úterý 22. října 2019

Cobblestone...

je pánský svetr, který jsem pletla do podzimního společného pletení s Vlněnými sestrami. Opatrně jsem sondovala, zda vůbec by můj muž chtěl pletený svetr. A kupodivu, byl nadšený. Vybrala jsem několik návodů a on si z nich zvolil Cobblestone/Dlažební kámen. Pro mne dobrá volba, svetr je jednoduchý a protože nosí rád v zimě teplé, silné svetry, objednala jsem přízi vlněnou.


Cobblestone

autor návodu Jared Flood

příze firmy BC Garn - Loch Lomond 100% Organic Wool, barva č.LL008,
jehlice č. 5,
spotřeba 7 přaden á 50g




Tělo svetru se plete odspodu, zvlášť se upletou oba rukávy, které se následně připojí k tělu a plete se sedlo, pomocí německých zkrácených řad se tvaruje výstřih.
Ač svetr pánský, velký, pletení rychle přibývalo a vypadá to, že u jednoho svetru nezůstane. Už má vybraný další.


Můj muž mne v mé pletací vášni velmi podporuje, proto jsem přivítala podzimní KAL věnovaný mužům, zaslouží si ho. Jakmile nemám v rukách jehlice a sedím jen tak, už se dotazuje - Ty dnes nehoníš očka?

A když je doručen nový balíček s přízí, ihned nakukuje a komentuje, která se mu líbí víc.

Ale hlavně!
Neptá se co to stálo... :o)




pátek 18. října 2019

Jeseníky...

navštívit bylo mé přání již dlouho a můj muž mi dokáže plnit přání a sny. K mým kulatým narozeninám mi předal krásnou obálku a v ní jsem našla poukaz do Lázní Jeseník, hotel Priessnitz, relaxace na 3 dny.

Domlouváme si s hotelem termín a vyrážíme na cestu do dalekých Jeseníků. Poloha lázní mne naprosto nadchla, na okraji lesů, vysoko položené, s úžasnými výhledy do krajiny. Secesní budova hotelu nás v duchu navrací do období z filmů pro pamětníky a já v myšlenkách tančím s Kristiánem. Dýchá na nás krása a nostalgie.






Procedury máme večer při příjezdu a druhý den dopoledne, čímž nám báječně vychází čas na alespoň malé výlety. Já totiž ve svém toužebném přání mám zapsáno - na vlastní oči vidět Tančírnu v Račím údolí. A to se mi plní.



TANČÍRNA - srdce Rychlebských hor

...Secesní Tančírnu, sloužící jako restaurace, taneční sál a penzion, nechal postavit vratislavický biskup kardinál Georg Kopp v letech 1906-1907, a to na místě zbourané parní pily. Podle kardinála získala Tančírna i své jméno - Georgshalle.
Tančírna patřila mezi nejvýznamnější kulturní centra regionu. Byla vyhlášeným výletním místem nejen pro obyvatel Javorníku, ale i širokého okolí. V Račím údolí se nacházelo pět výčepních či restauračních zařízení.
Před válkou se zde o sobotách konaly zábavy, o nedělích čaje s hudbou. Stav Tančírny byl od 90.let 20.století do roku 2015 neradostný. Budova byla ve velmi špatném stavu a bez okamžitých zajišťovacích prací by další roky nevydržela. Pořádala se zde řada benefičních akcí a koncertů a díky hnutí Brontosaurus se podařilo přitáhnout k Tančírně pozornost. Novým majitelem se stala nakonec obec Bernartice, kdy obec Javorník, pokud by ji získali, chtěli celou budovu srovnat se zemí. To se naštěstí nestalo a obec Bernartice se zasloužila o její záchranu a celkovou velmi citlivou rekonstrukci...






Dáváme si v kavárně, umístěné v dolní části Tančírny spolu s informačním centrem, kávu a sladkou odměnu a já si povídám s velmi milou paní kavárnicí. Vypráví mi proces rekonstrukce, ale hlavně vypočítává, co vše se v Tančírně během sezóny odehrává (na zimu je uzavřená). Taneční akce i týdenní kursy tance, koncerty, výstavy, jarmarky, svatby, firemní večírky, rodinné oslavy.
Naslouchám velmi pozorně a v koutku mého srdce mi je tolik příjemně - podařilo se zachránit skvostnou stavbu, citlivě zrekonstruovat a hlavně, opět slouží lidem, poskytuje radost.

Ani se mi nechce již odjíždět, ale čeká nás ještě malé zastavení  v národní přírodní rezervaci Rejvíz. Vyjíždíme autem prudkými serpentinami až do malé horské osady, která je označována jako nejkouzelnější lokalita v Jeseníkách a leží na náhorní plošině uprostřed hlubokých lesů. S ohledem na dochovanou dřevěnou lidovou architekturu převážně 19.století - roubené domy se svisle bedněným štítem a vyřezávanými šambránami kolem oken, byl Rejvíz vyhlášen vesnickou památkovou zónou.



Zaparkujeme a já vyslovím větu, která se mi později velmi vymstila. "Necháme batoh v autě, zajdeme se podívat jenom k Mechovému jezírku, podívat se na rašeliniště, potom se projdeme osadou a já si udělám fotky."
A tak jdeme jenom tak, já na krku fotoaparát. Potkáváme vracející se turisty. "To nebude daleko!" pronáším na půl pusy. Docházíme k rozcestníku - Mechové jezírko 1,5 km. "To budeme za chvilku na místě." Trochu vázne řeč, neboť se silně zatahuje, mraky šednou a houstnou a jak to bývá na horách (což moc dobře vím) počasí se rychle mění a my máme deštníky v batohu v autě.
Začínají padat první kapky, rychle schovávám foťák do pouzdra, natahuji na hlavu kapuci, ještě že ji u bundy mám. Muž má kšiltovku, bundu bez kapuce. K Malému mechovému jezírku docházíme v prudkém dešti. "A kde je proboha to jezírko? Vždyť je tady jenom všude mech a sušina?" Rozcestník nám sděluje, že k Velkému mechovému jezírku je to 500m. Cítím jak mi prosakuje voda již pod bundou, muž na tom není lépe. "Hele víš co, kašlu na Velké jezírko, já už mám malé pod bundou, vracíme se!" K autu docházíme silně promočení. Naštěstí mám na zadní sedačce pohozenou mikinu a tak promočenou bundu házím do kufru, v autě ze sebe servu mokré tričko. "No, já mám mokrou i  podprdu!" hulákám. Muž našel v autě softshellovou bundu a tak se může převléknout také do suchého. Kupodivu kalhoty máme oba v pohodě, voda po nich stékala. Přesvědčujeme se, že lehká zimní bunda není do deště, snese jenom vítr, sníh a trochu mrazu.
Klepu se zimou a focení domků přestává být mou prioritou. Odjíždíme.
"Teda tebe zase příště poslechnu až tě napadne nechat batoh v autě!" mručí u volantu muž. Nereaguji!



Následující den se loučíme s Jeseníky a slibujeme si, že se vrátíme. Alespoň na týden, abychom si prošli nádhernou přírodu, která zde člověka objímá ze všech stran.


Bylo zde krásně, muž mi dal nádherný dárek...

















pondělí 14. října 2019

Driftwood...

je můj další pletený svetr. Dlouho v košíku čekala příze Malabrigo Mechita, stále jsem si nemohla vybrat návod, do kterého se pustím a nahodím na jehlice nádhernou luxusní přízi. Její barevné přechody jsou samy o sobě úžasné, hledala jsem svetr jednoduchý, bez vzorku.

Nakonec zvítězila má oblíbená návrhářka Isabell Kraemer a zvolila jsem hladkou pleteninu. Myslím, že jsem vybrala výborně.

Driftwood 

Malabrigo Mechita č.716 - Lava
Spotřeba 260g, jehlice č.3,5


Podvečerní slunce svetr prozářilo paprsky, skutečná barva je spíše na detailních fotkách.
Na svetru není pletený raglán, ale rukávy se pletením přímo tvarují, což mne moc bavilo a v návodu je báječně vše popsané, neměla jsem nijaký problém, tentokrát jsem se nemusela prát s angličtinou, vše je v češtině.




Doplním dnes ještě jeden pletařský počin. Na Krétě jsem si koupila kabelku a nutně jsem k ní potřebovala šátek, znáte to také? Doplněk k doplňku! Jsem hrozná.

Nahlédla jsem do svých zásoba a našla přesně potřebný odstín - pudrová barva příze Jawoll se na mne z košíku usmívala.

Šátek Liliopsida
návrhářka Heidi Alander 
/na Ravelry zdarma v AJ/

příze Jawoll č.248
spotřeba 86 g
jehlice č.4






Mé pletené projekty se rozrůstají a já z nich mám nesmírnou radost.
Pletení je TERAPIE!

Chystám se již pracovat na dárcích.

Uvědomuji si, jak čas neúprosně plyne...




neděle 13. října 2019

Horská krétská bylina...

již jsem si oblíbila, se jmenuje Malotira. Poprvé jsem po ni sáhla před pár lety u stánku krétského farmáře, který nabízel tolik místních dobrot, že bych je nejraději všechny na místě ochutnávala.
Bylina si mne svou vůní naprosto získala a domů jsem si přivezla jeden sáček, po celou zimu vařila chutný čaj, při jehož popíjení jsem byla duchem na krásných místech, která se mi vryla do srdce.


Malotira posiluje imunitní systém, působí detoxikačně, je silným antioxidantem, dezinfikuje, zabíjí bakterie, je močopudná, povzbuzuje, snižuje bolesti a odstraňuje pocit úzkosti. Lze ji používat trvale bez nežádoucích účinků. Čaje působí protibakteriálně, posilují kosti a zabraňují osteoporóze. Používá se také na popáleniny, kožní infekce.




Od podzimu do jara mi dodává energii, věřím v její sílu a čaj si vždy vychutnám v klidu, pohodě, s vyrovnanou myslí. Vždyť i myšlenky na krásná místa posilují!

A kdybychom nevyrazili do Řecka, lze tuto bylinu zakoupit i na českých e-shopech.

Pro zdraví a na zdraví...



čtvrtek 10. října 2019

Řecká kuchyně...

Při mém potulování se uličkami příjemného letoviska o letošní dovolené jsem narazila v malém obchůdku na útlou knížečku Řecká kuchyně a tradiční řecké speciality v mém rodném jazyce. Okamžitě jsem po ní natáhla ruce, zaplatila u pokladny pár eur a těšila se na prolistování a čtení, a následně doma na zkoušení receptů.




"Je vždy překrásné povečeřet s Řeky - umějí to tak dobře!" (Athénaios, antický filosof a spisovatel, odborník na výživu)

Při našem putování po řeckých ostrovech jsme byli několikrát svědky, kdy se večer sešla v taverně řecká rodina u velkého stolu, který se prohýbal pod naplněnými mísami, talíři plných dobrot a vše báječně vonělo kolem dokola. Vůkol zurčel smích a hlasitý hovor, všichni si nabírali na své talíře malé porce, podávali jeden druhému mísy, pečivo. Stolovali dlouho a já si často na jejich radostnou atmosféru vzpomenu. U nás si jídlo bohužel takhle zvesela užívat neumíme, rychle vyprázdníme každý svůj talíř.



Jezdíme do Řecka do apartmánu, bez stravování, milujeme řecké taverny a jejich speciality, máme již oblíbená místa, kam se v posledních letech vracíme. A stále nacházíme nové dobroty.
Nikdy nemohu pominout a neobjednat si Musaku, Kleftiko, Stifado, Souvlaki, Soutzoukakiu (masové šišky s rajskou omáčkou), Pasticio (masový nákyp s makarony), Kokkinisto (kuře na červeno), Briam (zapékaná zelenina), mořské plody (nejraději však mečouna), Boureki (slaný koláč), Kalitsounia (plněné taštičky sýrem nebo špenátem), Giouvetsi (hovězí džuveč s těstovinovou rýží - neskutečná pochoutka), tomatovou polévku, lilkovou pomazánku. A další a další... 
Úplně se mi při psaní sbíhají sliny a mé chuťové pohárky jsou v pohotovosti!





Na závěr oběda či večeře v taverně nám číšník přinese sladký dezert či ovoce a nezbytnou řeckou rakiji (pálenka), což do účtu nezapočítávají. Je to jejich poděkování, že jste navštívili právě jejich tavernu.

Těším se, že v domácích podmínkách pár receptů vyzkouším a připomenu si pohodu u moře.






Kali órexi - dobrou chuť!

Styn ijá mas - na zdraví! - běžně jsme si však přáli - jámas...