sobota 22. února 2020

Já s nimi zatočím...

S přibývajícím věkem se má postava stejnoměrně, velmi pomalu, zcela plíživě a zákeřně, avšak rok od roku viditelněji, zakulacovala. Je mi naprosto jasné, že již nikdy nebudu štíhlá jako laňka, mé boky zůstanou navždy zaoblené a řádně vykreslující zadní část těla, mé břišní svaly nepoznají co znamená ve slovníku zdařilých návštěvnic fitness studií "pekáč buchet", má stehna a lýtka sdělují svým tvarem kolik jejich majitelka již našlapala životem kilometrů, nadutá velikost podprsenky by v mládí možná zaujala mnoho mladíků, dnes je spíše zátěží pro majitelku, povislé svaly na pažích se zcela nechaly zlákat přitažlivostí zemskou a s krásou ženského těla již dávno nemají co společného, je nutné zahalovat je do krátkých rukávů, skončila éra tílek a vykrojených šatů.

před 10 roky :o)


Neházím flintu do žita. Jsem přeci Lev, a ten se jen tak nevzdává.

Posledními kapkami do mého zpohodlněného JÁ byla nemožnost zapnout zimní kabát. Teda zapnout šlo, knoflík se v dírce udržel, jenže došlo k podivnému napnutí v části zad, nakrabacením látky v oblasti pasu a já si připadala jako klobása ve střívku. Vracím kabát do skříně, vyndavám jiný, situace se však opakuje jenom s tím rozdílem, že neměl knoflíky, ale cvoky s dírkou a ta bohužel daný cvok odmítala držet správně upnutý a drze ho vypouštěla na svobodu, cvak, cvak a kabát je v části prsou opět rozepnutý. Beru do ruky zimní bundu, venku mrzne, bude se hodit víc. Zip lehce jede nahoru, vše se zdá v pohodě. Do doby, než si uvědomím, že mám na sobě domácí tričko a pravděpodobně pod bundu teplejší svetr nenarvu. Hlavou mi bleskne "To jsi to holka dopracovala!", zatnu zuby, z ramínek rvu poslední zbytky zimních oděvů. "Uff, no tohle mi je trochu volnější, to půjde."

Je mi jasné, že můj nápad jíst méně a chodit každý den na rychlé procházky, nepřináší žádné ovoce v podobě mínusových kil. Musím na to jít jinak. Vrátím se ke způsobu stravování, který jsem před lety dodržovala za dohledu výživové poradkyně a zhubla jsem 9 kilo. Stálo mne to sice nemalé peníze (za různé důležité preparáty), ale naučila jsem se jiné stravovací návyky. Bohužel po letech jsem je opustila a to se mi vymstilo.

před rokem!!


Jdu na to:

1) musím jíst pětkrát denně, mít mezi jídly tři hodiny interval a striktně to dodržovat
2/ musím zachovávat dostatečný pitný režim (což v zimě hodně zanedbávám)
3/ musím vynechat veškeré pečivo alespoň na čtyři týdny, pak jenom tmavé a velmi málo
4/ musím vynechat veškeré přílohy - brambory, rýži, těstoviny, alespoň na čtyři týdny
5/ musím vynechat veškeré sacharidy, přislazuji občas čekankovým sirupem kávu
6/ musím vynechat uzeniny, mohu si dát občas malé množství šunky s vysokým podílem masa
7/ musím se vyhýbat všemu tukům, tučným sýrům apod.
8/ musím zařadit do jídelníčku co nejvíce zeleniny, s tím nemám nejmenší problém
9/ maso jím jenom 2x týdně - bílé a ryby
10/ vypustím naprosto veškerý alkohol - kamarádky/di trochu nechápou, že piji jenom vodu nebo čaj

To je takový malý základ, aby se můj organismus vymanil z pohodlného přísunu všelijakých dobrot, které si prospěchářsky ukládal všude v mém těle na horší časy.

Mám za sebou dva týdny, kdy jsem si rezolutně a důrazně řekla - A DOST! a změnila od podlahy svůj stravovací režim. Kila se hýbou směrem dolů, cítím se mnohem lépe a jsem na sebe pyšná, že stále mám tu pevnou vůli ke změnám. Pokračuji dál s vervou, pečlivě v obchodech vybírám potraviny, které budou součástí mého jídelníčku. Nevadí mi, že si vařím pro sebe a manželovi něco jiného, baví mne si vymýšlet různé kombinace, netrpím hlady, nemám chutě na sladké, jsem sytá a v pohodě. To je myslím hodně důležité. Mám svůj cíl a chci ho dosáhnout.


Stále si dopřávám radost ze svého pletení a uvědomuji si, že příchodem jarních měsíců svůj volný čas převedu na zahradu, přivítám své milované rostliny po podivné zimě, plná elánu se vrhnu do nekončících bojů s plevelem, už se moc těším na nové vůně a barvy kolem sebe. Na pletení bude mnohem méně času, tak si to ještě musím užívat.

Trochu barev jsem vpustila i do svého nového svetru.

ENGI
od Jennifer Steingass

příze od Rowan - Felted Tweed
(je naprosto úžasná!)

Manžel: Už máš ten svetr suchý?
Já: No dnes už určitě bude.
Manžel : Tak budeme fotit?
Já: Ale vždyť tam prší.
Manžel: Jenom trochu, tak si vezmeš čepici. Jdeme na to!






Tak až takovou podporu doma mám.

Je to milé, že?

Ať prší nebo svítí slunce...








čtvrtek 13. února 2020

Začít u sebe...

V poslední době zajisté většina z nás vnímá silný tlak z různých stran a burcování ohledně změn klimatu. Vedou se silné řeči ve špičkách politické sféry, vlád, organizací, pořádají se kongresy, scházejí se hlavy států a i jejich tématy se šíří program klimatické změny. Názory se různí, aktivisté brojí, mnozí jejich nasměrování odporu nechápou, často různé aktivity otravují život spoustě jedinců. Občas se objeví náznaky hysterie, média šílí a mnou si ruce nad báječnými tématy.



zdroj Wikipedie


Po přečtení článků v magazínech mívám pocity, že se blížíme k zániku, čas se nám neúprosně odtikává a příští generace nebudou mít kde žít. Planeta Země přestane existovat.
Záplavy a povodně, hurikány a orkány, vlny tsunami, tíživé sucho, neuhasitelné požáry, tající ledovce, krach v Přírodě. Hlad a bída v Africe, válčící země, miliony lidí na cestě za lepším životem.
Děsivé prognózy, že náš poklidný život končí, změny se nezadržitelně blíží a dobré to nebude.

Slova, slova, články jeden přes druhý, rozhovory kdekoho s kdekým bez nápadu.
Jen STRACH, EMOCE, HYSTERIE, OBAVY.
Jaká nás čeká budoucnost? Bude ještě někdy nějaká přítomnost? Nastane během desítek let naprostý krach?

Častokrát mi rezonují všelijaké otázky hlavou, bez odpovědí.

Vidím neustále kolem sebe neskutečné plýtvání. S potravinami, s ošacením, s energiemi. Na jedné straně tlak na udržitelnost, na snížení emisí CO2, na druhé straně neutuchající nabídka, nekončící reklamy na konzumní život.
Obchody narvané zbožím, které absolutně nelze spotřebovat, vyrábí se nekvalitně, za každou nejnižší možnou cenu, zneužívá se levné pracovní síly v zemích třetího světa, nejbohatší z bohatých jsou stále lačnější peněz.

zdroj Wikipedie


V poslední době se množí témata okolo uhlíkové stopy, v médiích se točí zleva zprava, nahoru dolů.
Uhlíková stopa je ukazatel, který udává množství emisí CO2, které vyprodukuje lidská aktivita svou spotřebou energií, výrobků a služeb. Díky tomu jsem se dozvěděla, že krávy na pastvinách vyprodukují příliš emisí svou plynatostí, tudíž bychom neměli konzumovat maso, neboť je totiž možné vypočítat dopad na životní prostředí skladbou i naší snídaně, oběda, večeře, naší cestou do práce nebo na dovolenou. Ano, budou to výpočty orientační, ale poukazují na náš rozmazlený život.

A tak jsem se rozhodla, že se změnami začnu u sebe. Na podzim loňského roku jsme se s mužem svobodně rozhodli a přestali nakupovat dováženou zeleninu. Nechceme rajčata, okurky, papriky, kedlubny, květák a další produkty, které se vozí přes celou Evropu, abychom si rozmazleně mohli dopřávat tyto potraviny i v zimě, ač v naší republice nerostou. Díky zavařené, zamražené a uložené zelenině máme svou. Vím, že každý tu možnost zásobit se nemá, ale potřebujeme konzumovat zeleninu, která je vypěstovaná ve sklenících, kde se například rajčatům dnem a nocí svítí? Všechna tato zelenina potřebuje spoustu vody na zalévání, potřebuje energii. Potřebuje náš organismus zeleninu, která není správně dozrálá, která stejně neobsahuje takové živiny a vitamíny, jako ta, která dozraje venku na slunci? Jablka bez chuti? Potřebujeme mít opravdu nacpané obchody tím vším? My se rozhodli, že nepotřebujeme a můžeme to dát najevo jediným způsobem, nekupovat to.
Vaříme a jíme lokální potraviny, které mají nejnižší uhlíkovou stopu, co nejvíce je to možné. Maso nakupujeme od farmáře v době porážky, drůbež sháníme od chovatelů, domácí vejce kupujeme od kamarádky. Vím, nejsou to žádné zázraky, ale protože tu možnost máme, rozhodně ji využijeme. Pravda, připlatíme si, ale za jistotu kvality nám to stojí. Nechceme kupovat levné, mnohdy pochybné potraviny, které nám mohou způsobit třeba i zdravotní potíže do budoucna. Raději všeho menší množství, ale sázet na kvalitu, kontrolovat si zdroj, původ výroby. Nemusím mít narvanou lednici, to v žádném případě není nutné.

zdroj Wikipedie

Ohledně obalů jsme zodpovědní již léta, třídíme. V obchodech se snažíme co nejméně využít igelitových sáčků, které slouží jen ke zvážení, přenesení domů a následné vyhození. Nekupuji gely na praní v plastových nádobách, vybírám prášky v papírových krabicích. Pořizujeme si zubní kartáčky ze dřeva, v papírových krabičkách. Na mytí používáme klasická mýdla (domácí), omezujeme sprchové gely. Snažím se v domácnosti vyhýbat plastům co to jenom jde, v kuchyni nahrazuji sklem, nerezem, dřevem.

akátové dřevo

odkapávač z bambusového dřeva

dřevo a břidlice

posuvný příborník z bambusového dřeva

Nejsme s mužem žádní odborníci na ekologii, přemýšlíme nad vším, jak se říká, obyčejným selským rozumem, ale cítíme, že svět v pořádku není.

A jak jinak přispět k lepším činům, k rovnováze, k  potřebnému neplýtvání?

Jedině každý sám u sebe...










čtvrtek 6. února 2020

A zase ty detaily...

Prostě jsem taková a těžko se změním. Detailistka.
Ohledně mého narůstajícího koníčka, přeměňujícího se ve většího koně, jsem si zavedla sešit, kam si zapisuji veškeré projekty, které jsem upletla. A jsem velmi ráda, že mi nápad proběhl kdysi hlavou a poctivě zápisy provádím.
Jakmile mám návod a přízi, nahodím oka na jehlice, zapíšu si název svetru či šátku, jméno návrháře, typ příze, čísla použitých barev, velikost jehlic, celkovou spotřebu příze a svou velikost, kterou jsem z návodu pro sebe použila. Případně pak ještě doplním drobné poznámky. Vzhledem k tomu, že mnohé etikety na přadenech jsou velmi hezké, začala jsem si je do sešitu lepit a k tomu i kousky příze.
Často jsem již sešitem listovala a hledala údaje pro dárek kamarádce, z jaké příze jsem daný šátek pletla, na jakých jehlicích. Nedávno jsem se rozhodla si přeplést svetr, který se mi po vyprání velmi "vytáhl", mohla jsem si ze svých poznámek odvodit jaké menší jehlice zvolit, přehodnotit velikost.



Vlněné sestry, z jejichž e-shopu příze nejraději nakupuji, ke každé zásilce přiloží překrásné kartičky, které je mi neskutečně líto vyhodit a rozhodla jsem si je rámovat do malých obrázků. V mé pracovně již mají své místo na zdi u stolu. Malé vizitky s poděkováním za nákup si lepím do sešitu.


Jsou to maličkosti, které přinášejí radost tomu, kdo se dokáže těšit z drobností. A to je u mne velmi snadné, mne nadchnou i titěrnosti.


V prosinci jsem od Vlněných sester obdržela nečekaný dárek za účast v KALu s pánským svetrem, přadeno úžasné vlny od Rowan. Má radost byla nezměrná. A opět nechybělo krásné přání s ručně napsaným textem v rubu. Zase potěšující maličkost.




A jako bonus k mé narůstající vášni k pletení mám nesmírnou podporu svého manžela. Kupodivu jako chlap není netečný k mému cvakání jehlicemi, honění oček každou volnou chvilku a zajímá se o hotový výrobek, chválí (což je velmi příjemné) a popohání mne dokonce k nafocení.
Jako například u posledního hotového kardiganu

Stockbridge
Isolda Teague
příze Bio Balance č.BL010-SB7035



Svetr se plete odspodu, v podpaždí se pletou zvlášť přední díly, záda, ujmou náramenice, které se sešívají. A pro mne nová zkušenost v pletení, neboť rukávová hlavice se nabírá a vyplétá zkrácenými řadami a pak se pokračuje v pletení rukávu. Uff, měla jsem bobky, zda to chápu dobře a zda techniku zvládnu. Jo, musím říct, že napoprvé to není až tak špatné, příště to bude určitě ještě lepší. Tento typ kardiganu se mi moc líbí a rozhodně si upletu další.




Prostě a jednoduše

POKRAČUJI V PLETENÍ S DŮVĚROU A NADĚJÍ,
PŘES VŠECHNY KRIZE.
***

PLETENÍ JE MOJE ŠŤASTNÉ MÍSTO...

Vsuvka pod čarou
________________________________________________________________________________
Má neteř prochází léčbou, má za sebou detoxikační proces, nyní probíhá odborná léčba v ústavu. Snad mohu věřit, že ... naděje umírá poslední.