Nic nevydrží věčně...

a ani nám se občas nevyhne nutnost se rozloučit se starými věcmi. I když se vždy snažím jim dát ještě alespoň nějakou malou šanci, nastane zádrhel, kdy marně přemýšlím co s tím. Těžko se s věcmi loučím, ale někdy není jiného zbytí.

Mám moc ráda proutěné výrobky. Mám zásoby košíků, košů, truhel, obalů na květináče a také křesla a stolky na zahradě miluji.

Letos došly síly našim letitým proutěným křesílkům, loni odešel do věčných mraků stolek z této soupravy, který se již naprosto rozpadl a tak proběhl kouř z jeho proutí komínem u krbu.

U křesel se rozlámaly opěrné části a když jsem si rozdrásala paži o jejich ostré hrany, řekla jsem A dost.

Vtrhla jsem na e-shop Ikea, vybrala křesla nová, objednala a za pár dnů byla doručená přímo k nám domů.

Líbí se mi, že jsou i užší než původní křesla, jsou lehčí a snáze se s nimi manipuluje. Na zimu půjdou se mnou bydlet do mé pracovny.

Nevím zda vydrží přes dvacet let jako křesla přecházející, mám totiž pocit, že v dnešní době se nevyrábí na kvalitu a odolnost, ale na rychlé obnovení za další nové.

Tak uvidím, zda mne přežijí :-)).

Ála

Dlouho jsem toužila...

po určitém stromu, který jsem před pár lety zahlédla na fotkách z jedné zahrady a začala po něm pátrat.

Mám ráda solitérní stromy na zahradách, ale bohužel při zakládání té naší jsme zbrkle prostor osadili rostlinami jinými a zúžili jsme si tímto možnost k jejich výsadbě.

Tím krasavcem je: 

Katalpa

(Catalpa)

je rod rostlin z čeledi trubačovité. Jsou to opadavé nebo stálozelené stromy s nápadnými, rozměrnými listy a pohlednými květy ve vrcholových květenstvích.

Přivezli jsme si ze zahradnictví tohoto krasavce, který měl malinkatý náznak  růstu lístků v korunce.

Měl by následně vypadat takto: 

Měla jsem nesmírnou radost, že je konečně letos měli v nabídce v našem oblíbeném zahradnictví, jen jsem se obávala, zda stromek vměstnáme do auta. Naštěstí vše dobře dopadlo, jen jsem ho ze sedadla přidržovala a domů jsme ho dopravili bez potíží.

Na zahradě bylo vše na zasazení připravené a dostal dočasnou provizorní oporu, protože u nás často fouká. Stromek se usadil na svém místě velmi dobře, neboť za pár dnů byl znatelný přírůstek na listech.

Čínské  a severoamerické druhy jsou pěstovány i v České republice jako atraktivní okrasné stromy a nejznámější je právě katalpa trubačovitá.

Pevně doufám a věřím, že se jí 

na naší zahradě

bude líbit a přinese nám radost svou krásou.

Těším se!

Ála

Můj veškerý volný čas...

nyní věnuji zahradě. Konečně jsem se dočkala slunce a tepla, mohla jsem vynosit veškerou květenu ze zimní zahrady a usadit je na místa.

Nejprve jsem se věnovala zápraží, malé terásce, kde si každé ráno dávám snídani, sluneční paprsky svítí právě tam hned od rána a nejde jim odolat. Škoda každého slunečního zašimrání, které by mne nezasáhlo.

Zde mám hlavně bylinky a pár pokojových kytek, které se zde letní. Bylinky mám tím pádem nadosah z kuchyně.

Na svá stanoviště jsem pomocí kolečka přesunovala i větší květináče, ve kterých žijí svůj život vzpřímené muškáty, které mám moc ráda.

Letos jsem si přikoupila nové anglické muškáty, které mívají jemnější květy a krásné pastelové barvy. Na fotce vykukuje bílý s růžovými šmouhanci, ten jsem na trhu nemohla nechat. Vzhledem k tomu, že mi předloni letité rostliny anglických muškátů vzaly za své a odešly do květinového nebe, radost jsem si udělala dalšími dvěma barvami.

A nyní vás nechám letmo nahlédnout do mého Ráje, tady jsem velmi šťastná a radostná. Ano, péče je zmáhající a často bolí, avšak vše překoná pohled na živoucí rostliny, na nádheru květů, bujnost zelené trávy, mohutnost keřů, bzučící včelky, štěbetající ptáky. To je odměna.

To je jedno z mých Štěstí v mém životě...

Ála

Netrpělivé očekávání...

 dnů bez mrazů je nekonečné. Letos mám pocit, že ledoví muži okupovali celé jaro, neboť jsme obdrželi pouhý balíček s pár teplými dny. Noci a rána jsou stále velmi studená. 

Jediné pozitivní co nyní přišlo, jsou dny deštivé, které zalily zahrady, pole a sady potřebnou vláhou. Jenže místy přišly i kroupy a záplavové lijáky, to nikdo nechce. Přírodě neporučíme a na jednu stranu je to správné, my jsme v ní jen ty otravné bytosti, co si myslí, že ji přetvoří k obrazu svému.

Mé nádobové květiny, které nechávám přezimovat v malé zimní zahradě, se prudce dožadují venkovního vzduchu a světla slunce. Kvetou jak zběsilé a to jsem je zatím nepřihnojovala.

Musí vydržet ony i já, nic neuspěchat, a abych ráno květináče vynosila ven a na noc je opět uklízela, na to nemám sílu a ani chuť. Dostávají napít a snad se brzy všichni teplých dnů dočkáme.

Každý rok si pěstuji ze semínek kuchyňské bylinky a dávám si je na malou terásku v blízkosti kuchyně. A opět jsem se letos trápila s klíčivostí semínek, která je rok od roku tragičtější. Stěžuje si a nadává i manžel, který se stará o sadbu zeleniny do skleníku.

takto vyrazila bazalka, v sáčku žďabínek semínek!

Kupodivu však letos vyrazila krásně petrželka kudrnka i hladkolistá, s tou jsem vždy mívala problém.

A tak jsem si raději na tržnici nakoupila již bylinky vzrostlé v malých květináčcích a přesadila si je. Dva druhy bazalky, majoránku, rukolu.

Před příchodem ledových mužů manžel z opatrnosti nanosil zbytky sadby rajčat, které slíbil sousedce, cukety a papriky do zimní zahrady, ve které je tepleji než ve skleníku.

I kedlubny čekají na svůj příhodný čas, nelze spěchat. Žijeme na severu a je tu opravdu mnohem chladněji.

Zítra je Žofie, neboli "pochcaná" Žofka a pak by mělo nastat relativně

vyvážené počasí.

Bude tomu tak?

Ála

A je to tu zase...

 bolest po celém těle, která bodá, svírá a uklidní se až spánkem.

Ano, jarní práce na zahradě. Celou zimu si špitáme, ať už přijde jaro, ať svítí sluníčko, ať se oteplí a můžeme jít na zahradu.

Jakmile nastane přívětivé počasí, natáhneme montérky, rukavice, vystrkáme ven nářadí, namažeme svaly francovkou (to je jen vtip) a vyrazíme na vytouženou zahradu. Elánu a energie je kupa, chuť stříhat, hrabat, vozit je převeliká. Nezapomínáme na odpočinek!

Práce začaly prořezáváním ovocných stromků a manžel se do všeho pustil s vervou, stromy již hodně povyrostly a řez byl nutný. K vánocům jsme dostali od synů elektrické nůžky i s teleskopickou tyčí a on se na zkušební test těšil jak malý kluk.

zdroj: akcni-naradi.cz

A tak jsme plni chuti do práce využívali slunečných dní a pracovali až se z nás kouřilo. Po třech dnech jsem cítila, že jsem přestřelila a můj zásobník energie se naprosto vyprázdnil. V sobotu navečer jsem dostala zimnici a v osm hodin jsem zamířila do postele. Byla jsem totálně zničená.

Bohužel přibývající věk nás omezuje, fyzická síla při namáhavé činnosti rychle ubývá, svaly řeknou A dost. O mé vyhřezlé plotýnce ani nemluvím, mému domlouvání vůbec nenaslouchala, mrška jedna.

K zahradní činnosti rádi používáme výdobytky techniky a tak hromady větví, které jsem po ostříhání deponovala na tři místa, nadrtila na malé kousky drtička. Domnívala jsem se, že tak jednoduchá aktivita mne nijak nevysílí, sebrat větev, strčit do otvoru, až je nádoba plná, vysypat a začít znovu.

 
Ach, to byl ale omyl. Bolela mne pravá paže až ke krční páteři a na závěr dne jsem si při špatném úhlu otočení hnula asi se stehenní šlachou, a to byla opravdu šílená bolest. 

Z celého těšení jsem si prací na zahradě přivodila zimnici, bolest všeho možného, celou neděli jsem nevystrčila na zahradu ani nos, sama sobě jsem si naordinovala totální klid.

Ještě mi zbývá malá  kupička větví, ale to počká.

Vždyť víme, že práce neuteče.

Ála

Fyzický atak...

Práce na zahradě po zimě je vždy úmorná, odstranit všechny plevele, upravit keříky, dát všemu tvar a glanc je fyzicky náročné a co si budeme povídat, rok od roku úmornější. Stárnutí organismu a tím pádem rychlejší úbytek energie je znát. Letošní zima byla nesmírně dlouhá a vyčerpávající, sluneční energie bylo málo. A Jaro si s námi neustále jen pohrává, jeden den slunce nádherně svítí a hřeje, další dny se táhnou mraky, prudce se ochladí. Jak občas říkám - my tlakaři to špatně snášíme!

Bývám umordovaná tak, že večer usínám v sedě na gauči u televize, nevydržím ani plést (a to je co říct!) a brzy se ploužím zavrtat do postele.

Následující fotky jsou ze začátku května, nyní po čtrnácti dnech je trávník již podruhé posekaný, tráva roste před očima, trvalky na záhonech se derou ven a začínají nakvétat. Ze všech narcisek, mých velmi oblíbených jarních kytiček, mi zbyl poslední trs a letos rozkvetla jedna jediná, všechny opět nově zakoupené mi sežraly myši. 

Dnes sluníčko opět nesvítí, ale i tak jsem vyfotila kousek zahrady jak vypadá nyní. Vše v rozpuku, rostliny se snaží, seč jim síly stačí. Jen než jsem vynosila nádoby s přezimujícími kytkami, druhý den jsem cítila všechny břišní svaly. A to mi manžel s těmi velkými pomáhal. Opravdu na mne číhá práce z každého roku, z každého místečka a volá na mne - Hola, hola, pojď sem, pojď k nám!

Avšak až budu mít hotovo, tak sebou prásknu na to lehátko u bazénu a budu relaxovat! To si slibuji :-).

Do vší práce mi vstoupila rehabilitace, kam jsme chodila dvakrát týdně kvůli padlým klenbám na nohách, plochonoží podélné i příčné. Musela jsem problémy již řešit na ortopedii, mé poděděné vbočené palce (hallux valgus) jsou úporné a bolí. Pan doktor mi napsal cvičení, poradil typ korektoru palců, napsal poukaz na vložky do bot s podporou klenby na míru s tím, že se jen zpomalí celý proces, následně by již byla možná pouze operace. A sekání kostí opravdu nechci.

Na rehabilitaci mi šikovná pracovnice rozhýbala nohy tak, že mne bolely víc než předtím :-), ale cviky jsou uvolňující a to potřebuji. Také se mi líbily "tejpy", které mi dvakrát aplikovala, ty jsem si musela však zaplatit, ty v rámci poukazu nebyly.

V pondělí jsme měli s mužem odjet na objednaný wellnes pobyt do Poděbrad, bohužel jsem vše musela zrušit. Manžela trápí zdravotní potíže, kvůli kterým by procedury nemohl náležitě využít. Tak až se z toho vykřeše, najdeme náhradní termín. Těšila jsem se na odpočinek a péči, na čtyři dny procházek po lázních. Nu, příště.

Poděbrady - duben 2011

Abychom se s mužem náhodou chvilku nenudili, přivezli nám v týdnu dlouho objednané dřevo. Včera naštěstí přišel nejmladší syn s kamarádem a skoro vše nám naštípali, my jen budeme odvážet a rovnat do dřevníku.

 

Řeknu vám

JE TOHO NĚJAK VÁŽNĚ MOC... :-)

Ála

První ohýbání...

hřbetu na zahradě konečně nastalo. Ne že bych se těšila na bolesti v zádech, ale ten pocit, že mohu být celý den venku, vnímat nakvétající keře, sledovat deroucí se listy trvalek nad hlínou, poslouchat štěbetání ptáků, to byl takový balzám na duši. Zima je letos nekonečná, aprílové počasí řádí jak smyslů zbavené, jaro se plíží pomalým tempem a perou se spolu o vládu. Letos je vše pokřivené.

Dva dny bylo příjemné počasí, Slunce hřálo, vítr jen zlehka lechtal po tváři, první pletí mi šlo neskutečně od ruky, měla jsem čistou radost z práce. Opět jsme řádili s mužem spolu, každý na tom svém kousku, a z koutu se vždy ozvalo jen strohé - PŘESTÁVKA. Signál, že musím odhodit rukavice, praštit s motykou a odebrat se na odpočinkové stanoviště. Je to nutné, já totiž nevím kdy přestat, neustále mám pocit, že ještě kousek vypleji a tady je také trochu plevele, následně pak naříkám a nemohu se večer ani hnout. Manžel mne zná a proto velí.

Mahonie láká včelky.

Takhle se vším fláknu :-)

Kousek po kousku odstranit plevel.

První část hotová.

Bez sekačky ani ránu :-)

Jedna z částí zahrady, která na mne čeká.

A tady už si chystám relaxační koutek :-)

Pitný režim se musí dodržovat za každých okolností!

V 18 hodin jsme vyhlásili společné PADLA, pro ten den stačilo, stejně budeme večer vyřízený, ale komu by to vadilo? Těšili jsme se na pobyt na zahradě a v přírodě celou zimu.

V sobotu byl opět nádherný slunečný den, ten jsme však trávili na oslavě 16.narozenin vnučky, krásně jsme si odpočinuli a já jsem si navrch spálila část kůže ve výstřihu šatů :-). Vůbec jsme si neuvědomili intenzitu paprsků, seděli venku bez slunečníku a bylo zle. 

Dnes od rána opět prší.

Je to jak na houpačce...

Ála