Zážitek, na který chcete zapomenout...

se odehrál několik dní po zážitku hezkém, který jsem vám přiblížila v minulém příspěvku a ten již v nás radostné pocity vůbec nezanechal.

Již několikrát jsem se zmiňovala, že hned vedle našeho domu funguje zhruba rok nová cyklostezka. Můj muž občas utrousil s povzdechem, že doufá, že nebudeme každou chvilku sbírat a obvazovat popadané cyklisty, neboť výjezd ze stezky je z kopce a přímo do naší ulice.

Jako kdyby to přivolal! 

Jeden podvečer jsme v přední části domu zalévali spolu truhlíky a květináče, když se ozvala rána a řinčení kovu. Muž vyběhl na ulici a vzápětí volal, abych zavolala záchranku, že se v příkopu válí chlap, tak kolem padesátky, helmu na hlavě a asi je v bezvědomí, na nic nereaguje. Vytočila jsem 155 a popsala situaci. Během mého hovoru na mne muž volá, že se chlap začal vrtět, nikde žádná viditelná krev /na vše se mne dispečer vyptával/, vydává jakési zvuky, něco blábolí a vzápětí dodal - ty bláho, on je nalitý!!

V ten okamžik přijela stezkou malá skupinka a pán začal manželovi pomáhat chlapa zvednout. Ten nemohl ani stát na nohách, což jsem dispečerovi hlásila a následně jsme zavěsili.

Opilci chlapi pomohli se opřít o kolo (elektrické) a důrazně jsme mu všichni říkali, že nesmí na to kolo sednout, že musí jít domů pěšky, neboť ráčil pokračovat po stezce. Skupinka odjela a my docela naštvaně sledovali opilého cyklistu. Ten se během chvíle po pár metrech opět svalil na zem i s kolem. V tu chvíli přijela sanitka, kterou přeci jenom dispečer vyslal. Řidič šel se záchranářkou k chlapovi, který se vyškrábal na nohy a přemlouvali ho, aby s nimi šel do sanity, že zkontrolují jeho zdravotní stav. Sice odmítal, ale nakonec šel. Za nedlouho ze sanitky odešel, kolo nechal u sanitky a potácel se opět po stezce. Řidič nám řekl, že volali policii a že musejí zase odjet, zda to kolo mohou nechat u nás. Příslušníci to prý vyřeší. 

Čekali jsme hodinu, dvě, tři a nikdo nepřijel. Muž tedy kolo uklidil za garáž, aby ho ještě někdo nezcizil a my neměli problémy. Druhý den jel na stanici PČR , aby si ráčili kolo odvézt. Nakonec přijeli až odpoledne chlapi z městské policie a kolo konečně odvezli.

Z celé situace jsem měla opravdu velký vztek a několik dní jsem se myšlenkami vracela. Kolikrát už asi tudy navečer jel v tak opilém stavu, že se neudrží ani na nohách?

Minulou sobotu jsme jeli vlakem na výlet a na nádraží jsme zahlédli přesně to samé kolo, přivázané u zábradlí, ale zda bylo opilce, kterého jsme "zachraňovali", netušíme. Manžel tvrdil, že určitě ano.

V rukou opilého člověka je takové kolo zbraň.

Nechci ani domyslet, co by se na stezce mohlo stát.

Často zde jezdí děti i sami, hrají si tu na okraji.

A neštěstí by mohlo být během okamžiku...

Ála

Zážitek na celý zbytek života...

který jsme s mužem před pár dny prožili, se nikdy z našich myslí nevymaže.

Topíme v zimě v kotli na dřevo a tak se přes léto musíme činit, abychom měli dostatečnou zásobu. Již druhým rokem kupujeme naštípané dřevo z městských lesů. Předtím jsme používali vlastní štípačku.

První hromadu 10 m3 nám celou uklidili naši rodinní brigádníci - synové a vnuk, za hodinu a půl měli hotovo. Sotva jsem stihla uvařit oběd a již sundávali rukavice a uklízeli kolečka.

Druhou hromadu přivezli za týden na to. Bohužel, na víkend měli všichni kluci nějaké akce, nečekali jsme, že návoz bude tak brzy za sebou, ale nemůžete odříct, jakmile zavolají, bereme. Dohodli jsme se s mužem, že budeme pomalu uklízet sami, nikam nespěcháme, času máme dostatek.

V pátek jsme začali, manžel vozil, já ukládala do dřevníku. Za chvilku jsem slyšela dětské hlasy jak zdraví Dobrý den a mého muže, jak s nimi prohodil pár slov. "Pane, máte pěkné dřevo,  by se nám hodilo pár polínek na táborák," šprýmovaly. " No, mně by se zase hodili takoví pomocníci jako jste vy, ale až půjdete zpátky já vám pár polínek dám," smál se. Parta prošla kousek ulicí a najednou se děti začaly vracet. Přišly k manželovi a hromadně si začaly sundávat batohy. "Pane, my vám s tím dřevem pomůžeme."

Děti byly z nedalekého letního tábora. Vedoucí s nimi, zdravotnice, doprovázeli je dva psi Husky a paní s kočárkem s miminkem. To byla sestava!

Oni to mysleli všichni vážně, udělali hada a i s vedoucími začali uklízet polena. Já nevěřícně zírala, sebrali mi z ruky kolečko, smáli se, pak si začali i zpívat. Hlavou mi běželo - co já jim nabídnu, je jich tolik. Přinesla jsem ze sklepa alespoň studené velké Kofoly, pejskům misky s vodou.

"Paní, já taky pomáhám babičce," svěřoval se mi jeden klučík. "Jezdíme k ní na chatu." Chválila jsem ho, že je moc hodný.

"Pane, a co vy děláte za práci?" sondoval další klučina. "Víš, my už jsme v důchodu," odpovídal můj muž. "Ale na to nevypadáte, vypadáte dobře," pochválil nás.

Když vedoucí zaveleli odpočinek ve stínu, žádala jsem je, ať výpomoc ukončí, že si to už doděláme. Zeptali se dětí, zda chtějí pokračovat v cestě k plánovanému cíli nebo to dodělají celé. A co myslíte, že odvětily děti? "Ten zbyteček už uklidíme, ať je to vše pod střechou."

Byla jsem vážně dojatá, slzy se mi draly do očí a utíkala jsem domů pro peníze. Vedoucí si je nechtěli vzít, ale trvala jsem na tom, že ty děti si prostě odměnu zaslouží, aby je ve městě vzali alespoň do cukrárny na zmrzku.

Před odchodem nás požádali, zda se s nimi vyfotíme. Jasně, že ano! 

Neustále jsme jim děkovali za výpomoc a když všichni odcházeli, děti nám mávaly, my jim, a volaly Na shledanou.

Následně mi ještě přišla fotka, že nás zdraví od zmrzky.

Několik dní jsme s mužem probírali vše znovu a znovu, byli jsme prostě úplně konsternovaní, nikdy jsme nic takového spontánního nezažili a zřejmě nezažijeme.

Prožité štěstí...

Ála

Kam mi utekly...

ty nedávné dny měsíce července, který zanedlouho bude končit? 

Horké letní dny se mi líbily jen u vody, doma teplo k zalknutí, větrat se dalo jen brzo ráno a pozdě večer. Miluji teplo, slunce, vodu, avšak čeho je moc, toho je příliš.

Neustále se něco dělo a já si jen každé ráno ujasňovala, který je den, kolikátého července je a co mne ten den čeká.

Na 14 dní u nás přistál nejstarší vnuk, první týden trochu lenošil, pomáhal nám na zahradě, ale ten druhý týden už měl brigádu a fyzicky pracoval. Chodí na brigády od svých patnácti let, takže ví, jak je mnohdy namáhavé si vydělat peníze. A těch si také patřičně váží, šetří si je.

A tak jsem se snažila mu vařit a péct dobroty. Liboval si a chválil a já byla spokojená, že mu chutná. Často jsme navečer seděli na pergole a společně jsme si povídali o všem možném. Tyhle chvíle mám moc ráda.

Sladké má rád a zahrada dává trochu ovoce, tak se střídají různé koláče.

V dalším týdnu jsme si mohli užít na tři dny mladšího vnuka, s ním jsme stihli alespoň jeden výlet na nedaleký zámek Lemberk.

Během červencových dní jsme ale museli řešit i několik nepříjemných karambolů, o které člověk vážně nestojí, ale zase - jsou to jen věci.

Zpuchřelo nám těsnění u 1000 litrové zahradní nádrže a voda začala přes kohout unikat. Museli jsme co nejvíce přes čerpadlo a hadice zalít zahradu, aby se vyčerpala voda, následně manžel koupil celý kohout nový a opravil, protože takové těsnění nebylo k mání. Od té doby nepršelo, nádrž je prázdná.

Jedno ráno jsme měli v chodbě v suterénu plno vody. U filtrace k bazénu praskl ventil a i přes uzavření voda celou noc unikala. Opravit nelze, zhodnotil odborník na bazény, filtrační nádoba je již stará, tyhle ventily se již nevyrábí. Museli jsme vyměnit celou filtrační nádobu. Hm, nic nevydrží věčně.

Dále nám prasklo sklo u okénka na střeše, kudy se dostává kominík ke komínu. Zjistili jsme to až průsakem vody na stropě při jednom větším dešti.

Naštěstí vše lze řešit, jen to trvá!

Alespoň jsem již začala zavařovat co zahrada dává - rybízové marmelády byly již potřeba, zásoba bude zase nejméně na dva roky. Borůvky jdou rovnou do mrazáku a také trochu do pusy. Angrešty má rád můj muž, já z nich raději peču koláče a perníky.

Okurky nakladačky začaly rodit, po malých dávkách rychle zavařuji, než na ně přijde nějaký neřád jako loni.

Těším se na rajčata, zatím se jim červenat moc nechce. S okurkami hadovkami je letos veliká potíž, vůbec nerostou, vůbec netušíme co se s nimi děje. Pár paprik se má k světu, kopeme brambory, zelené fazolky již budou také ke sběru. Cibule je letos nádherná, červená řepa také, mrkev výborná. Hrášek už je také zamražený na zimu do polévek.

Nyní víte, proč nastala mezera v mém psaní :-).

Nějak nestíhám...

Ála

Už zase skáču...

ne přes kaluže, ale radostí, že mám pravou ruku funkční, bez nočního probouzení z nepříjemného brnění a špatné citlivosti v konečcích prstů.

ilustrační foto/Tomedica

Dnes je to týden, co jsem po endoskopickém zákroku a mohu psát na počítači. Vůbec jsem netušila, že vše půjde tak rychle, tak dobře a s takovým výsledkem.

Na základě doporučení jsem obeslala s žádostí a výsledky vyšetření EMG z neurologie 4 kliniky - Vysoké n.Jizerou, Ml.Boleslav, Liberec a na posledním místě Prahu. U pražské kliniky se mi moc líbily webové stránky, vše vysvětleno, popsáno, všechny potřebné informace přehledné a jako jediní měli vypsané i volné termíny, což jsem nevěřila vlastním očím. A mé další překvapení se odehrálo následující den, kdy mi ráno volala sestřička z této kliniky, že mou žádost obdrželi a zda jsem si vybrala termín, který mi vyhovuje. Zvolila jsem ten nejbližší - 19.6. Ať to mám co nejrychleji za sebou.

ilustrační foto/Tomedica

Vše fungovalo naprosto skvěle, vzali mne na čas, personál i pan doktor byli velmi příjemní a za hodinu jsme odjížděli i s operačním protokolem. Dostala jsem ústní poučení co mám dělat po zákroku a leták, kde bylo popsáno do detailu jak se chovat v následujících dnech. Po 24 hodinách jsem si odstranila obvaz a zůstala jen polštářková náplast. Za dva dny se odstranila i ta a ruku mám volnou. Neměla jsem žádné otoky, nijaké bolesti.

Jsem moc ráda, že jsem zvolila endoskopický zákrok, je to daleko šetrnější způsob a návrat do normálu je opravdu rychlý, nemám žádné vnější stehy, jen vnitřní, které se rozpadnou. Jen nemohu zatím do bazénu, což v těchto parnech je úmorné, ale řeším ochlazení zahradní sprchou.

ilustrační foto/Tomedica

Manžel si zavařil jen třikrát a už jsem se vrátila do kuchyně. Musím však říct, že se mi  moc líbilo jak mne zastal a chválila jsem ho jak mu to jde a jak je šikovný!

Na základě své vlastní zkušenosti mohu kliniku velmi doporučit.

odkaz:

Klinika Tomedica

A zda půjdu i s druhou rukou se ještě uvidí, prý se stává, že na ní příznaky odezní.

Tak kéž by :-)).

Opatrujte se v těch horkých dnech!

Ála

Můj problém ...

s brněním v prstech na obou rukách se včerejším vyšetřením EMG na neurologii  naplno vyostřil. Doktorův závěr zněl jednoznačně - operace na obou je nutná.

Stále jsem doufala a věřila, že nebude tak zle, ale stejně v koutku duše jsem tušila, že ty příznaky přetrvávající 6 týdnů nebudou jen tak ledajaké.

Mé nejhorší obavy se staly skutkem.

Ani klidový režim příliš nepomohl, snažila jsem se co nejvíce rukám ulevit, ale bohužel se zázrak nestal.

Od praktické lékařky jsem měla předepsané léky - MilgammaN, Nalgesin, mast Karpál akut forte, potíže se jen mírně zmírnily.

zdroj: Wikipedia

Z odborného výkladu jsem se dozvěděla:

Syndrom karpálního tunelu (latinsky syndroma canalis carpi) je útlakový syndrom způsobený postižením středního nervu (nervus medianus) v karpálním tunelu. Tlakové poškození může vzniknout např. po úrazu zápěstí, zánětu šlach a vazů v této oblasti nebo poslední dobou častým chronickým přetížením zápěstí při nevhodné ergonomii práce s počítačem (viz RSI). Jako příčina vzniku jsou uváděny také hormonální změny v organizmu, jako je užívání antikoncepce, těhotenství či menopauza.

Projevuje se častěji u žen. Mezi příznaky patří oslabená citlivost, mravenčení, pálení, trnutí a bolesti prstů rukou, které často bolí i v klidovém stavu. Postižení uvádějí, že největší bolesti pociťují v noci. Syndrom lze klinicky diagnostikovat např. vyšetřením nervového vedení či metodou EMG.

Při dlouhodobé manuální činnosti se pro úlevu doporučuje činit pravidelné přestávky, jemně si mnout oblast zápěstí, třepat rukama, mýt si ruce studenou vodou či si v pravidelných intervalech přikládat na zápěstí led. Toto tlumí bolest a urychluje hojení zánětu. Z výživového hlediska se doporučuje zvýšení příjmu vitamínu B₆.

Léčba je možná několika způsoby. V počáteční fázi je syndrom přístupný manuální fyzioterapii ^[1] spojené s nočním zapolohováním zápěstí extenční dlahou a zachováváním denního klidu. Tuto lze doplnit injekcemi kortikoidů. Při plně rozvinutém syndromu je metodou léčby dekomprese karpálního tunelu přetnutím zápěstních vazů, čímž se tlak na nerv odstraní. Operace se provádí ambulantně při lokální anestezii a trvá asi půl hodiny.

zdroj:Wikipedia

Nyní nastal čas rozhodování, kde si nechám karpální tunel operovat, kdy získám termín operace, jak dlouho bude trvat rekonvalescence, jak budu fungovat.

Nu, bude to zase nechtěný zážitek.

Ála

 

Byly a už nejsou...

letošní svátky velikonoční. Počasí u nás bylo jak na houpačce, chvilku svítilo sluníčko, ale teplo nepřineslo. Jen v neděli jsme si užili procházku na velikonoční jarmark ve městě a pak si lebedili na zahradě, jen tak v poklidu jsme se vyhřívali.

Vedení města se snaží víc a víc o kulturní počiny, a tak zavedli i velikonoční jarmark. Každá snaha se počítá a z okolí se k nám sjíždějí návštěvníci, město je vnímáno tak, že se tady "něco" děje. Za našimi humny je už velmi známý červnový Festival, který nahradil soutěž dechových kapel s průvodem mažoretek. Pojetí tohoto festivalu zaujme daleko více lidí, hlavně mladých, což je vítané.

Zpátky k velikonočnímu jarmarku. Prošli jsme si stánky, ale já postrádala tradiční kraslice, ty jsem nezahlédla nikde. Chtěla jsem si rozšířit sbírku zajímavých zdobení a tak jsem byla trochu zklamaná.

Budeme muset příští rok zajet do Zubrnic či Úštěku (kam jsme přestali jezdit kvůli neskutečnému množství lidí).

Tak zase za rok.

Ála

Velikonoce...

jsou svátky jara, spojené s odchodem paní Zimy, ale hlavně nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vedle toho jsou Velikonoce obdobím lidových tradic a symbolů.

Vítám jaro velmi střídmě, ze zahrady trochu větviček, abych vnesla zeleň do domu, z krabice porcelánové zajíčky a slepičky, dřevěné zajíčky a vajíčka, pár zdobených kraslic. 

Přeji vám pohodové  prožití svátků velikonočních, 

ať jste omlazené,

ať jste radostné,

ať je vám do zpěvu,

ať se vám chce tančit,

ať vám jarní dny dodají energii.

Ála

Z jiného soudku...

než byl můj úterní vystresovaný příspěvek.

Máte rádi rekonstrukce? Ve své domácnosti asi až tolik ne, ale podívat se mezírkou někam jinam možná ano. Já totiž proměny Před a Po mám moc ráda. Bavily mne i pořady v televizi, když účastník/rodina vyhráli proměnu a mohla jsem sledovat jak se architektům, návrhářům, stavebním partám a bytovým desingérům vše povedlo. Pravda, nevěřila jsem rekonstrukcím tohoto typu proměnu během týdne, neboť všechny stavební práce mají i nutné technologické přestávky, ale budiž. Výsledky většinou byly úžasné, i když u některých lidí by mne pak následně zajímalo, jak vše dokázali užívat a udržovat.

I nás čekala rekonstrukce, vlastní, nebyla vyhraná, ale dlouho plánovaná. A já se jen tak zlehka o ní s vámi podělím, protože to je zřejmě naše poslední bytová přeměna.

Změna koupelny. 

S přibývajícím věkem si uvědomujeme víc a víc, že mohou přijít fyzické, zdravotní problémy a používání vany by mohl být problém. A nyní ještě máme energii na změnu.

A tak nás čekalo odstranění vany, instalace sádrokartonů, nové obklady a usazení sprchového koutu. Domnívala jsem se, že to až tak náročné nebude, žádné překážky by se vyskytnout neměly, vše bude hotové brzy. A vzhledem k tomu, že v podkroví je malá koupelna, nebudeme mít ani problémy s dodržováním hygieny!

Nejprve jsme rok domlouvali zedníky a až na potřetí to vyšlo. Jeden slíbil, pak měl dlouhodobé zdravotní problémy a ani se nám neozval, že přislíbenou práci nebude moci dodržet. Hledali jsme dál. Další slíbil, že se přijde podívat a zkusí nás do nějakého termínu vměstnat. Ani nezavolal, nebral telefon. Už jsem byla rozčarovaná. Náhoda však přispěla, že vše se v dobré obrátilo a díky neteři, která s manželem koupili byt a našli si firmu na rekonstrukci, jsme se s šéfem mohli domluvit na termínu. Předpoklad byl v červnu, nevyšlo to, další termín prý bude možný v září. Nakonec to byl konec října. Venku už prudký podzim. To se vám do rekonstrukce moc nechce, ale vybírat si člověk nemůže.

Nastaly různé peripetie technického rázu, ale vše se vyřešilo, pracovali u nás dva řemeslníci a byli moc šikovní.

Jeden z  nich měl rád sladké, já obden pekla koláče a ke kávě jsem mu vždy nakrájela několik kousků. Když skončili a loučili jsme se s nimi, pochválil mi mé sladkosti, že prý moc dobře peču! Tak to bylo od něj hezké. A také nám poděkoval, že jsme se k nim hezky chovali... byli Ukrajinci, kteří v Česku žijí a pracují již více let. Tak nevím, jaké měli zkušenosti.

Tak teď ještě ta fotodokumentace. 

 

Teda, dnes to bylo dlouhé, že?

Ála

Během jedné chvíle...

jsme včera před půlnocí byli s mužem v naprostém šoku. Už jsem ležela v posteli a sledovala na notebooku můj oblíbený seriál Komisař Montalbano, když mi cinkla sms. Sousedka mi psala, že nám z komína dost silně lítají jiskry. Rychle jsem na sebe naházela nějaké šatstvo a letěla do obýváku, kde se díval manžel ještě na televizi. Oba jsme se vyřítili na dvůr a náš pohled vzhůru byl jak noční můra z hororu. Z komínu létaly velké jiskry vysoko k nebi a silný vítr, který u nás vane již třetí den, je rozséval po celé střeše. Na nic jsme nečekali a okamžitě vytáčeli 150. Já jsem se i v tom mrazu celá roztřásla. Naštěstí máme v místě bydliště požární stanici hasičů Ústeckého kraje a i dobrovolné hasiče. Krátce zazněla siréna a již přijíždělo osobní auto, byli ze služebny Policie ČR a vzápětí za nimi již blikaly dvě hasičské cisterny, z kterých vystoupilo několik hasičů a začali nás uklidňovat. Během chvilky dorazilo i třetí auto, tam byl naložený písek, kdyby ho potřebovali větší množství.

zdroj: internet

Velitel zásahu vydával pokyny s tím, že to bude dobrý, že vše zapískují a nebude nutné používat vodu, jedná se jen o zahoření a jiskry. Byli u nás hodinu, vše uhasili, zkontrolovali komín termokamerou, důkladně prohlédli celou střechu. Komín byl úplně čistý, na podzim jako každý rok proběhl kominický servis. 

Při příjezdu od nás hned chtěli záznam o kontrole spalinové cesty, ten jsem i přes ten šok hned přinesla. To jsme měli v pořádku.

zdroj: internet

Celý problém vznikl na vršku komína, který máme vyvložkovaný a v části té nerezové "roury" došlo k zadehtování a tam vzniklo zahoření a k výraznému jiskření. Prý se to stává často. Nevím, topíme v domě 40 let a nikdy se nám toto nepřihodilo. Velitel zásahu sepsal protokol, informoval nás o všem co prováděli za opatření, znova nás uklidňoval. Moc jsme děkovali, všichni se chovali naprosto profesionálně. Dokonce ses mne jeden z nich ptal, jestli jsem v pořádku, jestli mi není špatně, zda jsem dostatečně obléknutá.

zdroj:internet

Nesměli jsme topit 24 h, do doby, než nám kominík vše dočistí a sepíše zprávu o možnosti opět komín používat. Ten naštěstí přijel dnes před dvanáctou a ještě jednou proběhla kontrola a vyčištění.

zdroj: internet

Teď už ze mne stres trochu opadl a tak mohu o tom psát, ale ten strach, že nastane požár a přijdeme o dům, byl opravdu veliký.

Spala jsem asi 4 hodiny a druhý den jsme děkovali sousedce, že si všimla a hned se ozvala. Ona se totiž prý šla podívat z okna na polární záři! Záře byla, ale úplně jiná než čekala.

Nakonec vše dopadlo dobře.

A tak jsme si z toho všeho museli vzít to lepší.

Střechu nad hlavou máme

a dům prolitý vodou ne.

Už nechci myslet na to, co vše se může 

během jedné chvíle stát...

Ála

Byly poklidné...

právě uplynulé vánoční svátky a za to jsem ráda. Vše proběhlo tak, jak jsem chtěla, až na pár drobností, které jsem však ovlivnit nemohla a cíleně jsem se nenechala rozhodit.

Co mne nejvíce uspokojilo?

Že jsme shlédli najednou tolik krásných pohádek, jak nikdy v životě a hlavně jen ty bez reklam.

Že jsme se oprostili od špatných zpráv a nesledovali televizní noviny, zpravodajství.

Že jsme se během svátků odstřihli na několik dní od sociálních sítí.

Že jsme s manželem dodrželi naše malé předsevzetí a chodili na každou adventní neděli do centra dění v našem městě. Do kostela na koncert, do kaple na prohlídku betlémů a na koncerty, do cukrárny a nové kavárny na svařáčky. Krásně jsme se prošli, nasáli atmosféru Vánoc, žádný shon, žádný stres, jen klid a radost.

O silvestrovské půlnoci jsme si popřáli co nejvíce zdraví, vše ostatní pak jde ruku v ruce. Ukončil se rok a nastává opět další nový.

Každý den stále chodíme na procházky v okolí, přírodu máme nadosah, za to jsem velmi vděčná. Kdo má oči otevřené, ten zahlédne spoustu obrazů, které nám paní Příroda namaluje.

Nikdy si nedáváme s manželem předsevzetí do roku nového, ono to velký smysl asi nemá, ale tentokrát jsme si slíbili, že se budeme co nejvíce věnovat hlavně sami sobě, dopřejeme si více kulturních zážitků, které jsme v době covidové ohledně zákazů opustili, a kdy se posléze chuť na divadla a kina vytratila. A náš pozdější poslední divadelní zážitek byl takový, že jsme o přestávce naprosto otrávení odjeli z divadla domů.  Budeme hledat i v blízkém okolí zajímavé kulturní nabídky, abychom nemuseli jezdit nikam daleko. 

 Tak se nechám překvapit

a těším se na vše nové, krásné a radostné.

Ála

Už máme nový rok...

  a já mám pro vás ještě jedno přání:

Ála

Přání...

Mějte šťastné a poklidné svátky vánoční,

prožijte je se svými blízkými v radosti

a pohodě, vaše srdce ať jsou plné lásky a porozumění.

A do nového roku vkročte pevně...

                             Ála