čtvrtek 28. února 2019

Krabice vyšívacích bavlnek...

se mi konečně po dlouhém čase hodila.
Kdysi před lety jsem si v jednom malinkatém obchůdku plném různých nezbytností koupila malou poličku. Jen tak. Vůbec jsem ji nepotřebovala, vůbec jsem netušila předem kam ji pověsím, ale tolik se mi líbila, že jsem nemohla odolat. Víme, jak odolat mnohdy bývá těžké.
V okénkách poličky byly umístěny ilustrační obrázky a já měla představu, že za sklo umístím mnou vyšité cosi. Doma jsem našla vhodné místo a poličku si zavěsila. A visela si tam pár let a já mírně řečeno pozapomněla na své původní rozhodnutí o výšivce.
Až nedávno se mne Jonášek zeptal: "Babí, kdo je na těch fotkách?" Odvětila jsem rozpačitě : "Ale, to jsou nějací cizí lidi. Obrázky tam vlastně nepatří."




Došlo mi, že jsem několik let byla vůči cizím obrázkům naprosto imunní, musela jsem to napravit a dotáhnout můj původní záměr do zdárného konce. Vůbec jsem nevěděla, jaký motiv vybrat k vyšívání, takže jsem trávila mnoho času na Pinterestu a rozhodovala se. Potřebovala jsem něco malého. 
Nakonec jsem se rozhodla pro houpacího koníka. V krabici byly i zbytky vyšívacích látek, to se mi hodilo. První koník byl vyšitý rychle, ale ten druhý jsem vyšívala zrcadlově a občas se mi to pletlo.





Pak už jenom zbývalo látku trochu vyžehlit, obrázky sestřihnout podle velikosti sklíčka a usadit.


Musím říct, že výměna jehlic za jehlu a bavlnky mne kupodivu bavila. A když jsem viděla ty úžasné motivy na internetu, asi se k vyšívání nechám občas zlákat.




Houpy, hou...


sobota 23. února 2019

Částečný Starfall...

jsem si upletla jako třetí svetr se vyplétaným sedlem. Občas jsem jeho pletení odložila do košíku a vzala do rukou háček, či si sedla k šicímu stroji, jenže nemám ráda přílišné odsouvání a preferuji mít vše hotové, protože kdo má na nedodělky neustále myslet, a tak jsem chybějící rukávy dopletla již bez odkládání.
Z daného vzoru sedla STARFALLU jsem použila jen kousek u krku a pak zase část před odložením ok pro rukávy a tělo svetru. Přiznám se, že jsem to dělat neměla, můj záměr, že sedlo ohraničím pouze částečným vzorem, ve výsledku není úplně to správné ořechové. Možná, že to dělá zvolená příze, ale i po vyprání se pletenina u výstřihu mírně krabatí, oka si ve vzorku úplně nesedla a já vidím nedostatky.



Příze od Dropsu Flora, 65% Wool, 35% Alpaca, jehlice č.4 a 3,5.
Spotřeba : 240 g
Velikost : 42, dle návodu D

Bohužel od Dropsu se mi již po několikáté stalo, že v přadýnkách je častokrát za sebou příze přetržená či hodně zesláblá, že ji musím rozstřihnout a pak po upletení z rubu konce zapošívat.
Již si jejich příze nekoupím.
Buď mám ohromnou smůlu, nebo se tak pohoršili v kvalitě zpracování.


Svetr párat nebudu, k džínám bude dobrý a na procházky v chladnějším počasí ho unosím.


Starfall - celý vzor


Manžel měl náladu fotit "o), když jsme přijeli domů z nákupu.







Nové příze čekají, ale asi je zatím nechám spát v košíku, než mne zklamání přejde.

Ne vždy se prostě zadaří...


středa 20. února 2019

Šité drobnosti...

mne začaly bavit víc a víc. Srdíček jsem našila nepočítaně a byly během vánočního času drobným doplňkem k dárkům. Musela jsem si již nyní našít další zásobu a docela mám jejich výrobu již "v ruce", zvolila jsem si svůj systém a srdíčka se mi šijí jedna radost. S blížícím se jarem jsem toužila po látkových ptáčcích. Zkoušela jsem si nejprve kreslit na papír různé tvary, dokud jsem nebyla spokojená a pak zkusila ušít prvního jarabáčka. Původně jsem měla v úmyslu přišívat křidélka, vyšít bavlnkou oči, ale najednou se mi líbili "nahatí". Pustila jsem se do šití a pár jich je již na světě.


Ptáčky využiji k jarním dekoracím v bytě a určitě i jako malé dárky ke svátkům jara.





A ještě něco jsem vyzkoušela ušít. Malého zajíčka.


Vyšila jsem mu příliš dlouhý čumáček, to určitě předělám, ale jinak je to doufám zajíček k poznání.

Snad se bude Jonáškovi líbit, až přijde na koledu...


úterý 19. února 2019

Háčkované košíky II...

ze zbylé bavlny jsou hotové. Nyní už mám vypotřebované veškeré zásoby, ještě mi chybí doháčkovat z léta nedokončenou síťovku. Tak trochu jsem na ní zapomněla, přiznávám. 
Zároveň jsem dopletla svetr pro sebe, zrovna se suší,  a zjišťuji, že momentálně nevím do čeho se pustím? To snad není ani možné, já nemám žádný pletací ani háčkovací projekt, který bych chtěla bezodkladně realizovat. V neděli večer jsem seděla u televize a v mých rukách nebyl háček, ani pletací jehlice. Velmi podivné pro mne samotnou.

U košíku jsem zkusila dvě varianty zakončení - přišitá ucha z kůže a vyháčkované otvory pro uchopení. Oboje se mi moc líbí.




K některým jsem našila i hotové nášivky.






Já asi otevřu jednu z nových knížek, které čekají na přečtení...




neděle 17. února 2019

Úštěcký masopust...

Letos jsem na něj úplně zapomněla, ale díky mému muži nám neunikl.
Zaslechl v rádiu upoutávku a večer mi říká : "My nepojedeme v sobotu do Úštěku?" Chvilku jsem se na něj dívala beze slov a v hlavě mi šrotovalo, co mi asi uniklo? Usmál se, "No, vždyť je tam masopust!"
Sobotní dopoledne bylo jak vysněné. Slunce opět vystrčilo své lechtivé paprsky a šimralo do tváří, vzduch byl voňavý, svěží a i když ve stínu bylo stále velmi chladno, naše nálada byla spanilá.

Program byl naprosto úchvatný, veselý a skotačivý, vládla masopustní atmosféra :

* masopustní taškařice po celý den * velký průvod masek * odsouzení pašíka za obžerství, lenost a chlípnost * velké zabijačkové hody vybraných řezníků * řemeslný jarmark * staročeská kapela * pouliční divadla * výtvarné dílny soutěže * každý návštěvník se staročeskou maskou získá frťana a koláček zdarma * výstava a prodej masopustních masek * vstup pouze s dobrou náladou


Pašík se v daný čas z radnice sunul po lanech řádně napěchovaný ekologicky balenými koblihami, které si děti obratem rozebraly z jeho útrob. Ani tlačit nemusel.




Neměla jsem sebou fotoaparát a tak jenom pár záběrů mobilem a přes hlavy návštěvníků, takže místy fotky pěkně rozmazané, ale je to snad omluvitelné.

Musel si mne vyfotit, jak stojím ve frontě na staročeské
 speciality - milujeme čertíka v bramborové placce.

Večer mi manžel říká: " To byl ale hezký den, viď?"

"To teda byl a hlavně díky tobě, že jsi poslouchal správnou stanici."

Díky...








pátek 15. února 2019

Slunce nás zlákalo...

vyjet po obědě za naše humna, do blízkých lesů. Byla jsem celá natěšená slunečním svitem a chtělo  se mi jen tak courat přírodou. Po několika týdnech trávených většinou doma, jsem nutně potřebovala dýchat zplna hrdla svěží vzduch, vidět stromy a lesní cesty, i když většina z nich je stále zakrytá vrstvou sněhu, či zledovatělou krustou. Šli jsme tam, kam to šlo bez nebezpečí pádu na zem, pak se vrátili, přešli na cestu další, a když už pod nohami opět vše příliš klouzalo, zase jsme se vrátili na křižovatku a zkusili cestu třetí. I to málo nám stačilo a já cítila, jak se mi dobíjejí baterky.











Snad podobných výšlapů již bude víc a víc.

Nespěchám na jaro, vše má svůj čas a o nic nepřijdeme.

Chci si užívat každý den...


čtvrtek 14. února 2019

Zimní šála...

pro mého muže je hotová. Během mé další bezesné noci jsem konečně dorazila k cíli a dopletla dlouhou šálu k jeho nové bundě. Zima zdaleka své chladné dny neukončí, teplou ochranu krku unosíme ještě všichni. Já ráda chodím zachumlaná a naučila jsem tomu i svého muže, také již není žádný mladík, aby mu bylo jedno zda nastydne. Ty časy nerozvážného mládí jsou již nenávratně pryč a dnes se raději před nachlazením chráníme, co to jenom jde.


Inspirovala jsem se na stránkách Vlněných sester, a to šálou Zig Zag. Vzor je jednoduchý a lehce zapamatovatelný, což při délce šály skoro 2 metry bylo velikou výhodou. Použila jsem ze svých bohatých zásob přízi od Dropsu Flora - 65% Wool a 35% Alpaca. Příze je lehounká a velmi hřejivá.
Přiznávám, že pletení šály bylo nekonečné, musela jsem občas jehlice odložit, vzít do ruky háček a háčkovat košíky. 


Jakmile jsem ohlásila - hotovo, už po ní sahal, že si ji odnese na věšák. "Počkej, musím ji zadokumentovat do svého fotoarchivu, koukej mi ji vrátit!"



A já se konečně vrátím k dopletení svetru pro sebe.

Chybí mi jenom rukávy...


středa 13. února 2019

Kváskový chleba...

můj první, doma upečený.


Konečně se mi podařilo udržet žitný kvásek pět dnů při životě (žitná mouka a převařená voda) a mohla jsem zadělat na kváskový chleba. Při pohledu do sklenice jsem si říkala, že to asi nebude ono, protože všude píšou, že se v kvásku dělají bublinky, jenže ty jsem zahlédla jenom jednou a pak již vůbec. Kvásek však nepáchl po acetonu a tak jsem to riskla, zadělala kváskem těsto na chleba a přesunula do ošatky. Nechala jsem těsto v ošatce kynout přes noc s tím, že chleba ráno upeču.

Zase jsem nemohla spát. Nevím co se to děje, ale mám v posledních týdnech občasně nespavé  noci, spánkový režim naprosto rozházený.
A co s načatou nocí? Přesunula jsem se do kuchyně a po odkrytí utěrky zjišťuji, že těstu se velmi daří a je ho plná ošatka. Alespoň ten noční čas využiji smysluplně, vložím do trouby plech a rozpálím ji na 250°C. Vykynuté těsto přemístím rychle na položený pečící papír na plechu, naliji sklenici vody do spodního pekáčku a sleduji co se v troubě bude dít. Chleba zvedá svůj objem, začíná měnit barvu, a po půlhodině je již pěkně zlatavý. Vyndám ho na mřížku, zespodu poťukáním zjišťuji, že zvuk je dutý (což by mělo být znamením, že je dobře upečený), přikryji utěrkou a nechám chladnout.

Vypadá naprosto báječně a já se moc těším na snídani až ho nakrojím. Není úplně dokonalý, objevují se v těstě dírky, ale to mi nevadí. Namažu si malou vrstvičku másla a zakousnu se do patky.


Zavýsknu radostí. Ta chuť!
Je to ono!

Je jako z pekárny, ale tentokrát MŮJ VLASTNÍ...