Bez jehlic, s knihou...

se nesou mé nynější dny. Ruce stávkují nadále a já využila svou pletařskou "nemohoucnost" a sáhla jsem do knihovny, kde na mne čekaly nepřečtené knihy, které jsem dostala jako dárky již před časem.

Patrik Hartl - Manželství

Od autora jsem četla knihu Gazely, viděla jsem film podle jeho knihy Prvok, Šampón, Tečka a Karel (mám ho moc ráda), která se mi líbila a tak do knihy Manželství jsem se pustila s chutí. Celý příběh páru Jany a Martina se odehrává v období od roku 1973 do 2025 a já jej prožívala s nimi. Nástup veliké zamilovanosti, čas lásky přes překážky i čas hlubokých propadů, smutků, rozchodů a následných návratů, to vše přicházelo tak, jak v mnohých, víceletých manželstvích. Přála  jsem si, aby jejich láska vše přetrpěla, překonala. A jak to dopadlo? To už si musíte přečíst sami. Já byla dojatá.

Linda Greenová - Jediný okamžik

Finn je zvláštní desetiletý chlapec, který miluje zahradničení a nenávidí školu, kde ho spolužáci šikanují. Jak on s oblibou říká - jsem jiný.

Kaz je šedesátnice, která se celý život stará o bratra, který trpí duševní poruchou, schizofrenií. Pracuje v kavárně a zde se jednoho dne propojí osudy těchto dvou, zdánlivě velmi odlišných postav. V jednom okamžiku se stanou svědky děsivé události, která nejenom jim, ale i všem okolo nich změní život.

Jakou cenu může člověk zaplatit za to, že se ocitne ve špatný čas na špatném místě? Je vůbec možné se následně vrátit zpátky do života? Má na to sílu? Neztratil v jednom okamžiku smysl života? Lze jít dál?

Přiznám se, že po přečtení této knihy jsem dva dny na ni myslela. Na ty nelehké životní osudy, na situace, do kterých se dostali, na lidi, kteří chtějí také slušně žít. 

Je to silný příběh.

Danka Štoflová - Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí

Jako dítě jsem milovala filmy s Vinnetouem a tato kniha rozehrála struny vzpomínek. Je však již z jiné, nové doby. Indiáni žijí v rezervacích a přišli o svou svobodu.

Vklouzneme do příběhu české ženy, začínající malířky, která se seznámila v galerii v New Yorku s přímým potomkem čerokézských indiánů, vzali se a odešli žít do Severní Karoliny, na úpatí Velkých kouřových hor, do blízkosti rezervace indiánů kmene Čerokí.

Vtipné, ale i dojemné, vyprávění ze života velké indiánské rodiny, ve které se díky ní střetávají dva světy, zcela odlišné kultury. Ve svém vyprávění nám s pokorou předává mýty, příběhy a moudrosti indiánů. Jako moderní člověk, Evropanka, se zamýšlí nad svým životem, zažitými stereotypy, nad ctí, hrdostí, láskou, vztahem k rodičům, dětem, starým a nemohoucím, k přírodě, ke zvířatům, ke smrti a k hvězdné obloze.

I ve mně příběhy vyvolávaly zamyšlení, ale často jsem se i smála.

Indiánský recept na šťastný život - Les a stromy jsou lepší než domy.

Dlouho jsem nečetla takové hezké vyprávění, úplně jsem měla pocit, že autorka vypráví svůj životní příběh.

Tim Weaver - Bez slitování

Je možné najít někoho, kdo beze stopy zmizel? Ale opravdu beze stopy? Odešel na verandu pro dřevo do krbu, v domácí obuvi, na stole zůstal mobil, všechny doklady byly na svém místě, manželka dala vařit kávu a krájela dort. A najednou manžel nebyl. Auto stálo v garáži, bydleli na samotě a neslyšela zvuk jiného vozidla, stopy ve sněhu žádné.

Zda se podaří Davidovi Rakerovi, soukromému vyšetřovateli, najít bývalého policistu v důchodu, to už si musíte přečíst sami. Já určité tušení v průběhu čtení měla, ale ten závěr mne totálně vykolejil - to jsem prostě nečekala!

Od autora ještě mohu doporučit knihu, kterou jsem četla -  Není cesty zpět.

To je pro dnešek z mé knihovny vše a

já se chystám otevřít 

Indiánský erotikon.

Ála

Pletařská zrada...

mého zdraví.

Sotva jsem vám napsala pár příspěvků o mé pletařské vášni, nastala výrazná nepohoda v mém životě. Pravda, jsou horší věci na světě, ale mne to vážně vykolejilo.

Asi před 7 dny mne v noci probudilo neskutečné brnění v pravé ruce od lokte až do konečků prstů, bolest a šílený tlak. Byla jsem vyděšená a netušila co mám dělat. Hlavou mi běhaly myšlenky - já snad přijdu o prsty!

Zdravotní potíže většinou nepřichází z ničeho nic, naše tělo vysílá zprávy, ale musíme jim naslouchat. Již delší dobu jsem brnění v prstech pociťovala, jen jsem si nechtěla přiznat, že to není jen taková lehká únava, ale že něco velmi přeháním a tělo mi říká DOST.

Můj veliký koníček se mi splašil a pěkně zařehtal, dokonce i kopal nohama. Nebyla jsem poctivá sama k sobě a tak mi tělo dalo za vyučenou.

Tušíte správně, vypletla jsem si dle příznaků zánět karpálního tunelu.

Sousedka, která kdysi prodělala operaci karpálů na obou rukách (následky účetních prací na počítači), mi půjčila ortézu a já hledala rady ohledně pomoci.

V lékárně mi doporučili mast Karpal akut a kamarádka kostivalovou mast.

Vynadala jsem sama sobě, protože práci na zahradě, rytí, přesazování, práce s motykou, lítání se sekačkou jsem spojila s pletením v každé volné chvilce, často do noci.

Nyní jsem pokorná. Již týden nepletu, mám naprostý klidový režim a práce na zahradě se bez mé pomoci také nezblázní. Dokud brnění nepřestane, musím být upřímná sama k sobě a hlavně pletení nechat stranou. 

A víte, že jsem zjistila, že jsem pěkně na mém největším koníčku závislá?

Normálně mi v hlavě běhalo - a co já budu dělat u filmů, co já budu dělat když venku je hnusně, co já budu dělat, když odpočívám?

Až mne to zarazilo a musela jsem si přiznat tuto pravdu.

Rychle jsem sáhla do knihovny, kde na mne čekaly nepřečtené knihy.

Za tu dobu jsem přečetla dvě!

Stav se lepší a za to jsem vděčná.

Ála

Městská knihovna...

v naprosto novém prostředí je již otevřena veřejnosti.

A tak jsem musela alespoň nakouknout ode dveří.

Vedení města se rozhodlo dát našemu kulturnímu domu nový život. Před pár lety zde sídlilo Gymnázium a ve společenském sále se odehrával program kulturní. Škola se přestěhovala do budovy školy základní a město řešilo další nové využití prostor.

Zmodernizování knihovny a její přesunutí z budovy Základní umělecké školy do kulturního domu byl naprosto vynikající nápad.

Část pro dospělé čtenáře zvedli do ochozu a vzniklo moderní prostředí s čítárnou a studovnou. Součástí prostor je i promítací technika, včetně plátna pro přednášky a kulturní program, a také digitální zóna určená pro práci na počítači.

Část pro děti je menší, ale útulná.

S otevřením knihovny našla své místo i nová kavárna Hosana café, a opět moderní styl a vybavení. 

Z těchto novinek v našem městě mám vážně radost, knihovna si moderní styl opravdu zasloužila a doufám, že si najde spoustu nových, mladých čtenářů.

A kaváren s dobrou kávou, či čajem,

není nikdy dost!

Ála

Trochu jiná knížka...

než obvykle, na mne čekala pod stromečkem, byla totiž o pletení. Přiznám se, že jsem si ji vybrala, objednala a vydržela až do Štědrého dne ji nerozbalit. Já mám pevnou vůli!

Často v podcastech o pletení, které sleduji, se objevují tipy na knížky o pletení s návody, jenže jsou vždy v anglickém jazyce a já anglicky neumím. Sice pletu podle anglických návodů již zcela běžně, ale mrzelo by mne, že si nemohu přečíst doprovodné texty návrhářek, o to bych byla ochuzena.

Když na podzim loňského roku v podcastu Woolpointu, Zuzky a Bětky, vyšlo najevo, že Bětka navrhla, sepsala návody, nafotila a bude vydávat českou pletařskou knihu, zajásala jsem a předobjednala jsem si ji. 

Knížka obsahuje 10 návodů na doplňky - šátky, šály, návleky na ruce, čepice a ponožky. Vším nás provází srdečná slova o pletení, o přírodě a fotografování, které je dalším koníčkem Bětky. Všechny projekty jsou skvěle nafocené.

A musím ještě na Bětku prozradit jednu věc. Je překladatelkou knih anglického autora detektivek Tima Weavera pro nakladatelství Mysterypress, takže u mne, milovnici detektivek a krimi příběhů, získala další knižní plus.

Jako první projekt jsem si vybrala, světe div se, šátek s názvem V ostružiní, protože jsem nutně potřebovala šedočervený šátek ke svému zimnímu kabátu (a nejen k němu, mám červený i baloňák!). Při mrazení a složení šátků podle barev jsem zjistila, že do červena mám jen jeden.

Přesně na nový rok jsem šátek nahodila a dnes již vyblokovaný mohla nafotit. Použila jsem ponožkové příze, šátky z nich jsou příjemné, lehké a cenově příznivé. Šátky z merina jsou nádherné, luxusní, ale také je nutné již hlouběji sáhnout do peněženky. Pár jich takových mám a střežím si je jako oko v hlavě.

Zatím ještě nejsem rozhodnutá, který návod bude následovat, zda čepice nebo ponožky, ale jak se znám, postupně upletu z knížky vše. 

A dostala jsem ještě jednu knihu, z které jsem měla také velkou radost, to bylo opravdu vánoční překvapení. Minulé svátky mi Ježíšek přinesl Gazely, letos novinku Manželství.

 

Stále se mám na co těšit.

Ála

Vánoční přání...

našeho nejstaršího vnuka se tentokrát přesunulo z měkkých dárků typu mikina, tričko a něco voňavého, na dárky knižní. Ono se to odvíjí hlavně od povinné četby, ale to si může obstarat ve školní knihovně. Překvapilo mne proto, že si do dopisu pro Ježíška - ano, v jeho rodině si stále píší dopisy, což se mi jeví jako šikovné, protože kdo  má neustále něco nového vymýšlet, napsal seznam knih, které by pod stromeček chtěl.

Kéž by se na něj přenesla má láska ke knihám. V jeho věku jsem již hltala hromady knih, chodila do knihoven jak na střední škole, tak i do městské. Tenkrát se knihy těžce sháněly v knihkupectví...

Městská knihovna byla hodně stará, vše ve dřevě, podlahy vrzající, regály naplněné a všude to vonělo nejen dřevem, ale hlavně starými knihami, papírem. Ach, tyhle vůně jsem tolik milovala.

Musím se přiznat, že ani jednu z těchto knih jsem nečetla, tak doufám, že mi je postupně půjčí.

Mne dost mrzí, že žádný z našich synů není velký čtenář, občas si nějakou knihu u nás půjčí, ale je to spíše vzácné.

Já lásku ke knihám měla již v dětství, vždy jsem si přála k narozeninám či pod stromeček knížky a dokázala jsem se do nich ponořit na několik hodin. Četla jsem všude, kde se jenom dalo. A když jsem po maturitě začala pracovat a vydělávat si své vlastní peníze, každý měsíc jsem si kupovala knihy. Stala jsem se pravidelnou odběratelkou Odeonu, tam se daly sehnat krásné řady cizí literatury. 

Dnes je všude tolik knih, až jsem si musela tak trochu zakázat další knihy kupovat, ono stačí si vybrat z těch, co mám doma v knihovnách a přečíst si je znovu.

Kupujete knížky jako dárky?

Přejí si vaši blízcí knihy pod stromeček?

Dostáváte rádi/rády knížky?

Já se snažím občas nějakou knihu do dárků propašovat!

Ála

Pořádná tlusťoška...

popsaných stránek se mi dostala díky mé kamarádce, nadšené čtenářce, do rukou.

Přesně v čase, kdy venku líně poletují vzduchem podzimně zbarvené listy, vytvářejí na zemi silnou šustivou vrstvu, do které tak rádi vkročíme a se vzpomínkami na dětství šoupeme nohami a nostalgicky se usmíváme. Slunce se schovává za hutné mraky, nebe nám do většiny rán posílá kotle mlhy a ty se válí kolem dokola až do podvečerních okamžiků.

Podzim nyní ovládá každičký den. Ještě nás láká k toulání v lese, k procházce kolem rybníků či nahození prutů nedočkavými rybáři, k posledním jízdám osamělých cyklistů, nadšení houbaři plní košíky, děti běhají ze všech sil na loukách se svými draky. 

Pan Podzim nám přináší zklidnění, zpomalení, připravuje nás na čas zamyšlení a zastavení se.

Nechme ho ať nás kolébá a ulevuje našim myšlenkám.

Já pomalu začnu obracet stránky knížky, která má na poslední listu vytištěnou drobným tiskem číslici 700. K jejímu přečtení zřejmě budu potřebovat i dny paní Zimy.

Paříž. Kdysi skromná římská obchodní stanice na bahnitých březích Seiny. A o staletí později? Nejkrásnější a nejoslavovanější metropole na světě. Město světel, vůní, chutí a lásky od vrcholku kopce Montmartre až po bulvár Sain-Germaine. Město gotické majestátnosti Notre Dame, rafinovaného Louvru, oslnivých Versailles i nebe se dotýkající železné Eiffelovy věže. Stejně jako každé jiné město i Paříž tvoří především lidé, kteří v něm žijí, bojují, milují, zrazují, lžou a zabíjejí...

Těším se na ponoření se do jiného světa, na osudy postav, zvraty, historii.

Mějme poklidné dny i přes všechno, co nyní obrací životy mnohým z nás

naruby...

Cizinka...

je název televizního seriálu, který jsem neviděla, ale slyšela na něj chválu.

Sestra mi půjčila knížku, abych si prý nejprve přečetla knižní  předlohu.

Je to kniha o 707 stranách, takže žádná rychlá četba. Trochu jsem měla obavy, zda ji nebudu číst příliš dlouho, ale brzy jsem se začetla a stránky plné napětí, rychlého děje, zajímavých historických témat, osudů hlavních postav, mne nutily vzít knihu co nejčastěji do ruky.

Dočetla jsem a doporučuji.

Anotace:

Zde je příběh, kterým to všechno začalo. Seznámíme se v něm se dvěma pozoruhodnými postavami, Claire Randallovou a Jamie Fraserem. Román je plný vášně a historických zajímavostí a snoubí se v něm dech beroucí dobrodružství s milostným příběhem, vedoucím napříč epochami. Píše se rok 1945 a Claire Randallová, bývalá armádní zdravotní sestra, se právě vrátila z války, aby se znovu setkala se svým manželem a vydala se na druhé líbánky. Při prohlídce jedné ze starověkých kamenných ruin, které jsou rozesety po celých britských ostrovech, se však dotkne jednoho z menhirů. Náhle je z ní Sassenach – cizinka – ve Skotsku zmítaném válkou a nájezdy klanů v pohraničí, to vše léta Páně… 1743. Claire je katapultována zpět v čase silami, kterým nerozumí. Ocitá se uprostřed intrik zemanů a špehů. Někteří z nich možná usilují o její život a jiní o její srdce. Právě zde se totiž setká s Jamesem Fraserem, galantním skotským bojovníkem, který ji zahrne láskou tak bezbřehou, že se Claire bude muset rozhodnout mezi věrností a touhou ; mezi dvěma naprosto odlišnými muži ; mezi dvěma životy, které nelze vzájemně skloubit.

Saxonka - jak Claire říkal Jamie nejraději, se velmi rychle dokázala sžít s nečekaným prostředím, což si vůbec v reálu nedokáži představit. Mám pocit, že bych umřela hodně brzy. Ale hezky se mi o její snaze přežít, četlo. Uvědomovala jsem si často, jak jsme v dnešní době naprosto zhýčkaní, jak máme potlačené instinkty, jsme totálně rozmazlení. Vším a ve všem.

Autorka každopádně dokáže vtáhnout do děje, mistrně střídá dějové napětí, kdy jde o život, s láskyplným obdobím vztahu Claire a Jamie. I v této době, plné zla, nenávisti, bojů a chamtivosti, kdy na životě člověka nikomu nezáleželo, je však místo na galantní chování, na citové vzplanutí, na lásku až za hrob.

Uvědomila jsem si jedno.

V každé době panuje dobro i zlo, láska i nenávist, závist, chamtivost.

Copak to nevídáme kolem sebe i dnes ?...

MÁM V PLÁNU...

během svátečních dnů hodně číst, plést či háčkovat, chodit na procházky.

Dostatečně odpočívat.

A mám přísun četby, který ani během té doby nepřelouskám a budu určitě pokračovat

v novém roce.

Čeká mne 1658 stran.

Dvě knihy mi zapůjčila sestra, ona ví, že mám ráda bichle, tak mi udělala radost.

Je to pořádná dávka.

Prý šel v televizi seriál, ale já ho neviděla, což mi vůbec nevadí.

Raději nejdříve čtu knížky.

Znáte Cizinku?

Vážka v jantaru je pokračováním a sestra si psala Ježíškovi o třetí. 

Tak jsem zvědavá, zda bude obdarovaná :o).

 A já se oddám příběhům.

Pokud bude deka a polštář nablízku, je zde obava, že po pár stránkách se oddám
 místo čtení,  blaženému spaní :o)).

Doufám, že sníh, který nyní zmizel, napadne jako na této fotce z letošního

 února, a my budeme moci každý den vyrazit na příjemnou, osvěžující procházku.

Krásné těšení.

Už se vyspíme pouze jednou ...

HYPNOTIZÉR...

další přečtená knížka, která mne zavedla do studeného Švédska a musím říct, že jsem byla při čtení jak na trních.

Ano, bylo to napínavé.

Lars Kepler

je pseudonym švédské spisovatelské dvojice, manželů Ahndorilových.

Společně vydali šest krimi románů s hlavní postavou komisaře Joony Linny.

A já se k nim teprve postupně dostávám.

Děj se odehrává v rozpětí několika prosincových dnů a poslední kapitola symbolicky uzavírá knihu Štědrým dnem. Rodina by přeci měla být pohromadě v tento sváteční den.

Jenže během těch pár zimních dnů se stane několik tragédií.

Otec Erik - uznávaný odborník na hypnózu, psychiatr, který se věnoval skupině pacientů a prováděl odborný výzkum, jak dalece hypnotický stav dokáže odkrýt vzpomínky na bolestné prožitky. Snaží se zmapovat psychické zábrany, které v hypnóze přetrvávají a způsob, jakým mozek ve stavu hlubokého uvolnění pracuje, aby uchránil jedince před tím, co ho děsí. Na základě těchto sezení se odehraje něco, co zásadně ovlivní nejenom jeho výzkum, ale i jeho osobní život a sám se rozhodne s hypnózou přestat. Od té doby neusne bez prášků, které již začínají ovlivňovat celé jeho chování.

Matka Simona - není šťastná ve vztahu s Erikem, doma dochází k neustálým hádkám, veškerá důvěra mezi nimi je pryč,  celkově spolu velmi špatně vychází. Všechno spěje k jejich rozchodu.

Syn Benjamín - vnímá problémy svých rodičů a cítí se osaměle, o všem dokáže hovořit jenom se svou kamarádkou Aidou. Vše má ztížené svou nemocí, kdy musí pravidelně dostávat injekce, jinak může dojít ke krvácení do mozku nebo do plic. 

A najednou Benjamína kdosi unese...

Anotace:

Psychiatr Erik Maria Bark je uznávaný odborník na léčbu traumat pomocí hypnózy. Jedné prosincové noci ho probudí zvonění telefonu. Volá mu detektivní inspektor Joona Linna z nemocnice ve Stockholmu a prosí ho, aby okamžitě přijel k případu malého chlapce, který je v bezvědomí, ve velmi kritickém stavu. Erik je jedinou nadějí, jak může policie chlapce vyslechnout a zjistit, kdo brutálně zavraždil jeho rodiče a mladší sestru. Doufají, že vraha vystopují a zachrání jeho starší sestru dřív, než bude pozdě. Erik se však praxi hypnotizéra nevěnuje už deset let a je rozhodnutý, že hypnózu už nikdy provádět nebude. Žádost o pomoc v něm probudí bolestné vzpomínky, a proto Erik prosbu policie odmítá. Když se Erik konečně nechá přesvědčit, všichni se rázem ocitnou ve víru nečekaných událostí. Tyto události bez varování udeří plnou silou do Erikova života. Erikův syn zmizí. Erik je nucen postavit se tváří v tvář minulosti a vrátit se ve vzpomínkách zpět do časů, kdy jeho profesionální život ležel v ruinách a jeho manželství bylo na pokraji zhroucení. Jedině tak má šanci zachránit život svému synovi.

Podle knihy byl natočený stejnojmenný film v režii Lasseho Hallströma, já ho však cíleně shlédla až po přečtení knihy a jako vždy, knížka je mnohem lepší.

Já už vím, že chci číst další knihy, které u nás vyšly:
Paganiniho smlouva
Svědkyně ohně
Písečný muž
Stalker
Lovec králíků

Znáte některé ...?

TIPY NA DÁRKY...

pro děti, které se jako každý rok nejvíce z  nás všech na Vánoce těší.

To těšení, ta radost, to vše děti dají nejvíce najevo a proto mne také ohromně baví vymýšlet dárky pro naše děti v rodině. Avšak nesmím nic háčkovat, ani plést. Jsou příliš chytří a dobře znají mé koníčky :o). Jedině Jonáška bych ještě obloudila, tomu je 3,5 roku.

Nikdy nenechávám vymýšlení a nakupování na poslední chvilku, začínám již v září a tak i letos mám většinu dárků již doma.

Ráda se s vámi dnes podělím o pár tipů na dárky knižní.

Vždy kupuji dětem knížky. Za jedno mám knihy moc ráda (to o mne již víte), za druhé se snažím, aby knížky byly součástí jejich dětství. Vím, že konkurence v počítačových hrách na tabletech je ohromná, ale já na to nehledím.

Pro našeho nejmenšího.

Miloš Kratochvíl a jeho dětské příhody nikdy nezklamou.

Nádherné ilustrace Markéty Vydrové.

Výběr pro holčičky nebyl snadný, jedna čte sice hodně,  ta druhá se se čtením hodně pere, moc jí to nebaví, tak snad jsem při výběru nesáhla úplně vedle.

Ta, co moc ráda nečte, je občas jako kluk - do všeho jde s vervou a tak příběh party Zlobilek od Martiny Drijverové by se jí mohl zalíbit. A opět překrásné ilustrace Markéty Vydrová.

A pro čtenářku a milovnici zvířátek jsem vybrala příběh také od Miloše Kratochvíla-

A jak jinak, ilustrace Markéty Vydrové.

A zbývá mi knížka pro našeho nejstaršího vnuka. 

Měla jsem připravené určité tipy, s kterými jsem šla do Knihkupectví, bohužel jednu zrovna neměli v obchodě a další se mi po prohlédnutí moc nelíbily. Povídala jsem si s prodavačkou o knížkách, že preferuji české autory, o dětech, o jejich zájmech a ona najednou sáhla do regálu a vytáhla knížku s tím, že sice není od českého autora, ale třeba by se mu zrovna mohla líbit.

Čtu název a začala jsem se usmívat.

Minecraft je počítačová hra, o které mi neustále něco povídá a já vždy odvětím, že vůbec nevím o čem mluví, že to neznám a celkem mne to ani nezajímá :o) (asi bych neměla být takový velký odpůrce počítačových her).

V mžiku jsem přehodnotila své rozhodnutí ohledně knížky pro něj.

Vím, že touto knížkou mu udělám velikánskou radost.

A o to přeci nám dospělým jde, aby pod stromečkem byly balíčky, které po rozbalení rozzáří jejich oči a přivodí ten nádherný pocit radosti.

Příště vám nabídnu další tipy na dárky pro děti.

A já knižní dárky mohu již zabalit ...