pondělí 11. listopadu 2019

Dolský mlýn na podzim...

je skoro opuštěný, turistů potkáte již pramálo a trasa, která vede přímo z Jetřichovic má své kouzlo, slyšíte TICHO, ševelení padajících listů, zaštěbetání ptáčků, zapraskání větví, s kterými si hraje občasný vítr na babu. Rádi vyrážíme před sezonou či po sezoně na známé turistické cíle, které do Českého Švýcarska během léta lákají mnoho výletníků, jsme spokojenější při osamělých výšlapech. 








Při zpáteční cestě se mi podařilo vyfotit malého pstruha, který rejdil po písčitém dnu sem a tam, schovával se mi u větví, či u kořenů stromů, ale já ho zachytila!

Celou cestu jsme si s mužem povídali, já neustále zaměřovala fotoaparát a snažila se zachytit atmosféru podzimu v Dolském mlýně.

Minulý týden jsme prošli trasu na Pohovku, další den naše kroky zamířili společně s vnukem kolem Falkeštejna směrem na Tokáň.

Pokud počasí dovolí, zajdeme ještě z Mezné na Českou silnici, z Mezní louky na Pravčickou bránu a uzavřeme tím náš letošní turistický rok.


Jsem šťastná, že žijeme v nádherné přírodě, že máme na dosah překrásné skalní útvary, které vždy umocní náš dojem během turistických výšlapů.

Velkoměsto mi opravdu nechybí...




pátek 8. listopadu 2019

Do mé sbírky...

pletených šátků jsem vložila další kousek, na nějž jsem si myslela již delší dobu, ale neustále jsem se rozmýšlela o barevném složení. Jaké barvy zvolit na daný projekt bývá pro mne občas tvrdý oříšek k rozlousknutí. Nepřeberné škály barevných odstínů, lišících se v maličkých detailech, které však monitor občas skrývá, mi pak v reálu připraví nejedno mini zklamání. Jenže kvůli tomu, že jsem zvolila trochu jiný odstín než byla má představa, zásilku vracet nemohu. Většinou nechám přadýnka odležet v košíku a čekám na vhodný okamžik.
A ten nedávno nastal u šátku

ODYSSEY

od návrhářky Joji Locatelli




příze Semilla Melange od BC Garn
jehlice č.5
spotřeba 3 x 1 přadýnko á 50g/175m
v barvách č.10, 27 a 08

Poslední pruh jsem chtěla mít světle modrý, ale nakonec je spíše modrozelený a líbí se mi.


Včera vyblokovaný, dnes poprvé vyvětraný a nafocený, kdy jsem rychle musela využít služeb svého dvorního fotografa, který se snaží víc a víc vyhovět mým nápadům.



Šátek jsem měla upletený asi za tři odpoledne a večery, opět jsem zvládla návod v angličtině, za což jsem na sebe opravdu pyšná, protože ještě před rokem mi to připadalo jako nedostižná meta.

Šátek má báječně dlouhé cípy, které umožňují si pohrát s jeho využitím.

Víte, že já už dokonce i sháním punčocháče v barvách svých šátků?

Trochu úchylka...





středa 6. listopadu 2019

Dlabala jsem dýni...

a uvařila v ní báječný oběd. Receptem mne inspirovala Pavla na blogu PASTU a vzhledem k tomu, že se nám letos dýní urodilo opravdu hodně, přivítám každý zajímavý tip k vyzkoušení.


Plněná dýně Hokaido

* odkrojíme "pokličku"
* dýni vydlabáním zbavíme semen
* dáme ji předpéct do trouby
* na pánvi si orestujeme cibuli, česnek, přidáme mleté maso
* použijeme koření, bylinky, sůl dle svých zvyklostí a chuti
* nakonec vložíme na kostky nakrájený sýr
* vše přesuneme do dýně a dáme péct s "pokličkou"
* jakmile je dužnina měkká, můžeme směle servírovat


K masové směsi si přidlabáváme šťavnatou dýňovou dužninu.

Přiznám se, že jsem nebyla schopná vše sníst a tak jsem si zbylou porci následující den ohřála.

I druhý den to byla dobrota...


pondělí 4. listopadu 2019

Má pozornost je již zaměřena...


na letošní vánoční dárky. Čas kvapem ukrajuje z nadcházejících dnů a já nerada nechávám vše na poslední chvilku, snažím v klidu si rozmyslet čím udělat radost. 

Pro snášky a vnučku jsem upletla soupravy čepice a nákrčník, které doplním zřejmě o palčáky.

čepice dle návodu Rikke Hat,
nákrčník Cupido,
nákrčník Honey cowl
(návody od Vlněných sester a z Ravelry)

příze Pernilla
100% vlna
příze Baby Merino/šedá
100% vlna






Z košíku jsem vytáhla nějaké zbytky příze Karisma a vyšlo ještě na dvě čepice, které jsou zatím volné.
Čepice jsou typově tzv. převislé, sedí perfektně na hlavě. Já osobně ještě v zimě ráda nosívám barety.



Nyní mi zbývá uplést ještě dvě čepice pro vnuky, jedna se již blíží k závěrečným řadám a s druhou čekám na změření hlavičky.



Krásné listopadové dny vám všem...



úterý 22. října 2019

Cobblestone...

je pánský svetr, který jsem pletla do podzimního společného pletení s Vlněnými sestrami. Opatrně jsem sondovala, zda vůbec by můj muž chtěl pletený svetr. A kupodivu, byl nadšený. Vybrala jsem několik návodů a on si z nich zvolil Cobblestone/Dlažební kámen. Pro mne dobrá volba, svetr je jednoduchý a protože nosí rád v zimě teplé, silné svetry, objednala jsem přízi vlněnou.


Cobblestone

autor návodu Jared Flood

příze firmy BC Garn - Loch Lomond 100% Organic Wool, barva č.LL008,
jehlice č. 5,
spotřeba 7 přaden á 50g




Tělo svetru se plete odspodu, zvlášť se upletou oba rukávy, které se následně připojí k tělu a plete se sedlo, pomocí německých zkrácených řad se tvaruje výstřih.
Ač svetr pánský, velký, pletení rychle přibývalo a vypadá to, že u jednoho svetru nezůstane. Už má vybraný další.


Můj muž mne v mé pletací vášni velmi podporuje, proto jsem přivítala podzimní KAL věnovaný mužům, zaslouží si ho. Jakmile nemám v rukách jehlice a sedím jen tak, už se dotazuje - Ty dnes nehoníš očka?

A když je doručen nový balíček s přízí, ihned nakukuje a komentuje, která se mu líbí víc.

Ale hlavně!
Neptá se co to stálo... :o)




pátek 18. října 2019

Jeseníky...

navštívit bylo mé přání již dlouho a můj muž mi dokáže plnit přání a sny. K mým kulatým narozeninám mi předal krásnou obálku a v ní jsem našla poukaz do Lázní Jeseník, hotel Priessnitz, relaxace na 3 dny.

Domlouváme si s hotelem termín a vyrážíme na cestu do dalekých Jeseníků. Poloha lázní mne naprosto nadchla, na okraji lesů, vysoko položené, s úžasnými výhledy do krajiny. Secesní budova hotelu nás v duchu navrací do období z filmů pro pamětníky a já v myšlenkách tančím s Kristiánem. Dýchá na nás krása a nostalgie.






Procedury máme večer při příjezdu a druhý den dopoledne, čímž nám báječně vychází čas na alespoň malé výlety. Já totiž ve svém toužebném přání mám zapsáno - na vlastní oči vidět Tančírnu v Račím údolí. A to se mi plní.



TANČÍRNA - srdce Rychlebských hor

...Secesní Tančírnu, sloužící jako restaurace, taneční sál a penzion, nechal postavit vratislavický biskup kardinál Georg Kopp v letech 1906-1907, a to na místě zbourané parní pily. Podle kardinála získala Tančírna i své jméno - Georgshalle.
Tančírna patřila mezi nejvýznamnější kulturní centra regionu. Byla vyhlášeným výletním místem nejen pro obyvatel Javorníku, ale i širokého okolí. V Račím údolí se nacházelo pět výčepních či restauračních zařízení.
Před válkou se zde o sobotách konaly zábavy, o nedělích čaje s hudbou. Stav Tančírny byl od 90.let 20.století do roku 2015 neradostný. Budova byla ve velmi špatném stavu a bez okamžitých zajišťovacích prací by další roky nevydržela. Pořádala se zde řada benefičních akcí a koncertů a díky hnutí Brontosaurus se podařilo přitáhnout k Tančírně pozornost. Novým majitelem se stala nakonec obec Bernartice, kdy obec Javorník, pokud by ji získali, chtěli celou budovu srovnat se zemí. To se naštěstí nestalo a obec Bernartice se zasloužila o její záchranu a celkovou velmi citlivou rekonstrukci...






Dáváme si v kavárně, umístěné v dolní části Tančírny spolu s informačním centrem, kávu a sladkou odměnu a já si povídám s velmi milou paní kavárnicí. Vypráví mi proces rekonstrukce, ale hlavně vypočítává, co vše se v Tančírně během sezóny odehrává (na zimu je uzavřená). Taneční akce i týdenní kursy tance, koncerty, výstavy, jarmarky, svatby, firemní večírky, rodinné oslavy.
Naslouchám velmi pozorně a v koutku mého srdce mi je tolik příjemně - podařilo se zachránit skvostnou stavbu, citlivě zrekonstruovat a hlavně, opět slouží lidem, poskytuje radost.

Ani se mi nechce již odjíždět, ale čeká nás ještě malé zastavení  v národní přírodní rezervaci Rejvíz. Vyjíždíme autem prudkými serpentinami až do malé horské osady, která je označována jako nejkouzelnější lokalita v Jeseníkách a leží na náhorní plošině uprostřed hlubokých lesů. S ohledem na dochovanou dřevěnou lidovou architekturu převážně 19.století - roubené domy se svisle bedněným štítem a vyřezávanými šambránami kolem oken, byl Rejvíz vyhlášen vesnickou památkovou zónou.



Zaparkujeme a já vyslovím větu, která se mi později velmi vymstila. "Necháme batoh v autě, zajdeme se podívat jenom k Mechovému jezírku, podívat se na rašeliniště, potom se projdeme osadou a já si udělám fotky."
A tak jdeme jenom tak, já na krku fotoaparát. Potkáváme vracející se turisty. "To nebude daleko!" pronáším na půl pusy. Docházíme k rozcestníku - Mechové jezírko 1,5 km. "To budeme za chvilku na místě." Trochu vázne řeč, neboť se silně zatahuje, mraky šednou a houstnou a jak to bývá na horách (což moc dobře vím) počasí se rychle mění a my máme deštníky v batohu v autě.
Začínají padat první kapky, rychle schovávám foťák do pouzdra, natahuji na hlavu kapuci, ještě že ji u bundy mám. Muž má kšiltovku, bundu bez kapuce. K Malému mechovému jezírku docházíme v prudkém dešti. "A kde je proboha to jezírko? Vždyť je tady jenom všude mech a sušina?" Rozcestník nám sděluje, že k Velkému mechovému jezírku je to 500m. Cítím jak mi prosakuje voda již pod bundou, muž na tom není lépe. "Hele víš co, kašlu na Velké jezírko, já už mám malé pod bundou, vracíme se!" K autu docházíme silně promočení. Naštěstí mám na zadní sedačce pohozenou mikinu a tak promočenou bundu házím do kufru, v autě ze sebe servu mokré tričko. "No, já mám mokrou i  podprdu!" hulákám. Muž našel v autě softshellovou bundu a tak se může převléknout také do suchého. Kupodivu kalhoty máme oba v pohodě, voda po nich stékala. Přesvědčujeme se, že lehká zimní bunda není do deště, snese jenom vítr, sníh a trochu mrazu.
Klepu se zimou a focení domků přestává být mou prioritou. Odjíždíme.
"Teda tebe zase příště poslechnu až tě napadne nechat batoh v autě!" mručí u volantu muž. Nereaguji!



Následující den se loučíme s Jeseníky a slibujeme si, že se vrátíme. Alespoň na týden, abychom si prošli nádhernou přírodu, která zde člověka objímá ze všech stran.


Bylo zde krásně, muž mi dal nádherný dárek...

















pondělí 14. října 2019

Driftwood...

je můj další pletený svetr. Dlouho v košíku čekala příze Malabrigo Mechita, stále jsem si nemohla vybrat návod, do kterého se pustím a nahodím na jehlice nádhernou luxusní přízi. Její barevné přechody jsou samy o sobě úžasné, hledala jsem svetr jednoduchý, bez vzorku.

Nakonec zvítězila má oblíbená návrhářka Isabell Kraemer a zvolila jsem hladkou pleteninu. Myslím, že jsem vybrala výborně.

Driftwood 

Malabrigo Mechita č.716 - Lava
Spotřeba 260g, jehlice č.3,5


Podvečerní slunce svetr prozářilo paprsky, skutečná barva je spíše na detailních fotkách.
Na svetru není pletený raglán, ale rukávy se pletením přímo tvarují, což mne moc bavilo a v návodu je báječně vše popsané, neměla jsem nijaký problém, tentokrát jsem se nemusela prát s angličtinou, vše je v češtině.




Doplním dnes ještě jeden pletařský počin. Na Krétě jsem si koupila kabelku a nutně jsem k ní potřebovala šátek, znáte to také? Doplněk k doplňku! Jsem hrozná.

Nahlédla jsem do svých zásoba a našla přesně potřebný odstín - pudrová barva příze Jawoll se na mne z košíku usmívala.

Šátek Liliopsida
návrhářka Heidi Alander 
/na Ravelry zdarma v AJ/

příze Jawoll č.248
spotřeba 86 g
jehlice č.4






Mé pletené projekty se rozrůstají a já z nich mám nesmírnou radost.
Pletení je TERAPIE!

Chystám se již pracovat na dárcích.

Uvědomuji si, jak čas neúprosně plyne...