Technika Tiffany...

na malém kurzu v místní Základní umělecké škole je za mnou.

Vše proběhlo s lektorkou Šárkou, ke které jsem před mnoha lety chodila na keramiku. Ty prostory na mne dýchly vzpomínkami, tvořivá atmosféra mne naplnila velkou touhou se zase vrátit. Tak alespoň občas nakouknu. Sešlo se nás pět tvořilek kolem velkého stolu s netrpělivým očekáváním, jak zvládneme novou techniku, všechny jsme byly v tomto směru nezkušené. Což je mnohdy výhoda.

O technice Tiffany jsem věděla pouze, že podobný postup se používá v profesionální tvorbě na vitráže, umělecká díla  a vždy jsem velmi obdivovala stolní lampy takto tvořené.

Vše bylo připravené, dostaly jsme instruktáž a názorné ukázky, mohly jsme začít se hrabat v krabicích se skleněnými střepy a rozmýšlet si svůj projekt. Nakonec jsme všechny zvolily anděla, nejenom proto, že se blíží vánoce, ale moc se nám jeho ztvárnění líbilo a na začátek se zdál jednoduchý. Nu, byl a nebyl.

Postup zde popisovat nebudu, ale všechny kroky znamenaly veliké soustředění, chvílemi mírné obavy, zda v některé fázi vše neponičím a nebudu muset začít znovu. Tři hodiny utekly nesmírně rychle a musím nás všechny zúčastněné pochválit, protože jsme za tu dobu opravdu stihly andílka dotvořit do fáze, kdy jsme si ho mohly odnést domů, i když kurz byl naplánovaný na dva termíny s tím, že si dílka dotvoříme. Byly jsme prostě šikovné a získaly možnost si příště vytvořit další malý kousek.

Mé nedokonalé dílko, ale jsem šťastná, že jsem ho opravdu stvořila úplně sama.

Andílci pěkně pospolu, jeden hezčí než druhý, měly jsme všechny ohromnou radost.

A zde je malá fotoreportáž, víc jsem  nafotit nestíhala, byla jsem v tvořivé euforii.

Tak to je výsledek malého kurzu techniky Tiffany, tři hodiny nesmírné radosti, ale i pokory před uměním těch, kteří v dávné historii tvořili úžasná díla, jež nyní stále obdivujeme v historických budovách. 

A co nám píše Wikipedie?

Technika Tiffany není vitráž v pravém slova smyslu, i když výsledek je podobný. Poprvé tento způsob výroby zavedl Louis Comfort Tiffany. Místo olověného profilu se používá měděná fólie – páska různých šířek, z jedné strany je opatřena silným lepidlem (páska může být pod lepidlem i barvená, černá nebo postříbřená). Spojování jednotlivých opáskovaných dílků se provádí pomocí cínu. Je možné použít i menší kousky skla, výsledný předmět má jemnější – tenčí spoje. Barevná skla musí být pro tuto techniku přesně zabroušená (speciální bruskou na sklo s hlavou s diamantovým prachem). Skla mohou být čirá, opálová, poloopálová, nebo s různým povrchem.

Pomocí techniky Tiffany lze vytvořit i prostorové objekty (např. stínítka lamp nebo menší závěsné předměty).

Na příště již přemýšlím...

Ála