středa 16. srpna 2017

POHLED Z VÝŠKY...

jsem si mohla dopřát před několika dny, ale byla jsem nerozhodná
 a tak jsem opět zůstala nohama pevně na zemi.


Když jsme si před dvěma týdny jeli vyzvednout Andrejku, syn 
nás požádal ať přijedeme do Studeček, že je tam letecký den a
oni pomáhají s organizací.
A tak jsme mohli sledovat malá letadélka různých typů jak
 brázdí nebe. Počasí bylo nádherné, jasno a slunečno, paprsky s námi
 laškovaly a zvaly na návštěvu tam nahoru. 


"Mami, kdyby si chtěla, tak je možno si zaplatit 15 minutový let" lákal mne syn.
Ví, že táta by do malého letadla nesedl ani zadarmo, má
 problém sám sebe zvládnout a přemoci strach ve velkém letadle.
Ale já vždy v sobě měla malou touhu se vznést právě v letadýlku
 a pozorovat krajinu pod sebou.
A teď jsem měla naprosto nečekanou možnost.



Jak já váhala, prala se v sobě s pocity, zda bych to vůbec zvládla, zda
 bych se nebála a celá se nerozklepala až by se letadélko vzneslo.


Už jsem byla skoro rozhodnutá, že do toho půjdu, překonám sama
 sebe a dopřeji si zážitek na celý život. I manžel na mne viděl jak se 
vnitřně peru a tak mne hecoval, že peníze v hotovosti u sebe má, že to
 není problém.


Následně jsem si však všimla, že v některém letadýlku sedí pilot
 vzadu a pasažér vepředu. Byl by to sice krásný výhled kolem
 dokola, ale ta představa, že bych měla před sebou prázdný 
prostor vysoko nad zemí, tak ta zatočila mým žaludkem 
už dopředu. To bych nezvládla :o).


Sledovala jsem, zda bych si mohla vybrat letadýlko jiné a syn
 mi ukázal na jedno, které  zrovna startovalo a na palubě 
mělo pasažéra.
To byl ale pilot nějaký drak. Hrrr nahoru, tam všelijaké zatáčky
 sem a zase tam, přistání bylo jako prásknutí pytlem brambor
 o zem a ani jsem nechtěla vidět v jakém psychickém a fyzickém 
stavu vylézá ten človíček z letadla.
"Péťo, ty chceš, abych dostala infarkt?"



A pak za mne rozhodla Andrejka.
"Babičko, už pojedeme? Já jsem tady už od rána a nebaví 
mne to tu, já se hrozně těším k vám a na Matýska."

Má touha vzlétnout se přesouvá na jindy.
Za rok tam ten letecký den bude zase.

A já ?
Já do té doby budu sbírat odvahu.




A já ji sesbírám... !!






15 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Měla Pavle, celou cestu domů jsem si to v duchu vyčítala :o)))).
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, úplně vím o čem píšeš.Já jsem letěla poprvé velkým letadlem teprve vloni, ale s velkými obavami.
    Věřím, že odvahu sebereš a jednou do toho půjdeš.
    Hezký den, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně velké letadlo nedělá vůbec nic, jsem v naprosté pohodě, strach žádný nemám. Ale ta malá, to je úplně něco jiného. Má sestra již vyhlídkovým letěla a moc se jí to líbilo. Já to také určitě jednou dám :o).
      Jani měj se prima.
      Ála

      Vymazat
  3. Alenko,můj muž je modelář a vyhlídkový let malým letadlem Z43 si dopřál k 40 tinam.Je fakt,že letěli ve 3 + pilot. Strach měl také ale překonal ho:-)A má z toho do dneška zážitek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Náš nejstarší ještě neletěl velkým letadlem a tak předloni dostal od své nastávající k narozeninám právě tenhle vyhlídkový let. Říkal, že se tak hrozně bál, že se mu dělalo až špatně, ale překonal to a prý to byl neskutečný zážitek :o).
      Tak mám před sebou cíl.
      Měj se Ilonko hezky.
      Ála

      Vymazat
  4. Alenko, kousek od nás je také letiště. Letos na jaře jsme měli podobnou nabídku, ale sednout do letadla cizímu pilotovi mi také nešlo. Před asi 15 lety tu měl letadlo i manželovo šéf a ten nás "polétal". Každého zvlášť a já byla překvapená, jak z té výšky je všechno strašně blízko sebe. Hluboká, Bezdrev (rybník), č.Budějovice. No, byl to zážitek, opravdu. Ale to jsem byla mladší a měla víc odvahy. :o)
    Tak uvidíme za rok, jak se s tím popereš, ale zážitek to je, takže doporučuji. :o)
    Pa D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravuji: Č. Budějovice

      Vymazat
    2. Sama jsem na sebe zvědavá, ale občas by mi neuškodilo překonat samu sebe :o)).
      Pěkné dny Dášo.
      Ála

      Vymazat
  5. Alenko, sice jsem letěla několikrát, ale vůbec to nemiluju a do malého letadla bych asi nesedla, když nemusím. Na let se vždy duševně musím připravit. Můj muž létání miluje a už i zkoušel pilotovat, tak mě nutí podívej, jaký je krásný výhled. Někdy se podívám, ale létání fakt není moje hobby, takže tě chápu. Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, je to taková vnitřní výzva, tak uvidím. Co bude za rok...
      Marti měj pohodové dny.
      Ála

      Vymazat
  6. Hezká letadýlka. Tak příští rok nějaké vybereš a poletíš s ním. Já se přiznám, že bych se bála, že mi bude špatně (dělá se mi občas zle i v autě nebo autobuse).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, letadýlka byla hezká :o)). Špatně se mi nedělá ani v autě, ani v autobuse, ani ve velkém letadle. Jenže co já vím jak se budu cítit v tom malém nad zemí ? A tak se uvidí.
      Měj se hezky Stáňo.
      Ála

      Vymazat
  7. No bylo by to pro mne dilema. Špatně se mi nedělá v žádném dopravním prostředku, ale ta moje klaustrofobie, ta mne v určitých rozhodováních svazuje :-). A překonávat sama sebe za každou cenu? Tak to jsem dělávala dříve :-).
    Takže příští rok se můžeme těšit na Tvoje fotečky ze vzduchu, že.
    Měj se!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozumím ti Hani. Nevím zda se překonám, ale jako příjemná touha to pro mne zůstává. Je hezké mít před sebou nějakou výzvu :o))).
      Pěkný dne ti přeji.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála