úterý 24. září 2019

Kréta-zasloužená dovolená...

Dovolená u moře letos nebyla v plánu, jenže občas je vše jinak. 
Jedno nespavé, časné ráno, přineslo do mé mysli vtíravou myšlenku na modrozelené moře, šplouchání vln, horký písek, modravou oblohu a chuť na lenošení s nádechy slaného vzduchu.
Letmo jsem zabrousila u notebooku s myškou na nabídku cestovní kanceláře na Krétu do našeho oblíbeného letoviska Agia Marina. Volný termín mi vnáší radost a já netrpělivě očekávám probuzení svého muže, abych mu s šibalským úsměvem předložila místo snídaně svůj nápad. Pravda, jeho rozespalý zrak nečekaně zaostřuje a otazníky v očích jsou přímo hmatatelné.
"Myslíš jako v září, letos?" snaží se vstřebávat mé zahlcující rychlé informace. "Ano, přesně tak. Cítím obrovskou potřebu energie, té od moře! Celé léto jsme neustále jenom pracovali, zasloužíme si odměnu." Jsem stále jistější v odpovědích. "No, já vůbec nejsem proti!" přikyvuje nakonec muž.
To jsem potřebovala slyšet. Volám našim kamarádům, co oni na to. Mírně jsem jim zamotala hlavu, pravda, dávám čas na rozmyšlenou a volám znovu. " Půjde to, objednej to na týden," slyším radostnou zprávu.

Mé vnitřní přání se splnilo a ocitla jsem se na pár dnů u moře, které mne přivítalo s mírně rozbouřenou náručí, teplým vánkem, šimrajícími slunečními paprsky a neutuchající pohodou. Nasála jsem energii na celou zimu, niterně odpočinula a má hlava se vyčistila, tělem zaproudila vlna klidu. Blaženost.


Letos se domlouváme na pouhém jednom výletu. Zajedeme si místní linkou autobusem do Chanie, navštívíme Staré město. Vnitřně se připravíme na proudy turistů se stejným cílem a necháme se unášet úzkými, starobylými uličkami, odoláváme náporu vítačů u taveren a pro klasickou řeckou kuchyni vyhledáváme mírně vzdálenější místo s výhledem na moře, kde u stolu zápolíme s obrovskou porcí vynikající musaky.

Těžko vybírám jen pár záběrů pro vás, obracím několik stránek pomyslného fotokalendáře :



kostel Agios Nikolas


vlevo nahoře Janičářská mešita

původní benátské haly



Těžko jsem se loučila.

Adýo/Na shledanou!

Snad opět za rok, má milovaná Kréto...



sobota 14. září 2019

Mrkvové sušenky...


Zrovna jsme sklidili s mužem ze záhonku letošní úrodu mrkve, tu pěknou jsme se rozhodli zazimovat do písku a v malé bedýnce zbyla ta menší, různě pokroucená a já přemýšlela jak ji rychle spotřebovat.
Uvařila jsem velký hrnec mrkvové polévky/krému a dala do misek do mrazáku, někdy se hotová bude hodit.
A co s tím zbytkem, který je v bedýnce? Eva z blogu E.S.Ideas mi svým zveřejněným receptem vnukla skvělý nápad, sušenky se doma neztratí.

Mrkvové sušenky

* 150 g jemně nastrouhané mrkve
* 150 g špaldové mouky
* 50 g rozpuštěného másla
lžička prášku do pečiva
2 lžíce medu

- péct při 180°C asi 15 minut



Snadná a rychlá příprava, upečeno bylo za chvilku a já měla spotřebováno vše co jsem potřebovala. Po vychladnutí nesu misku manželovi na ochutnání. Jeho reakci jsem tak trochu očekávala.
"Tak co?"ptám se. "No víš, nejsou nějak moc zdravé? Tam není vůbec žádný cukr?" Odvětím, že cukr si doplňuje sám dostatečně, když chodí do košíčku na čokoládu na vaření! Je to marný, je to marný...



Sušenky jsou báječně měkké, mají krásnou žlutavou barvu, pravda jsou méně sladké, ale o to snáz si ji s chutí dám :o).

Recept ukládám mezi oblíbené.

A muž ať si říká co chce...





pátek 13. září 2019

YUME halenka...

z další zajímavé letní příze, kterou jsem chtěla vyzkoušet.

Tussah Tweed - 100% Silk/hedvábí
návin 250 m 50 g


A protože jsem někdy natěšeně ukvapená, nepřemýšlela jsem s plným nasazením o informaci Vlněných sester, že pletou halenku Ranunculus na jehlicích č.5, jež je přímo navržená pro tuto přízi a zvolila jinak. Já si řekla, že další návod kupovat nebudu a použiji na halenku návod na YUME, kterou jsem již pletla. Jenže tu velikost jehlic jsem dodržela! Když jsem dopletla sedlo, začala jsem na sobě měřit a zdálo se mi mírně větší, tak jsem pro tělo ubrala počet ok a halenku dopletla. Příze vyšla tak tak. Hotové vykoupala, usušila, a vyděšeně na sebe navlékla. Jehlice č.5 udělaly své, příze se vytáhla. Bylo to beztvaré, sedlo příliš velké, na rukách mi to trčelo. No hrůza všech hrůz. Nemusela jsem dlouho přemýšlet co s tímto patvarem udělat. Párala jsem okamžitě a smutek ovládl mou duši. Příze není levná a já to takhle zmrším, nadávala jsem si vehementně za svou zbrklost. Co teď?
Nahodím znovu. Jenže když použiji mnohem menší jehlice, nevyjde mi množství příze, kterou mám k dispozici a přikupovat nechci. A tak opět riskuji. Jehlice č.4,5, velikost S. Už při pletení vidím, že bude velikost sedět jak má. 
Odvíjejí se poslední metry a já bych potřebovala mít přeci jenom úplet delší na těle. Tak, že bych udělala lemy ze zbylé příze z první halenky YUME? Vezmu jenom jedno vlákno - Kinu a upletu je na těle i kolem rukávků, nevypadá to špatně, sice silný kontrast, ale proč ne? Halenku vykoupu, usuším a zkouším. Ozve se zaprasknutí a zjišťuji, že u lemu na předním díle v jednom místě příze Kinu povolila, je prostě tenká. A už toho mám opravdu dost, samé problémy. Z posledních duševních sil všechny lemy vypářu a ze zbývajících pár metrů hedvábí zakončuji pleteninu.

Vím, že bych potřebovala mít halenku delší, ale stejně je pod ní nutné si vzít tílko.




Ve skupině Vlněných sester mi včera jedna pletařka napsala, že má zbytek stejného odstínu
 co mám já.

A tak se může stát, že ještě jednou budu nabírat na jehlice a doplétat.

To jsou občas TĚŽKÉ CHVÍLE PLETAŘKY...








středa 11. září 2019

Slunce schované v mracích...

bylo pár dní, dalo přednost dešťovým kapkám, které jsou nesmírně potřebné. Já o žlutou barvu však ochuzená nejsem, mám plno malých sluníček na zahradě.

...Tak jako slunečnice každým dnem, otáčí se za sluncem, tak já stále hlavu svou, obracím jen za tebou...

Nechápu kam až se letošní květy slunečnic chtějí podívat. Vysoko do mraků, kam sama nedohlédnu? Chtějí se dotknout slunečních paprsků? Přerostly skleník a radostně se ve větru kývají na všechny strany. Chodím je pozorovat každý den, mnohé z nich již mají svá semínka od sýkorek částečně vyzobaná, ale stále se derou k životu další kvítka.




Na jaře nám pár sazenic daroval syn a mně se opět potvrdilo, že pokud dostanu darovanou rostlinku, většinou se jí velmi dobře daří. A prý se nemá děkovat!

Posbírala jsem již malé okrasné dýničky a společně s ostatními dýněmi svou barevnou krásou zpestří podzimní dny venku u dveří.



Manžel vzal již na zahradě do rukou rýč a to je znamení, že se podzim blíží, zahrada se za pár týdnů začne měnit, postupně přejde do svého poklidného času.

Já s fotoaparátem v ruce však stále nacházím krásu...








Krásné dny všem...


sobota 7. září 2019

PRO NĚJ...

tak je nazván Vlněnými sestrami podzimní KAL - společné pletení, svetr pánský, a velmi mne navnadily. Stále si pletu pro sebe, pro své muže v rodině pouze čepice či šálu, neboť mám pocit, že bych ty obr svetry snad ani nedokončila. A taky, že o ně příliš ani zájem nemají. Uvědomila jsem si však, že poslední upletený svetr/rolák jsem před lety svému muži vyhodila, ač si ho usilovně bránil, že na lyže je nejlepší, s tím, že je mu viditelně malý, je obnošený, prostě hnusný. 
Nenápadně se ho dotazuji, zda by nechtěl nový svetr, vlněný, teplý na zimu. Najednou se koná překvapení, usilovně kývá, že ano, že takový by bral. Klikám na Ravelry a hledám. Několik tipů mu ukazuji a on mi prstem ukazuje na monitor - tenhle se mi líbí, tenhle taky a tenhle, teda ten je moc pěkný. Kulím nevěřícně oči. Pane jo, já mu asi opravdu po mnoha letech budu plést svetr.
Shodneme se na svetru Cobblestone/Dlažební kámen, desingér Jared Flood a já vybírám vlnu, barevné zadání znělo - šedá.

V pátek vyzvedávám balíček od Vlněných sester a v něm deset přaden 100% Organic Wool s názvem LOCH LOMOND.
Nedočkavě večer smotávám první přadeno a s tužkou v ruce, s překladačem strýčka Google a tabulkou anglických značek s českým překladem od Vlněnek začínám plést.








Dnešní deštivá sobota je jak stvořená usadit se u pěkného filmu.

S jehlicemi v ruce, samozřejmě...


pondělí 2. září 2019

Salát z červené řepy...

a mnou vypěstované letos poprvé na záhonku. Když si to vypěstuji, tak si to i sním, občas se přidá i syn, můj muž má ze salátů rád pouze klasické - rajčatový, okurkový, či míchaný. Já je naopak ráda mám a tak si je často připravuji k večeři. A z čerstvých, řádně dozrálých, surovin nemají chybu.

Překvapivě se řepě dařilo natolik, že mám několik skleniček zavařené (kvůli manželovi bez fenyklu, ten on hodně nerad) na zimu. Pár rostlin jsem nechala na okraji řádku a používám na vaření.

Salát z červené řepy


* uvařená řepa
* červená cibule
* kapary


zálivka

* 2 lžíce olivového oleje
* 2 lžíce jablečného octa
* sůl
* pepř
* trochu tymiánu
* trochu skořice

- oloupanou řepu pokrájím na kostičky, přidám kapary (velké nakrájím na kolečka), cibuli na půlkolečka a vše zaliji zálivkou, nechám vychladit




Miluji lilkovou pomazánku a protože jsem doma na ní sama (muž lilek nerad), nepřipravuji domácí, ale občas si koupím hotovou a tato z Lidlu mi opravdu chutná.

Namazaná na celozrnné minibagetce byla s řepou v naprosté pohodě.

A já také...