středa 17. října 2018

Danzig ...

Představuji vám další  pletený šátek z autorské dílny Justyny Lorkowské. Její šátky se mi pletou jedna radost. Při prvním přečtení mám sice většinou pocit, že to bude tvrdý oříšek, ale začne se očko k očku tulit a vznikají první řady, objevují se cípy, najednou mám vzorek v hlavě a zjišťuji, že vše je naprosto jednoduché. Pak už jenom odškrtávám upletené řady a mám radost. Obyčejnou radost, že jsem třeba zvládla japonské zkrácené řady, že jsem pochopila jak na ně a s pomocí názorných videí Vlněných sester jsem zjistila, že nic není tak těžké, jak na první pohled vypadá.

Tak tady je ten fešák.


Danzig






Zvolila jsem přízi Baby Alpaca Silk - 70% Alpaca, 30% Silk, jehlice č.4.
Zde najdete návod na tento šátek od Justyny, některé její návody přeložily do českého jazyka Vlněné sestry, na jejichž e-shopu se dají i zakoupit. Na mne čeká šátek další a to Buccaneer a již se na jeho pletení vyloženě těším.
Nejdříve však musím doplést podzimní KAL - společné pletení svetru.  To je pro mne pletací nálož. Vyplétaný vzor, pletení vcelku těla a zvlášť rukávy na ponožkových jehlicích, vyplétané sedlo. Úžasná práce. Všechny mé volné chvíle patří jehlicím, odložila jsem i knihy do kouta, aby mne nelákaly. Tyhle závislosti, to je síla!!



A před  pár dny mi volala kamarádka, zda bych jí upletla další šátek, že s těmi ode mne dělala velikou parádu na poznávací dovolené v Íránu, kdy jejich průvodkyně měla také vlastní pletené šátky sebou, ale prý když viděla ty ode mne, byla v úžasu :o). Tak to potěší každou pletařku.
Teď momentálně přemýšlím, koho tímto šátkem obdaruji. Nápad mám, ale musím vypátrat, zda by vybraná osůbka ráda nosila pletený  šátek, protože její styl v oblékání zatím neznám. Je to totiž nová přítelkyně našeho nejmladšího syna a ještě neproběhla seznamka :o).

Vše ukáže čas...




pátek 12. října 2018

Příjemné návleky...

na ruce, tzv. bezprsťáky jsem vyzkoušela plést poprvé, kdysi jsem si jedny pro sebe háčkovala. Ani se mi při pohledu z okna na blog jejich fotky nechce dávat, ale jsou součástí mých příprav na zásoby dárků a máme dle kalendáře půlku října. Využila jsem k pletení opět zbytky báječných přízí s vlnou. Zatím mám hotové tři páry a nebudou jediné, protože když výsledek uviděl můj muž, okamžitě zpozorněl a vyžádal si pánskou velikost. Prý se mu budou hodit do auta, když je ráno v zimě volant studený a v kožených rukavicích nemá tak dobrý cit.


Venku je slunečno, ač vítr fouká,  je teplý a navozuje spíše jarní než podzimní pocity. Na rostlinách, keřích a stromech je viditelně znát, že se připravují k zimnímu spánku a slunečné zahřívající paprsky na tom nic nezmění. Musela jsem v zimní zahradě velmi neochotně ostříhat všechny plně kvetoucí muškáty různých kultivarů, i když byly obsypané květy a jejich listy nebyly celé léto zdaleka tak zelené jako nyní. Bylo mi to opravdu niterně líto, muselo však k tomu dojít, musela jsem rostliny zbrzdit a připravit je k řádnému zazimování. Venkovní noční teploty by jim na zahradě již ublížily, avšak v zimní zahradě jim je překrásně, v noci mírné ochlazení a přes den letní teplota. Škoda, že jsem si je nenafotila.




Právě mi schne další nový pletený šátek, tak se těším až ho nafotím  a pochlubím se s ním. Zároveň jsem se připojila do podzimního KALu (společné pletení) pletených svetrů s vyplétaným sedlem. Pro mne je to veliká výzva a dlouho mi trvalo než jsem si vybrala kombinaci barev přízí, to je nejtěžší rozhodování, potřebovala bych si vše "omakat", ale široko daleko žádná galanterie nenabízí tak nádherné příze jako jsou na e-shopu u Vlněných sester. Pokud se mi bude dařit, svetr dokončím a bude nositelný, nafotím :o).

Tohle je už závislost!
Já jsem závislá!

A jsem tomu ráda...




středa 3. října 2018

Rakytníkův pád...

se blíží čím dál tím víc. Ano, kácí se nám rakytník k zemi. Před několika měsíci silný poryv větru část jeho kořenů zvedl nad úroveň země. Snažili jsme se stromek narovnat, zaklínit, vrátit zpět, bohužel se nám vůbec nedařilo, nebyli jsme schopni s ním hnout. Manžel zatloukl do země tyč a k ní stromek přivázal, aby se alespoň částečně udržel v zemi a já se obávala, zda vůbec bude mít plody a chodila mého oblíbence neustále kontrolovat. Přečkal suché léto, přečkal své nevzhledné strmé postavení, které mu ubíralo důstojnosti a obdaroval nás přemírou oranžových kuliček. Já mu za to nesmírně děkuji, protože bez rakytníkového sirupu si již nedovedu zimu ani představit. Celá rodina jsme si vyzkoušeli jeho sílu se poprat s nachlazením, a již preventivně užíváme každý den ráno lžičku či dvě rovnou do sebe.






Přiznám se, že získání plodů je práce úmorná, dlouhodobá, musím vzít každou kuličku do ruky, na větvičkách jsou dlouhé trny, kterých když se dotknu, citelně zjistím kde zrovna byl. Než otrhám mísu, uplyne několik hodin a já si přitom nechávám plynout myšlenky v hlavě, přemýšlím o nesmrtelnosti brouka, lidských osudech, starostech, radostech, prostě pel mel v hlavě.
Stále ještě nemám hotovo, přiznám se, že dva dny trhám, pak si musím dát pauzu, jinak budu mít sice ne rudo před očima, ale oranžovo určitě.
Vždy si ostříhám hromádku větviček, sednu si na sluníčko ke stolu a trhám, a trhám, a trhám.
Snažím se připravit co nejvíce sirupu do zásoby, protože nevíme, zda se nám po radikálním ořezu stromku a vykopání jámy kolem něj, ho podaří vrátit zpět a zda přežije zimu. Může se stát, že o něj přijdeme a příští rok žádná úroda nebude. Sice si již pěstujeme několik odnoží, ale bude trvat nejméně dva roky, než by rodily.






A co vše jsem již zkoušela z rakytníku?
O tom se dočtete ZDE .
Nejvíce se nám však osvědčil sirup. Načatá lahvička vydrží v lednici několik týdnů a je to řádná vitamínová vzpruha.

Mám však problém.
Už nemám jedinou vhodnou láhev, otravuji všechny v rodině, aby mi schovávali sklenice od kečupu s víčky, to je ideální velikost. Vykoupila jsem 300 ml a 500 ml lahvičky se šroubovacími víčky v místních domácích potřebách a stále mi to nestačí.

Na stromku je stále ještě asi bambilión bobulek...