pondělí 30. dubna 2018

Jako Ferda mravenec...

si připadám v posledních dnech.
Práce všeho druhu.

Mám hodně plánů, které se týkají zahrady, chtěla bych je splnit a tak si raději na každý den určím do čeho se pustím, abych vše postupně zvládla. Samozřejmě, že je vše ovlivněné počasím a také mou fyzickou sílou,  nejsem přeci jenom již "mladice" a mám na paměti, že se nemá nic přehánět.



Máme domluvu s mužem, že jeden na druhého volá - Přestávka! a ten druhý praští s nářadím a jde si sednout, napít se a chvilku odpočinout. Další limit jsme si dali, že práci skončíme nejpozději v 18 hodin, přeci jenom bychom rádi zase druhý den vstali z postele :o).

Základní údržbu zahrady po zimě máme hotovou, na zeleninových záhonech se již něco zelená, ze skleníku baštíme první ředkvičky.

Jeden z mých plánu je natírání.
Stal se ze mne natěrač/lakýrník.



Nevím jaké máte zkušenosti s venkovními barvami, ale my postupně zjišťujeme, že nynější barvy příliš dlouho nevydrží a tak jsem natřela dřevěnou skládací soupravu syntetikou, ač preferuji vodou ředitelné barvy.
Jaké používáte venkovní barvy, jaké máte zkušenosti?

Náš syn se mi posmíval, že když to budu chtít zase přetírat, budu muset sáhnout nejprve po brusce :o).
Je fakt drzý.

Dřevěné lehátko je z exotického dřeva a pro jeho osvěžení jsem zvolila napouštěcí barevný olej, který dřevu dodal příjemný odstín.


Čeká mne ještě další natírání, a to renovace dvou starých židlí, velká dřevěná souprava na pergole (stůl a 6 židlí), ale tam bude stačit jenom jedna vrstva a pak ještě dvě židličky a malý stolek na terásce, kde si dáváme ráno snídani.
Pustila jsem se do všeho s vervou a doufám, že vše zvládnu.
Můj muž mi říká, že je radost se na mne dívat, jak mi to jde a že natírám velmi šikovně.
Já si spíš myslím, že je šťastný, že to dělat nemusí :o)).

Včera ráno jsem po příchodu na pergolu zaregistrovala malého návštěvníka, který evidentně zabloudil.
Slepýš byl celý ztuhlý, dlažba je opravdu studená.


Pro náš dostatečný pitný režim jsem nedávno objevila v e-shopu objemnou skleněnou nádobu s kohoutkem na nápoje.
Líbilo se mi, že je posazená na plechovém stojanu, takže se jednoduše pod kohoutek vejde sklenice a nápoje si načepují bez problémů i děti, což velmi baví Jonáška.
Víko zabrání náletům much či vos za nasládlým nektarem.
Součástí soupravy jsou i čtyři sklenice s víčkem a brčkem (ty jsem, jak nyní zjišťuji, zapomněla nafotit).

Kupovala jsem zde.


Využila jsem poslední zamrazený červený rybíz a udělala z něj několik lahviček sirupu, který se nyní k osvěžení hodí.

Dneska nenatírám a nechám štětce odpočívat.

Hrozilo by, že mne to přestane bavit ... :o)






středa 25. dubna 2018

Ovocný koláč z listového těsta...

je jednoduchý, rychlý a chutný.
Co více si od koláče přát, že?

Inspirovala jsem se u Pavly na jejím blogu a moc se mi líbila možnost kombinace s pudingem a ovocem.
Vyzkoušela, ochutnala a radostně přidala recept do svých oblíbených.

Tak pokud náhodou  neznáte, nahlédněte.



Z hotového rozváleného listového těsta jsem si vykrojila tvar dle koláčové formy, o něco větší, abych mohla okraje mírně zvednout po obvodu.
Nechala jsem schladnout uvařený vanilkový puding, opatrně rozetřela po těstě a obložila pokrájenými hruškami.
Posypala jsem jemně skořicí a ze zbytku těsta upletla ozdobný okraj z copánků.




A upekla jsem koláč dozlatova.



Nechala jsem řádně vychladnout, odoláváli jsme vůni co nejdéle to šlo.

A příště změním ovoce...


úterý 24. dubna 2018

Zahrada rozkvétá...

a po včerejší bouřce se vše ráno třpytilo vodním popraškem.
Musela jsem vzít foťák a jít pozdravit rostlinky, které již ukazují své květy v plné kráse.
Je to nejenom odměna za péči, ale naprosto čistá radost, když člověk může pozorovat každý den jejich proměnu.
Síla, která je vede z hlíny vzhůru, změny, které se s každou rostlinou i keřem dějí přímo před očima.
Tyhle přírodní procesy mne neustále přivádějí v úžas a obdiv.
Vše mne nyní na zahradě nabíjí novou energií, elánem a chutí ke změnám.
Jsem nadšená, že ptáčci se k nám vracejí a na stejném místě si staví hnízda, ze kterých brzy zase vylétne nová generace. Mám radost, že budka, která loni obsazená nebyla, je letos obydlená sýkorkami.
Neobtěžuji je svou přítomností s fotoaparátem, chci jim dopřát naprostý klid.

Rostliny zajisté všechny znáte.









rozmarýn v květináči má velmi drobounká kvítka





dvě nové odrůdy narcisek a jediný žlutý tulipán

Má dnešní procházka po ránu ...

a pouštím si
Francoise Hardy...

sobota 21. dubna 2018

Vzal mne...

můj muž v pátek na ryby.
Poprvé jsem s ním jela k nedalekému rybníku, kam ponejvíce jezdí.


Jak jsem zde již dříve psala, vrátil se tímto koníčkem do let svého dětství, kdy trávil každý rok dva měsíce o prázdninách u babičky na vesnici, vždy si vyřídil povolenku a chytal ryby.
Celý náš společný život mi o tom s neutuchajícím nadšením vyprávěl a já mu vnukla myšlenku, aby tu svou radost už konečně převedl do svého koníčka.
A tak se z něj stal rybář a já mu moc fandím, protože má vyloženě něco svého.
Já mám koníčků přehršel, že nevím co dřív :o)).
V celé rodině máme stálé tipy na dárky pro něj.

Vyrazili jsme ráno s tím, že čas nebudeme řešit a užijeme si pohodový den.
A bylo to tak.
Zřejmě jsem svému rybáři přinesla rybářské štěstí, neboť kapříci se návnadou cpali jako zjednaní a hlásič neustále vyzváněl. Úplně automaticky jsem hned napoprvé popadla podběrák, když se zakousl první kapr a pomáhala mu na břeh.
Byl to mladík pod míru a šetrně jsme ho vrátili zpátky do rybníka.
Takto jsme vytáhli 8 kapříků na břeh, 2 kapříci se vyvlékli z háčku u břehu a 1 se vysmekl při navíjení. Suma sumárům 11 záběrů!! To se mu prý ještě nestalo :o)).
Poslední kapřík měl povolenou míru a toho jsme si vzali domů.
U tohoto rybníka platí pravidlo, pokud rybář uloví kapra, má míru, tak si ho může odnést, ale jenom jednoho, rybaření končí. Můžete sice u rybníka samozřejmě zůstat, ale nesmíte mít nahozeno na prutech.
Což všichni rybáři dodržují a rybářská stráž i kontroluje.



Musím říct, že jsem si celý den až nečekaně užívala, vše plynulo poklidně jako načechrané vlnky, které občas větřík po hladině rybníka hnal kolem nás. Kachny nás zvědavě okukovaly, ale mířily si ke svému cíli a námi se nenechaly vyvést z míry. Nad námi několikrát proletěl dravec, který zatoužil také po dobré rybí krmi. 
Nesmírně jsem si odpočinula, i když celé dopoledne jsem pomáhala svému rybáři, podávala krmení, tahala kapry podběrákem, vytahovala zamotané háčky ze sítě podběráku, což mi velmi nadšeně přenechal.
Povídali jsme si, chvilkami jenom zadumaně mlčeli, popíjeli kávu, ukusovali svačinu.
Mne přestala i bolet záda :o).




Při jedné výměně návnady jsem si vyzkoušela manipulaci s prutem při navíjení a na konci prutu se třepetala malá rybička :o)). To byl můj úlovek, který jsem si prostě musela vyfotit.

Samozřejmě jsme ji opatrně vrátili do vody a jen jsem pozorovala jak mi zamávala ploutvičkou.
Hezké rozloučení.
Já jsem totiž s každým kapříkem, kterého jsme vraceli zpět do rybníka rozmlouvala, utěšovala ho, když mu muž tahal háček, slibovala, že půjde zpět, opatrně ho brala do hadříku a pouštěla do vody. Můj muž se usmíval a prý, že jsem taková láskyplná k těm kapříkům :o)).

Proč by ne, vždyť jsou to živí tvorové, že?

A příště prý pojedeme na Ohři.

To jsem se asi osvědčila jako dobrý pomocník rybáře... :o).


čtvrtek 19. dubna 2018

Jarní KAL...

s Vlněnými sestrami, byla pro mne opět velká výzva vyzkoušet nové techniky v pletení.
Po prvním přečtení návodu jsem si plácla do čela s tím, že jsem si vzala na bedra asi velké sousto, vše se mi zdálo příšerně složité, těžké a místy až nepochopitelné.
Jenže já jsem občas pěkně tvrdohlavá a hlavně - nevzdávám se.

Exploration Station
By Stephen West


Šátek ve tvaru půlkruhu začíná nahozením stylem "I-cord" (dutinka) a roste pomocí zkrácených řad a nahození v první části. Další část tvoří dvoubarevný "brioche", následuje sekce se snímanými oky a tvarované pruhy. Finální okraj ve stylu "chevron" je závěrečným barevným "třeskem" a pak přijde dutinkový okraj.

To vše jsem se dočetla hned zkraje návodu v českém překladu Vlněných sester.
Jak se plete dutinka?
Jak se plete brioche?
Co je styl chevron?
K závěrečnému TŘESKU se snad ani nedostanu.
To vše mi rezonovalo v hlavě.


K začátku pletení jsem využila video Stephena Westa a chytla jsem se hned.
A tak jsem šla dál dle návodu, zkrácené řady mi nedělaly žádný problém.
Pak následoval pro mne neznámý Brioche a já shlédla pomocné video Vlněných sester.
V duchu jsem jim děkovala za názornou ukázku a zjistila, že pletení tohoto vzoru je naprosto jednoduché.
Začala jsem se uklidňovat, že šátek možná opravdu zvládnu až do konce.
Postupovala jsem stále dál podle návodu a pleteni si vyloženě užívala.
Bavily mne pletené vzory, prolínání barev a  počátečních obav jsem se brzy zbavila.


A co bylo vlastně nejhorší?
Zapošívání cancourků :o))) a ze čtyř barev jich málo nebylo.
Použila jsem příze Jawoll a Sock Yeah.

Moc se mi šátek líbí a těším se, že si jeho pletení brzy zopakuji v jiném střídání barev.


Šátkování nekončí...


pondělí 16. dubna 2018

Využití všech zbytků...

z košíku bavlněných přízí již bylo nutností.
Nezpracované zbytky nemám moc ráda a když jsem přemýšlela co s barevnými  přadýnky z doby háčkování hraček pro děti, napadly mne košíčky.
Vyháčkovala jsem všechno, zbylo mi pouze pár metrů dvou odstínů zelené, z kterých by již košíček nevyšel.
Splnila jsem si další úkol :o).





Košíčky použiji jako dárky a třeba je vyplním látkovými srdíčky, která stále šiji do zásoby.







Kdysi jsem našla na Pinterestu látkové domečky, líbila se mi jejich jednoduchost a možnost opět zpracovávat malé zbytky látek, nakreslila jsem si střih a zatím jsem vyzkoušela domečky dva.


Dnes u nás od rána prší, já tedy mohu vynechat zahradní práce, nechat odpočinout svá záda od ohýbání nad záhony, zasednout k šicím stroji a vymýšlet další látkové drobnosti.
A při šití poslouchám staré rozhlasové hry.

Je to báječný relax...




čtvrtek 12. dubna 2018

Modré nebe...

a koruny stromů mi poskytli rozjasnění myšlenek.
Malá procházka a velké nadechnutí bylo potřebné pro zlepšení mé nálady.
Funguje to.
Zaposlouchám se do štěbetání ptactva, pozoruji pupeny na větvích stromů a říkám si sama pro sebe
"Ach, to je taková krása, nesmutni a raduj se z toho co máš kolem sebe, vedle sebe, u sebe."
A já s pokorou tak činím.

Nebe bylo čisté, jeho modré odstíny mi připomínaly moře a malé bílé obláčky pěnu vln.
Zasnila jsem se.
V kapse jsem měla mobil a nutkání fotit bylo velké.






Je tolik krásy kolem mne a já zklidňuji svou mysl, hluboké nádechy a výdechy uklidňují mé srdce.
Jsem sama a přitom kolem mne je plno života, jen se podívat vzhůru či na zem.
Všude je vidět probuzení Jara.

Každý den jsem na zahradě, upravuji záhony a zákoutí po zimě.
Unavuji se fyzicky a těší mne každá nakvétající rostlinka.

Nové keře čekají na zasazení a já spřádám nové plány na změny v zahradě.

Je potřeba mít něco nového před sebou, na něco se těšit, radovat se.

Odháním smutky...