středa 17. října 2018

Danzig ...

Představuji vám další  pletený šátek z autorské dílny Justyny Lorkowské. Její šátky se mi pletou jedna radost. Při prvním přečtení mám sice většinou pocit, že to bude tvrdý oříšek, ale začne se očko k očku tulit a vznikají první řady, objevují se cípy, najednou mám vzorek v hlavě a zjišťuji, že vše je naprosto jednoduché. Pak už jenom odškrtávám upletené řady a mám radost. Obyčejnou radost, že jsem třeba zvládla japonské zkrácené řady, že jsem pochopila jak na ně a s pomocí názorných videí Vlněných sester jsem zjistila, že nic není tak těžké, jak na první pohled vypadá.

Tak tady je ten fešák.


Danzig






Zvolila jsem přízi Baby Alpaca Silk - 70% Alpaca, 30% Silk, jehlice č.4.
Zde najdete návod na tento šátek od Justyny, některé její návody přeložily do českého jazyka Vlněné sestry, na jejichž e-shopu se dají i zakoupit. Na mne čeká šátek další a to Buccaneer a již se na jeho pletení vyloženě těším.
Nejdříve však musím doplést podzimní KAL - společné pletení svetru.  To je pro mne pletací nálož. Vyplétaný vzor, pletení vcelku těla a zvlášť rukávy na ponožkových jehlicích, vyplétané sedlo. Úžasná práce. Všechny mé volné chvíle patří jehlicím, odložila jsem i knihy do kouta, aby mne nelákaly. Tyhle závislosti, to je síla!!



A před  pár dny mi volala kamarádka, zda bych jí upletla další šátek, že s těmi ode mne dělala velikou parádu na poznávací dovolené v Íránu, kdy jejich průvodkyně měla také vlastní pletené šátky sebou, ale prý když viděla ty ode mne, byla v úžasu :o). Tak to potěší každou pletařku.
Teď momentálně přemýšlím, koho tímto šátkem obdaruji. Nápad mám, ale musím vypátrat, zda by vybraná osůbka ráda nosila pletený  šátek, protože její styl v oblékání zatím neznám. Je to totiž nová přítelkyně našeho nejmladšího syna a ještě neproběhla seznamka :o).

Vše ukáže čas...




pátek 12. října 2018

Příjemné návleky...

na ruce, tzv. bezprsťáky jsem vyzkoušela plést poprvé, kdysi jsem si jedny pro sebe háčkovala. Ani se mi při pohledu z okna na blog jejich fotky nechce dávat, ale jsou součástí mých příprav na zásoby dárků a máme dle kalendáře půlku října. Využila jsem k pletení opět zbytky báječných přízí s vlnou. Zatím mám hotové tři páry a nebudou jediné, protože když výsledek uviděl můj muž, okamžitě zpozorněl a vyžádal si pánskou velikost. Prý se mu budou hodit do auta, když je ráno v zimě volant studený a v kožených rukavicích nemá tak dobrý cit.


Venku je slunečno, ač vítr fouká,  je teplý a navozuje spíše jarní než podzimní pocity. Na rostlinách, keřích a stromech je viditelně znát, že se připravují k zimnímu spánku a slunečné zahřívající paprsky na tom nic nezmění. Musela jsem v zimní zahradě velmi neochotně ostříhat všechny plně kvetoucí muškáty různých kultivarů, i když byly obsypané květy a jejich listy nebyly celé léto zdaleka tak zelené jako nyní. Bylo mi to opravdu niterně líto, muselo však k tomu dojít, musela jsem rostliny zbrzdit a připravit je k řádnému zazimování. Venkovní noční teploty by jim na zahradě již ublížily, avšak v zimní zahradě jim je překrásně, v noci mírné ochlazení a přes den letní teplota. Škoda, že jsem si je nenafotila.




Právě mi schne další nový pletený šátek, tak se těším až ho nafotím  a pochlubím se s ním. Zároveň jsem se připojila do podzimního KALu (společné pletení) pletených svetrů s vyplétaným sedlem. Pro mne je to veliká výzva a dlouho mi trvalo než jsem si vybrala kombinaci barev přízí, to je nejtěžší rozhodování, potřebovala bych si vše "omakat", ale široko daleko žádná galanterie nenabízí tak nádherné příze jako jsou na e-shopu u Vlněných sester. Pokud se mi bude dařit, svetr dokončím a bude nositelný, nafotím :o).

Tohle je už závislost!
Já jsem závislá!

A jsem tomu ráda...




středa 3. října 2018

Rakytníkův pád...

se blíží čím dál tím víc. Ano, kácí se nám rakytník k zemi. Před několika měsíci silný poryv větru část jeho kořenů zvedl nad úroveň země. Snažili jsme se stromek narovnat, zaklínit, vrátit zpět, bohužel se nám vůbec nedařilo, nebyli jsme schopni s ním hnout. Manžel zatloukl do země tyč a k ní stromek přivázal, aby se alespoň částečně udržel v zemi a já se obávala, zda vůbec bude mít plody a chodila mého oblíbence neustále kontrolovat. Přečkal suché léto, přečkal své nevzhledné strmé postavení, které mu ubíralo důstojnosti a obdaroval nás přemírou oranžových kuliček. Já mu za to nesmírně děkuji, protože bez rakytníkového sirupu si již nedovedu zimu ani představit. Celá rodina jsme si vyzkoušeli jeho sílu se poprat s nachlazením, a již preventivně užíváme každý den ráno lžičku či dvě rovnou do sebe.






Přiznám se, že získání plodů je práce úmorná, dlouhodobá, musím vzít každou kuličku do ruky, na větvičkách jsou dlouhé trny, kterých když se dotknu, citelně zjistím kde zrovna byl. Než otrhám mísu, uplyne několik hodin a já si přitom nechávám plynout myšlenky v hlavě, přemýšlím o nesmrtelnosti brouka, lidských osudech, starostech, radostech, prostě pel mel v hlavě.
Stále ještě nemám hotovo, přiznám se, že dva dny trhám, pak si musím dát pauzu, jinak budu mít sice ne rudo před očima, ale oranžovo určitě.
Vždy si ostříhám hromádku větviček, sednu si na sluníčko ke stolu a trhám, a trhám, a trhám.
Snažím se připravit co nejvíce sirupu do zásoby, protože nevíme, zda se nám po radikálním ořezu stromku a vykopání jámy kolem něj, ho podaří vrátit zpět a zda přežije zimu. Může se stát, že o něj přijdeme a příští rok žádná úroda nebude. Sice si již pěstujeme několik odnoží, ale bude trvat nejméně dva roky, než by rodily.






A co vše jsem již zkoušela z rakytníku?
O tom se dočtete ZDE .
Nejvíce se nám však osvědčil sirup. Načatá lahvička vydrží v lednici několik týdnů a je to řádná vitamínová vzpruha.

Mám však problém.
Už nemám jedinou vhodnou láhev, otravuji všechny v rodině, aby mi schovávali sklenice od kečupu s víčky, to je ideální velikost. Vykoupila jsem 300 ml a 500 ml lahvičky se šroubovacími víčky v místních domácích potřebách a stále mi to nestačí.

Na stromku je stále ještě asi bambilión bobulek...


středa 26. září 2018

Podzimní pletené šátky...

Jakmile zahlédnu na blogu Vlněných sester název KAL, mé srdce pletařky zajásá a okamžitě čtu text. Nemýlím se, bude to opět zajímavý projekt a rozhodnutá jsem okamžitě. Připojím se. Prohlédnu zásoby v košících, zbytek doobjednám a jakmile jsem doháčkovala obrovitou deku, vyndavám jehlice. Přiznávám, že jsem zpočátku měla celkem podstatné potíže se vzorkem  brioche-tuck stitch, z textu jak se oka pletou jsem byla celá zmatená a vůbec jsem tomu nerozuměla. Pak jsem si vzpomněla, že jsem se přihlásila na FB do skupiny Vlněných sester a obrátila jsem o radu mezi pletařky. A udělala jsem dobře, okamžitě jedna z nich reagovala a jednoduchými slovy mi postup popsala. Upletené jsem vypárala (byl to jenom kousek), začala znovu a pak už vše šlo jako po másle.
Na konci šátku jsem měla na lanku 579 ok.


Different Light od Justyny Lorkowské
  



Barva v reálu je spíš tato na druhé fotce, není oranžová jako na té první.

Jakmile jsem šátek dokončila, pustila jsem se do druhého.

Šátek se stáčí do půlměsíce, v šířce má 48 cm a délka od cípu k cípu je cca 206 cm. V návodu je sice psáno přibližně 160 cm, ale velikost bývá ovlivněná zvolenou přízí. Mám ho prostě větší.
Asi by to chtělo vyfotit na postavě, ale kde sehnat modelku, doma žádnou jinou ženskou nenajdu :o).




Použité příze - Jawoll Magic Dégradé č. 106, Zauberball Crazy číslo 1660 a jednobarevné Jawoll č.249 a 339, jehlice číslo 3,5.

U druhého šátku se mi podařilo, ani nevím jak, přestože jsem si každou řadu odškrtávala, mít o deset ok navíc, takže jsem si upravila závěrečný krajkový vzor, což nebyl žádný problém. Jen s přízí jsem  zápasila a dutinkový zakončovací okraj jsem musela uzavírat dodatečným spojením dvou nitek příze na špulkách, které jsou u každého přadena u Jawollu v dané barvě (pletařky budou vědět).

Tyhle kousky přízí mi zbyly.




A teď nevím, který z těch dvou krasavců si nechám a který daruji.




pondělí 24. září 2018

Háčkovaná deka ...

v pořadí s číslem šest, je již kompletně hotová a začala jsem ji letos háčkovat opravdu včas, takže dárek je připravený a mně se nestane, že bych musela háčkovat po nocích, abych ji stihla zabalit pod nazdobený strom. Záměrně stále nesděluji žádný upřesňující název svátků, ale zřejmě všichni stejně tušíte o čem píšu. Já to ale stále nechci vyslovit ani napsat!
Nyní máme podzim v plné své kráse, který nás ochladí po letošním vyčerpávajícím horku během letních měsíců a v přírodě nám nabídne svou pestrobarevnou paletu jemné krásy. Je to ale skok s tvrdším dopadem, neboť musím okamžitě začít sklízet ze zahrady vše, čemu by útočná chladná rána mohla ublížit. Trochu na mne při ukládání bude padat smutek z toho, že skončí celodenní pobyt v kvetoucí zahradě a zároveň i naše večerní sedánky při sklence vína, svitu měsíce a zářících hvězd se odkládají na příští rok. Nakonec se ale celkem těším, že se budu věnovat po delší době interiéru domu, který očividně strádal mou neustálou nepřítomností a čeká na mne plno restů s úpravami, opravami, renovacemi, přemisťováním a větší generální údržba.

Vrátím se však k háčkované dece.
Opět jsem použila přízi Elian Nicky, s kterou mám ohledně údržby dek dobrou zkušenost a nakombinovala jsem odstíny hnědé se smetanovou. Deka má rozměry 205cm x 106 cm. Vzoreček všem známý - babiččiny čtverce.








Tak snad udělá radost...


sobota 15. září 2018

Pomazánka z tofu...

mne velmi zaujala u Moniky z kopečku a musela jsem ji co nejdříve vyzkoušet. Pravda, můj muž sice sní všechno, ale na některé produkty zdravé výživy hledí s otazníky v očích a tofu patří k těm, které by si dobrovolně sám nekoupil. Jenže, já propašuji do jídelníčku kde co a baví mne potajmu, velmi nenápadně, sledovat jeho reakce.

Pomazánka z uzeného tofu
* 1 cibule
* olej - asi lžíce
* lžička třtinového cukru
* l lžíce balzamika
* 1 balení uzeného tofu
* sůl, pepř
* 1 lžíce majolky/sojanézy
* 1/2 lžíce lahůdkového sušeného droždí

Cibuli nakrájenou na drobno dáme na pánvičku s rozpáleným olejem, osolíme a přidáme lžičku třtinového cukru. Po zhnědnutí cibule přidáme balzamikový ocet nebo redukci a necháme asi minutu vyvařit. Zkaramelizovanou cibuli necháme vychladnout.

V mixéru vše společně následně rozmixujeme, vmíchejte všechnu cibuli z pánve i se zbylou tekutinou, dochutíme lahůdkovým droždím a pepřem, případně solí.





Pomazánka je opravdu chuťově vynikající a já jsem nadšená z dalšího receptu z tofu.
A můj muž? Byl velmi překvapený, když jsem prozradila hlavní složku a prý by ho to vůbec nenapadlo. Chutnala mu :o).

Ještě jsem vyzkoušela z mléka domácí tvaroh. Kupujeme občas v naší oblíbené pekárně mléko v lahvích od farmáře, je vynikající, s vrstvou smetany u hrdla. Samozřejmě se čerstvé mléko musí po otevření co nejdříve zkonzumovat a protože můj muž pije každý den hrnek mléka po snídani, já se občas přidám, nebývá s vypitím problém. Nedávno však nestíhal a po ochutnání pronesl, že už nemá mléko tu dobrou chuť.
Neváhala jsem a přelila mléko do hrnce, přikryla pokličkou a nechala ho dva dny v kuchyni zkysnout. Mléko je opravdu kvalitní, žádný "zápach" se nelinul místností, i po zkysnutí vonělo. Již se oddělovala syrovátka a tak jsem tekutinu zahřála cca na 40-50°C (jak jsem se dočetla na internetu-čím je teplota vyšší, tím je tvaroh sušší a tvrdší), zakryté nechala vychladnout.
Pak už jenom stačilo přes cedník s plátnem přecedit a získala jsem tvaroh (úžasný na posypání ovocných knedlíků). Příště zahřeji méně, abych získala tvaroh krémovitější.





Mějte krásný víkend...












pondělí 10. září 2018

Háčkované žínky...

mám připravené jako doplněk k mým voňavým mýdlům a háčkovala jsem je z příjemné bavlny.







Pomalu se připravuji.
Nechci však ještě ani vyslovovat název těch svátků.
Ne, ne, ne.
Jsou daleko před námi.
Jen já musím pracovat v předstihu, abych ručně dělané dárky stihla vytvořit.

Nyní máme před sebou krásný podzim.
Užívejme si každý den...


čtvrtek 6. září 2018

Voňavá domácí mýdla...

právě dozrála v mé pracovně. Během léta jsem využila jeden týden volna bez dětí, nanosila všechny potřebné suroviny a pomůcky na pergolu, navážila, odměřila a pustila se do alchymie. Moc mne to baví. Připravila jsem šest druhů mýdel, s různými vůněmi, barevná i bezbarvá, s bylinkami a dokonce jsem poprvé míchala dva odstíny mýdlové hmoty.

Tak nahlédněte do mé přírodní laboratoře :o).



A jaká mýdla provoněla náš dům při několikatýdenním zrání ?

Levandulové -  oxid fialový, sušená levandule, levandulový esenciální olej do stopy
dvě varianty



Zázvorové s grepem - oxid žlutý, ricinový olej a zázvorovo grepový esenciální olej do stopy


Meduňkové s mátou - sušená meduňka, esenciální mátový olej do stopy


Měsíčkové s medem -  sušený měsíček, med a esenciální olej Citronella do stopy


Kakaové - esenciální olej Tichá noc, kakao do stopy


Amadeus - sušené růžové okvětní lístky z růže Amadeus, jahodový esenciální olej a oxid červený do stopy


A nyní mne čeká vymyslet balení, pohrát si s popisky a dárky budu mít připravené. Ještě mne čekají další várky, neboť i doma je používáme, ale jaká mýdla to budou netuším. Nechám se inspirovat momentální náladou, vůněmi ze zahrady, otevřu skleničky se sušenými bylinkami a pak se uvidí. To je to, co mne na mýdlaření baví. Nikdy vlastně nevím, jaká barva se chemickým procesem ustálí, jaké vůně se po dozrání z mýdel budou šířit. 

Jedno vím však jistě. 
Úžasně při tom relaxuji, nemám již ten počáteční strach z neznámého při mých začátcích, a cítím jenom příjemné šimrání kolem žaludku z očekávání konečného výsledku.
Je to báječné těšení.

A mýdla jsou lepší a lepší,
Prostě se zdokonaluji... :o).