úterý 31. března 2020

Převzatá štafeta...

v hlídání školáka bez školy.
Ubytoval se u nás na týden vnuk a sebou si přivezl plný batoh učení. Trochu jsem se vyděsila po předcházejících zprávách o problémech se zadáváním a následnou zpětnou vazbou mezi vyučujícími a školáky, ale po dvou dnech naší spolupráce musím konstatovat, že si vše asi sedlo jako puzzle a zatím nemáme výrazné problémy. Tak nevím zda maminka trochu zbytečně nevyšilovala, ale nebudu to již rozpitvávat.
Dodržujeme režim jako ve škole, ráno snídaně, předměty podle rozvrhu a nezapomínáme i na malé přestávky. Vynecháváme hudební výchovu, tělocvik - to žádné zadání nechodí :o). Zpívat odmítá a odpoledne venku na zahradě se vylítá dostatečně, či se protáhne s námi v lese.
Po zpracování písemných zadání si Máťa vše vyfotí na mobil a přes dohodnuté aplikace odešle příslušnému vyučujícímu, zvládá vše sám, kopie posílá na můj e-mail, aby prý byla kontrola, kdyby se mu to zatoulalo. "Babí, já vím jak to mám odesílat, neboj." To jsem si oddychla, i když jsem měla rozmyšleno jak na to. Pochvaluje si, že u nás "domácí škola" prý probíhá daleko klidněji než doma a to zase těší nás.

Občas pomáhá dědovi se dřevem a občas vyjedeme nadýchat se lesního vzduchu, to činí dobře hlavně mně.
Bohužel foceno pouze mobilem, fotoaparát si hověl doma.


Kytlice - směr k Bělskému rybníku









Zadání jednoho z úkolů v českém jazyce znělo - napiš básničku o situaci, kterou prožíváš nyní. Máťa zavzdychal a evidentně byl zkroušený, nevěděl jak začít. Po půl hodině jsem nahlédla do pracovny a on se učil přírodovědu. Básnička nikde. "Babi, já si nevím rady, nic mne nenapadá." Uplynulo dopoledne, spolykal oběd a básnička stále nebyla na světě. Zalezl si do pracovny, nechala jsem ho v klidu. Najednou přišel s papírem v ruce. "Babi, tak já jsem si pustil muziku, vzal si sluchátka a najednou jsem něco poskládal, tak se na to prosím tě podívej."

Opuštěná škola

Škola mi chybí moc,
myslím na ni celý den a noc.
Školu měl jsem velmi rád,
učila mě poznávat.

Její dveře jsou však zavřené,
a pro mě to je velmi smutné.

Způsobil to malý vir,
nese název Koronavir.

Pochválila jsem ho a on byl šťastný, že básnický pokus má za sebou. Básničku si ofotil a odeslal paní učitelce. Uff, i já si oddychla. 





Stále prioritně svůj volný čas věnuji pletení, s jehlicemi v rukách se má mysl zklidní, myšlenky naberou naprosto jiný směr a jsou zbavené obav.

Před pár dny z jehlic odpadl šátek     EMILIANA - příze Arwetta. Společné pletení s Vlněnými sestrami, nebo-li KAL. Šátek mne lákal k upletení svou překrásnou mozaikou a zajímavým drobným efektem v částech jednobarevných. Zatím ještě nejsem rozhodnutá, zda si ho ponechám či bude darován.






Posílám plnou náruč zdraví všem...



úterý 24. března 2020

Hlavně se nezbláznit...

ze strachu, příliš nemyslet na situaci, která nám převrací obvyklé způsoby našeho každodenního žití. Nepropadat panice, obrnit se trpělivostí, nenechat se stáhnout do bahna obviňování všech a všeho, být co nejvíce v pohodě, jak to jenom půjde.
Na víkend jsme si vzali vnuka, abychom ulehčili jeho mamince, neboť pracovat na home office, starat se o dvě děti, postarat se o jídlo, s oběma nahrazovat školní výuku a vypracovávat nesmírné množství úkolů, je docela zápřah. Bohužel někteří učitelé se domnívají, že rodiče bravurně zastanou jejich práci a dětem pěkně nakládají, pomíjí to, že ne všichni rodiče dokáží dětem látku správně vysvětlit a to zabírá mnoho hodin každý den. Vím to, dělali jsme úkoly i o víkendu s Máťou, aby vůbec vše stíhal.
V sobotu dopoledne mi cinkla sms zpráva od jeho maminky s textem - Ulehla jsem s teplotou, mohl by Máťa u vás zůstat déle? - Zůstala jsem úplně opařená a mou mysl zasáhla veliká obava, zda nezaútočil Covid-19. Vnukovi jsme raději zatím nic neříkali. V neděli jsem jí dopoledne volala, mobil mi nebrala. Oběd jsem dovařila ani nevím jak, celá jsem se vnitřně klepala. Naštěstí se zanedlouho ozvala s tím, že to bude určitě jenom nachlazení, že to asi chytla od dětí, kteří předtím byly nachlazené a že jí není hůř. Domluvily jsme se, že zatím z opatrnosti zůstane vnuk u nás. V pondělí ráno se mi ulevilo, psala, že teplotu již nemá.

Nejhorší je strach.

A proto dodržujme všechna doporučení a nařízení, nepodceňujme toho prevíta!

Nedávno jsem se rozhodla k vypárání jednoho svetru, na jehož upletení jsem zvolila špatnou velikost jehlic a on se mi po vyprání hodně vytáhl. Zůstával odložený ve skříni, necítila jsem se v něm dobře.
Asi před měsícem jsem ho celý vypárala a svetr přepletla na správné velikosti jehlic.

Tady můžete zhodnotit jak dopadlo. Já jsem spokojená velmi a mám radost, že jsem se do nepříjemného párání pustila.

svetr Mira

PO...




PŘED...




Jako jeden z úkolů měl vnuk zadání z výtvarné výchovy na dobrovolné zpracování, nakreslit volnou technikou výkres na téma Příroda. Vybral si fotku z jednoho našeho společného výletu a kreslil pastelkami. On nemá příliš velké výtvarné nadání, a dle mého si mohl s obrázkem víc pohrát, evidentně to chtěl mít rychle za sebou :o).
Musela jsem nafotit a odesílali jsme s Máťou přes jeho e-mail paní učitelce, protože měl i stanovený termín, nejpozději neděle 22.3.



Opatrujte se všichni ve zdraví.

Podporujme se navzájem...


středa 18. března 2020

Využít každý den...

k malým výletům je nanejvýš nutné. Situace kolem nákazy je natolik vážná, deprimující a nejasná, že deprese má jen malý krůček k ovládnutí naší mysli. Asi přestanu číst články na internetu, neboť jsou ode zdi ke zdi a už vážně nevím čemu vlastně věřit. 
Školy jsou zavřené a tak si bereme každé odpoledne vnuka sebou ven. Jak nám řádně vysvětlil, tak dopoledne se učí jako kdyby byl ve škole. "Babí, máme toho hrozně moc, všelijakých úkolů, procvičování látky, paní učitelka mi to posílá mamce na e-mail," jsme poučeni.
V našem městě zatím nejsou žádní nakažení, alespoň se nic neví, sleduji stránky městského úřadu, snad by informaci podali. V rouškách na poštu, pro potraviny, drogerii a rychle domů.
A pak do lesů. Kolem luk a pastvin. Při úpatí vrchů. S dalekohledem a fotoaparátem. Zde je nám nejlépe.

Kunratice - směr Vlčí rokle

Bylo krásně slunečno, ale foukal vítr a bylo dost chladno. Vzdáleně jsme zahlédli jen několik osob venčících psy za obcí.








Filipov - směr Srbská Kamenice

Počasí se během dalšího dne změnilo, prudce se oteplilo, přestalo foukat, bylo velmi příjemně, ale jarně vzduch ještě nevoněl. Potkali jsme jeden procházející se pár.














V neděli jsme jeli přes Hamr na Jezeře a můj dvorní fotoreportér mi cvakl pár snímků mé nové upletené tuniky. Poprvé jsem pletla kapsy, poprvé tak dlouhý projekt! A jsem z ní nadšená. Nevadilo, že foukal takový vítr, že mi málem vyrval šál z ruky, nevadilo, že jsem nastoupila do auta celá zkřehlá, hlavně, že fotky byly.

Tunika UJO dle návodu autorky Ankestricks

příze Baby Alpaca Silk a Alpaca Mix - využila jsem zbytky přízí
spotřeba 334 g





Snad jsem vám zachytila pár pozitivních snímků z přírody.

***

Nám včera přivezli dřevo.
Bude se štípat, naštěstí pomocí štípačky.
Já budu šít roušky.

"Dědo, já ti pomůžu!"
A tak má pomocníka.

To potěší...






sobota 14. března 2020

Batoh a svačina...

nesmí chybět na žádném výletu, i malý výšlap do přírody si zásobíme dostatkem tekutin a malou porcí pochutin. Může to být ovoce, trochu čerstvé zeleniny, čokoláda, cereální tyčinka, kdo co má rád. Na celodenní výlet vždy připravím porce větší,  doplněné obloženým pečivem, ne vždy se pohybujeme v prostředí, abychom míjeli hospůdky či restaurace s možností občerstvení. Nejraději jsem připravena na jakoukoli okolnost.
Důležité je mít sebou zároveň i průkaz totožnosti a průkaz zdravotní pojišťovny, pokud se pohybujeme ve vzdálených místech od bydliště, je to nutnost. Neškodí mít v batohu i malý sáček první pomoci. Člověk nikdy neví co se může stát.

V poslední době se snažíme být co nejvíce v přírodě a využíváme každého dne, kdy zrovna neprší k malým výšlapům v blízkém okolí. Výhoda seniorského života je - můžeme i v týdnu! Z toho jsem vážně nadšená a hlavně manžel si užívá velký úbytek pracovních povinností, které sice ještě má, ale v mnohem menší míře.

Počasí má výkyvy, ale nám to nevadí, i když se honí mraky sem a tam, vyrážíme, maximálně zmokneme.

Kyjovské údolí kolem Křinice

Trasa, kterou chodíme často pokud si nejsme jisti počasím, vede lesem po asfaltové silnici a víme, že se nebudeme brodit blátem.
Dopoledne svítí slunce, těším se na možnost nechat se hýčkat teplými paprsky. Zaparkujeme auto a vydáme se na cestu. Ujdeme pár metrů a slunce se schovává za hradbu šedivých, temných mraků. Nasazujeme kapuce před prvními kapkami deště a jdeme statečně po cestě dále s nadějí, že se jedná o malou přeháňku. Intenzita kapek se zvětšuje a tak se schováme pod malý převis u cesty. Pokračujeme v hovoru a já se snažím zachytit alespoň pár snímků.








Po malé chvíli se jeví, že déšť zmírnil své ševelení mezi stromy a vydáme se dále po cestě. Netrvá dlouho a kapky se opět zahušťují a pohled vzhůru naznačuje, že mraky zahalily celou oblohu. Bohužel jsem si vzala zimní bundu, u které jsem se již jednou přesvědčila, že je naprosto promokavá a cítila jsem již mokro na ramenou. Obracíme se a jsme nuceni se vrátit zpět. To mne velmi mrzí, ale respektuji vůli přírody, totálně promočená opravdu být nechci.





nádherně zrenovovaná, zřejmě bývalá hájovna, se nachází na začátku stezky


Napekla jsem na naše výlety různé druhy sušenek, u mého muže vedou jednoznačně

KOKA sušenky

100 g kokosu
240 g hladké mouky
220 g změklého másla
1 žloutek
120 g moučkového cukru
3 vrchovaté lžíce kakaa
špetka soli
- z těsta malé kuličky, vidličkou rozmáčknout
- péct 12-15 minut na 190°C
(recept jsem získala na blogu Moniky z kopečka)



já nyní vše bez cukru 

OVESNÉ SUŠENKY

250 g ovesných vloček
200 g změklého másla
100 g medu
50 g nahrubo nasekané čokolády
špetka soli
půl lžičky jedlé sody¨
špetka muškátového květu
půl lžičky skořice
(recept jsem získala od Kuchařky ze Svatojánu)

- tvoříme malé placičky
- pečeme 10-12 minut na 180°C




MAKOVÉ SUŠENKY

150 g mletého máku
100 g mletých či podrcených datlí (sušené namočit)
150 g arašídového másla (dávám klasické)
(recept jsem získala od Kuchařky ze Svatojánu)

- rukama prohněteme, tvoříme kuličky, které prstem zploštíme
- dáme na plech s pečícím papírem
- pečeme cca 20 minut na 180°C




Druhý den se nabízí čas na další výlet, slunce opět svítilo a lákalo sbalit saky paky. Opět vybíráme trasu s asfaltovým povrchem, ale chceme jít jinudy a volíme turistické značení přímo od parkoviště na náměstí. Vítr se zvedá a začíná honit mraky opět po obloze a já s obavami sleduji jejich počínání. Počasí se mění během chvilky, slunce se schová a naděje na jeho svit se ztrácí. Chvíli váháme. Člověk má někdy i zariskovat, a tak vyrážíme na cestu. Bundu mám jinou, nepromokavou, tak to snad dopadne příznivěji.

Havraní skály u Nového Boru

Pohybujeme se v Lužických horách a o této trase jsem se zde na blogu již zmiňovala. Krásné prostředí lesů a skal. Přicházíme od centra a dostáváme se po zelené značce na vyhlídku Jelení skok. Výhledy jsou nádherné, majestátně se před námi tyčí Klíč.
Havraní skály jsou opředené pověstí o popravišti, které patřilo k Sloupskému hradu. Schody umožňují přístup i na další skalky, ale my se po nich nevydáváme, jsou po dešti příliš kluzké. Při úpatí skal je postavený dřevěný altán, kde se zastavujeme a vytahujeme z batohu malé občerstvení.








Na malou chvilku se sluneční paprsky protlačily skrze mraky.


***
Nepropadáme panice, nevyprazdňujeme regály v obchodech, přijímáme všechna nařízení vlády s respektem a pochopením, jsou důležitá. Pokud všichni budeme disciplinovaní a nákazu brát velmi vážně, zvládneme to.

My si čistíme hlavu v přírodě.
***

Výletům se nebráníme
pohorky své prošlapeme
srdce svá naplníme

radostí, pohodou a ŠTĚSTÍM...