neděle 21. ledna 2018

DO POSTELE...

mne v pátečním odpoledni zahnala nejenom zvýšená teplota, ale hlavně silné bolesti krční uzliny, která mi vytvořila pod dásní bouličku, oteklou dáseň za zubem osmičkou a vystřelovala nepříjemné píchání až do ucha.
On ten bolestivý pocit začal už ve středu, hned jsem nasadila kloktání a výplachy šalvějovým odvarem, ulevilo se mi a čtvrtek vypadal nadějně, že z toho nic nebude.
Ouha, jak jsem se mýlila.
Páteční ráno mne o tom přesvědčilo.

Sama sobě lékařkou jsem si naordinovala 3x denně protizánětlivý čaj, 3 x denně čajovou lžičku  tinktury z echinacey, výplach úst šalvějovým odvarem a vnější potírání uzliny tinkturou z ořechových listů.

Univerzální protizánětlivý čaj

se objevil zrovna nedávno na blogu Evy Francové (Kuchařky ze Svatojánu) a já měla příležitost ho vyzkoušet.

po 30 g meduňky, třezalky a šalvěje
po 20 g heřmánku, máty a listu podbělu
smícháme
1 lžíci směsi zalijeme vroucí vodou a necháme 10 minut louhovat
pijeme 3x denně před jídlem






To vše jsem doplňovala čajem s medem a svým rakytníkovým sirupem.
Ten je tak lahodný, že se snad na něm stávám závislou :o)).

Klid pod peřinou mi jenom prospěl, ráno mé tělo signalizovalo úlevu.
Otok je mírný, ale stále citlivý na dotek, dásně však již nejsou bolestivé a ani ucho si nenaříká.
Manžel uvařil oběd a nařídil mi klid na gauči v teple :o).
To jsem přijala s radostí a vůbec jsem neodmlouvala.
Jenom mne mrzelo, že sobotní den byl zrovna slunečný, zval k výšlapu na malý výlet a já polehávala se zabaleným krkem doma, to mne hodně mrzelo.

Zdá se však, že protizánětlivý čaj zabírá...








sobota 20. ledna 2018

LOSOVÁNÍ...

proběhlo právě před chvilkou rukou mého muže, který se ho ujal s radostí a úsměvem na tváři.

Byla jsem překvapena počtem komentářů, které jste mi, k třetímu výročí mého psaní na blog, zanechaly s krásnými, milými vzkazy.
Byla jsem velmi potěšena.
Můj skromný odhad byl 15 a vy jste ho znásobily.

Děkuji vám všem.

A už losujeme.

Chvilka napětí, šmátrání v misce, přehazování lístečků.


Už, už v prstech zvedá jeden a otvírá ho.


Vítězí 

Helena K.

autorka komentáře ze dne 18.1. v 18,27 jak je vidět z fota :o).



Blahopřeji a doufám, že šátek udělá radost.

P.S. Helenko, napiš mi prosím do kontaktního formuláře svou adresu, abych mohla poslat výhru co nejdříve.









čtvrtek 18. ledna 2018

LÉTO NA TALÍŘI...

Tato myšlenka mi proběhla hlavou při přípravě dnešního oběda.
Rychlovka ze zavařené zeleniny sklizené v létě.

Omáčka na těstoviny z domácího Uncle Ben´s


Dala jsem vařit Fusilli Tricolore.
Ze sklepa přinesla sklenici naložené zeleniny a dala lehce povařit do hrnce, přidala jednu šlehačku, opět nechala lehce přejít varem, tyčovým mixérem rozmixovala, ale trochu zeleniny jsem nechala vcelku.
Než se těstoviny uvařily, omáčka byla hotová.
Nastrouhala jsem do misky italský sýr Grana Padano, který máme na těstoviny rádi.





Manžel mlsně zjišťoval zda je na přidání.

Bylo ... :o)



Recept : Uncle ben´s

středa 17. ledna 2018

KRK A HLAVU...

je v chladných dnech zapotřebí držet v teple a já si upletla dvě nové soupravy.
Ne, že bych měla málo nákrčníků či pokrývek hlavy na zimu. Čepice nosím, když je velmi chladno či větrno na výlety a při běžných dnech si nasadím flaušový baret, ty mám v několika barvách a nosím je opravdu ráda. Ke kabátu jsou takové - šik :o).

Většina mých nákrčníků jsou háčkované, najednou jsem však zatoužila po pleteném a tak jsem si hledala  zajímavý návod.
Ráda čerpám inspiraci u Vlněných sester, to jsou vynikající pletařky. Jejich tvorbu velmi obdivuji (a také, že si poradí s návody z Ravelry v angličtině, což je pro mne problém), a jakmile zveřejní, se svolením autorky, návod v českém jazyce, zajásám.

Vybrala jsem si nákrčník Cupido a čepici Hope.




Využila jsem zbytků příze Alpaca Mix, Alpaca Uni color a Karisma, vše od Dropsu.





Nákrčník z malinové barvy jsem nahodila na 300 ok a pletla jehlicemi č.4,5.
Nákrčník v zelené (na fotu vypadá spíš do šeda, ale je to jemný odstín zelené) jsem nahodila na 280 ok a pletla jehlicemi č.5 a je malinko delší. Velikost je na jedno obtočení, což mám nejraději.



Při pletení čepic jsem se naučila nahazování metodou
"German Twisted Cast On" (najdete na video návodech u Vlněných sester).



Přízi v zeleném odstínu jsem u čepice musela doplnit béžovým odstínem, abych čepici mohla plést z dvojité příze, na to už mi zbytek přadena zelené nestačil. I tak jsem pak ujímané zakončení u vrcholu dopletla již jenom z béžové. Čepici to i tak sluší :o).


A já vše nyní lehce namočím do lanolinového prostředku na pletené věci, mírně odstředím a hlavně čepice vyblokuji (neboli vypnu).

Při pohledu z okna je brzy využiji...


pátek 12. ledna 2018

BUCLATÁ TROJKA...

se dnes vynořuje na mém blogu.

3. blogové narozeniny

zdroj foto Wikipedie

Jsou to právě dnes tři roky, kdy jsem se odhodlala a založila si svůj blog.
Bylo to opovážlivé, vůbec jsem nechápala sama sebe, že se pouštím do tak neznámých vod, vůbec jsem netušila o čem budu psát, jak co mám nastavit, jak vybírat vzhled stránky, vše jsem se učila za pochodu.

Hodně jsem se za ty roky naučila.
Vkládat fotky, zpracovávat ve foto programu koláže, psát do fotek texty.
Dívat se víc kolem sebe a přemýšlet, zda je můj zážitek vhodný k napsání příspěvku.

Hodně jsem získala.
Virtuální přátele, které zajímá co jsem prožila, kde jsem se v přírodě toulala, jaké ruční tvoření mne baví, jaké knížky čtu, co mi dělá radost, ale také co mne trápí, souží, kdy mé srdce smutní.

Hodně času věnovala.
Vymýšlení námětů, focení na všech možných místech, práci s fotkami. Také čtení ostatních blogů, které mne zajímají svými náměty, nápady, kreativitou. Nacházela jsem tipy na knihy, tipy na výlety, nápady pletací, háčkovací, ale také i povídání o zdravé stravě, báječné recepty a mnohdy jsem i četla příběhy, které mi hnaly slzy do očí a nutily se zamýšlet o životě, o lidech, o zemi kde žijeme, o světě, který mnohdy ničíme. My, lidé.

A já vám všem, kdo píšete své blogy, děkuji.

zdroj foto Wikipedie
Za inspiraci.
Za laskavost.
Za radost.
Za potěchu.
Za úsměv.
Za rady a tipy.
Za váš čas.

Děkuji však i všem vám, kdo svůj blog sice nepíšete, ale zastavíte se, přečtete...

zdroj foto Wikipedie
Rozhodla jsem se, že odměním jednu či jednoho z vás, mých čtenářek a čtenářů, za věrnost, trpělivost, za čas, který mi věnujete při napsání komentářů.

Daruji mnou pletený šátek, který jsem upletla za tímto účelem.
Abych někomu udělala radost.




Pokud máte o šátek zájem a chcete se zúčastnit, napište do komentářů a já vás zařadím do slosování.

Čas na komentář narozeninového příspěvku máte 

do pátku 19.1. do 24.00 hodin

a druhý den v sobotu budu losovat.

Tak pokud se vám šátek líbí a máte o dárek zájem, pište.
Nemusíte nikde sdílet, to nechávám na vašem rozhodnutí, má podmínka to rozhodně není.

A víte, že se těším, kolik lístečků budu vkládat do slosování?
(- Potajmu si budu tipovat ;o) -)



A mějme život rádi...










čtvrtek 11. ledna 2018

ŠEDÁ A BÍLÁ...

se mi líbí víc a víc.




Dárek pod stromečkem.
Akvárium na vodní rostliny, ve kterém koluje voda.
Asi bychom mohli přidat i rybičky, ale nám se líbí bez nich.
Vhodila jsem mušličky z Kréty.
 

A stále svítím.
Každý večer.






 

Anděl přátelství.
Snad se mi letos podaří přikoupit dalšího.
Zapomněla jsem si napsat přání Ježíškovi.




Látku na šedý běhoun na jídelní stůl mám již koupenou.

Jen se dokopat a sednout k šicímu stroji...








úterý 9. ledna 2018

HUMOR...

a smích prodlužují náš život.


Příhoda, která se stala ke konci loňského roku mé kamarádce, nás natolik rozesmála při silvestrovském posezení, kdy nám ji vyprávěla, že si ji zde prostě musím zapsat.


ilustrační foto-Wikipedie

Musela jsem jet na pracovní školení s kolegyní. Víte, že všude jezdím autem, ale potřebovali jsme jet s Mírou do Prahy a tak jsme se domluvili, že on pojede z domova autem a  mne vyzvedne po školení.
Přes třicet let jsem nejela autobusem.
"Kolik stojí jízdenka Zdeni?"
"Já ani nevím, připravím si vždy 50,-Kč a řidič mi něco vrátí."
"Aha."
Připravila jsem si do ruky kovovku.
Přijel autobus, kolegyně byla přede mnou, seděla již na sedadle, když jsem se dostala k řidiči.
Vidím takový strojek před sebou a tak tam cpu tu kovovku.
Nešlo to, nevešla se tam a tak to zkouším znovu.
Pak se bezradně podívám na řidiče a vidím jeho vykulené oči.
Zarazím se.
Něco není v pořádku, ale já nechápu co.
"Paní, to asi nepůjde. Dejte tu minci mně."
Tak jsem mu ji podala a čekám.
On také čeká.
Kulím na něj oči a myslím si své - Co čučí, dědek?
On se stroze ozve.
"No kam jedete"????
Jsem celá červená, vykoktám ze sebe město kam jedu, vezmu si jízdenku, vrácené drobné a s očima visícíma až na podlahu mířím ke kolegyni.
"Prosím tě, ty jsi měla nějaký problém, že si tam byla tak dlouho? Za tebou byla fronta..."
"To neřeš"!!
Víc jsem ze sebe nedostala, tak jsem se styděla.


Následoval hurónský smích nás všech.
Vtipná historka, že?


Ať nás humor a smích provází celým rokem.

Vždyť přeci s humorem jde všechno líp...