středa 16. srpna 2017

POHLED Z VÝŠKY...

jsem si mohla dopřát před několika dny, ale byla jsem nerozhodná
 a tak jsem opět zůstala nohama pevně na zemi.


Když jsme si před dvěma týdny jeli vyzvednout Andrejku, syn 
nás požádal ať přijedeme do Studeček, že je tam letecký den a
oni pomáhají s organizací.
A tak jsme mohli sledovat malá letadélka různých typů jak
 brázdí nebe. Počasí bylo nádherné, jasno a slunečno, paprsky s námi
 laškovaly a zvaly na návštěvu tam nahoru. 


"Mami, kdyby si chtěla, tak je možno si zaplatit 15 minutový let" lákal mne syn.
Ví, že táta by do malého letadla nesedl ani zadarmo, má
 problém sám sebe zvládnout a přemoci strach ve velkém letadle.
Ale já vždy v sobě měla malou touhu se vznést právě v letadýlku
 a pozorovat krajinu pod sebou.
A teď jsem měla naprosto nečekanou možnost.



Jak já váhala, prala se v sobě s pocity, zda bych to vůbec zvládla, zda
 bych se nebála a celá se nerozklepala až by se letadélko vzneslo.


Už jsem byla skoro rozhodnutá, že do toho půjdu, překonám sama
 sebe a dopřeji si zážitek na celý život. I manžel na mne viděl jak se 
vnitřně peru a tak mne hecoval, že peníze v hotovosti u sebe má, že to
 není problém.


Následně jsem si však všimla, že v některém letadýlku sedí pilot
 vzadu a pasažér vepředu. Byl by to sice krásný výhled kolem
 dokola, ale ta představa, že bych měla před sebou prázdný 
prostor vysoko nad zemí, tak ta zatočila mým žaludkem 
už dopředu. To bych nezvládla :o).


Sledovala jsem, zda bych si mohla vybrat letadýlko jiné a syn
 mi ukázal na jedno, které  zrovna startovalo a na palubě 
mělo pasažéra.
To byl ale pilot nějaký drak. Hrrr nahoru, tam všelijaké zatáčky
 sem a zase tam, přistání bylo jako prásknutí pytlem brambor
 o zem a ani jsem nechtěla vidět v jakém psychickém a fyzickém 
stavu vylézá ten človíček z letadla.
"Péťo, ty chceš, abych dostala infarkt?"



A pak za mne rozhodla Andrejka.
"Babičko, už pojedeme? Já jsem tady už od rána a nebaví 
mne to tu, já se hrozně těším k vám a na Matýska."

Má touha vzlétnout se přesouvá na jindy.
Za rok tam ten letecký den bude zase.

A já ?
Já do té doby budu sbírat odvahu.




A já ji sesbírám... !!






úterý 15. srpna 2017

TŘEZALKOVÝ OLEJ...

vlastní výroby jsem si přála vyzkoušet a letos jsem se dočkala. 
Má třezalka na bylinném záhonu se rozkošatěla a já ji mohla ostříhat.





TŘEZALKA

Dorůstá výšky až 1 metr, její tmavě žluté kvítky mají sotva znatelné černé tečky, je ceněna pro své protizánětlivé a regenerační účinky, které se uplatňují jak vnitřně při léčení dýchacích cest, tak zevně ve formě mastí a olejů při menších popáleninách, spáleninách (i od slunce), kožních zánětech a popraskané kůži.
Třezalka také působí jako mírné sedativum a uklidňující nervový prostředek při stresu a nespavosti.
Je však zdraví prospěšná jen v malém množství a při nepravidelném užívání.


Sbírá se na svatého Jána, pro magické účely prý o svatojánské noci.




Já se opozdila a sbírala až 2.července, tak snad jsem tu magičnost úplně nepokazila.
Můžeme sušit na čaj nebo naložit do oleje. Zvolila jsem olej a čerstvé květy jsem napěchovala do zavařovací sklenice, zalila olivovým olejem (dočetla jsem se, že se může použít samozřejmě i kvalitní slunečnicový olej) a nechala stát na parapetu, kam nám jde co nejvíce slunce. Každý den jsem sklenicí zatřepala. Olej se postupně zbarvoval do červena. Po 6 týdnech jsem přecedila přes plátýnko a slila do malých tmavých skleniček.



Až posléze jsem našla trochu jiný postup u paní Evy Francové ze Svatojánu, která bylinu nastříhá i s lístky, nasype do sklenice, zalije slunečnicovým olejem a ve vodní lázni zahřívá půl hodiny, voda nesmí vřít. Třezalka prý pustí rudé barvivo. Zavíčkuje a nechá týden macerovat na slunném místě. Přecedí.



Třezalkový olej se používá zevně a to hlavně při :

* drobných spáleninách
* popraskané kůži
* zánětech kůže
* opařeninách
* křečových žílách
* hemoroidech
* oparu rtu
* ekzémech



Lze ho použít i k masážím, místo pleťového oleje.
Několik kapek můžeme přidat i do koupele pro klidné usínání.




Má opravdu mnoho léčivých účinků, že ? ...





pondělí 14. srpna 2017

SKLEP SE ZAPLŇUJE...

samými dobrotami a jsem na sebe docela pyšná, že jsem pilná hospodyňka :o).
Jsem takový malý syslík, mám ráda zásoby.
Letos snad poprvé nám dozrávají ve skleníku stejně rajčata i papriky, a já mohu zavařovat na zimu směsi pod maso, aniž bych byla nucená kupovat papriky na trhu. Vše je tak voňavé, krásně dozrálé, šťavnaté, prostě radost pohledět, ochutnat a přivonět. Odměna za práci, kdy vše člověk piplá od malých rostlinek, úzkostně běhá zavírat skleník při každém ochlazení, pleje záškodníky plevele a kontroluje stav již větších a větších rostlin, přilévá kopřivovou jíchu, aby měly dostatek živin a dobře se jim dařilo.
Mám z těch všech krásných plodů obyčejnou lidskou radost.
Ve sklepě v regálech stojí vedle sebe sklenice s okurkami, čalamády, rajčata, směs pod maso, samé dobroty, které oceníme v zimě.





 Když jsem připravovala rajčata na sušení, zůstalo mi plno šťávy s dužninou, kterou mi bylo samozřejmě líto vyhodit a tak jsem s pomocí bylinek, redukcí a pasírováním, získala voňavé rajčatové pyré.


Ještě předtím než jsem začala zpracovávat úrodu zeleniny, musela jsem se poprat se zakoupenými meruňkami přímo od sadaře, a tak nejenom, že jsem navařila plno ovocných knedlíků do mrazáku, ale naplnila jsem i skleničky marmeládou.
A aby to nebyla jenom čistá meruňková, nakombinovala jsem různé příchutě.
Vznikly várky s levandulí, se 72% čokoládou, s vanilkou a badyánem. 
To bude dobrota.


A stále sbírám nakládačky, i když chudinky rostlinky mají listy děravé od krup jako řešeto, tolik se snaží neustále plodit malá okurčata, já jim za to opravdu děkuji a jsem fakt vděčná za každou okurku. Vím, jak to při roztodivném počasí, které nyní panuje, mají těžké.

Hlásím, že je naložená druhá láhev močáků... :o).




pátek 11. srpna 2017

MUŽI,KTEŘÍ NEMAJÍ ŽENY...

 kniha spisovatele
Haruki Murakami.
Soubor sedmi povídek.


Má výhra na blogu u Petry je právě dočtená.

Vzhledem k tomu, že nejsem vášnivá čtenářka povídek, měla jsem pocit, že možná knihu ani nedočtu, ale já se vždy raději přesvědčím, než knihu zatratím na jejím počátku.
Hned první povídka Drive my car, umocňovala mé přesvědčení, že povídky prostě ráda nemám, avšak nechtěla jsem to vzdát. O ženě, která byla svému muži permanentně nevěrná a která zemřela. Její muž se skamarádí úmyslně s jejím posledním milencem, aby se dozvěděl odpověď na otázku Proč.
Druhá povídka Yesterday mé snažení příliš také nepodporovala. Dva kamarádi, z nichž jeden řádně studuje a druhý chodí již dva roky do přípravného ročníku a vše flinká. Od základní školy se schází s dávnou kamarádkou z dětství, která složila přijímací zkoušky na rozdíl od něj hned napoprvé. On má obavy, že mu bude nevěrná a tak požádá svého kamaráda, aby si s ní občas vyšel.
Další povídka Nezávislý orgán teprve upoutala mou pozornost. Plastický chirurg Tokai tak dlouho a pečlivě svým způsobem miloval ženy, až jednou ...
Následující povídku Šeherezádu jsem přečetla jedním dechem a chtěla pokračování.
Avšak následující povídky Kino (to je mužské jméno), Zamilovaný Samsa a Muži, kteří nemají ženy už jsem opět četla s menším zájmem.
Společným motivem všech povídek byly ženy, které opouštějí muže.



Anotace :

Nejnovější Murakamiho kniha vypráví o vztazích, poznamenaných nedorozuměním, nevěrou, či proradností. Sedm povídek sbírky spojuje téma osamění mužů, kteří za různých okolností ztratili ženu, nebo o ni nenávratně přicházejí. Murakami vykreslil trápení hrdinů s jejich osudovými láskami v různém věku a postavení: spisovatel či plastický chirurg, herec nebo vysokoškolák, majitel baru, který hostům pouští desky s klasickým jazzem. Všichni ti muži se nacházejí v různých životních situacích, ale všichni jsou nějak poznamenaní duchem ztracených žen, ať už to byly ženy murakamiovsky tajemné, zvrácené, prolhané či nevěrné. Ztracená láska na mužích, kteří nemají ženy, zanechala nesmazatelnou stopu.


Ráda bych si však přečetla některý jeho román ...




čtvrtek 10. srpna 2017

MOČÁKY...

nebo rychlokvašky nebo kvašáky. V různých místech našich krajů se jim říká jinak, ale všude jsou ve veliké oblibě. Není tomu jinak ani u nás, pečlivě necháváme naprosto schválně okurky nakladačky narůst do velikých rozměrů a těšíme se na jejich naložení. Můj tchán je nakládal rád a zásoboval nás mnoha velikými lahvemi plných šťavnatých kyselých okurek. Postupně si našel svůj recept, který dovedl k naprosté dokonalosti a já si naštěstí jeho návod pečlivě zapsala. Po jeho odchodu v loňském roce je řada na mně, abych pro rodinu močáky nakládala. A dělám to opravdu s radostí, protože ty slastné výrazy v jejich obličejích a zvolání - Jé, mami, ty jsi nezapomněla a naložila, mne naplňují blahem, nebudu zastírat.



Jen máme letos problém s množstvím nakládaček, je jich málo, dostaly nálož krupobitím, počasí je tak rozkolísané, že listy již postupně žloutnou a já vůbec netuším, zda se mi podaří naložit ještě klasické kyselé okurky na zimu v dostatečném množství. A také, aby bylo ještě alespoň na jednu láhev močáků.

A ten skvělý recept mého tchána Pepy?
Mohu ho prozradit, není to rodinné tajemství jako u nakládaček, a tak ho s klidným svědomím posílám do éteru pro případné zájemce.

MOČÁKY

2 l vody
1/4 l octa
1 DEKO
22 kuliček cukerinu = 100-120 g cukru
- to vše svařit
- do lahve 25 kuliček pepře, 25 kuliček nového koření,
hořčičné semínko a kopr dle chuti
- teplým nálevem zalít (ne úplně vařicím, praskla by sklenice)
- gumičkou uzavřít hrdlo celofánem, případně nějakým víčkem
- dát do studena





A když jsou močáky řádně nasáklé nálevem a mírně změklé, nesmím opomenout připravit ke grilování náš oblíbený salát z rychlokvašek, o kterém jsem se již na svém blogu zmiňovala. Ten je opravdu vynikající a já schovávám pár močáků na sobotní oslavu právě na přípravu tohoto skvělého salátu.

Jenom doufám, že na záhonku ještě úroda nakládaček nekončí a že něco nasbírám do skleniček, neboť Zimu bez vlastních nakládaných okurek si neumím představit.



Máme na týden doma dvě vnoučata a tak jsem natolik vytížená, že zanedbávám blog, protože čas s nimi trávený je pro mne opravdu přednější.
Je jim oběma právě deset let a za dva roky se může stát, že o prázdniny
 u babičky a dědy nebudou stát :o)).

Už na mne volají a jdu hrát Prší, počasí je k tomu jako stvořené.
Z celodenního cyklovýletu sešlo, nebe je zatažené od rána a po noční bouřce se citelně ochladilo.

Asi je pošlu s dědou na ryby ... :o)


pondělí 7. srpna 2017

KŘÍDLA MOTÝLÍ ...

Mnohokrát jsem přemýšlela o další nástěnné dekoraci do mé pracovny, kterou jsem získala loni odstěhováním nejmladšího syna od nás do svého bytu.
Vzhledem k tomu, že nebydlíme ve velkém městě, abych mohla vybírat přímo, začala jsem prohlížet internet a narazila jsem na stránky
PIXERS.

Zaujala mne jejich myšlenka :

O PIXERS
Pixers je místem, kde plníme přání a dovedeme změnit okolní prostor, jako kouzelnou hůlkou. Povyprávějte svůj příběh obrazy z vaší představivosti a dovolte nám vás inspirovat. Víte, že místo, ve kterém bydlíte, je odrazem toho, kým jste? Poznejte svět, který před vámi otevírají fototapety: takový, ve kterém nic není nemožné a ve kterém se vaše fantazie stává skutečností. Pixers to není obyčejný obchod… Žijeme proto, abychom měnili! Naše nálepky a plakáty obohatí váš interiér a způsobí, že budou vašim vlastním zdrojem pozitivní energie. Díky bezpečným materiálům, které se jednoduše používají, se můžete přenést kdekoli chcete kdykoli, vás napadne. Vyberete si z nekonečného množství motivů, rozhodněte, zda potřebujete jemný detail nebo celkovou transformaci. Ztraťte se v tisících barvách a vzorech, abyste nalezli nadšení pro vyjádření toho, jak neopakovatelným člověkem jste… personalizujte svůj prostor a objevte, že i ty nejsmělejší sny jsou na dosah ruky!

Byla jsem lapena. Široká nabídka tapet, fototapet, samolepících tapet, obrazů a plakátů, můžete si vybrat styl, zvolit námět a vybírat.
Chtěla jsem akvarel, abstrakci, lidi.
Je dobré si velmi zúžit filtr, jinak strávíte několik hodin u počítače, tak širokou nabídku mají. 

Líbilo se mi, že si mohu zvolit rámeček, rozměry, horizontální či vertikální polohu vybraného obrazu.
Přiznám se, že jsem se rozmýšlela několik dní, nemohla jsem se rozhodnout mezi pěti obrázky a proto jsem posléze zvolila vylučovací metodu, pak už bylo rozhodnutí rychlé.
Měla jsem vybráno.
Rozměr 100x70 cm, v hliníkovém rámu (pracovna je vymalovaná šedou barvou v kombinaci s bílou a malé obrázky mají také hliníkové rámečky).

Objednala jsem a netrpělivě očekávala dodávku.
Samozřejmě, že se dodání trefilo do týdnu, kdy jsem byla na dovolené, ale naštěstí syn měl také dovolenou, kterou trávil doma a mohl mi v určený čas balík převzít. Změna termínu dodání u DHL byla totiž možná pouze pondělí až pátek v daném týdnu.

Po návratu jsem s nedočkavostí otevřela kartonovou krabici, kde se skrýval obraz perfektně zabalen, aby nedošlo k poškození.

Byla jsem nadšená.
Motiv je kouzelný, něžný, romantický, hravý.



Až do chvíle, kdy jsem si všimla, že papír s natištěným obrázkem je špatně zarámovaný, místy je znatelně zvlněný. Buď vložili do rámečku papír ještě vlhký z tiskárny nebo ho špatně seřízli. Nevím.
Každopádně si myslím, že je to důvod k reklamaci. 



Hříšná těla, křídla motýlí
Aneta Langerová

Jednou už tě málem měla  a už zase by tě chtěla 
Hříšná těla, křídla motýlí 
Krev stéká po růži cos na zeď věšel 
Průvan sfouk a život nešel 
Potrhaná křídla motýlí 
Vyhni se botám, který vůní šlapou 
Drtí řádky psané za pouhou jen skývu málem zlatou 
Prodají tě do výkladních skříní výstavních síní 
A každej zvlášť do kapsy svý Jeepem si pádí 
 
Jednou už tě málem měla za duši tě podržela 
Hříšná těla, křídla motýlí 
Navrať se skálou, kterou´s z cesty sešel 
Otoč kamenem, kde´s vešel 
Napni slunci křídla motýlí 
 
Vyhni se botám, který vůní šlapou 
Sladké písně psané za pouhou jen skývu tak tak zlatou 
Prodají tě do výkladních skříní výstavních síní 
A každej zvlášť do kapsy svý Jeepem si pádí 
 
Až vyroste strom a udeří do něj blesk a hrom 
Hmmm, noc se válí 
Až vyroste strom a udeří do něj blesk a hrom 
Narovná, rozdělí, podělí 
Poskládáš úterý ke kusům nedělí a půjdeš dáál... 
Vzpomeň si na svět kdy pro kousek těla 
Zázraky jsi neviděla neměla jsi křídla motýlí 
 
V roklině pod skálou zjevení 
údolí rozšklebené napětím, otevřené spojením 
jeleni obtěžkáni vábením 
vrhají se bezhlavě do hloubi země 
Nejdříve jsem napsala mail, nafotila obraz a čekala na vyjádření z firmy. Okamžitě se mnou vešla v kontakt pracovnice firmy a začala nekvalitní dodávku řešit. 
Aniž bych musela obraz vracet, zadali do tisku mou objednávku znovu. To jsem ocenila jako velmi dobrý přístup k zákazníkovi.
Po několika dnech dorazilo opět DHL s krabicí.
Opět jsem se těšila.
A opět byl papír zvlněný.
Kdesi v tiskárně při pracovním postupu zřejmě dochází k zanedbání  a ani se mi nechce věřit, že mám takovou smůlu.



Prostě KŘÍDLA MOTÝLÍ mi zřejmě nejsou přána...




čtvrtek 3. srpna 2017

MODERNÍ TECHNOLOGIE ...

nemusí být vždy výhodou pro člověka.
Stala se nám nedávno taková malá příhoda.
Věšela jsem na zahradě prádlo, manžel byl nedaleko mne.
Náhle jsem slyšela nepříjemný silný bzukot a hlavou mi projela myšlenka - včelí roj se blíží. To už se nám stalo několikrát, že jsme svižným krokem prchali do ústraní.
Volám na muže, aby si dal pozor, že se zřejmě někde rojí.
Zvedla jsem hlavu, připravena se úprkem schovat do domu.
Žádné včely.
Nad naší zahradou se vznášel malý dron, no spíš kvadrokoptéra, jak jsem se následně prohlížením internetu dozvěděla.

zdroj fota : Wikipedie

Malé zelené bodové světýlko naznačovalo, že si někdo prohlíží a snímá náš dům, zahradu a mé vyplašené oči.
Dostala jsem fakt vztek.
To už manžel zahlédl dole u plotu auto a člověka, který stroj řídil.
Zvýšeným hlasem ho žádal, aby to okamžitě ukončil, že k tomu nemá žádné oprávnění si nás natáčet.
Kvadrokoptéra naprosto přesně byla nasměrovaná na nás, na zahradu a dům.
Pán se bránil, že si snímal zříceninu hradu, ale uspěchaně stáhl stroj k sobě, nasedl do auta a byl pryč.
Mrzelo mne, že jsem si nešla blíže zjistit poznávací značku.
Místo toho, aby si na zříceninu hradu fyzicky vyšlápl a tím pádem prospěl svému organismu, raději si vše snímal a přístroj řídil z auta dole pod kopcem, aby se mohl poté se vytahovat fotkami, co všechno viděl.


Kam to všechno proboha spěje?
To už ani na vlastní zahradě, ve vlastních bytech, domech nebudeme mít žádné soukromí?
To si nás už opravdu kdekdo může natáčet, sestřihat si přiblblé video a pověsit na sociální sítě, jen tak pro legraci?
Budou nám koukat i do vlastních postelí?

Jsem z toho opravdu smutná ...




středa 2. srpna 2017

NOČNÍ KRUPOBITÍ...

nás vyhnalo z postelí.
Okna byla všude přivřená, neboť černé mraky, které se navečer valily všude nad námi, dávaly najevo, že něco mokrého spadne.
Jenom, že to budou obrovské kroupy, to nás opravdu nenapadlo.
Do střešních oken narážely takovou silou, že jsem měla strach, že o okna přijdeme, že musí dojít k prasknutí skla.
Naštěstí nedošlo.
Celá ta spoušť mne přinutila vstát, doběhnout pro foťák a zadokumentovat.
Manžel kontroloval celý dům.
A já jsem v pyžamu fotila.







Odnesla to naše stříška přede dveřmi.
Je jako řešeto a na zemi zbylo jenom plno plastových úlomků.
Výměna desek je nutná.
Pojistka k ničemu, je to malá plocha a máme spoluúčast, která je vyšší než náklady na pořízení nových tří desek.





Spánek nepřicházel, neboť v ložnici bylo vedro na padnutí. Okna jsme kvůli prudkému dešti nemohli otevřít a místnost byla z horkého dne řádně vytopená.
Ležela jsem odkrytá a čekala jsem na vysvobozující spánek.
Přišel.
A pak se manželovi něco zdálo a vzbudilo mne jeho plácání rukama. Do mne!!
Zaječela jsem :" Co děláš ?" 
Něco zamumlal a jenom se otočil.

A já opět hledala spánek...



úterý 1. srpna 2017

A CO TŘEBA PUNTÍK...

místo obvyklého proužku nebo drobné kostičky použít na venkovní ubrus na pergolu?

Chtělo to změnu.
Bílý puntík na modrém základu mi okamžitě v obchodě padl do oka. Už jsem nehledala nic jiného.
Zakoupila jsem látku, sedla k šicímu stroji a nový bavlněný ubrus byl v neděli prostřený.


Občas mne manžel zlobí s tím, že prý ten umělý by byl taky dobrý. Nemusela bych ho prát, jenom otřela mokrým hadříkem a on by se nemusel bát, že ho něčím pobryndá :o)).
Já mu vždy odvětím, že i kdybych ho měla prát v ruce, tak prostě na stole bude klasika nebo jenom holé dřevo.
Žádná umělina.


Prostě mne to baví si hezky prostřít i venku na zahradě, a i když grilujeme a dojde k zapatlání, není to žádná tragédie, ubrus se vymění a ten se skvrnami vypere.




Kombinuji na pergole modrou a zelenou barvu, tyhle dva odstíny mi tak nějak "sedí" k létu a mému oku lahodí.
I když samozřejmě barevných kombinací lze použít mnoho.
Příští rok mne třeba osloví úplně jiná barva, kdoví?

Ale modrá je dobrá, ne ? ...