pátek 17. dubna 2020

Les a zahrada...

zachraňuje naší mysl od depresivních myšlenek, smutné nálady, trudnomyslnosti, obav z nadcházejících dnů, měsíců. Skončily plány na celý zbytek roku, stornovali jsme zatím objednaný lázeňský pobyt v květnu, na červen nám stále drží rezervaci pokoje naše milá majitelka penzionu v Lužnici u Třeboně, kam vyrážíme s koly na autě již několik let. "Paní Aleno, počítáme s vámi, vždyť to už je tradice. A když to nepůjde v červnu, tak se dohodneme na jiném termínu. Určitě!" chlácholí mne v e-mailech.
Loňský poukaz na thajské masáže ke kulatinám mým a půlkulatinám mého muže stále nemáme možnost využít, má platnost do srpna, věřím, že hýčkání neujdeme a užijeme si všeho s mírou. I když je neustále vše s velikým otazníkem. 
Jsem veliký životní optimista, ale i na mne přicházejí malé chvilky úzkosti. Uvědomuji si, že již nic nebude jako dřív a že všichni přijdeme o "blahobyt", který jsme si mohli dopřávat do nedávna v prosperující ekonomice, ztráty budou nesmírné a bude roky trvat, než se začneme opět zvedat z pomyslného dna. Nikdo neví, zda neviditelného nepřítele porazíme.
Syn se snachou jsou již třetí týden doma na 60% platu, další syn zatím pracuje z domova, ale firma ve sklářském průmyslu se začíná potácet a vedení neví, jak dlouho se udrží. Ve stejné firmě pracuje i třetí syn se svou ženou. Vím, že všichni mají obavy o práci.

Chmurným myšlenkám se vždy ubráním spolehlivě v lese a na naší zahradě. V lesích panuje ticho, jen ptáci si svými trylky sdělují novinky, zurčící malinkaté potůčky si s vlnkami přejí více deště z oblohy, koruny stromů v mírném vánku šeptají jedna druhé o nových přírůstcích v lese, neboť z té výšky mají přehled. Tam si mé srdce dopřává klidného tlukotu, úzkost nepozorovaně odchází vzhůru k mrakům.
Dvě hodiny loudavé chůze, s občasným hovorem s manželem, je lékem, který nyní tolik potřebuji.

Zahrada netrpělivě čekala na mé ruce, které všem keřům, rostlinám, stromům uvolní prostor od trávy a plevelů, které se již příliš mačkali všude kolem nich. Nadechli se a toužebně se obalují lístky, raší nové pupeny, rozkvétají první skalničky a jarní cibuloviny. Hrbím hřbet a povídám jim, co nás nyní v tom našem lidském světě trápí, ale že pevně věřím v dobré časy.













Nezapomínám ani na pletení, které mne spolehlivě obrátí na jiné myšlenky, soustředím se na správný postup při pletení vzoru a mohu se pochlubit dalším hotovým kouskem do mého šatníku.


Kardigan Mariechen
od Isabell Kraemer






Tak se prosím všichni opatrujte...


středa 8. dubna 2020

Klíčená luštěnina...


Jako každé jaro, opět jsem si dala klíčit své oblíbené fazole Mungo. Poslouchám své tělo a to si řeklo po zimě o čerstvé klíčky. Vzala jsem hrst malinkatých zelených fazolí, propláchla na sítu, vsypala do připravené sklenice s děravým víčkem, otočila a postavila do misky.
Druhý den ráno i večer naliji do sklenice vodu, protřepu a skrze dírky vodu vyliji, opět postavím obrácenou sklenici do misky, aby všechna přebytečná voda odtékala. Třetí den opakuji a vidím již malinkaté klíčky drát se z kuliček ven. Čtvrtý den jsou již klíčky vidět na každé fazolce a je možné je konzumovat. Propláchnu je naposledy a uložím do lednice, je nutné je zkonzumovat nejpozději do jednoho týdne, ale já si připravuji menší množství, abych je během 2-3 dnů spotřebovala.
Klíčení je nutné ukončit než se objeví kořínky, neboť s těmi začne mungo ztrácet živiny.
Takto je možné klíčit luštěniny různé.






Jím je v syrovém stavu v salátech, ale jsou vynikající i v asijských jídlech, takže je přidávám do různých směsí ke konci vaření jen zlehka orestovat, aby si zachovala svou křehkost.

Ve sklenici mám nyní klasickou čočku a klíčky se již začínají objevovat. Naklíčení čočky trvá asi o 1-2 dny déle, záleží na teplotě v bytě. Pak přijde na řadu cizrna.

A ještě vsuvka o našem školákovi, jehož hlídání nám v pátek skončilo. Ze zpětné reakce od vyučujících se objevily drobné chyby, kdy nepochopil zcela zadání úkolu například v angličtině a bylo nutné ještě v pátek provést opravu.
Z výtvarné výchovy si měl vybrat vyhotovení buď výkresu či ruční tvoření na motivy velikonoc. Kreslit se mu nechtělo, já jsem mu nabídla inspiraci na Pinterestu - babi JÁ VÍM, co je Pinterest! Raději jsem to nekomentovala a nechala ho být. Po chvilce mne volal, že má vybráno. Dobrá volba to byla - skládání zajíčka z papíru.





Mrazivé dny snad již vzdaly své ataky, počasí se doufám již ustálí.
Zahrada po zimě čeká na naše ruce, záhony touží po malých semínkách, aby se nám později odvděčily za péči výbornou úrodou zdravé zeleniny.
Nastávají dny, kdy večer je tělo unavené nečekanými pohyby, které provádíme na zahradě.

Nevadí, vždyť se na to celou zimu těšíme.

Co vynaložíme ze sebe, to se nám pak vrátí...

Opatrujte se.