má k tomuto rozhodnutí osobní důvody, které již třináct let tíží její svědomí a přede všemi úzkostně tají, a žije velmi osaměle.
Po smrti adoptivního otce se však životy všech sester zásadně změní.
Začíná se odvíjet příběh Maiy v současnosti roku 2007, protkávaný minulostí v roce 1927.
Pátrání Maiy po tom, kdo jsou její biologičtí rodiče ji zavádí do Brazílie, přímo do Ria de Janeira.
Nic není jednoduché, stopy těžce dohledatelné, dávná minulost se odehrává i ve Francii, v překrásné Paříži, kde se ocitla její prababička.
Podaří se jí odhalit rodinné tajemství jedné z nejbohatších rodin v Riu?

Pokud máte rádi napětí, tajemství a to vše zabalené do přiměřeného množství romantiky, doporučuji se začíst do příběhů nevlastních, adoptovaných sester.




Anotace:

Na luxusní sídlo Atlantida na soukromém poloostrově ženevského jezera se sjíždí z různých koutů světa šest mladých žen, které přivedla domů smutná událost: smrt jejich adoptivního otce. Každá ze sester dostává jako dědictví i dopis s údaji, podle nichž může najít svou biologickou rodinu. A tak se nejstarší ze sester, půvabná překladatelka Maia, ocitne v Brazílii, kam ji souřadnice z otcova dopisu zavedou. V Riu de Janeiru se s pomocí místního spisovatele Floriana vydává po stopách vznešené a kdysi mocné rodiny Aires Cabralových a zjišťuje, že při odhalení záhady svého původu se musí vrátit o několik generací zpátky. K prababičce Izabele, která se během stavby slavné sochy Krista jako již zasnoubená osmnáctiletá dívka dostává s rodinou hlavního architekta projektu do Paříže, kde se vášnivě zamiluje do mladého sochaře Laurenta. Jejich tajná láska pokračuje i v Riu, a ačkoli se Izabela kvůli rodičům provdá za svého urozeného snoubence, nezůstane bez následků… Maia během pátrání po pohnutých osudech žen ze své rodiny propadá víc a víc kouzlu rodného Ria, ale i kouzlu svého sympatického průvodce. Cesta do minulosti jí pomáhá smířit se s nešťastným rozhodnutím v mládí, které po léta tajila…


Jak jsem vypátrala, vyšel již příběh další sestry.

Objednáno ...


sobota 11. listopadu 2017

ŠANCE...

na výhru.

Překrásný háčkovaný šátek od Petry na kohosi šťastlivého čeká právě

ZDE.

Petra háčkuje veliké šátky z luxusních barevných přízí.
Kdo máte zájem, zkuste také štěstí a využijte jejich rad, nápadů, ukázek
 ohledně háčkování.



Je evidentně velmi šikovná a háčkování je její radost, vášeň, své prsty nenechává v klidu při jakékoliv příležitosti.

To já moc dobře znám :o)...




pátek 10. listopadu 2017

TOULAVÉ BOTY...

si nasazuji každý den.
Provětrat hlavu, utřídit myšlenky, zhluboka dýchat,
 vnímat krásu i přes podzimní mlhu, která brání výhledům do dáli.

Slunce odpočívá schované pod těžkými oblaky.
Nevadí.
Ono opět odhrne nebeské závěsy a shlédne na nás z výšky.
Až se mu bude chtít.






Stopy vichřice všude kolem.
Mladý či starý vykotlaný strom, bez rozdílu.
Leží mezi podzimním listím, v uvadlé trávě.
Nikdo si jich nevšímá.






Šeď listopadových dnů zpestřují nádherné barevné listy stromů.
Dokud všechny nespadnou na zem, kde je brzy zasypou sněhové vločky.



Hledím vzhůru do korun stromů.
Každý okamžik si ukládám do nitra.
Bude se mi lépe snít.






Až nebudu moci v noci spát...


úterý 7. listopadu 2017

BYLINKY...

= pomoc z přírody.



Z dětství si pamatuji, jak mi maminka při různých obtížích vařila čaje z bylinek. Tenkrát rostly všude na dosah - heřmánek, podběl, jitrocel, kontryhel. Na kašel mi vařila podběl, na teplotu čaj lipový, heřmánek doma nikdy nesměl chybět.
A já jsem tak nějak automaticky vždy bylinkám důvěřovala a důvěřuji.

Manžel má již delší dobu potíže s cévami, křeče v lýtkách ho zlobí při delší chůzi hlavně v kopcovitém terénu a tak jsem si vyhledala v mé oblíbené knížce Babiččiny bylinky čajovou směs proti kornatění cév. 

Bylinky jsem nakoupila v prodejně pana Grešíka z Děčína, který se jejich pěstování věnuje již mnoho let a známé jsou i jeho čaje.



Čajová směs je vhodná i pro léčbu vysokého tlaku a protože já s ním mívám občas problémy (a dědičné dispozice), popíjíme čaj ve dvou.

nať kokošky                       5 dílů
nať přesličky                      5
nať zlatobýlu                      4 díly
kořen pampelišky              3
nať routy                            3
nať řebříčku                       3
nať benediktu                    3

tinktura ze jmelí

- jednu lžíci směsi dáme do 3 dl vroucí vody a necháme přikryté asi 15 minut vylouhovat. Čaj přecedíme, přidáme kávovou lžičku jmelové tinktury a pijeme ho studený ráno a večer.


Je mi jasné, že bylinky manželovy problémy úplně vyřešit nemohou, nese si totiž genetickou výbavu po své mamince, ale věřím, že i s pomocí nich se jeho potíže mohou zmírnit a mohou být výrazným doplňkem jeho léčby.

Cituji z knihy :
Člověk je sám tvůrcem svého zdraví, udržuje ho, ale bohužel i často ničí. Má své zdraví ve vlastních rukou, má právo zacházet sám se sebou... Žádná choroba není samostatný problém, vždy je vlastně nemocný celý organismus a nemoc je jen jakýmsi projevem a varováním na nejméně odolném místě. Nestačí pít léčivý čaj, když se špatně stravujeme, trpíme nedostatkem vitamínů a živin, žijeme ve stresu, bez pohybu na čerstvém vzduchu, bez sportu a relaxace nebo ve zničeném životním prostředí. Při každé léčbě se  snažme o komplexní působení na organismus, jehož jsou bylinky pouze jednou, i když významnou složkou.

"Všechny vrchy, pohoří,
 všechny louky a lesy
jsou přirozené lékárny."
                                Paracelsus





úterý 31. října 2017

DÁREK PRO MUŽE...

pod stromeček už mám hotový.
Můj muž je tak trochu "zmrzlík" a já dohlížím na jeho zásobu čepic, šál či nákrčníků na zimu velmi řádně.
A já ráda obměňuji :o), tak dostane novou soupravu čepice se šálou.

Zvolila jsem kvalitní přízi Malabrigo, 100% Merino Superwash.


Na šálu jsem vybrala Mechitu, odstín č.845 Cirrus Gray.
Čepice je pletená ze silnější Rios, odstín stejný.


Na fotce odstín vypadá více do šeda, ale ve skutečnosti je do modra :o).
Na šálu jsem spotřebovala celých 100 g a čepice spolkla 75 g.


Čepici jsem vyzkoušela na synovi :o), bez problémů by měla manželovi sednout.

A já se věnuji dalšímu pletení...