pátek 11. srpna 2017

MUŽI,KTEŘÍ NEMAJÍ ŽENY...

 kniha spisovatele
Haruki Murakami.
Soubor sedmi povídek.


Má výhra na blogu u Petry je právě dočtená.

Vzhledem k tomu, že nejsem vášnivá čtenářka povídek, měla jsem pocit, že možná knihu ani nedočtu, ale já se vždy raději přesvědčím, než knihu zatratím na jejím počátku.
Hned první povídka Drive my car, umocňovala mé přesvědčení, že povídky prostě ráda nemám, avšak nechtěla jsem to vzdát. O ženě, která byla svému muži permanentně nevěrná a která zemřela. Její muž se skamarádí úmyslně s jejím posledním milencem, aby se dozvěděl odpověď na otázku Proč.
Druhá povídka Yesterday mé snažení příliš také nepodporovala. Dva kamarádi, z nichž jeden řádně studuje a druhý chodí již dva roky do přípravného ročníku a vše flinká. Od základní školy se schází s dávnou kamarádkou z dětství, která složila přijímací zkoušky na rozdíl od něj hned napoprvé. On má obavy, že mu bude nevěrná a tak požádá svého kamaráda, aby si s ní občas vyšel.
Další povídka Nezávislý orgán teprve upoutala mou pozornost. Plastický chirurg Tokai tak dlouho a pečlivě svým způsobem miloval ženy, až jednou ...
Následující povídku Šeherezádu jsem přečetla jedním dechem a chtěla pokračování.
Avšak následující povídky Kino (to je mužské jméno), Zamilovaný Samsa a Muži, kteří nemají ženy už jsem opět četla s menším zájmem.
Společným motivem všech povídek byly ženy, které opouštějí muže.



Anotace :

Nejnovější Murakamiho kniha vypráví o vztazích, poznamenaných nedorozuměním, nevěrou, či proradností. Sedm povídek sbírky spojuje téma osamění mužů, kteří za různých okolností ztratili ženu, nebo o ni nenávratně přicházejí. Murakami vykreslil trápení hrdinů s jejich osudovými láskami v různém věku a postavení: spisovatel či plastický chirurg, herec nebo vysokoškolák, majitel baru, který hostům pouští desky s klasickým jazzem. Všichni ti muži se nacházejí v různých životních situacích, ale všichni jsou nějak poznamenaní duchem ztracených žen, ať už to byly ženy murakamiovsky tajemné, zvrácené, prolhané či nevěrné. Ztracená láska na mužích, kteří nemají ženy, zanechala nesmazatelnou stopu.


Ráda bych si však přečetla některý jeho román ...




8 komentářů:

  1. Nic jsem od něj nečetla. Tak když na něj v knihovně narazím, zkusím.
    U nás teď od rána hlučí bouřka, sem tam blesk se na obloze objeví. V noci pršelo, zahrádka je zalitá. Teď prší taky, ale je to jen takové malé pršeníčko. Sem tam nějaká drobná kapka.
    Na víkend přijede manželův brácha s manželkou, tak si musím dnes vše připravit, alespoň mne to neláká ven. :-)
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda bych si přečetla od něj román, abych si mohla udělat lepší názor na tohoto vychvalovaného spisovatele. Některé z povídek mne vyloženě nebavily :o). Ale vydržela jsem až do konce.
      Hani, u nás v noci silný déšť, ale jenom se blýskalo, hromy ne. Od rána je zataženo, chtěli jsme s dětmi jet na kolech na výlet, ale raději to vzdáme.
      Užij si návštěvu, já budu mít v sobotu zřejmě také.
      Ála

      Vymazat
  2. Na tuhle recenzi jsem se Álo těšila. Ne přímo kvůli knize, ale kvůli autorovi. Mám totiž obavu, že je tak dobrý, že mu neporozumím. Když pomineš obsah povídek, zaujal Tě alespoň styl psaní? Nebo co je na autorovi tak fenomenálního, pokud to můžeš posoudit?
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem byla také moc zvědavá, ale od začátku mi bylo jasné, že forma povídek nebude pro mne to správné ořechová. Jeho styl psaní přinutí občas čtenáře se vrátit třeba čtyři věty zpátky, jak to vlastně myslel? a jeho styl psaní je naprosto neobvyklý, neotřelý, nečekaný, místy s až nepochopitelnými úvahami. Každopádně si myslím, že se určitě vymyká běžnému stylu psaní. Třeba v jeho poslední povídce jsem byla mírně řečeno chvílemi mimo mísu :o). Avšak právě tohle je vlastně na tom zajímavé. Text člověka hodně nutí se zamýšlet nad každým slovem, nad souvztažnostmi, souvislostmi a pasovat si to do běžného života každého z nás. Byla to má první zkušenost s tímto autorem a určitě ne poslední. Prostě burcuje myšlenky...
      Ála

      Vymazat
  3. Já jsem od tohoto autora nic nečetla. Nějak mám pocit, že to není nic pro mne - aniž tuším, proč vlastně. Možná mám podvědomě podobný pocit jako Henrieta. Povídky mi naopak nevadí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já byla ráda, že jsem knihu vyhrála a tím pádem se ke mně dostala. Povídky bych si vlastně sama nekoupila. Chci se podívat na jeho další knihy a nějaké recenze, kterou si případně zakoupit. Tak uvidím.
      Měj se.
      Ála

      Vymazat
  4. V akomsi zozname 20 knih 20. storocia, ktore by mal kazdy precitat, figuruje jeho roman Kafka na pobrezi. Docitala som ho nedavno a je vyborny! Tajomny, ns nezvycajnymi motivmi, o laske a sile kvalitnych medziludskych vztahov. Citala som ho doslova jednym dychom a vzdy vecer som sa tesila aspon na par stran. Takze, odporucam, mile damy :-).
    Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě Kafku na pobřeží bych si chtěla přečíst, takže díky za doporučení Majko.
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála