středa 13. června 2018

Zelné dupáky...

je zvláštní název jedné velké dobroty.

To si takhle jedno vlahé ráno čtu na jednom blogu příspěvek o pleteném svetru a tam najednou fotka zvláštních noků v misce s textem -  a v kuchyni Dupáky... znáte?
Neznám, a tak jsem se v komentáři optala na případný recept.
Byla jsem odkázaná, abych si vygooglovala :o))).
Nu, proč ne, co se psát s receptem, že?

Slovo Dupáky ve mně vyvolalo zvědavost a tak jsem tedy googlovala (hrozné slovo!!!) a našla recept, vyzkoušela, ochutnala a s radostí se na svém blogu o něj podělím i s vámi.



Zelné dupáky

250 g hlávkového zelí
1 vejce
200-300 g hladké mouky
100 g tvrdého nastrouhaného sýra
1 cibule
sůl
olej
anglická slanina






Opražíme si slaninu nakrájenou na malé kostičky, osmažíme si cibulku.

Zelí nakrájíme na velmi jemné nudličky, posolíme a necháme odstát, aby pustilo šťávu, občas rukama prohrábneme, to urychlí změknutí.
Přidáme vejce a mouku, aby vzniklo středně tuhé těsto (pokud zelí pustilo šťávy málo, přidáme trochu vody).
Z těsta tvarujeme pomocí dvou lžic noky (jako větší halušky), které vkládáme do vařící vody. Až vyplavou na povrch, vaříme asi 5 minut.

Na talíři sypeme strouhaným sýrem, opraženou cibulkou a slaninou.

Moc nám všem chutnalo. Čekala jsem, že Jonášek neznámé jídlo nebude chtít, ale on je prostě úžasný strávník. Jen odmítl posypání sýrem a cibulkou, to prý nemá rád, avšak slaninou nepohrdl.

No chlap... :o)


pondělí 11. června 2018

Změna programu...

u babičky je vždy povolena.
U babičky není nic důležitějšího na programu, aby ho nemohla změnit :o) kvůli vnoučatům.

Dětský den pro našeho Matýska nedopadl zrovna optimálně a při skákání v Jumping parku se mu zdařil tak špatný dopad, že to odnesly kůstky u palce na levé noze.

V pátek k nám měl jít spát a trávit u nás sobotu.
Telefonoval, že nepřijde, jedou na pohotovost a pak mi dá vědět.
Zatím mi přichází MMS s fotkou fialového a oteklého palce.
To jsou ty technické vymoženosti, hned o všem vím a vše mohu vidět na vlastní oči.
No nevím, ale lépe mi nebylo, když jsem fotku shlédla.

"Babí, tak to mám polámané, teď zafixované, nohu musím mít 3 týdny v klidu a jsem o berlích," podává mi hlášení po návratu z nemocnice.


"Ale já bych zítra přišel, teda mamka mne klidně přiveze."

Domlouvám se s jeho mamkou, že může být ten klidový týden u nás, aby nebyl doma sám a odpoledne si ho odvezou a ráno zase přivezou.

Raději ať poskakuje s berlemi u nás po zahradě, polehává na lehátku a tráví čas venku, než doma u televize nebo s mobilem v ruce.



V úterý ho odváží mamka na kontrolu a doktorovi se vůbec nelíbí, že je to stále oteklé a musíme poctivě ledovat.
Tak ledujeme, až má kluk nohu málem omrzlou.


Mezitím paní učitelka posílá od všech ze třídy pozdravení a objemný výpis z každého předmětu, co musí doma probrat. Konec školního roku se nezadržitelně blíží.
Na mne vychází Český jazyk a Vlastivěda, což si velmi oddychuji, Angličtinu bych s ním fakt nezvládala a musela bych věřit všemu, co by mi navykládal.
A tak doplňujeme i/y, označujeme podmět a přísudek, vysvětlujeme si novou látku a já ho chválím, jak mu to dobře jde.
Pak si uvědomuji, že pokud dostane z písemky, či testu, špatnou známku, bude to svádět určitě na mě, to by se mu náramně hodilo :o).


V poslední den píše referát o Bezdězu (měli si vybrat hrad nebo zámek v našem kraji), společně hledáme informace na Wikipedii a on si skládá věty, aby splnil zadání deseti vět. Šlo mu to dobře, až mne překvapil.
A pak ještě slepá mapa a doplňování řek. Tady má mírné problémy u těch méně známých, ale několikrát procvičíme a už je to lepší.

při focení se mi podařilo mapu obrátit :o)))

Tento týden už je ve škole a já jsem moc zvědavá jaké budou známky z písemek.

Snad nebude malér.
Babíííí...




středa 6. června 2018

Anglická pnoucí růže...

Davida Austina  Crown Princess Margareta 
byla další z pnoucích růží, kterou jsem si chtěla na zahradu pořídit.


V loňském roce jsem si je objednala, v jiném zahradnictví než předcházející růže Kordes, z kterých jsem naprosto nadšená, v říjnu dorazily dvě rostlinky, pečlivě jsme je zasadili a na zimu zakryli.
Letos na jaře jsem k nim každý den chodila a neustále sledovala jejich růst a doufala, že dobře zakořenily.

Začaly nasazovat lístky a já začala mít obavy, které se po pár týdnech potvrdily.
Obě růže byly plané.
Nastalo veliké zklamání a také zlost, protože růže zrovna levné nebyly.
Ještě, že mám zvyk si všechny doklady uložit a nebyl problém okamžitě dohledat fakturu a originální visačku, označující anglickou růži.
Růže jsem nafotila a poslala fotky mailem do zahradnictví s dotazem, bohužel mi bylo potvrzeno, že jsou plané. Jejich omluvy mi samozřejmě radost z růží nepřinesly. Majitelka mi sdělila, že nejsem první, kdo letos růže reklamuje a že vše již řeší se školkařem, který má k pěstování licenci a odkud ona nakupovala. Chápu, že se to v množství roubování může stát, ale pokud je nás víc, komu růže zplaněly, tak školka cosi velmi zanedbala a růže znehodnotili.



A závěr?
Vrátí mi peníze a na podzim si mám objednat znovu, prý mají již dohodu se zahraničním dodavatelem, kde je záruka naprosté kvality.
Reklamovali jste někdy rostliny?

Jsem sice z planých anglických růží rozčarovaná, ale pohled na květy obsypané pnoucí růže od Kordes - červený Amadeus a žlutý Golden Gate, mi každý den rozjasní.









Nechápu, jak při suchém počasí, které panuje, dokáží nasazovat tolik poupat.

A tady malá ukázka dalšího plného nasazení květů. Po odkvetení však musí dojít k rozsazení. 
Bohužel nevím jak se rostlina jmenuje, před lety jsem dostala odnože a nezapsala si název.
Květináč skoro praská tlakem :o).





Každý den vyhlížím mraky s vodou, ale žádný nad námi svou náplň nevylije a zahrada marně volá po dešti. Trávník vypadá jak v prudkém létě v Řecku a sekačku nevytáhneme zřejmě delší dobu z garáže. 
Jsem sice teplomilný člověk a teplé dny mi vůbec nevadí, ale děsí mne veliký nedostatek vody po celém území naší země. Bouřky pak přinesou jenom záplavy a pohromy.

Jaké vlastně bude asi letošní léto?...




sobota 2. června 2018

Pořídila jsem si pomocníka...

na mytí oken. Měla jsem ho v hlavě již delší dobu, ale vyčkávala jsem na příznivější ceny, neboť je to věc, kterou nemusím mít hned.
Kdo si počká, ten se dočká.
A já se dočkala.

Aku čistič oken.


Určitě jste zahlédli mnoho reklam na tyto čističe od různých značek, já jsem nedávno získala 20% slevu díky jednomu deníku, kde byly v příloze různé slevové poukázky do obchodů, mimo jiné i na značku Leifheit, tak jsem ji okamžitě využila a aku čistič si objednala.



V našem malém domku mám hrozně moc oken k čištění.
Mám je spočítané :

15 velkých tzv.balkonových (hodně jich je v zimní zahradě)
9 klasické velikosti
5 střešních
2 sklepní

Nikdy nemám umytá okna všechna najednou, to se opravdu nedá zvládnout a tak vždy postupuji postupně.
Používala jsem léta stěrku od Viledy s teleskopickou tyčí, ale holka již má své za sebou. Nový modernější pomocník byl pro mne lákavý, nyní ho mám již vyzkoušeného, a jsem tak nadšená, že mi nedalo se s vámi o zkušenost nepodělit.
Nevěřila jsem vlastním očím, jak se skla vyčistila naprosto dokonale, ani jediná šmouha, leskla se neskutečně.

Aku čistič :
  • vysává a leští okna beze skvrn
  • inovativní čištění oken díky elektrickému odsávání vody
  • vhodný na klasická i střešní okna, zrcadla, sprchové kouty, dlaždice
  • špičková kvalita, vyrobeno v Evropě
  • kompatibilní s Leifheit Click systémem - ideální pro vysoká okna, světlíky a zimní zahrady
  • Standby senzor pro maximální výdrž baterie (cca 35 min)
  • velký otvor nádrže pro snadné vyprazdňování a komfortní čištění
  • nabíječka je součástí balení


A jak je to AKU, tak to zaujalo i manžela a že ho prý vyzkouší na skla v autě.

Jinak se k mytí oken samozřejmě nikdy nehrne :o)).

Mějte pohodovou sobotu...






pátek 25. května 2018

Slušivě i v kuchyni...

pomocí zástěry při vaření.

Život je jako vaření.
Než si vybereš, co máš rád,
zkus trochu od všeho.
                               Paulo Coelho

Přidala jsem se k výzvě na blogu ZaZy Kouzelná chalupa
k ušití zástěry.

Přiznám se, že je příliš často nenosím, což je vlastně škoda, neboť se mnohdy potřísním prskancem z hrnce či pánve a zástěra by mnohé zachránila.

Prohrabala jsem nejprve úložiště různých zbytků látek než se vydám do obchodu s látkami a najednou jsem v ruce měla kus proužkované bavlny.
Až jsem se zarazila, protože jsem si uvědomila jak stará látka je.
Přes třicet let určitě a měla jsem z ní ušité letní šaty.
Na pasovou zástěru množství stačilo, já zasedla ke stroji a během odpoledne byla hotová.

Tady je výsledek a hned jsem pojala nápad, že našiji pár kousků jako dárky pro své kamarádky.






Na blogu se nyní odmlčím, neboť bych se nerada dostala do potíží s GDPR, nejsou mi jasná pravidla pro psaní blogu a pan Google mne varuje. Psaní jsem brala jako radost, těšila mne odezva vás čtenářek a čtenářů, našla jsem zde mnoho spřízněných lidí s podobnými zájmy, náhledy, názory.
Nechce se mi však tratit čas přemítáním, hledáním, zjišťováním příkazů, abych neporušila nějaké nařízení, jejichž znění mi jasné vůbec není.

Velmi vám děkuji za přízeň.

Přeji všem krásné léto, plno zážitků z cest, dopřejte si co nejvíce radostí, pohody a mějte

Štěstí ve svém životě...


čtvrtek 17. května 2018

Blahodárný déšť...

a s ním přichází veliký nádech celé zahrady.

kokořík si veškerou vláhu užíval

Prší s přestávkami již druhý den a vyprahlá zem vláhu nasává z plna hrdla. Z mraků na zem se potřebná voda snáší jemně, žádná průtrž, kdy veškerá voda rychle steče do potoků, aniž by měla čas se spojit s půdou.


Opět beru do rukou fotoaparát a obcházím všechny kouty zahrady, sleduji rostliny, které natahují své větve, listy, květy a volají - Ještě, ještě, více vláhy...
Schraňují každou kapku.


Nevadí mi, že teplota vzduchu patřičně klesla o několik stupňů a venku je chladněji, jsem ráda, že se během Ledových mužů neobjevily mrazíky a rostlinám neublížily.


bylinková část dostala zásyp kůrou a čeká na zasazení nových bylinek


I mne déšť zastavil a donutil k odpočinku od práce na zahradě a myslím, že jsem to již velmi potřebovala.

Máme na malé terase posezení, kde s mužem většinou snídáme, svítí sem po ránu sluníčko a vidíme na zahradu.
A já tohle malé zákoutí využívám k vypití kávy a chvilky s knížkou.
Pravda je, že si beru na sebe tlustý svetr a dlouho sedět v chladu nevydržím.




Po dešti mé oči vyhlížejí plže španělské, očekávám jejich veliké množství, ale jsem překvapená, objevuji pouze jednoho. Zato šneků různých velikostí se sunulo po celé zahradě nečekaně. Sbírám je do kyblíku a odnáším k nedalekému potůčku do trávy.

Nafotím si ještě několik rozkvetlých rostlin, přivoním k hvozdíkům, k mini šeříku, pochválím weigelii za nádherné růžové květy.







trojpuk je úplně obsypaný květy





i takto se dají využít štafle


To je pro dnešek vše ... :o)

Krásné dny přeji všem.