sobota 31. srpna 2019

Rajčatové pyré...

ze žlutých malinkatých rajčátek. 

Letos jsme dostali přebytky sadby od syna a tak je máme poprvé. Rostliny jsou úplně obalené malými sluníčky, které vás oblaží svou šťavnatostí a příjemně nasládlou chutí.
Množství, kterými nás pár rostlinek zásobuje, je neúměrné naší schopnosti jíst každý den rajčata. To opravdu nelze. Vedle žlutých hojně plodí i rajčata červená, a tak každá návštěva, která se u nás zastaví, odchází s pytlíkem rajčat. Ti, kteří nemají zahrádku a nepěstují, jsou nadšení a neodmítají, těm, kteří sami pěstují, je nabízíme i tak, co kdyby náhodou měli sami málo.
Nezbývá mi nic jiného než neustále zavařovat, zkoušet vše, co jenom z rajčat lze na zimu do sklenic dát.

Zaměřila jsem se na rajčatové pyré, jehož příprava je jednoduchá, musím jen hlídat, abych nepřipálila. A tak mám na lince položenou poslední knihu od Roberta Bryndzy, obracím stránky a sem tam zamíchám houstnoucí tekutinu.
Po rozvaření vše ručně propasírovat, to je méně příjemné, a pak redukovat půl hodinu tekutinu na pyré.

Musela jsem si pomalu zvykat na žlutou barvu lahodné šťávy, přeci jenom zvyk je zvyk a s rajčaty máme spojenou barvu červenou.

V policích ve sklepě se vedle sebe nyní tulí malé skleničky jak červeného, tak letos poprvé i žlutého pyré. A musím říct, že málo jich opravdu není.






A manžel mi právě oznamuje, že jde trhat další plody.
Tentokrát již pouze červené.
Žluté jsem již všechny zpracovala.

Prý jsem jak malá FRUTA...



středa 21. srpna 2019

Romantická plavba lodí do Drážďan...

Využili jsme první dárkový poukaz od dětí k našim letošním kulatým a půlkulatým narozeninám. Faktem je, že poukazy, a obzvláště darované, člověka donutí vytáhnout paty z příjemného domácího prostředí a opět vyrazit do neznáma. V poslední době naše cestování a toulky zanedbáváme, to není dobře.

Zarezervovali jsme si datum a s napětím několik dnů sledovali stav vody na Labi, od kterého se odvíjí, zda se plavba vůbec uskuteční. Bohužel s vodou je problém. Máme však štěstí, pár dní v tomto regionu prší a vše vypadá nadějně. Jen rosničkáři nám kazí vyhlídku na slunečné počasí, hlásí zataženo, přeháňky. Vybavíme se deštníky, nic jiného se nedá stejně dělat.
Přijíždíme v úterý na parkoviště u přístavu a plní nadšení nastupujeme na loď. Vzpomínáme, jak jsme několikrát při našich jízdách na kole po cyklostezce z Děčína do Bad Schandau zahlédli výletní loď, ze které se linula hudba a cestující si užívali krásné výhledy do kaňonu pískovcových skal. Pokaždé jsme si říkali - to musíme někdy uskutečnit. A nyní sedíme na podobné lodi.

Cesta velice příjemně plyne společně s okolními vlnkami, které nás provází na zádi, průvodce nás seznamuje s průběhem cesty a doplňuje zajímavé historické údaje. Baví mne ho poslouchat.
Pomalu ubíhající čas zpestřuje živá hudba, mladý personál neúnavně, s úsměvy na tvářích, plní objednávky hostů. "To je paráda, někdo se o mne stará", říkám si v duchu a lebedím si. 
Pozoruji s nadšením skalní kaňon Českého Švýcarska, labské zátoky, projíždíme pod pevností Königstein, plujeme historickou Pirnou, krajinou vinic v okolí malebného zámku Pilnitz. Proplouváme památné mosty a přistáváme v srdci Drážďan. S průvodcem se v časově velmi omezeném úseku vydáváme na prohlídku vyhlídkových Labských teras v těsné blízkosti Frauenkirche a světoznámé galerie Zwinger, obdivujeme Královský palác.
Během cesty kvůli nízkému stavu vody nabírá kapitán větší zpoždění, a tak určený čas na prohlídku a osobní volno se nám smrskává na pouhou hodinu. Loď musela přesně v 15 hodin opustit molo. Je to úprk mezi historickými skvosty, z výkladu mám v hlavě pouhé střípky informací, snažím se fotit a neztratit skupinu.
Náš plán o klidném vypití kávy v malých uličkách bere za své, eura si v poklidu odpočívají v peněžence a my se urychleně se zástupem spolucestujících vracíme na loď. "Uff, to byl fofr, přímo úprk", smějeme se s mým mužem.
Čeká nás občerstvení, večeře, ochutnávka německých vín a pomalá cesta zpět do Děčína. Nikam nechvátáme, prožíváme plavbu jako správní námořníci a nevyužíváme možnosti vystoupit v Hřensku, kde je pro urychlení návratu přistaven autobus, plujeme až do přístavu! Domů se vracíme kolem půlnoci. To byla jízda :o).

A tady jsou zachycené malé střípky z naší plavby a prohlídky Drážďan.










S mužem máme naprosto jasno.

Do Drážďan si zajedeme co nejdříve na poklidnou prohlídku autem.

Ještě, že to máme blízko... ;o)


neděle 18. srpna 2019

Letní lněná halenka...

podle návodu od Vlněných sester mne trochu potrápila. Koupila jsem si 4 přadena á 50g, měla by prý stačit. Jenže já mám asi nějaké delší tělo, při doplétání posledních metrů jsem přesně viděla, že výtvor je krátký. Kateřina z Vlněných sester ve skupině psala, že se halenka po vyprání mírně vytáhla, tak to risknu a uzavřu, vyperu, čekám na uschnutí. Hm, tak mně se nevytáhla ani trochu. Rychle nahlížím do e-shopu, bohužel správný odstín již není. Píši mail Vlněnkám, zda budou naskladňovat mou potřebnou barvu. Odkládám halenku, čekám až objednávka dorazí a jsem plna radosti, že mohu halenku doplést do potřebné míry. Znovu zakončuji, vyperu a čekám až uschne. To je již mnohem lepší, ale když si ji vezmu ke kalhotám, zdá se mi, že pár řad by to ještě chtělo. Znovu nabírám oka a doplétám širší lem. Tak teď už to panebože bude snad v pořádku.

Letní raglán


příze od BC GARN Lino, barva č. Ln 42 Bordeaux 
jehlice č. 3
spotřeba 5 přaden á 50g, zbylo 8g
Lino je 100% len, báječná příze na letní projekty

detail výstřihu jsem použila z jiného svetru





Ach, to focení... :o))




čtvrtek 15. srpna 2019

Změna čísla...

Dnešním dnem mi končí období, kdy na začátku mého věku byla pětka, dnešním dnem se objevila šestka. Ano, je mi šedesát let.
Dívám se na napsané číslo a nechce se mi věřit, že již uplynul tak neskutečně dlouhý čas od mého narození.



Neohlížím se zpět, vše již proběhlo a vrátit nelze. Ani bych nechtěla. Život plyne tak, jak má a já si ho užívám se vším, co mi přináší každý den.

Oslavy proběhly, spousta přání zazněla, olíbaná a objímaná jsem byla, dárky dostala. Není proč být nostalgická, věk je jenom číslo, odvíjející se od data narození. Cítím se šťastně, jsem zdravá, ráno vstanu z postele a nehekám, tedy pokud to nepřeženu s prací na zahradě, mám radost ze všech maličkostí, které naplňují můj život.

Přijímám tu šestku, těším se co spolu vše prožijeme.

Mám širokou a báječnou rodinu, mám úžasné kamarády a kamarádky, pohodové přátele, milujícího manžela a ti všichni mi nadělili spoustu radosti.







Mezi všemi dary a dárky nechyběly poukazy - pojedeme do Jeseníků do lázní, na lodi poplujeme do Drážďan, namočí nás do piva, protáhnou nám těla na thajské masáži. Píši záměrně MY, neboť můj muž slavil půlkulatiny, tak jsem to vzali spolu jedním vrzem a oslavovali ve velkém společně.

Přípravy jsem zvládla bez komplikací, všem chutnalo, počasí nám na každou oslavu vyšlo vstříc a vše proběhlo podle mých plánů, představ, jsem spokojená.

Dort jsem nepekla, manžel mi ho jako překvapení objednal :o).



DOBRÝ ROČNÍK 1959 DOZRÁL K DOKONALOSTI...


Jsem obyčejně šťastná




pátek 9. srpna 2019

Zeleninové mámení...


Na části naší zahrady máme místečka věnovaná pěstování zeleniny. Jak já miluji čerstvě utržená rajčata, papriky, hadovky, vytaženou čerstvou mrkev, omamně vonící nať a bulvičky celeru, zelené fazolky. Když se chystám vařit, jdu s košíkem ven a vše si nasbírám. Žluťoučké brambory, vonící cibuli, letos dokonce i červenou řepu a mangold jsem vyzkoušela. Zelený hrášek je již v sáčkách zamrazený na zimu, sklízíme okurky nakládačky, nakládám červenou řepu do sklenic, z rajčat zavařuji omáčky sugo, pasíruji protlaky, naložená půlená rajčata se mi náramně osvědčila na omáčky a polévky. Papriky s rajčaty rozvařuji na omáčku pod maso, či využiji v zimě na lečo.


červenou cibuli mám ráda do salátů...

Naštěstí mne stále zavařování baví, i když je to občas úmorné vše rychle zpracovat, ale přiznávám, že jsem takový malý syslík, ráda vše v zimě využívám. Takové naše malé BIO produkty :o).

tady je vidět trochu ta tráva jak kvete...

Letos se nám na zahradě rozmohl šílený plevel, který vůbec neznám, nikdy se nám zde neobjevil, vypadá jako hnízdečko trávy, vyhodí stonky, které na koncích mají malé květenství. Rozmnožuje se kořenovým systémem tak rychle, že ho prostě vůbec nestíhám odstraňovat. Je to boj kdo z koho, zatím plevel vyhrává!


žlutá rajčátka máme letos poprvé, jsou úžasně sladká...
Od syna jsme dostali sadbu okrasných cuket, zatím samé květy, žádné plody. Bohužel malé kuličky, které se začnou tvořit, za pár dní odpadnou. Tak z toho zřejmě nic na okrasu nebude.




Tak já se přesouvám opět do kuchyně, kde mi chladne nálev a čekají mne okurky nakladačky
ve společnosti červené řepy.

Krásné léto všem...






úterý 6. srpna 2019

Hortenzie latnatá...

změnila letos na jaře své stanoviště z místa, kde byla již uzurpována mochnou a japonskou vrbou, do prostoru, kde bude mít snad více volnosti a prostoru k rozmachu. 

Fascinují mne různé druhy hortenzií, máme hortenzii řapíkatou, která je popínavá, tři keříky hortenzie velkolisté, která se barví dle kyselosti půdy. Bohužel velkolisté se u nás několik let vůbec nedařilo, příliš nerostla, kvítka aby člověk pohledal, ale letos (po mých výhrůžkách, že půjdou na kompost) se snad zbláznily a kvetou ze všech sil. Již si suším pár květů. 


Květy hortenzie latnaté vykvétají čistě bílou barvou, ale odspodu se postupně mění na jemně růžovou až sytě malinovou až do konce září. Její květy po usušení jsou krásnou ozdobou ve váze. Zbytek květů nechávám na keři a na jaře keř tvaruji řezem, který velmi dobře snáší.
Nedávno mne pobavil komentář na facebooku u příspěvku mé známé, která psala, že měla polámané větvičky u této hortenzie pádem manželova člunu na keř, tak je ostříhala, dala do vázy a podivila se, že jsou květy bílé, že je loni měla růžové. S rychlostí blesku jí odpověděla paní, že přeci každý! ví, že květy hortenzie se mění podle kyselosti půdy, tak co se tak diví.
Na FB sleduji hlavně skupinu s Vlněnými sestrami ohledně pletení, nedalo mi však, abych nezareagovala, ač to běžně nedělám a mé známé jsem tam napsala, že se jedná o hortenzii latnatou a ta se kyselostí půdy opravdu neřídí, začíná kvést bíle a postupně růžoví až červená. Poděkovala mi, že jsem se jí zastala, že už se cítila jak blbka :o). 
Takže tak.


A abych hortenzií neměla málo, dostala jsem od snášky minulý týden další velkolistou. Zatím si trůní v keramice, hledám místo na zahradě, kam ji umístím.


Zde mám jednu kvetoucí neznámou rostlinu. Dostala jsem odnož před dvěma lety od své kamarádky Drahušky, ale nevěděla co to je, také ji kdysi dostala.
Letos je tato trvalka poprvé obsypaná květy, ač je zatím docela maličká.
Drahuško, kdykoli jdu okolo ní, má vzpomínka letí za tebou tam nahoru...Stýská se mi po tobě.


Denivky stále kvetou naplno, dělají mi radost každý den.


Floxy již pomaličku odkvétají, ale tahle růžová kvete jako poslední a celý keříček je obsypaný.



Našla jsem ještě poslední květ na bohyšce.


Závěr si trochu osladíme. Náš vnuk je narozený ve stejném znamení jako já, jen on na začátku srpna, já v polovině. Tak jsem se vybičovala a připravila mu dort. Zadání znělo : "Babí, chci kakaový, bílý krém, jahody a nějaké bonbony nahoře."


Jen tak tak jsem stihla vyfotit...

P.S. Nechápu proč mám část textu s bílým pozadím, nejsem schopna to vymazat, vůbec to nejde. Tak se omlouvám za technický problém na mé straně!

sobota 3. srpna 2019

Letní halenka a příze ITO...

Má první zkušenost s japonskými přízemi. Když jsem četla poprvé u Vlněných sester složení, nechtělo se mi ani věřit, že si i já z nich upletu letní kousek, zvědavost však zvítězila a já vám mohu představit
halenku YUME podle návodu od mé oblíbené
autorky Isabell Kraemer.

Zvládla jsem celý návod v anglickém jazyce, již se jimi dokáži prokousat a nemít obavy, že to nezvládnu. Když se chce...


KINU - 100% hedvábí, 50 g, 425 metrů, barva č.396 Hydrangea
WASHI -  54% papír, 46% viskóza, 25 g, 250 metrů, barva č.428 Enji
Pletou se obě příze dohromady, Washi je tenoučká jako nit.

Spotřeba : celkem 166 g - Kinu 2 x a Washi 4x, od každé barvy mi trochu zbylo
Jehlice : č.3,75 na tělo
              č. 3,25 na lemy
Pletla jsem velikost M1.



A na osušce mi schne další letní top, tentokrát dle jednoduchého návodu od Vlněných sester.

Mezitím zavařuji, zavařuji a dnes opět zavařuji.

Krásné dny všem...




čtvrtek 1. srpna 2019

Oranžové dýně...

Hokaido máme moc rádi. V loňském roce se jim vůbec nedařilo, získala jsem jeden jediný kousek na krémovou polévku.
Letos je vše jinak. Manžel zasadil 3 či 4 rostlinky přímo na kompost, který zakryl tmavou textilií a tím se jim zřejmě zavděčil. Celý kompost je obsazený ohromnými rostlinami s mnoha malými žlutými kuličkami, které postupně narůstají do zářivě oranžových plodů a my jsme nuceni sypat veškerý kuchyňský odpad do malého kompostéru, protože se do velkého vůbec nedostaneme. Šlahouny se již derou k sousedům přes jejich nadměrné, obrovité túje (které opravdu nesnáším, neboť jsou na těsné hranici našich pozemků a kradou nám závlahu ze záhonů) a tak je musíme směrovat, aby zůstaly doma. 

A tady máme první úrodu, první sběr.



Jsem v plném nasazení zavařovacích cyklů, neboť manžel neustále sbírá plody ze záhonů a ze skleníku a tak se mi pod rukami plní skleničky rajčaty, nakládačkami, močáky, zeleninovým základem na lečo, rajčatovými omáčkami sugo, sušenými rajčaty. Prostě sklizeň v plném proudu.

Není však vše jenom o práci, také se stíhám bavit a oslavovat, neboť letos se nám to doma kulatí a půlkulatí, o tom však ráda napíši samostatný příspěvek.
V sobotu se trochu s předstihem začalo v rodině první sešlostí a tak mi hodně záleželo, abychom si setkání všichni užili s radostí, humorem a skvělou náladou.


Minizákusky si objednávám v jedné úžasné cukrárně a vždy mizí velice rychle.




Vzhledem k tomu, že máme tři kluky, je silně zastoupena mužská část osazenstva, proto nesmělo chybět dobré české pivo.


Po delší době jsem měla doma obsazené všechny postele, byl nás plný dům. Celá oslava se nám velmi vydařila, smíchu a hlučných chvilek bylo tolik, že jsem se obávala, zda nerušíme příliš noční klid a nepřijedou nás zkontrolovat místní orgány na popud některých sousedů. 

Ale jak zadržet smích, když je tak veselo? :o)))