úterý 29. ledna 2019

Právě před týdnem...

touto dobou jsem již ležela na posteli v nemocničním pokoji. Od nedělního odpoledne nepřetržitý kolotoč v mé hlavě, rozhoupaný žaludek a ztracená rovnováha mne v úterý doprovodila, za fyzické asistence mého muže, do ordinace praktické lékařky, kam mne můj muž musel odvézt autem, a ta, po změření tlaku (měla jsem hodně vysoký) a jednoduchým pohledem na mne, byla nekompromisní. Okamžitě nástup do nemocnice na neurologii. Já, která byla za svůj život 3x v porodnici a jednou na operaci křečových žil, do nemocnice zavítala pouze na návštěvu hospitalizovaných rodinných příslušníků a vždy si přála, abych na těch pokojích nemusela nikdy trávit čas, jsem byla ráda, že se mnou odborníci "začarují" a já zase budu schopná fungovat. Infúze, injekce a prášky můj stav pomalu zklidňovali.



A co jsem se o závrati dočetla :

Závrať (dříve také motolice) je pocit nevolnosti, při kterém se postiženému točí hlava. Jde o pocity lehké nejistoty, vrávorání, pocit nevolnosti nebo opilosti až po pocity točení vlastního těla vzhledem k okolí nebo okolních předmětů okolo nás. Pravou závratí, neboli vertigem, se nazývá iluze pohybu vlastního těla nebo předmětů kolem. K podobnému jevu dochází například tehdy, když se rychle točíme na kolotoči. Jestliže však závrať vzniká bez viditelného důvodu, může to být příznakem nějakého onemocnění.
Opravdová závrať je často doprovázena psychickými a neurovegetativními poruchami jako např.:
  • nevolností
  • zvracením
  • zblednutím
  • pocením
  • pocitem nejistoty v prostoru
Lze to vysvětlit těsným spojením mezi vestibulárním aparátem a vegetativní nervovou soustavou. Jakýkoli zásah v oblasti vestibulárního aparátu okamžitě vyvolává současné vegetativní poruchy. Bez ohledu na pocit strachu, který doprovází prakticky jakýkoliv záchvat závratě, sama o sobě závrať nepředstavuje stav nebezpečný pro život člověka. Avšak je velice důležité včas a správně určit diagnózu onemocnění, které vyvolalo závrať.
zdroj: Wikipedie

Mé blízké jsem pěkně vyděsila, synové každý večer telefonovali, manžel byl každý den na návštěvě a když viděl, že je mi lépe, začal se uklidňovat i on. A když mi jedno odpoledne přivezl mé oblíbené mandle v hořké čokoládě a oplatky Míly, aniž bych vyslovila jakékoli přání, došlo mi, jak jsem na něj asi působila opravdu velmi nemocně, že přemýšlel v obchodě čím by mi udělal radost. Nu, rozhodila jsem i jeho svým stavem.


Po vyšetření na ORL jsem si vyslechla, že má rýma si v mém středním uchu pěkně zařádila a rozhodila mi stabilitu. To jsem tedy opravdu od ní nečekala, takovou zradu a záludnost mi připravila, nehleděla nalevo, napravo a rozhoupala celé mé Já!
V pátek mi povolili domácí léčení a já jsem se zase ocitla ve svém milovaném domově. Ta slast ve své sprše, na svém gauči, ve své posteli. A vůbec mi nevadilo, že jsem večer při sledování krasobruslení viděla na ledě neustále buď dvě taneční dvojice nebo dva krasobruslaře či dvě krasobruslařky. Však mi paní primářka při propouštění říkala, že vše bude odeznívat pomalu, ale ať se snažím chovat běžným způsobem, co nejvíce to jenom půjde.

Tak se snažím...




pondělí 21. ledna 2019

Jehla s bavlnkou...

patřily před mnoha dávnými lety k mé oblíbené výbavě ve volném čase. Vyšívala jsem ráda a kazila jsem si postupně oči, zalezlá v koutku gauče u nekvalitní lampy jsem se krčila nad vyšívacím bubínkem, čímž trpěla zaručeně i má páteř. Byla jsem mladá a bylo mi to jedno, vůbec jsem o svém, dosud bystrém, zraku či případných budoucích problémech s krční páteří nepřemýšlela. Kupovala jsem si tehdy dostupné časopisy s předlohami, syslila barevné bavlnky a těšila se na své "chvilky". Dodnes bavlnek mám krabici a dokonce jsem našla rozvyšívané obrázky, které již zřejmě nikdy nedodělám. Spoustu věcí jsem rozdala a zbylo mi jen pár deček, které stejně nepoužívám, ale schovávám je z nostalgie.
Nejraději jsem vyšívala obrázky a s těmito jsem se nedokázala rozloučit, ty jsem si ponechala.














Z mého období vyšívání mi toho opravdu moc nezbylo, ale byla to určitá etapa mého ručního tvoření, které mne provází celý  můj život, vlastně od dětství, kdy mne má teta naučila háčkovat a moje mamka plést. A zbytek již přibýval postupně.

Vzhledem k tomu, že vím jak je vyšívání pracné, obdivuji neustále tvoření, kde se výšivky objevují. A  zde u Jitky na Fléru, ale i na jejím blogu nacházím často úžasné vyšívání propojené s šitím. Těžko odolat, že?

Kapsička s výšivkou levandule


Ona a On - pytlíčky plněné levandulí
 

Obdivuji každý steh a při bližším zkoumání mám pocit, že je vše snad vyšívané nitkou. Nevím, zda existují tak tenké vyšívací bavlnky.

Jsem moc ráda, že vyšívání nezaniklo...

P.S. Po včerejším nedělním obědě jsem se těšila při pohledu z okna, že až všichni strávníci - synové, vnuci- odjedou, vyrazím konečně za mrazivým sluncem na krátkou procházku. Člověk míní a pak je najednou všechno jinak. Během chvilky se mi před očima roztančil obývákový kolotoč, který mne přinutil zavřít oči a sedět na gauči bez hnutí. Nemohla jsem se ani pohnout, trvalo to tak dlouho, že se mi rozhoupal i žaludek a já byla přinucena se, co to jenom šlo, ukrýt na toaletu. Bylo po procházce. Manžel vyděšený, já ho uklidňovala, že to vypadá na krční páteř, hlavně ať nevolá žádnou pohotovost. A když jsem byla schopná se narovnat, odplížila jsem se rovnou do ložnice a zalehla do peřin. Vše se zklidnilo a já posléze usnula. Ještě dnes to není úplně dobré, kolotoč se rozjel během dopoledne opět, ale již daleko mírněji a bez rozhoupaného žaludku. Tak nevím. Ach jo, ten věk!!

pátek 18. ledna 2019

Horažďovický žitný...

chléb,  připravenou směs v sáčku,  jsem přihodila do košíku při nákupu mouky v Kauflandu.

Já nemám v oblibě velké obchody. Ano, když se postavily první hypermarkety, bylo najednou tolik zboží k mání na jedné ploše, až přecházel zrak. Jenže postupem let jsem zjistila, že mi návštěva takového marketu ukradne mnoho vzácného času. I když jsem chodila s papírkem v ruce a snažila se nakoupit jen na seznamu napsané, při hledání dané věci jsem se začala toulat úplně někde jinde, koupila i to, pro co jsem vlastně vůbec nešla. V našem městě máme Lidl, Penny a klasickou samoobsluhu (a dodnes nechápu, že se ještě drží při životě), do větších marketů se již musí zajet autem tak 14 km na jednu, či na druhou stranu. A my se rozhodli, že při nákupu potravin nám naprosto stačí to, co nám nabízejí místní obchody a nebudeme se nervovat ve velkém obchodě.

Když jsme v týdnu jeli do kina (další kulturní zážitek, o němž budu psát ve svém shrnutí na závěr měsíce), využila jsem této cesty k rychlému vběhnutí do Kauflandu kvůli moukám na pečení chlebů a pečiva, které mi již v zásobárně došly. Byla jsem velmi zklamaná, neboť v regálu se "styděla" jedna poslední kilovka mouky špaldové, kterou používám často. Zato se na mne usmívala balení bio mouky, jejichž závratná cena mne nechávala naprosto chladnou a ruku jsem po nich nevztáhla. Mé oči zavadily o sáček chlebové směsi pro pečení chleba v pekárně. Tu sice již dávno nemám, ale byl to chleba žitný a to mne zaujalo. Žitný chleba mám moc ráda, ale jeho domácí pečení se mi úplně nedaří, mám z něj vždy takovou nízkou placku.

A včera odpoledne jsem ho upekla.



Směs se zalije vlažnou vodou, vypracuje se těsto, nechá se kynout a pak se dá do pečící formy, nebo se nechá kynout v ošatce a upeče se na plechu. Pokud tedy nemáte pekárnu. Jinak se vše dá do pekárny.



Já jsem vykynuté těsto dala do hranaté formy, kterou jsem vymazala olejem. Pekla jsem na 200 °C 50 minut. Bohužel se mi jedna část ve formě mírně přilepila a při vyklápění jsem odtrhla kousek spodní části chleba. Příště vyzkouším péct na 180°C a přes hodinu.
Na sáčku je totiž napsán postup jenom při pečení v pekárně. A tak to musím vyzkoušet sama, co bude ideální. Protože opakovat tuto směs určitě budu. Chléb je totiž chuťově vynikající.


Já mám tyhle praskliny na chlebech moc ráda, musím se držet, abych je nezačala odlupovat.

Do této směsi jsem přidala lžičku svého chlebového koření, které si míchám sama. A protože mi docházelo, umlela jsem si novou várku. Zde je recept (kdysi jsem se inspirovala opět v Kuchařce ze Svatojánu).

Chlebové koření

* 4 lžíce koriandru
* 4 lžíce kmínu
* 4 lžíce fenyklu
* 1 lžíce semínek kardamomu (vyloupat z tobolek!)

- vše umelu ve strojku na mák,
- do těsta dávám 1 čajovou lžičku.



Chlebové koření dodá chlebům vynikající vůni a chuť. Občas přidávám i trochu sušených bylinek, ale to máme rádi spíše ke grilování.

Chleba je u nás doma prostě základ naší stravy...


čtvrtek 17. ledna 2019

Doplnění lednových radostí...

proběhlo o víkendu, kdy jsem zavítala do e-shopu H&M Home. Nic jsem nepotřebovala, jen jsem zlehka chtěla nahlédnout a potěšit oko. Ani nevím proč jsem věci, které se mi líbily, začala dávat do košíku, asi jsem chtěla vidět pokupě co jsem si postupně vybrala. A tak tam vklouzl lněný velký ubrus na jídelní stůl v béžové barvě, lněné ubrousky v barvě hořčice, set misek, salátová souprava a oválný tác z akátového dřeva. Když jsem shlédla celkovou cenu v košíku, mírně mne zamrazilo a byla jsem rozhodnutá zase vše vymazat. Vždyť nic z toho životně nepotřebuji. Jenže to se mne neměl zeptat muž co tam vybírám. Zasmála jsem se a zvu ho k monitoru. „Hele co jsem nového vybrala, to je pecka, viď?“ Čekala jsem všechny možné průpovídky a srandičky, ale že řekne slova: „Tak to objednej.“ mi víceméně skoro vyrazilo dech. „To jako vážně mám? Hele, mně nemusíš říkat dvakrát, važ slova!“ „Když se ti to líbí, neváhej a kup to, proč si nedělat radost, ne? Ať to máme doma hezký.“

Kdybych nebyla nastydlá já, ale on, měla bych podezření, že se mu z rýmy zvýšila teplota.
A tak jsem to odklikla!

Za dva dny přišel balíček.








Jenže druhý den přišel balíček další. O tom jsem dopředu ani nepípla.
Totiž. Již delší dobu sleduji blog ORINGLE Petry Řehové a její kresby, které mi tématikou, barevností a zpracováním, přilnuly k srdci a zvažovala jsem, že by byly i hezkým dárkem pro kohosi mně blízkému. Znáte to dlouhé rozhodování a odsunování na pak? Tak to mám občas já. Nemohu se rozhodnout co vlastně vybrat.
A před pár dny mi Petra vše usnadnila. Na svém blogu zveřejnila prodej různých sad svých plakátů Květinářky v rozměrech A4 či A3 za příjemnou, velmi příjemnou, cenu. Pravda formáty A4 byly již téměř vyprodané, ale to mi vůbec nevadilo a vybrala jsem si ze sad velikosti větší.
To byl ten další balíček. Překvapení, které se mému muži moc líbilo a společně jsme se rozhodli, že kresby zůstanou u nás doma.





Zatím se Květinářky ukrývají ve fólii a čekají na své ochranné založení do vhodného rámečku.

Mé lednové radosti stále nekončí...





úterý 15. ledna 2019

Chléb a bagetky...

upečené v nové troubě. V sobotu mi synové usadili a zapojili nový sporák, a já se těšila na první pečení. V pondělí mi už bylo lépe, mohla jsem se i ohnout a nemuset mít kapesník u nosu. Ráno jsem zadělala těsta. Jedno na chleba a v druhé míse těsto na bagetky, které jsem si oblíbila.


Meltový chléb

* 250 g hladké mouky
* 150 g špaldové mouky
* 100 g žitné mouky

* 1/2 čerstvého droždí
* 1 lžička cukru
* 1 lžička soli

* 250 ml uvařené, vlažné melty (dělám z rozpustné)
* 70 ml olivového oleje




Mouky smíchám, doprostřed do důlečku rozdrobím droždí, přidám cukr a zaliji částí vlažné melty, nechám vzejít kvásek. Pak přidám zbytek surovin a zadělám těsto, které se nelepí na vařečku, případně si ho dám na vál a zpracuji ručně.
Nechám vykynout, tak 3/4 hodiny.
Po vykynutí můžete do těsta zapracovat různá semínka, bylinky, potom se však těsto ještě nechá asi půl hodiny znovu kynout.

Rozpálím v troubě na 220°C nádobu na chléb - používám oválnou zapékací mísu Simax s víkem.
Do horké nádoby vložím opatrně těsto - pozor na spálení rukou!
Zakryji víkem a dám péci na 30 minut, poté víko odstraním a dopékám kůrku asi 10 minut.
Chléb vyndám na rošt, potřu vodou a nasávám vůni pečeného chleba.



První zkouška trouby při pečení chleba se naprosto povedla.

A tak vyzkoušíme ještě bagetky.


Špaldové bagetky

* 350 g hladké mouky
* 100 g špaldové mouky
* 1/2 kostky čerstvého droždí
* 1 lžička cukru
* 1 lžička soli
* 300 ml vlažné vody
* 2 lžíce olivového oleje




Zaděláme těsto a po vykynutí rozdělíme na 4-6 dílů, podle toho jak chceme mít bagetky široké. Uválíme hada, stočíme ho lehce (jako když ždímáte hadřík) do vrtule, dáme na plech s pečícím papírem, necháme ještě trochu nakynout, potřeme vodou a pak již pečeme na 180-200 °C asi 15-20 minut do růžova.

Tentokrát mi nakynuly tolik, že se přitulily k sobě.


Doma to celé odpoledne úžasně vonělo čerstvým pečivem a můj muž mlsně brouzdal kuchyní s otazníky v očích.

Kdy už to konečně vychladne?...


pondělí 14. ledna 2019

Vylosováno...

jedno jméno z vás všech gratulantů, kteří jste mi přáli tolik hezkého, milého, radostného do dalšího bytí a žití mého blogu.
Musím psát měkké i, neboť mezi vámi byl i jeden muž!

Napsali jste mi tolik hezkých slov a vět, že jsem měla slzy v očích nejenom z té šílené rýmy, která mne skolila během soboty i s večerní horečkou do stavu, kdy jsem dokázala jen v klidu ležet na gauči, frkat, kýchat, smrkat, sípavě kašlat a lít do sebe po litrech různé čaje, které jsem ochucovala medem či rakytníkovým sirupem a kombinovala s čaji bylinkovými, ale i dojetím.

Dnes je mi již lépe a tak jsem v poledne sepsala na proužky papíru vaše jména, přemístila do dózy ve tvaru srdce a požádala mého muže o losování.





Tramtaradá, tadadá.
V jeho prstech se objevil proužek s označením :



Jani, gratuluji k vylosování.

Všem vám, moji věrní čtenáři,  mé věrné čtenářky, děkuji.
Napsali jste mi tolik chvály, že až budu mít někdy splín, otevřu si blog, najdu příspěvek o výročí blogu a budu si ve vašich komentářích číst.
Vaše řádky pro mne hodně znamenají, to mi věřte.


Tak, a my společně zase pojedeme dál po naší pomyslné dráze v blogovém světě.
Prosvištíme bezpečně prudkými zatáčkami, vyhneme se výmolům, které by nás mohli vykolejit, naladíme si muziku, kterou máme rádi, otevřeme všechna okna, aby nám vítr čechral vlasy, budeme pozorovat přírodu, která léčí a dodá nám plnou náruč energie pro veškeré naše bytí.

Jupííí, jedeme...


P.S. Jani, napiš mi prosím na mail adresu, ano?


sobota 12. ledna 2019

Právě dnes...

jsou to čtyři roky, kdy jsem napsala první příspěvek na tento blog. Na můj vlastní blog. Do té doby jsem čítávala na těch vašich a snila o svém.  Dlouho mi trvalo než jsem se odvážila, měla jsem obavy, že si budu psát "do šuplíku" a nikoho mé úvahy, tvoření, fotky, zážitky bavit nebudou. Vůbec jsem netušila, že můj blog nebude mít jepičí život, že nezhasne do roka a do dne, že uběhnou další roky a já stále přispívám a vy komentujete. Bez vás všech by blog neměl smysl, byl by to sice hezký zápisník, deník i s fotkami, ale bez komentářů by byl podstatně chudší. Všechny vaše názory, každá věta mi dělá radost. Zvyšující se počet čtenářů mi říká, že můj blog neuvadá jako květina bez vody, neboť váš zájem mne udržuje při psaní a jeho životaschopnost mi přináší potěšení.



jak ráda bych vám nabídla na oslavu kousek dortu :o)

Blogy, které mne na mém počátku inspirovaly, jsou dnes mnohé opuštěné, jejich autorky přešly na jiný způsob komunikace, třeba na Instragram, kde je prý vše jednodušší, rychlejší, má to švih, nebo se odmlčely úplně. Chápu to, protože vše má své pro i proti. Je to o čase, chuti, nápadech a vše dohromady by mělo přinášet radost. Není to jako si jít sednout s kamarádkou do kavárny, posedět, poklábosit, zasmát se a jít opět domů. Zde se jedná o kontakt virtuální, neznáme se navzájem, mnohdy nevíme jak vypadáme, jaké vlastně jsme, jak žijeme. Pro někoho je svět blogů zbytečnost. Nikomu žádný názor nikdy neupírám, ale mně můj blog přinesl spoustu krásných okamžiků, s mnoha z vás věrných bych se ráda v reálném životě potkala osobně, mám pocit, že bychom si rozuměly. Jsme z různých koutů naší republiky, některé žijí i za hranicemi, ale čas si dokážeme vyšetřit, abychom o sobě věděly. A to je v dnešní hektické, uspěchané době velmi potěšující. Mám tolik oblíbených blogů, kde nacházím nejenom tvůrčí inspiraci, ale zároveň často témata k zamyšlení. A to ani nemluvím o tom, že mi až přechází zrak z krásy, kterou některé z vás dokáží ztvárnit svou ruční prací, svými nápady. Občas vůbec nechápu, kolik nadaných lidí kolem sebe máme. 


Vám všem patří mé veliké DĚKUJI.

- zdroj Pinterest -
- zdroj Wikipedie -

Za váš čas, který trávíte čtením mých příspěvků, za vaše milá slova v komentářích, za vaši chválu mého tvoření, za podporu, když mi je někdy ouvej. 

A když dnes oslavuji, ráda bych odměnila jednu/jednoho z vás malým dárkem. Jednoduše v pondělí 14.1.2019 v poledne vylosuji z komentářů jedno jméno. Vždyť udělat radost druhému je tak snadné.

Stále mám chuť v psaní pokračovat a tak otvírám pomyslnou stránku pro další rok blogu


ŠTĚSTÍ V MÉM ŽIVOTĚ




Tak pokračujme opět spolu...







středa 9. ledna 2019

Opět mne zradil...

můj, již přes dvacet let  starý, elektrický sporák se sklokeramickou deskou. Je to již dědeček, pravda, ale já mu tolik věřila, byla na něj velmi šetrná, údržby a očisty dbalá, chválou nešetřila. A on? Mého srdce šampion začal odcházet do starého železa. Tu odešla jedna zahřívací plotýnka, tu odešla v troubě spodní spirála, tu zmizely ze všech knoflíků čísla, tu praskla těsnící guma u trouby. Já mu stále věřila, opraváře sháněla, náhradní díly vyprosila. Vše je již marné, další výpadek topné spirály mne před pár dny utvrdil v mém vnitřním rozhodování, že je nutné omladit spotřebiče v mé kuchyni. A sporák bude na prvním místě. Žádná oprava se již konat nebude.

Začala jsem brouzdat na internetu, abych byla vůbec v obraze co vše se na trhu nabízí. Byla jsem zavalená nabídkami, musela jsem si rychle uspořádat v hlavě co od sporáku chci. Nu to je přeci jasné, vařit a péct. Potřebuji indukci, rychlé vaření? Já ale nikam nespěchám. Testuji své nádobí magnetem a zjišťuji, že bych kvůli moderní indukci kupovala všechny hrnce, pánve, kastroly nové! Hm, tak to mne už neláká. Zůstanu věrná sklokeramice, jsem rozhodnutá. Sporák jsem vždy měla bílý, kuchyň mám malou, skříňky bílé, koupím si zase bílý. Moc bych chtěla zasunovací knoflíky, ty jsem si vysnila, ty jsem kdysi, kdesi v obchodě na sporáku zahlédla. Hledám, pátrám, ale v bílém provedení nenacházím. Už jsem z těch všech sporáků unavená. Nechám to pár dní u ledu.
"Už máš vybraný ten sporák?" nese se éterem u nás doma. "No já jen, že ti nepeče ta trouba."

Další den tedy hledám opět. Nebaví mne to, ani trochu. Když už se mi líbí vše, co se u určitého typu nabízí, je nerezový. Proč jsou všechny tu super sporáky nerezové? Já mám pocit, že se mi bude špatně čistit, že bude flekatý a vnitřně se mi do nákupu nerezového sporáku vůbec nechce. Však já ten bílý najdu!

V úterý se vracíme s mužem  z jednání na pojišťovně a on zahýbá na parkoviště u nákupního centra a zastavuje u obchodu s elektrem. "Co je?" špitnu. "Víš co, když se nemůžeš pořád rozhodnout přes internet, tak se podíváme přímo v obchodě!" zní rezolutně v prostoru našeho auta. 
Jdeme spolu do obchodu a míříme ke sporákům. Nechává mne prohlížet si sporáky a trpělivě čeká, až se ozvu. "Tenhle se mi líbí moc, má možnost u plotýnek rozšíření na oválné zahřívání hrnce či pekáče, má zasunovací knoflíky, samočistící program na troubu a další vychytávky. Ty, to je fakt super. No jo. Ale. On je zase nerezový!" Můj muž se pomyslně chytá za hlavu, div nekroutí očima až navrch hlavy. "Vždyť máš v té kuchyni nerezovou digestoř, tak proč nemůžeš mít nerezový sporák?" Těch otazníků tam slyším mnoho, mnoho.
Přemýšlím, váhám a pak se rozhoduji. "Tak ho bereme!" To byla rána, jak se mu svalil balvan, bůh ví odkud všude.

A tak budu mít nového společníka, nového parťáka, nového přítele.



Doufám, že na hoooodně dlouho!...