středa 1. března 2017

SŮL MOŘE ...

Ruta Sepetysová.





Kniha z druhé světové války.
Z konce války.
Dne 30.ledna 1945 čekala v útrobách sovětské ponorky S-13 čtyři torpéda :
Za vlast.
Za sovětský lid.
Za Leningrad.
Za Stalina.
Čekala na německou loď.
Na Wilhelm  Gustloff.


Nebývá u mne zvykem, že bych zvolila četbu válečnou, protože toto otřesné historické období ve mně vždy vyvolává ukrutnou lítost a bolest nad zbytečně zmařenými lidskými životy.
K přečtení knihy mne nalákala 
na svém blogu.




------------------------------------------------------------------
Anotace :

Zima roku 1945.
Čtyři mladí lidé, čtyři tajemství.
Přišli každý odjinud, ale všechny je žene a pomalu dohání neštěstí, lži a válka. Tisíce zoufalých lidí prchají   před postupující sovětskou armádou. V záplavě utečenců se protnou cesty čtyř mladých lidí snažících se dostat na loď Wilhelm Gustloff, jež slibuje bezpečí a svobodu. Ne každý slib se však dá dodržet.


Když udeří tragédie, vůbec nezáleží na tom, z které země a kultury jste či jaký je váš společenský status.
Všichni lidé na palubě lodi bojovali za jedinou věc.
Chtěli přežít.

-------------------------------------------------------------------

Poctivě zde napíšu, že se mi do knihy "začítalo" těžko a to z jednoho důvodu. Jedná se o vyprávění celého příběhu z pohledu hlavních postav a tak se střídá Joana, Emília, Florian a Alfred, každý z nich sděluje v příběhu své pocity, své vzpomínky, své zážitky, svá tajemství v jednotlivých kapitolkách, které jsou mnohdy na jednu či dvě stránky.
Několik stránek mi trvalo, než jsem se v tomto způsobu psaní zorientovala a vzala za své, teprve pak jsem byla vtažena do děje.
Osud jako kdyby měli všichni již dávno určený, vždyť byli na straně německé, byli vinni. 
Ale .... Joana byla Litevka, Emilia Polka a na palubě lodi zajisté nebyli všichni Němci. Hlavně tam však byli ranění, ženy a děti.
Nikdy jsem o lodi Wilhelm Gustloff myslím neslyšela a přitom při jejím napadení zemřelo cca 9000 lidí.

Když jsem knihu dočetla, hlavou mi probíhaly myšlenky na okamžiky hrůzy všech, kteří se topili v Baltském moři a nepřežili.
Vyprávěla jsem příběh manželovi, který se o historii druhé světové války zajímá a má mnoho knih z této doby přečtených, ale o této lodi také věděl jenom pár okrajových poznatků.

Určitě si ji přečte také.

A vám doporučuji ...

















6 komentářů:

  1. Dobry den,tuto knihu jsem necetla.Ale od teto autorky knihu V sedych tonech.Drsne,krasna kniha.Hezke nadch.jaro.JP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zase četla od ní zatím tuto knihu a mám chuť i na V šedých tónech.
      Přeji krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, děkuji za inspiraci... :)
    Pěkné dny, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I já dostala knižní inspiraci a tak ji ráda předávám dál.
      Hezké dny.
      Ála

      Vymazat
  3. Jsem ráda, že se ti kniha líbila. Určitě víš, že mám na blogu články o všech třech knihách, které u nás od Ruty vyšly. Moje jednučka je V šedých tónech...doporučuji :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však Míšo u tebe na blogu hodně čerpám ohledně knih, máš vždy pěkně napsané recenze a když se ti některá nelíbí, napíšeš proč. Už jsem si V šedých tónech zapsala do seznamu.
      Měj se hezky.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála