SLUNEČNÝ VÍKEND

...byl krásný, 

jen jsem si ho neužila tak naplno jak bych bývala chtěla, představa byla jiná.

Nevím co mne to vždy popadne a najednou zjistím, že jsem ztrávila

nějak příliš času v kuchyni. 

Jak jsem psala v minulém příspěvku, nechtěla jsem přeci být

kuchařkou :o))).

Dneska odpoledne jsem proto rychle využila sluníčka a vyrazila

na toulku s foťákem v ruce.

Což nebývá u mne v zimě zvykem, abych ho nosila sebou ven.

Jenže blog není jen o psaní, ale také o zachycení okamžiků.

 

 Než jsem se řádně teple oblékla, sluníčko schovalo svou usměvavou tvář 
 a začalo pěkně fučet.

Chystala jsem se na Samoty, kde je hezká asfaltová cesta lesem
 s výhledem na krásné okolní kopečky.

Ouha, ouha, cesta nikde, naprosto zafoukaná, kapuca mi vlála sem tam...

...nárazy větru mi chvílemi braly dech.

 

No nic, půjdu jinam, hlavně abych se prošla, když už jsem vyrazila ven.

Mám svou malou trasu když potřebuji dát rychlou chůzi, je to spíš po rovině,
ale bohužel po silnici, sice žádný velký provoz, záživné to však moc není.
Bydlíme v místě, kde na rovinu zase tak moc nenarazíme :o)

Doma jsem nahlásila ....za hoďku jsem zpátky ... dáme pak kávičku.
Jo, jo počkám na tebe, odvětil můj muž a sledoval dál biatlon.

Když jsem dorazila na konec trasy, udělala další tři fotky ...

šup a došla mi baterie ve foťáku :o)).

Co nadělám ? Můžu si za to sama, když se ani nepodívám, jestli
jsem řádně vybavena :o).

Přišla jsem vyfoukaná, ale spokojená... a káva byla, muž na mne počkal, ale divil
se kde jsem tak dlouho.

ŠTĚSTÍ  znamená, když ty sám
ho rozdáváš.

                                 Ch. Hoare
  
Užívejme si i ty malé chvíle...