Přání...

 

Srdíčkové pletení...

na přání pro mého nejmladšího syna. Požádal mne o upletení stejného kardiganu, který jsem pletla manželovi, vybral si barvu mnou doporučené příze s tím, že si ji ale sám zaplatí. Nu dobrá, hádat se s ním nebudu, že?

Nastalo měření, objednání příze a pak nekonečné pletení. Vše je podstatně delší, širší (a to je hubeňour!), neustále jsem raději poměřovala a i tak jsem zpočátku musela kus párat, zdála se mu upletená část příliš na tělo. Raději jsem přidala pár centimetrů, aby byl spokojený, chtěl trochu delší také rukávy. Pletení mi trvalo podstatně déle, než bývá u mne zvykem, ale občas jsem tento projekt proložila některými jinými, abych si trochu "odpočinula".

Nyní je vše zdárně dokončeno, kardigan má konečně i knoflíky, které jsem těžko sháněla, aby se hodily na pánský kardigan, synovi padne a spokojeně si ho odnesl domů. 

RANGERS

č.2

příze Loch Lomond

spotřeba 450 g

Uff, naštěstí vše dopadlo dobře.

Pletla jsem pro něj moc ráda...

Ála

Střípky z prázdnin...

Na tři týdny jsme měli doma střídavě vnoučata a tak nebyla nouze o spoustu zážitků,  z naší zahrady zaznívalo nesmírné množství smíchu, hulákání a brebentění. 

První týden se k nám s batohem nastěhoval Máťa, druhý týden jsme vyzvedli Andrejku z letního tábora, kde pobývala 14 dní, a převezli jsme ji přímo k nám domů, Máťa se přemístil k taťkovi. V dalším týdnu se opět vrátil a  přibyl Jonášek, takže již vznikla parta tří dětí. 

Bylo u nás veselo, ale vzhledem k nevyzpytatelnému počasí, které během letošní léta s námi houpá jak na veliké houpačce, nepodařilo se nám výletovat tak, jak jsme měli v plánu. Pokud bylo teplo a slunce silně zahřívalo vzduch, naskákaly děti raději do bazénu.

Mé stanoviště bylo v kuchyni a mým úkolem bylo zásobování všech proviantem. Každý den, či obden, jsem pekla ovocné koláče v koláčové formě, děti posbíraly z keřů ovoce, či jsem sáhla do zavařených zásob, spotřebovávala marmelády. Nechápala jsem, kam se to vše do nich vejde. A vzpomněla si na roky, kdy nás doma bylo pět a vyvařovala jsem stejně. To je již dávno pryč...Večer jsme hrávali prší, člověče nezlob se, či si jen povídali u ohně. Bylo to krásné, osvěžující, naplněné láskou. Užívala jsem si jejich přítomnost a přemýšlela o tom, že za dva tři roky budou mít ti dva puberťáci úplně jiné záliby, o prázdninách u prarodičů už snít nebudou. Dnes jim je čtrnáct a slibovali, že  příští rok si dáme repete! Tak uvidíme.

Pár výletů jsme si užili v týdnu, kdy u nás byla Andrejka sama, takže jsem něco málo nafotila. Na dva dny jsme jim postavili na zahradě stan a přespaly v něm velké děti. Děda je vzal i na ryby, ale přijel celý uondaný, že nestíhal všem třem rozmotávat vlasce. Máťa i Andrejka mají rybářské průkazy, Jonášek ho ještě nepotřebuje, ale svůj prut již také má. Bohužel děti žádní nadšení rybáři zatím nejsou, takže lelkují, neustále melou pusou a plaší ryby. Byla to od dědy oběť!

 A jak jsem výše psala, v kuchyni jsem trávila dost času, musela jsem zpracovat úrodu rybízu, angreštu, začala zavařovat okurky. Byla jsem v jednom kole a večer padala do postele mírně unavená. 

Jednou jsem upekla bublaninu s rybízem a jak jsem formu vyndávala z trouby, smekla se mi ruka s chňapkou a polovinu bublaniny jsem rozmáčkla. To jsem si musela vyfotit, jak jsem nešikovná! Děti mne utěšovaly, že jim to absolutně nevadí a všechno snědly.

Pekla jsem jim domácí housky, byly nadšené, že jsou chutné i druhý den, na to u pečiva z obchodů nejsou zvyklé.

 

Poslední sladké pečení byl dort pro Máťu, s kterým jsme v předposlední den oslavili jeho krásné narozeniny. 

V neděli po obědě jsme zůstali opět sami. Dům po třech báječných týdnech ztichl.

Přiznám se, že celé odpoledne jsem nabírala energii naprostým klidem a nicneděláním.

Bylo to však krásné souznění s vnoučaty...

Ála

Léto s otazníkem...

Blíží se konec prvního prázdninového měsíce a každý den si kladu otázku. Kde je to klasické léto? Jeden den se potíme v tropických teplotách, přes noc spadne teplota o deset stupňů a druhý den ráno nás vítá zatažená obloha, která se mračí celý den a nárazově nás zalije mnoha kýbly vody. Následující den svítí slunce, marně se snaží vysušit nasáklou půdu, požahat líně se táhnoucí slimáky po zahradě, avšak ti odolávají a schlamstnou na záhonech vše, co jim šmakuje. A tak se to opakuje den co den.

Úžasně rozkvetlé růže mi den co den ochabují pod náporem kapek, poupata věší hlavičky, květy ztrácejí svěží barvu a opadané okvětní lístky se ve velkém povalují v trávě. Smutný pohled. Chodím s nůžkami v ruce a neustále odstříhávám.

Všude přítomný plevel se rozhodl obsadit mi celou zahradu. Po vydatných deštivých dnech se mi nedaří ho zlikvidovat tak, abych ze záhonů zároveň s ním neodstranila kila potřebné hlíny. Opět musím čekat na slunečné dny.

Počasí je jak na houpačce a my se neustále každý den rozhodujeme, kam vyrazit s vnoučaty na výlet, zatím nás válcuje déšť a vše nám kazí. 

A když vidím záběry v televizi o záplavách z Německa, Nizozemska, z našeho Česka, jsem smutná ještě víc.

Co se to děje?...

Ála

Šluknov...

je nejseverněji položené město Česka a je po něm pojmenován i celý Šluknovský výběžek. Kdysi to bylo zakrnělé příhraniční městečko, kde lišky dávaly dobrou noc, kde se zastavil čas a kam turista příliš nezavítal. Je výchozím místem do krásné krajiny, která ho obklopuje ze všech stran, v jehož dosahu jsou chráněné krajinné oblasti Lužické hory, Labské pískovce a nejmladší národní park České Švýcarsko. Své místo v zájmu turistů si pomalu vydobývá.

Dnešní město významně změnilo svou tvář a návštěvníkům ukazuje s pýchou množství dochovaných památek, mezi které také patří řada charakteristických staveb, typických pro nejsevernější Čechy a oblast Horní Lužice v Sasku - podstávkových tkalcovských domků, řada z nich je památkově chráněná.

Nás k výletu zlákal Šluknovský zámek, který v roce 1986 zchvátil velký požár a zámek proměnil v ruinu. Nikdo v této lokalitě snad ani nečekal, že proběhne nákladná renovace, která trvala roky. Město zámek vlastní a podařilo se jim uskutečnit svůj záměr rekonstrukce, žádnému ze zájemců pozůstatky zámku neprodali a v roce 2007 ho slavnostně otevřeli.

Dlouho jsme měli v plánu zámek navštívit a včerejší slunečný den nás po delší době vyzval k výletu.

Vzhledem k tomu, že zámek vyhořel a musel být celý náročně zrenovován, je většina nábytku, obrazů, zapůjčena z jiných zámků, nejvíce ze Sychrova. Pro návštěvníky jsou otevřeny téměř všechny prostory zámku v rámci prvorebuplikového prohlídkového okruhu a bylo nám umožněno nahlédnout i do úžasné půdy, která je právě připravená pro různé programy. Tak velkou a nádhernou půdu jsem snad nikde neviděla.

Na zámku se provádějí svatební obřady, přednášky, kulturní programy a během léta v parku vystupují různé kapely.

Putování po okolní krajině a dalších památkách jsme si nechali na prázdninový výlet s vnoučaty.

Pozdější oběd jsme si vychutnali v nedalekých Rožanech v úžasném Starém mlýně.

Proč zde není fotka?

No protože jsem byla tak hladová, že jsem fotit zapomněla :-))).

Tak jenom odkaz

Mějte krásné prázdninové dny...

Ála

Smutek a soucit...

s Moravou.

zdroj fotek - Wikipedie

Těžko se mi píše, co pociťuji v hloubi duše.

Je to vnitřní rána.

Má maminka pocházela z Moravy a žila zde se svými rodiči a

sourozenci do svých 18 let.

Celý život mi o Moravě vyprávěla, její vzpomínky z dětství a

mládí patřily tam...

Vždy jsem jí říkala, že kdyby tam zůstala, mohli jsme žít 

na Moravě, kde se mi tolik líbí.

Malinkým kouskem cítím své kořeny tam.

Našla jsem si stránky poničených obcí a pomáháme 

alespoň finančně.

S manželem jsme peníze zaslali přímo obcím, to se nám zdá

nejrychlejší. 

Moravská Nová Ves

Lužice u Hodonína

Mikulčice

Hrušky

Kdyby jste i vy chtěli pomoci touto formou, můžete rozkliknout jména obcí

a tam jsou uvedené transparentní účty.

Více psát nemohu, neboť se mi derou slzy do očí...

Ála

Odolává všem nástrahám...

 ten náš noční, nevítaný návštěvník.

Od souseda myslivce z naší ulice máme zapůjčený sklopec.

Snažil se před vydrou uchránit své ryby v zahradním jezírku.

Vydra mu celé jezírko vyžrala, zbyli mu tam tři pstruzi.

Nikdy by mne nenapadlo, že se v naší lokalitě s malinkým potůčkem usadí vydra.

Neodchytil ji. 

Ani nám se nedaří bránit zahradu.

Bohužel, každé ráno nacházím poničená další místa.

Radost z neznámého vetřelce opravdu nemám.

Dočetla jsem se, že mýval má výborný čich, našel a vyhrabal zakopané vejce.

Tak jsme mu do pasti dali vejce, nakřápli, aby rychleji zasmrádlo.

Včera jsme večer přidali kousky melouna.

Dnes ráno opět past prázdná.

Levandulové keříky jsou úplně rozválené, jedna menší dlužicha to asi nepřežije.

Každé ráno vcházím na zahradu s obavami.

Co dalšího vetřelec zničí?...

Ála

Noční návštěvník...

 nezvaný,

nevítaný,

drzý,

nepolapitelný,

neznámý.

Okupuje noc co noc naši zahradu.

Usadilo se nám na zahradě jakési zvířátko, které si slastně spí v našich rostlinách, každou noc si vybírá jiné místo. Tu poničilo střed hvozdíků, tu polámalo vrbku, další den si ustlalo v kakostu a páchá neustále viditelnou škodu.

Nejprve jsem podezřívala sousedovic kočku Marušku, po několika dnech rozčilování jsem ji napráskla její paničce, ta mi dovolila ji vyhubovat až ji načapu, ale moc mi to ničení k ní nesedělo. Chodí po naší zahradě pár let a vyjma toho, že používá čerstvě připravené záhonky k sázení jako své malé WC, nic neničí.

Jeden pozdní večer můj muž při odchodu z pergoly zahlédl ve tmě svítit oči a prchající zvířátko, domnívá se, že mělo světlou náprsenku. Napadá nás kuna či lasice hranostaj. S kunou již zkušenosti máme, když se nám usídlila v podkroví volně stojící garáže a byl docela problém ji vypudit. Zapínáme plašičku a dáváme ji ven ke garáži, třeba pomůže. Stále však nechápeme, proč si vybírá k nocování naše květiny? Vše se neustále opakuje, každé ráno najdu stopy poškození.

Kuna lesní -zdroj Wikipedie

Lasice hranostaj - zdroj Wikipedie

Manžel chce pořídit past a zajíždí do hospodářských potřeb, kde vypráví o našem nočním návštěvníkovi. Pán okamžitě reaguje a vyhrkne - tak to máte na zahradě mývala!

                                                                 Cože???

"No, prý se v naší oblasti vyskytuje, je aktivní v noci na zahradách, kde se válí v rostlinách."

S touto zprávou se muž vrací domů. Bez pasti. V tomto případě by byla potřeba větší past, která stojí cca 1.500,-Kč a museli by ji objednat. Popravdě, nechce se mi investovat do nezvaného ničitele takovou částku a v případě úspěšného odlovení, vypuštění někam daleko od našeho domu do lesa, past uložit do garáže. Škoda, že pasti nepůjčují za poplatek!

Mýval severní - zdroj Wikipedie

Mýval chráněný není, do Evropy byl člověkem zavlečen (invazní druh) a nemá zde přirozeného nepřítele, obývá i města, kde je považován za vážného škůdce,  často vyhledává skrýše v podobě nory nebo v  zastavěné oblasti komíny.

A my máme problém. 

Jak se našeho neznámého zahradního vetřelce zbavit? 

Ála

Splnit přání...

naší snachy, která v sobotu slavila kulaté narozeniny, se mi podařilo. Nedávno mi poslala fotku šátku s otázkou, zda bych jí podobný nemohla uplést, přesně ve stejných barvách, že si přízi zaplatí. A tím mi krásně nahrála, nemusela jsem vymýšlet dárek. Objednala jsem vlnu v síle fingering ručně barvenou od barvířky Jany Slámové, v krásných odstínech (Cinnemone a Latté) a pustila se do pletení. Čas na zhotovení byl jen tak tak, ale stihla jsem ho doplést, okoupat a vypnout. Musím se přiznat, že jsem se s ním skoro nechtěla loučit, k mým lněným šatům při focení barevně báječně sedl. Návod je můj vlastní.

Při rozbalování tohoto dárku jsem byla sama celá napjatá a v očekávání, jak šátek bude přijat. Vše dopadlo náramně dobře, líbil se jí, hned si ho nasadila na ramena a testovala. Uff, to jsem si oddychla.

Naši snachu A. mám moc ráda a tak mi na dárku ke kulatinám záleželo. Má ráda venkovský styl, miluje Provence a svůj sen si splnili životem na vesnici, kde pěstují zeleninu a chovají drobná hospodářská zvířata a při tom všem chodí do zaměstnání. Na domku a pozemcích je neustále plno práce, ale jsou spokojení a to je důležité.

Na oslavu připravili opravenou část stodoly a A. vše zútulnila svými nápady.

Nahlédněte se mnou, jak se jí to povedlo, já byla nadšená.

Dostala vtipný dort, jak leží v levandulovém poli. Její další sen je mít levandulovou farmu. Je moc fajn, když má člověk sny a pomalu, zlehounka k nim kráčí.

Většina kytic, které jí byly darovány, byly vázány opět v jednoduchém, přírodním stylu.

Oslava se vydařila, i přes hutné šedé mraky, které hnal kolem dokola

silný vítr a vypustily občasný déšť, ve stodola bylo moc fajn. 

...Já tam byla, jídlo a pití ochutnala, 

to vám byla sláva veliká...

Ála