sobota 30. června 2018

Narozeninové dny...

rodinné, ale i u kamarádů, se blíží a během léta nás čeká několik oslav.
Nerada nechávám dárky na poslední chvíli  a vzhledem k tomu, že oslavenkyně vůbec netuší, že mám svůj blog, mohu bez zábran zveřejnit již dopředu své připravené dárky.
Myslím, že pletenými šátky nepohrdnou.






Velmi efektní a slušivý šátek Close to you od Justyny Lorkowské se plete jedna radost.
Měla bych si konečně uplést jeden i pro sebe :o).
No, jak je to o té kobyle, že?

Nedávno jsem se po dlouhé době rozhodla pro nepříjemný proces párání.
Háčkovaný kardigan z bavlny jsem měla asi třikrát na sobě a od té doby si visel na ramínku ve skříni a vyčítavě na mne pokaždé hleděl. Ať jsem zkoušela jak jsem zkoušela, pohled do zrcadla byl nekompromisní - je mi fakt těsný, nedá se nic dělat, půjde zpátky do klubíček.
A tak jsem jedno odpoledne vzala nůžky, pracně našla zapošité části a začala párat.
Během krátkého času a monotónního motání z něj zbylo pár klubek.




Zatím však vůbec netuším, jak s klubky naložím...




pátek 29. června 2018

Pesto z pacibulek...

česneku paličáku.
Konečně jsem si je letos stihla ostříhat a předběhla jsem svého muže, který by malé cibulky hodil na kompost, zajisté by zapomněl, že je míním zužitkovat jinak.
Letošní počasí u nás česneku zřejmě ublížilo a úroda bude menší než v roce loňském, kdy jsme mohli zásobovat i širší rodinu a kamarády.
Nu, nedá se nic dělat.

Česnekové pesto je na zpracování tak jednoduché, že už jednodušší být nemůže.
Ostříhané pacibulky jsem opláchla, osušila v utěrce, dala do mixéru, po částečném rozmixování zakápla trochou olivového oleje pro lepší promísení,  hmotu jsem posléze osolila a promíchala, dala do sklenice a zalila vrstvou oleje, aby vše bylo ponořené.



A oběd byl naprosto jasný - špagety s pestem.




Lituji, že pacibulek nemám víc, je mi jasné, že pesto bude velmi rychle spotřebované.

Je to totiž náramná dobrota.

Děláváte ho ?...




úterý 26. června 2018

Na kolech kolem rybníků...

a opět třeboňských, jsme se, již devátým rokem, proháněli s mým mužem minulý týden, a proto má delší odmlka. Na statku Hamr v Lužnici, kde se s radostí vždy ubytováváme, je totiž velmi špatný mobilní signál, Wi-fi se také toulá bůhví kde a nám se to vlastně líbí. Je potřebné si občas od té dosažitelnosti řádně odpočinout.

Jižní Čechy jsou mou srdeční záležitostí. Rybářský kraj plný krásných, kouzelných míst, kde se perou vlnky na rybnících s rozverným větrem, sluneční paprsky šimrají povalující se kapry při okrajích, divoké kachny pyšně předvádějí svá letošní mrňata, ptáci nám zpívají při šlapání své trylky, lesy voní pryskyřicí a člověk cítí, jak se uvolňuje, klidní svou mysl, plní své srdce radostí a štěstím.
Stačí nám přeci tak málo...






Vzhledem k prudkému ochlazení v pátek přehodnocujeme své plány a v sobotu se vydáváme do Českého Krumlova, a to časně ráno, neboť je nám jasné, že víkendové 50.výročí Slavností pětilisté růže nafoukne příliv turistů mnohonásobně více než obvykle v tomto nádherném historickém místě bývá zvykem.
A vyjádřím naše pocity stručně.
Krásné to bylo, vážení, moc krásné.
Do Českého Krumlova jsme s mužem zavítali po několika letech a byli jsme příjemně překvapeni.
Nevadilo nám množství zahraničních turistů, vždyť se máme čím chlubit!
Buďme na naše památky hrdí.









Při zpáteční cestě jsme ještě stihli plánované zastavení na zámku Kratochvíle.








Tak zase za rok, mé milované jižní Čechy...






pondělí 18. června 2018

Jonáš a velryba...

Vymýšlela jsem dárky pro Jonáška, který v neděli slavil 4.narozeniny.
Měla jsem chuť mu je vytvořit co nejvíce sama, i když je samozřejmě jednodušší navštívit hračkářství. Jenže dnes mají děti tolik hraček, že člověk ani neví co jim v tom obchodě, narvaném hračkami, vybrat.
Inspirovala jsem se jeho novým pokojíkem, kde se částečně objevují na zdech modrobílé pruhy tapet a vybavil se mi mořský svět.
Ušila jsem mu velrybu na mazlení, povlak na polštářek s motivy rybiček do postele i s náplní, háčkovaný košík v modré barvě naplnila oblíbenými lízátky, do modrých rámečků jsem vytiskla obrázky lodí.
A sháněla knížku Jonáš a velryba s ilustracemi Adolfa Borna, avšak to se mi nepodařilo, je rozebraná.
Na poslední chvíli před odchodem jsem stihla vše ještě nafotit a tak se mohu "pochlubit" svými výtvory i zde na blogu.



Povlak je z každé strany jiný a Jonáškovi se nejvíce líbila tmavě modrá strana.



Velryba má tmavě modré bříško a spodní stranu ploutviček, což jsem si zapomněla nafotit. Byla jsem šťastná, že jsem ji ušila bez párání a všechny díly sedly k sobě.


Vybrala jsem si na internetu dva motivy lodí, zmenšila rozměry, aby se mi vešly do malých obrázků, vytiskla a modré rámečky jim dodaly barevnosti do klučičího pokojíku.

Sama jsem měla radost, že se mi vše docela povedlo a hlavně mne potěšilo, že Jonášek měl z dárků radost, polštářek si hned donesl do postele, přidal velrybku, že s ní bude večer spát.

A nabídl mi "Babičko, vezmi si lízátko z té čepice"...


středa 13. června 2018

Zelné dupáky...

je zvláštní název jedné velké dobroty.

To si takhle jedno vlahé ráno čtu na jednom blogu příspěvek o pleteném svetru a tam najednou fotka zvláštních noků v misce s textem -  a v kuchyni Dupáky... znáte?
Neznám, a tak jsem se v komentáři optala na případný recept.
Byla jsem odkázaná, abych si vygooglovala :o))).
Nu, proč ne, co se psát s receptem, že?

Slovo Dupáky ve mně vyvolalo zvědavost a tak jsem tedy googlovala (hrozné slovo!!!) a našla recept, vyzkoušela, ochutnala a s radostí se na svém blogu o něj podělím i s vámi.



Zelné dupáky

250 g hlávkového zelí
1 vejce
200-300 g hladké mouky
100 g tvrdého nastrouhaného sýra
1 cibule
sůl
olej
anglická slanina






Opražíme si slaninu nakrájenou na malé kostičky, osmažíme si cibulku.

Zelí nakrájíme na velmi jemné nudličky, posolíme a necháme odstát, aby pustilo šťávu, občas rukama prohrábneme, to urychlí změknutí.
Přidáme vejce a mouku, aby vzniklo středně tuhé těsto (pokud zelí pustilo šťávy málo, přidáme trochu vody).
Z těsta tvarujeme pomocí dvou lžic noky (jako větší halušky), které vkládáme do vařící vody. Až vyplavou na povrch, vaříme asi 5 minut.

Na talíři sypeme strouhaným sýrem, opraženou cibulkou a slaninou.

Moc nám všem chutnalo. Čekala jsem, že Jonášek neznámé jídlo nebude chtít, ale on je prostě úžasný strávník. Jen odmítl posypání sýrem a cibulkou, to prý nemá rád, avšak slaninou nepohrdl.

No chlap... :o)


pondělí 11. června 2018

Změna programu...

u babičky je vždy povolena.
U babičky není nic důležitějšího na programu, aby ho nemohla změnit :o) kvůli vnoučatům.

Dětský den pro našeho Matýska nedopadl zrovna optimálně a při skákání v Jumping parku se mu zdařil tak špatný dopad, že to odnesly kůstky u palce na levé noze.

V pátek k nám měl jít spát a trávit u nás sobotu.
Telefonoval, že nepřijde, jedou na pohotovost a pak mi dá vědět.
Zatím mi přichází MMS s fotkou fialového a oteklého palce.
To jsou ty technické vymoženosti, hned o všem vím a vše mohu vidět na vlastní oči.
No nevím, ale lépe mi nebylo, když jsem fotku shlédla.

"Babí, tak to mám polámané, teď zafixované, nohu musím mít 3 týdny v klidu a jsem o berlích," podává mi hlášení po návratu z nemocnice.


"Ale já bych zítra přišel, teda mamka mne klidně přiveze."

Domlouvám se s jeho mamkou, že může být ten klidový týden u nás, aby nebyl doma sám a odpoledne si ho odvezou a ráno zase přivezou.

Raději ať poskakuje s berlemi u nás po zahradě, polehává na lehátku a tráví čas venku, než doma u televize nebo s mobilem v ruce.



V úterý ho odváží mamka na kontrolu a doktorovi se vůbec nelíbí, že je to stále oteklé a musíme poctivě ledovat.
Tak ledujeme, až má kluk nohu málem omrzlou.


Mezitím paní učitelka posílá od všech ze třídy pozdravení a objemný výpis z každého předmětu, co musí doma probrat. Konec školního roku se nezadržitelně blíží.
Na mne vychází Český jazyk a Vlastivěda, což si velmi oddychuji, Angličtinu bych s ním fakt nezvládala a musela bych věřit všemu, co by mi navykládal.
A tak doplňujeme i/y, označujeme podmět a přísudek, vysvětlujeme si novou látku a já ho chválím, jak mu to dobře jde.
Pak si uvědomuji, že pokud dostane z písemky, či testu, špatnou známku, bude to svádět určitě na mě, to by se mu náramně hodilo :o).


V poslední den píše referát o Bezdězu (měli si vybrat hrad nebo zámek v našem kraji), společně hledáme informace na Wikipedii a on si skládá věty, aby splnil zadání deseti vět. Šlo mu to dobře, až mne překvapil.
A pak ještě slepá mapa a doplňování řek. Tady má mírné problémy u těch méně známých, ale několikrát procvičíme a už je to lepší.

při focení se mi podařilo mapu obrátit :o)))

Tento týden už je ve škole a já jsem moc zvědavá jaké budou známky z písemek.

Snad nebude malér.
Babíííí...




středa 6. června 2018

Anglická pnoucí růže...

Davida Austina  Crown Princess Margareta 
byla další z pnoucích růží, kterou jsem si chtěla na zahradu pořídit.


V loňském roce jsem si je objednala, v jiném zahradnictví než předcházející růže Kordes, z kterých jsem naprosto nadšená, v říjnu dorazily dvě rostlinky, pečlivě jsme je zasadili a na zimu zakryli.
Letos na jaře jsem k nim každý den chodila a neustále sledovala jejich růst a doufala, že dobře zakořenily.

Začaly nasazovat lístky a já začala mít obavy, které se po pár týdnech potvrdily.
Obě růže byly plané.
Nastalo veliké zklamání a také zlost, protože růže zrovna levné nebyly.
Ještě, že mám zvyk si všechny doklady uložit a nebyl problém okamžitě dohledat fakturu a originální visačku, označující anglickou růži.
Růže jsem nafotila a poslala fotky mailem do zahradnictví s dotazem, bohužel mi bylo potvrzeno, že jsou plané. Jejich omluvy mi samozřejmě radost z růží nepřinesly. Majitelka mi sdělila, že nejsem první, kdo letos růže reklamuje a že vše již řeší se školkařem, který má k pěstování licenci a odkud ona nakupovala. Chápu, že se to v množství roubování může stát, ale pokud je nás víc, komu růže zplaněly, tak školka cosi velmi zanedbala a růže znehodnotili.



A závěr?
Vrátí mi peníze a na podzim si mám objednat znovu, prý mají již dohodu se zahraničním dodavatelem, kde je záruka naprosté kvality.
Reklamovali jste někdy rostliny?

Jsem sice z planých anglických růží rozčarovaná, ale pohled na květy obsypané pnoucí růže od Kordes - červený Amadeus a žlutý Golden Gate, mi každý den rozjasní.









Nechápu, jak při suchém počasí, které panuje, dokáží nasazovat tolik poupat.

A tady malá ukázka dalšího plného nasazení květů. Po odkvetení však musí dojít k rozsazení. 
Bohužel nevím jak se rostlina jmenuje, před lety jsem dostala odnože a nezapsala si název.
Květináč skoro praská tlakem :o).





Každý den vyhlížím mraky s vodou, ale žádný nad námi svou náplň nevylije a zahrada marně volá po dešti. Trávník vypadá jak v prudkém létě v Řecku a sekačku nevytáhneme zřejmě delší dobu z garáže. 
Jsem sice teplomilný člověk a teplé dny mi vůbec nevadí, ale děsí mne veliký nedostatek vody po celém území naší země. Bouřky pak přinesou jenom záplavy a pohromy.

Jaké vlastně bude asi letošní léto?...