pondělí 30. července 2018

A plnou parou vpřed...

do dalšího týdne prázdnin s dalším vnoučetem, který následoval hned za týdnem s velkými dětmi. 
Přistěhoval se k nám na týden malý Jonášek. Popadala jsem se za břicho, když ho syn přivezl a z auta mu vytáhl malý růžový kufříček na kolečkách (zapůjčený od Amálky) a Jonášek ho s úsměvem  vláčel po chodníčku.
"Babí, já u vás budu na prázdninách", hulákal na celé kolo. "No jasně, už na tebe čekáme, ale když vidím ten tvůj obrovitý kufr, ty u nás budeš celé léto?" ptám se ho s potutelným úsměvem. "Ne, to v žádném případě, jenom týden babí. Budu u vás spát 5 nocí, to mi říkal tatínek". "Tak to jo", oddechla jsem si.
Výlety jsme měli rozmyšlené, úměrné jeho věku. Ne příliš dlouhé, v prostředí, kde si může běhat jak se mu zachce a abychom hlavně nejeli příliš dlouho autem. To mi připadá pro takto malé děti zbytečné, aby trávili několik hodin v autě, pak se hodinku či dvě kdesi zdrželi a zase se vraceli pár hodin zpět domů.
Jonášek na každý výlet vláčel trekové hůlky, protože je chtěl mít jako děda. A tak dostal mé, zmenšené co to šlo a byl naprosto spokojený.

Malé nahlédnutí :

V Jetřichovicích je opravená restaurace Praha a v prvním patře je nově otevřená výstavní expozice Leporelo Zadní země. Ve 3D formátu vychází z psané historie obce a vtipně komentuje konkrétní dokumenty. Jednotlivé exponáty včetně cedulí s informacemi výtvarně pojal regionální malíř a výtvarník Ivan Švejnoha z Kytlic.
Falkenštejn je nově zrekontruovaný skalní hrádek, všude jsou umístěné kovové schody se zábradlím a tak náš výstup i sestup byl velmi bezpečný. Byli jsme rádi, že v Národním parku "povolili" tyto moderní změny.
Za prima výlet následovala odměna - točená zmrzlina přišla k chuti nám všem.



V obci Růžová je letos zpřístupněná nově vybudovaná vyhlídka Růženka. Bohužel ochranáři nepovolili postavit vyšší, ale i tak je z ní zajímavý pohled po krásném okolí.
A nahoře pěkně foukalo. 
Pro odměnu jsme si zajeli do Mýdlárny Rubens v obci, kde mají příjemný plážový bar, v písku si můžete lehnout do plážového lehátka, usadit pod slunečníky, v baru si objednat letní drink či kávu. U nás zvítězil český nanuk Míša :o).




Další den jsme měli v úmyslu jet vlakem na Jedlovou, pěšky se přesunout na Tolštejn a pak zase stejně zpět. Bohužel pracovní záležitost mého muže nám vše mírně zkomplikovala a vlakem bychom to nestihli, museli jsme použít auto. Nevadí, vlak bude příště.
Po schodech na vyhlídku vystoupal Jonášek s dědou, já si zážitek z výšky odpustila. A Jonášek perlil, když při sestupu potkali skupinku s dětmi. "Dávejte pozor, neskákejte po schodech, jinak upadnete a natlučete si kolena!" přikazoval. "A ty sis ublížil?" "Ne, já ne, protože si dávám pozor."




Poslední den jedeme do Doubice, kde u Staré hospody mají již mnoho let dřevěné vyřezávané pohádkové postavy, různé prolézačky, houpačky, skluzavky, bludiště, kolotoče. Je to veliké lákadlo pro rodiny s dětmi, restaurace je v létě velmi využívaná. Ani jsme nečekali, že bychom zde zvládli oběd, ale měli jsme štěstí. Když jsme vybírali z jídelníčku a Jonášek se rozhodl pro řízek s bramborem, najednou z něj vypadlo "A dneska platím já!", málem jsme spadli s mužem ze židlí. Kam ten kluk na ty rozumy chodí.





Při návratech z našich malých výletů se vždy Jonášek nejvíce těšil na svůj traktůrek s valníčkem. Trávil na něm hodně času, drandil po dvorku u garáže nebo pomáhal dědovi vozit dřevo (do valníčku dostal hromadu kůry) a byl nadšený. Můj muž byl vždy z jejich společné aktivity úplně rozchechtaný a chodil mi říkat jeho hlášky. Jenže to jsem si je měla hned zapisovat, to se nedalo zapamatovat.

Pár perliček:

- Dědo, a tebe vyrodila babička?
- Ale já ti dědo musím pomáhat, copak máš čtyři ruce?
- Tak dědo, přidej, já už nemám co vozit!
- Jonáši, sundej si to tričko. Dědo, to není tričko, to je pyžamo.
anebo
- Babí, ty jsi moje asistentka.
ráno
- To jsem měl ale krásné sny.
v noci ze spaní
- Mami, já nevidím.
- Babi, je tady děda?
u oběda
- Dědo, máš to taky tak dobrý, jako já?

A jeho naprosto samostatná aktivita, kdy se rozhodl, že ten "bordel" zamete.



Samozřejmě, že jsem vařila co má nejraději, i když musím říct, že je Jonášek úžasný strávník a jí s radostí. A koláčům neodolá nikdy.




Tak to byl NÁŠ ÚŽASNÝ TÝDEN S JONÁŠKEM...


úterý 24. července 2018

Na plný plyn...

projíždíme týdny prázdnin s vnoučaty.

Již na konci školního roku si s jejich rodiči domlouváme rozpis týdnů, kdy k nám najedou v červenci a kdy v srpnu, neboť chceme s dětmi trávit čas i my, po svém.
A také rádi pomůžeme s hlídáním během letního volna.

Nejprve trávíme týden s velkými, Máťou a Andrejkou, kterým je letos jedenáct a celkem si spolu rozumějí. Ač očekáváme i ty střety - holka a kluk.
Oba dva se na sebe těší a já s mužem si tipujeme, jak dlouho jim to vydrží.
Kupodivu jediný větší střet se odehrál až v sobotu před jejich odjezdem, čímž nás příjemně překvapili.

Počasí nám naše připravené výlety trochu promíchalo, ale nakonec vše dobře dopadlo.

Naše prázdninové střípky.


Vyzvedli jsme si i Jonáška, aby bylo veseleji.
Bohužel, do mlýna jsme ani nedošli, mraky nad námi sebou nesly déšť a tak jsme byli nuceni se  nedaleko mlýna otočit a vrátit zpět k autu. Doma se převlékli, uvařila jsem čaj s medem, rozdala deky a pustila pohádku.
A náhle bylo báječné ticho.

Další zamračený den a já musela hledat náhradní plán B.
Kino. To by šlo. Zjišťuji, že v Novém Boru odpoledne hrají. 
Hurá. Hotel Transylvánie 3. Mají radost, trojku ještě neviděli.
Děda se obětuje a že prý tam s nimi zajede.
Já uvítala dvě hodiny naprostého klidu.
Muž mi pak vypráví.
Po zakoupení celkem drahých vstupenek najednou Andrejka zjišťuje, že jí dává brýle na 3D a odmítá je s tím, že na 3D nechce.
"Jak nechceš? Víš co, má milá, tak mi z kapesného vrátíš ty peníze a klidně si tady seď a počkáš na nás až to skončí." nekompromisně odvětí děda. No chlap, ten je hned se vším hotový, jaképak copak.
Samozřejmě si to malá slečna rozmyslí a celý film si oba dva užívali.

Den, kdy slunce pálí do všech koutů, je ideální pro osvěžující koupání v bazénu.
Vydrží  spolu celý den skákat, ječet, výskat, potápět se, plavat na čas.
Vylezou jenom když nesu svačinu.

Pátek je poslední den, kdy máme možnost ještě zajet na výlet.
Dle doporučení hledáme Pekelné doly, kde se natáčelo mnoho pohádek, nejznámější je s Čerty nejsou žerty.
Pekelné doly jsou největší pískovcové podzemní prostory v údolí říčky Svitávky a nachází se mezi obcemi Velenice a Svitava nedaleko Lindavy, kde sídlí známá sklářská společnost Ajeto.
V Pekelných dolech se scházejí motorkáři, mají zde svůj motorkářský klub, starají se o jeskyně, a tak zde můžete shlédnout opravdu velké množství zajímavých strojů.




Byl čas oběda a v našem programu nesměla chybět návštěva Sklářské krčmy v areálu Ajeta.
Zde si může návštěvník zakoupit různé předměty ze skla, poháry, půllitry.
Děti si mohou vyzkoušet (za poplatek) foukání své vlastní sklenice přímo u pece, v areálu jsou oblíbené atrakce pro děti, malý rybník a všude kolem sklářské dekorace.
A vaří v krčmě moc dobře.



Na zpáteční cestě se krátce zastavíme na zámku v Zákupech, projdeme si malý park, hledáme v příkopu medvěda a nakonec se odměníme řádnou porcí zmrzliny.

Týden utekl a ten další společný nás čeká v srpnu.

Tak ahoj prázdniny, ahoj léto...



úterý 17. července 2018

Cuketová bábovka s mákem...

je další oblíbený sladký recept u nás doma s cuketou.
Třeba se rozhodnete vyzkoušet i vy.

A slibuji, že už vám dám s cuketou pokoj :o).



Vše sypké smícháme, přidáme žloutky, olej, mléko, promícháme a lehce vmícháme sníh.
Pečeme asi 3/4 hodiny, zkoušíme špejlí.
Těsta je docela hodně, tak zvolte spíše větší formu.

Místo máku lze použít kokos nebo mleté ořechy,



Dobrou chuť...


sobota 14. července 2018

Cuketový koláč...

během léta peču docela často, chutná nám těsto se strouhanou cuketou, která ho zvláční.
A pak taky, jak neustále cukety zpracovávat, když se úroda vymkne?
Raději jsem zavelela dvě rostliny již vytrhnout :o), zbývající nám stačí až až.

Oblíbila jsem si jednoduchý základní recept, který různě obměňuji změnou vloženého ovoce, přidáním kakaa, skořice a podobně.



Uvedené množství používám do koláčové formy, pro pečení na plechu je nutné upravit.

250 g polohrubé mouky
100 g cukru
1/2 prášku do pečiva
1 vejce
1/2 hrnku mléka
1,5 dcl oleje
1 lžíce rumu (vynechávám pokud peču pro děti-to je jasné)
1 vanilkový cukr
2 menší cukety (oloupané a nastrouhané nahrubo)

obměny :
+ 1 lžíce kakaa (karobu)
rozinky
ořechy
-
+ 1 lžička skořice
-
posyp žmolenkou klasickou nebo s kokosem
posyp mandlovými lupínky

 Prostě fantazii se meze nekladou.
Třeba s meruňkovou marmeládou sypané kokosem.



Nebo půlka koláče s jahodovou a druhá ostružinovou marmeládou.


Vnoučata mi dělají radost a koláče baští s chutí a radostí.
Jako další moučník jsem pro ně zvolila bábovku s mákem a hádejte s čím ještě?

No s cuketou... (recept příště) :o)




čtvrtek 12. července 2018

Angreštové čatní...

je další pochoutkou při mém zpracování úrody z naší zahrady.
Z bílého angreštu jsem uvařila marmeládu, která je vynikající na palačinky a u červeného jsem stále zvažovala co s ním. A pak Eva Francová zveřejnila recept na angreštové čatní na svém blogu Kuchařka ze Svatojánu a já měla jasno. Předloni jsem vyzkoušela čatní meruňkové a mělo všude veliký úspěch, tak proč nevyzkoušet další chutě?
Pár skleniček se bude hodit jako dárky a několik si jich nechám.



Čatní,  je tradiční pochutina indické kuchyně, dochucující základní jídlo. Ostré čatní dobře doplňuje fádní pokrm a jasnou barvou zdobí stůl.
Čatní je souhrnný název pro mnoho druhů hustých omáček, připravovaných z rozličných surovin jako ovoce, zelenina, rozinky, česnek, cibule, hořčice, ocet a dalšího množství přísad. Používá se k dochucení jídel z masa i vegetariánských. Má široké spektrum chutí, od ostré, pikantní po lahodnou, více sladkou. 
K tomu, aby se zvýraznila a odstínila chuť základního pokrmu, stačí přidat jednu – dvě lžičky čatní, které se podává v malých mističkách nebo se klade na talíř spolu s rýží. Čatní povzbuzuje chuť a stimuluje zažívání.
To jsem se dočetla u tetičky Wikipedie ;o).

Pro zájemce šířím recept dále :
kilo angreštu odstopkujeme a zbavíme bubáků
(nejhorší část celého procesu, stříhala jsem malými nůžkami)
v hrnci rozmačkáme 
(používám dřevěné šťouchadlo na brambory po mamce)
rozvaříme a  přimícháme
200 ml jablečného octa
500 g cukru
lžičku soli
4 prolisované stroužky česneku
1 lžičku zázvoru
1 lžičku bílého mletého pepře (nebo nadrtíme celý)
1 lžičku kurkumy
1 lžičku kmínu (měla jsem drcený)
1 lžičku chilli
10 zelených tobolek kardamomu (nadrtíme)
1 lžičku koriandru (pokud nemáme mletý, nadrtíme)
1 lžičku skořice
4 hřebíčky (opět drtíme)
-vše co jsem potřebovala drtit, jsem dala pohromadě do hmoždíře. 
Vaříme 20-25 minut do vypaření tekutiny a zhoustnutí, horké plníme do skleniček, zavíčkujeme a otočíme víčkem dolů asi na 10 minut.

Využila jsem slunečného odpoledne, kdy Matýsek s Andrejkou dováděli v bazénu a já stihla vše zpracovat, aniž bych neustále odbíhala, hrála karty, mazala svačinu, dělala šťávu.
Uff.
 Další den jsme měli v plánu výlet do Dolského mlýna, kde to Anďa nezná a moc se těšila, že jí vše ukážeme, ale v polovině cesty se tolik rozpršelo, děti se klepaly a tak jsme museli udělat čelem vzad a mazat zpět k autu. Notně jsme předpověď počasí podcenili, neměli ani deštníky, ani pláštěnky.
Jonášek měl největší strach, že prý zmrzneme :o)).
Doma jsem rychle všem uvařila čaj, připravila svačiny, pár dobrot, rozdala deky a pustila pohádku.

To vám byl takový náhlý klid... ;o).







neděle 8. července 2018

Mast z máty...

jsem letos zkoušela poprvé a opět jsem se inspirovala u Redneval.
Dosud jsem si dělala pouze měsíčkovou mast, které náš Jonášek říká "Kouzelná mastička". Jednou to ode mne slyšel, když jsem mu mazala odřeninu na noze a od té doby při každém drobném úrazu vyžaduje kouzelnou mastičkou.


Schovávám si skleněné kelímky od pleťových krémů, které jsou na mastičky báječné.

Příprava mastí je opravdu jednoduchá.

Letos jsem poprvé použila jako základ kokosový bio olej, který jsem koupila v Lidlu.
Kdysi jsem zkoušela měsíčkovou do sádla, ale bohužel se mi zkazila. Další jsem již mísila s vazelínou a ta byla naprosto v pořádku. Masti dávám do lednice.

Máta pomáhá odstraňovat křeče, povzbuzuje vylučování trávících šťáv, působí protizánětlivě a proti nadýmání. Též podporuje funkci přídatných orgánů - jater, slinivky břišní a žlučníku. Inhalace máty pomáhá při zánětech dýchacích cest. Podstata působení mentolu spočívá ve snižování napětí hladkého svalstva. Snižování tlaku ve vnitřních orgánech zabraňuje a předchází bolestem. Mentol vyvolává také pocit chladu a znecitlivuje, proto se ztrácí nepříjemné pocity jako je například svědění. Při nechutenství se podává mátový čaj, máta působí i proti nespavosti, stresu a bolestem hlavy. Zdroj Wikipedie



Nechám rozpustit kokosový olej do tekutého stavu (nesmí být příliš horký!) a do něj vložím co nejvíce lístků máty, pomačkám, aby byly ponořené.
Nechám do druhého dne, kokosový olej ztuhne, takže zahřeji a až se rozpustí, scedím přes plátýnko a cedník, pořádně vymačkám a do tekutiny naložím další čerstvé lístky máty. Opět počkám 24 hodin a proces zopakuji.
To vše jsem provedla třikrát a poté jsem již tekutou mast přelila do kelímků a dala do chladničky.



Stejným způsobem jsem si udělala měsíčkovou mastičku.





Stihla jsem přípravu mastiček dřív, než se u nás uhnízdila na týden prázdnin vnoučata :o).

Krásné a voňavé léto...




úterý 3. července 2018

Meduňkový sirup...

jsem letos vyzkoušela podle návodu Jarky z Rednevalu, která připravuje během léta plno zajímavých lektvarů a  mne velmi inspiruje.


Trochu jsem letos neodhadla rychlost růstu meduňky a málem jsem nestihla ostříhat, už jde pomalu do květu, ale podařilo se mi přeci jenom otrhat dostatek pěkných lístků.
Využila jsem starou polévkovou místu, napěchovala jsem ji, pokrájela 2 citrony, řádně očištěné (10 minut jsem je ještě nechala namočené v octu, pak znovu opláchla) a zalila 2 litry převařené a mírně vychladlé vody.
Druhý den jsem propíchala citrony a nechala dalších 24 hodin louhovat.
Třetí den jsem výluh přecedila přes plátno, vymačkala veškerou vzácnou tekutinu, přidala 1,5 kg cukru, zahříváním jsem nechala rozpustit a pak přejít lehce varem, jak doporučuje Jarka pro dlouhodobější uchování.


Horkou tekutinu jsem plnila do vyvařených lahviček, zavíčkovala, obrátila a bylo  hotovo.
Sirup neskutečně voněl.
Meduňku nyní celou ostříhám a počkám, zda nasadí další lístky.
Další várka by se hodila.




Stejným způsobem jsem naložila šalvěj a pokud ještě obroste dostatečně má letos nově vysazená máta, bude i mátový.

Práce s bylinkami mne nesmírně baví a když se kuchyní line jejich vůně, šíří se ve mně radostný pocit, že v zimě si při jejich užívání vždy vzpomenu na léto a případné nevlídné počasí bude rázem snesitelnější.

Až se zima zeptá, co jsem dělala v létě - má odpověď bude jednoduchá.

No přeci vařila lektvary... :o)





pondělí 2. července 2018

Domácí maggi...

Když jsem narazila na internetu na tento recept a pohlédla jsem z okna na náš již více jak dva metry vysoký libeček, kterému se letos nesmírně dařilo, bylo rozhodnuto.
To prostě musím vyzkoušet.
Nasušeného libečku mám již dost, v mrazáku je také pár pytlíčků,  zbytek je třeba spotřebovat dokud je stále zelený. Vzala jsem ho útokem.


4 hrnky natě libečku nakrájené (já jsem stříhala nůžkami)
1 hrnek nakrájené celerové natě s kopřivovými vrcholky
5 polévkových lžic mořské soli

Vše smíchat a pomačkat, aby se lépe uvolnila tekutina, nechat 15 minut odpočívat a pak silně napěchovat do sklenic (stlačovala jsem měchačkou).
Povrch každé sklenice zalít 2 lžícemi oleje - slunečnicového nebo řepkového. Nehodí se olivový!
Bylinky by měly pustit šťávu, která se použije jako maggi koření.
Sklenice má prý vydržet v chladničce rok bez zavařování.




Jsem zvědavá, zda manžel, který si velmi rád polévky "maguje", vezme  na milost libečkovou náhradu.

Dám vědět... :o)