RAJČATA...

 červenají a postupně na naší zahradě dozrávají do té správné chuti.

 Pěstujeme si je hlavně pro to, abychom si pochutnali. 

Je to tak veliký rozdíl mezi těmi, které zakoupíme v obchodech a která jsou dovážená ze Španělska, Holandska, Itálie.

Prostě zelenina (i ovoce), které dozrají na keři či stromech přímo zde, mají nesrovnatelně lepší chuť než ta skleníková, přihnojovaná a nechci ani vědět jakým jiným způsobem chemicky upravovaná, aby splňovala všelijaké normy, rychle rostla, rychle červenala, rychle se zpeněžila.

Čím jsem starší, tím víc mi to vadí.

Jsem ráda, že máme kousek půdy, která se dá osázet a můžeme konzumovat vše tak, jak průběžně dozrává.

A nyní jsou to právě rajčata, cukety, ve skleníku papriky a ještě pár hadovek.

Proto stále zavařuji, abychom na zimu měli zásobu.

Loni jsem dostala knížku

DOMÁCÍ DOBROTY

z přírodních ingrediencí

a tak se nechávám inspirovat dobrými, jednoduchými recepty.

 Nyní jsou na řadě právě rajčata.

Nejprve jsem uvařila

Rajčatový kečup

1,5 kg rajčat

120 ml bílého vinného octa

2 stroužky česneku

1 velká cibule

60 g cukru

1 špetka mletého zázvoru

1 špetka strouhaného muškátového oříšku

čerstvě mletý pepř

1 lžíce soli

- je vynikající a tak jsem zkusila ještě variantu

Rajčatový karí kečup ostrý  

vynecháme česnek, přidáme 2 chilli papričky bez semínek a

2 lžičky kari

 

 Další na řadě byl 

Rajčatový protlak

2,5 kg rajčat

2 snítky bazalky

1 lžička soli

- bude se velmi hodit jako základ do různých omáček 

k těstovinám, do rajské omáčky

 

O víkendu se chystám na

Rajčatové sugo

Rajčatové čatný klasické

Rajčatové čatný ze zelených rajčat

Rajčatový předkrm (sušená v troubě a zalitá olivovým olejem)

Zelená rajčata o octovém nálevu

Nevím zda všechno vyjmenované stihnu, 

ale mohla bych a když ne, v týdnu to doženu.

Jen aby nepřišla žádná pohroma ve formě plísní, to už

jsem také zažila.

 

Myslím, že letošní úrodu zpracuji do posledního rajčete a jsem tomu ráda.

Takže až se zima zeptá - vím co odpovím... 

 

    

  

PERNÍK Z CUKETY...

jsem upekla včera odpoledne a musím vám napsat, že jsem nějak zaváhala, 

protože jsem včera ochutnala půlku z jedné porce a dnes jsem ukořistila dopoledne jeden jediný kousíček.

Vůbec nechápu jak se to mohlo stát. Já, která má ke kávě moc ráda něco sladkého a utřela jsem nos.

Byl vynikající.

...takhle krásně vypadal...

Pro případné zájemce recept z knihy

100 receptů na cukety :

250 g cuket

2 vejce

5 lžic mléka

80 g tuku

100 g cukru

1 vanilkový cukr

250 g polohrubé mouky

1 lžíce kakaa

1 kypřící prášek do perníku

1/2 balíčku prášku do pečiva

- celá vejce smícháme s cukrem, mlékem, kakaem, rozehřátým tukem a cukrem, přidáme oloupanou, nastrouhanou cuketu spolu s moukou a prášky.

Těsto vlijeme do koláčové formy (vymazat a vysypat) nebo pekáčku.

Povrch jsem potřela meruňkovou marmeládou a posypala lupínky mandlí.

Dobrou chuť :o)...

 

 

BARBARA ERSKINOVÁ ...

se zařadila díky mé kamarádce mezi mé oblíbené spisovatele.

Když mi půjčila kdysi první knížku Žila jsem před staletími, čtení bylo tak napínavé, že jsem hledala každou volnou chvilku, abych mohla hltat stránky a vcházela jsem jejím prostřednictvím tu do dávné minulosti, tu další kapitolou do současnosti, časové osy se vždy prolínají celou knihou.

Bylo to vše tak strhující, že když jsem dočetla, byla jsem jak v jiném světě, myšlenky mi neustále lítaly od postavy k postavě a vše tak jemně doznívalo.

Od té doby vím, že každá z jejich knih je natolik čtivá, že když ji vezmu do ruky, budu naprosto vtažena do jiného prostředí, do jiného času, budu přemítat o tom zda je možné vidět ducha.

Vždyť přeci možná je něco mezi nebem a zemí...

 

Barbara Erskinová absolvovala univerzitu v Edinburghu, kde studovala středověkou historii Skotska. Svou první knížku, Lady of Hay (Žila jsem již před staletími), vydala v roce 1986 s takovým úspěchem, že se díky tomu stala spisovatelkou z povolání. Tento román vyšel už v nákladu přesahujícím milion kopií, přeložen, stejně jako její další díla, do třiadvaceti jazyků. Po úspěšném debutu následovaly neméně úspěšné romány a dvě knihy povídek.

Sympatická autorka vlastní starobylý venkovský zámek na pobřeží severního Essexu a se svou rodinou střídavě pobývá buď v tomto romantickém místě, civilizaci téměř nedotčeném, nebo v příjemném domě poblíž velšských hranic - není třeba dodávat, že nezahálí a chystá pro své čtenáře další poutavé příběhy.


 


 Začíná letecká bitva o Velkou Británii. Je léto roku 1940, Evropa se propadá do válečného běsnění a většina Britů upírá zraky k obloze nad Anglií. Evie Lucasová však má oči jen pro skvělého mladého pilota Tonyho. Čeká ji oslnivá kariéra umělkyně, ale ona ztrácí čas tím, že donekonečna kreslí Tonyho portréty. Chce totiž, aby na něj jeho rodiče měli nějakou památku, kdyby se mu ve válce přihodilo neštěstí… O sedmdesát let později se čerstvě ovdovělá kunsthistorička Lucy snaží posbírat střípky vlastního života a vzkřísit ho z trosek. K tomu potřebuje odhalit tajemství obestírající jeden obraz právě od slavné malířky Evelyn Lucasové. Bezděky tak probudí dávno zasutou historii, o níž se záměrně mlčí, a přivolá na sebe zlobu těch, kdo neměli a nemají zájem na tom, aby nevyřčená pravda vyplula na povrch. Ve svém již třináctém románu autorka opět střídá dvě časové roviny (ta válečná je částečně inspirována zážitky jejího otce) a jako vždy překvapí čtenáře nečekaným rozuzlením milostného příběhu.

Opět mne má oblíbenkyně nezklamala, opět jsem ani nedutala a nad knížkou trávila všechen volný čas. Nevím, ale jsem vždy jak v tranzu a prásknu na sebe, že hledám kde máme nějaký zbytek čokolády, abych si obalila nervy :o).

Nebudu vám raději vůbec nic z děje prozrazovat, nechám zde jen anotaci o knize. 

... našla jsem čokoládové bonbony, které jsem dostala k narozeninám a šla jsem po nich...

Znáte tuto spisovatelku a její tvorbu ?

Pokud ne a máte rádi(y) napětí, vřele doporučuji.

 

JAK SE TO MOHLO STÁT...

že se z nás najednou stali hlídači ?

Copak, že budeme jednou v životě hlídat vnoučata, s tím každý z nás počítá a na tu dobu se v průběhu svého života začne i těšit, obzvláště když děti vylétnou z hnízda, začnou se párovat, mít své vlastní rodiny.

 A když pak přijde do rodiny miminko, je to nesmírné štěstí.

To je vše v pořádku.

Jenže z nás se najednou stali hlídači pejsků.

 

to je jediná fotka Blackynky co jsem našla

 

 My, kteří nikdy psa neměli, protože mít psa je závazek a starost, nejenom radost, a obého jsme měli se svými dětmi dostatek. A také jsme cestovali a kam potom s pejskem, kdo se o něj postará, jak to bude snášet ? Proto jsme si nikdy psa nepořídili.

Náš nejstarší si před několika lety koupil štěňátko, no spíš velké štěně, protože když s ním k nám přijel a ona se postavila, opřela mi tlapky o ramena, měla jsem co dělat, abych to ustála. Má totiž fenu bernského salašnického, ale ne úplně čistokrevnou, maminka se jí spustila prý asi s vlčákem. No nevím, já se v tom nevyznám, ale každopádně Blackynka je úžasně poslušná psí slečna, je vychovaná a máme ji rádi.

V týdnu mi psal syn ráno sms, zda by u nás nemohla být celý den  na zahradě než přijde z práce. Má to k nám kousek, tak jí dovedl. 

Nu dobrá, to bude v pohodě jsem si řekla a také ano,  ona ležela na terase u dveří dokud jsem neuvařila a pak celý den za mnou chodila kam jsem se hnula.

 V pátek se u nás zastavil syn prostřední se ženou a že v sobotu odjíždějí na pár dnů na Moravu a jestli by u nás nemohli nechat Kettynku na těch několik dnů, a to i na spaní.

Nu dobrá, proč ne, Kettynka je na nás také zvyklá a je to další úžasně poslušná a klidná psí slečna, tak snad se neuzoufá steskem.

Od rána za mnou všude chodí, jenže to je pro změnu pejsek malý, westík, takže jsem musela dávat pozor, abych ji nešlápla, abych o ní nezakopla.

Je to dobrý, první den jsme zvládli, uvidíme co bude v noci.

 Kettynku jsem dnes naháněla s foťákem :o)

 A tak se z nás stali  hlídači pejsků...

Nám nová role vůbec nevadí, máme o zábavu postaráno :o))).

 

 

PÁROVÁNÍ VÍNA A VODY...

je kombinace, která nikoho nepřekvapí a obzvláště v letním horku je příjemným osvěžením s kapkou alkoholu pro dobrou náladu.
Voda se však v chutích liší stejně jako víno, a dokáže proto umocnit, případně pokazit zážitek z chuti dobrého vína.


neperlivá

Balené neperlivé vody nejsou vhodné pro plná vína výrazné chuti, hodí se spíše k jemným nasládlým vínům s nižším obsahem alkoholu, například k lehkým ovocným vínům růžovým či bílým. Neobjednávejte si proto automaticky v restauraci k vínu vodu neperlivou, ale zamyslete se jaké víno budete pít.

perlivá

Perlivé a zásadité vody, jako například S. Pellegrino, ladí díky svému čerstvému štiplavému perlení se strukturovanými archivními víny, s nimiž vytvářejí bohatou kombinaci chuti. Zásadité perlivé vody se nedoporučují párovat s víny chabé struktury, která nezůstávají na patře.

kohoutková

Voda z kohoutku s nižším obsahem CO2 zvýrazňuje  vnímání kyselin, a to například u odrůd Savignon Blanc nebo Riesling. Naopak voda z kohoutku bez CO2  neutralizuje chuťové pohárky a neovlivňuje chuť vína.

správná teplota

Vodu podávanou k vínu je zapotřebí - stejně jako víno - před podáváním správně vychladit. Ideální teplota je mezi 8 až 11 stupni Celsia. Samozřejmostí by pak pochopitelně měly být čisté sklenice bez zápachu.

     

S manželem máme rádi vína moravská, já hlavně bílá suchá, on rád ochutná červené a růžové.  K vínu růžovému jsem nepřilnula, neoslovuje mne.

Ochutáváme velmi rádi Muškát moravský, Ryzlink vlašský, Savignon, Veltlínské zelené, někdy sáhneme i po Chardoney.

Jednou jsme dostali dárkem od syna víno ledové, bylo vynikající, ale opravdu jen na ochutnání.

Avšak nejlepší je posezení přímo ve sklípku, kde to veškeré ochutnávání má nádech klidu, rozjímání, milého povídání, případně s doprovodnými popěvky lidových písní, když je ta správná nálada.

Ráda bych na Moravu zajížděla častěji, 

 Vždy si v zimě plánujeme s mužem jak tam zajedeme a letos to například opět nevyšlo.

Tím pádem máme celou zimu na to, abychom to příští rok napravili a domluvili si s našim známým vinařem návštěvu u něj ve sklípku.

Pšš - třeba to vyjde ještě letos na podzim :o)...

Tož na zdraví !

zdroj obrázků :

Wikipedie 

    

VOŇAVÉ DÁRKY...

a to mýdlové, jsou připravené a čekají na své majitelky až přijde jejich čas. Postupně přidávám a zkouším další glycerinová mýdla z bílé mýdlové hmoty, dokud ji všechnu nespotřebuji.
Vzhledem k tomu, že je hmotá bílá, přišla mi mýdla trochu fádní a napadlo mne je přibarvit potravinářskou barvou, kterou jsem doma měla celkem k ničemu. A tak jsem otevřela pytlíčky se žlutou, modrou, červenou barvou a začala jsem experimentovat. Přidala jsem žlutou a měsíček lékařský, vzniklo krásné žlutooranžové mýdlo, do další várky modrou, žlutou - vznikla zelená a do hmoty jsem vmíchala levandulovou esenci, další pokus byl s modrou, jen lehce, aby mýdlo bylo trochu namodralé a přimíchala opět levanduli.
Tak si hraji :o).

  Musím říct, že tvorba mýdel mne velice baví a velice se těším na okamžik až uvařím své "vlastní" mýdlo.
Vždyť všechno tvoření je vlastně hlavně o radosti, o potěšení z darování, o nesmírně krásných pocitech když se něco nového podaří, o hledání dalších tvořivých nápadů, o lidské kreativitě, o zručnosti.
Neumím si představit, že bych stále nehledala, stále nezkoušela, stále se neučila něčemu novému.
S tím se člověk zřejmě už narodí, protože mám mnoho kamarádek, které naprosto nechápou mé zapálení pro všechno možné co se týká ruční tvorby.
Jenže ony umí zase úplně něco jiného. Jsou daleko větší čtenářky, zajímají se o historii, o architekturu, jsou zapálené zahradnice, chodí na jógu,
 cvičí tai či, atd. 
Prostě každému je dobře v tom co dělá rád a s nadšením.

A to je moc dobře, neboť v tom všem nacházíme své štěstí...

 


 

JAK JSEM SI ŘEKLA,...

tak také činím a čtu, čtu, čtu.

A počasí, které právě nastalo, tzn. déšť a pošmourno mi k tomu přispívají tou správnou atmosférou.

I když musím říct, že i v těch teplých dnech jsem si konečně zalézala na lehátko do pozice v sedě, za záda polštářek, pod slunečník a když mi bylo příliš teplo, svlažila se v bazénu. To byl ten správný relax a ten jsem již potřebovala. Vypůjčené knihy jsem měla tímto posledním titulem přečtené a vrátila majitelkám s tím, že potřebuji další várku.

A co že jsem tak rychle přečetla ?

Opět historický román a tentokráte z pera české autorky, což velice ráda podporuji, neboť prosadit se na českém knižním trhu, který je zaplaven tituly, není zajisté nic lehkého. Nicméně jsem tuto knihu měla zapůjčenou od sestry.

 Oficiální anotace: 

 České království se po vymření Přemyslovců zmítá v bojích. Mladá Markéta z Březové postupně proniká do urozené společnosti. Počáteční okouzlení je v ní brzy vystřídáno zklamáním, neboť tato krásná, svéhlavá dívka musí čelit mnoha intrikám a nenávisti. Kromě utrpení však poznává i vášnivou lásku. Stane se vyzvědačkou ve službách mladého krále Jana Lucemburského a tento nebezpečný úkol ji zavede až do daleké Neapole. Ve chvíli, kdy se nezdolná Markéta snaží začít nový život, padne na ni obvinění z vraždy, kterou nespáchala. Jak přežije tuto poslední zkoušku?

 Emma Riedová (*7.3.1989) vystudovala práva a dějiny umění a pracuje jako advokátní koncipientka. Láska k historii a napínavým zápletkám ji provází už od střední školy, kdy psávala povídky i kratší historické a detektivní příběhy. Tuto svou vášeň zúročila při psaní svého prvního historického románu Královské intriky.

Téma se mi líbilo, mladá vyzvědačka ve službách krále a ještě prý nesmírně krásná. Někdy však těch útrap na jednu mladou ženu bylo až příliš, nevím zda by ve skutečnosti byla schopná vše ustát.

To se však nechte překvapit, co jí osud nadělil...

A než mi kamarádka připravila řádnou zásobu svých knih k přečtení, sáhla jsem včera do své knihovny pro starší titul.

 

 Je Nora Sinclairová, krásná a úspěšná architektka, také oddaná snoubenka a manželka? Nebo je černá vdova, chladnokrevně vraždící své bohaté partnery? 
Napínavá zápletka, přinášející nová a nová překvapení, činí z knihy Líbánky jedno z nejlepších děl mistra detektivního žánru Jamese Pattersona.

James Patterson je vynikající vypravěč a mistr napětí, a to mám při čtení knih velmi ráda. Některé jeho knihy byly zfilmovány, možná znáte film Sběratel polibků.

V jeho knize Líbánky platí jedna hlavní zásada - Věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být. Do poslední chvíle si nejsme zcela jisti, co platí a co je klam. Velké peníze, láska, sex a politická hra nejvyšších míst jsou hlavními hybnými silami celého příběhu a dávají do pohybu události, které ovlivní životy všech zúčastněných...

Tak pokud jsem vás navnadila, jsem tomu ráda, pokud ne, těšte se na příště, dovezla jsem si slušnou zásobu.

Krásné chvíle s knihou

přeji všem, kdo rádi čtou.

 

JARMARKY...

mám velmi v oblibě, baví mne sledovat kolik lidí je nesmírně zručných, kolik z nich se vrací k řemeslům dávno minulých či zapomenutých, kolika lidem jejich tvorba přináší radost, potěchu, příjemné zážitky.

Nikdy jsem ale neměla příliš v oblibě poutě.

Už jako malé holce mi vadil ten rámus, z každého stánku či atrakce řvala hudba na plné pecky, do toho z každé maringotky hlučně vábil hlas k vystřelení růže či jiných naprostých nezbytností, které se pak váleli někde zastrčené doma. Perník byl tvrdý, cukrová vata lepila po celém obličeji, turecký med se nedal ukousnout. Jediné co mi však chutnalo vždy, byly mandle v cukru...Avšak i přesto jsem chodila se pohoupat a povozit, když do města zavítali kolotočáři. Pro dítě to byla změna.

Pak jsem jednou šla na řetízkáč dvakrát za sebou a to bylo velmi špatné rozhodnutí, jen tak tak jsem stihla doběhnout domů.

Od té doby jsem na žádné atrakci neseděla a když byli naši kluci malí, všechno s nima musel odjezdit můj muž a já z povzdálí jen sledovala, držela nezbytné věci nebo lízala zmrzlinu a netrpělivě jsem čekala, zda to přečkají bez úhony (nikdy jim špatně jako mně nebylo - naštěstí).

Jarmark, to je jiná radost. Tam jsem ve svém živlu. Nejraději jezdíme dopoledne, moc nesnídáme a tam si začneme dopřávat různých pochutin, bramborové placky s různými náplněmi vedou, a pak voňavé maso z grilu, kdy je řezník pěkně odřezává z kulaťoučké šunky, nikdy nezapomeneme na něco sladkého v podobě malých koláčků, domů si nakoupíme sýry, medovinu.

A já obdivuji stánky s keramikou, košíkářské výrobky různých tvarů, šité maličkosti pro děti, hračky ručně dělané, u bižuterie bych se neuměla vůbec rozhodnout (tu si však kupovat nemohu, náušnice bych vydržela mít na uších sotva dvě hodiny). Líbí se mi kožené výrobky, kovové svícny, kuchyňské věci ze dřeva, různé čajové směsi na všeliké neduhy - je toho tolik co mi vždy udělá radost, vždy si vyberu nějakou maličkost.

Pokaždé je připravený hudební program, jak pro děti, tak i dospělí se pobaví.

Naším nejoblíbenějšími jsou jarmarky v Úštěku a v Zubrnicích.

Máme je nejblíže a vždy mají nádhernou atmosféru, nikdy nezklamou a již několik let si drží vynikající kvalitu.

V sobotu úštěcký jarmark vyšel na mé narozeniny.

 Tentokrát jsme jeli až odpoledne, neboť jsme si dali nejdříve společný narozeninový oběd s dětmi, pak jsme skočili do auta, vzali sebou deštníky, protože se zamračilo a vypadalo to na dlouho očekávaný déšť.

Počasí však vydrželo, ale lidí bylo méně než jsme zvyklí, určitě raději zvolili pobyt u vody.

Opět jsem nemohla odjet s prázdnou a tentokrát jsem si vybrala keramiku, která se výborně hodí do mé nově vymalované kuchyně.

Keramika má úžasnou hlaďoučkou glazuru a paní keramička mi dala kontakt, že když budu spokojená mohu si objednat další výrobky.

Což teda jsem velmi a učiním určitě objednávku.

A co vy a jarmarky či poutě ?

Máte ve svém okolí své oblíbené ?

Nebo vás nijak "neberou" :o) ?

Krásný zbytek léta jak má být

vám všem 

přeji.

 

PŘEKVAPENÍ ...

k svátku mi připravila

Míša 

když mne nominovala

 

 Vzhledem k tomu,  že svůj blog netvořím příliš dlouho (od letošního ledna), nic podobného se ke mně zatím nedostalo.
Sice nemám v oblibě "řetězovky", ale malá zpověď zajisté neuškodí a něco navíc se tím pádem o mně dozvíte.

Takže jdeme na to.

Mám o sobě napsat něco v 11 bodech.
Takové malé shrnutí mého já.

1/ V sobotu mi bude 56 let. Ano, jsem ve zralém věku a je mi v něm dobře - i když čtyřicítka zní lépe.

2/ Mám tři dospělé syny a dva vnuky. Bohužel zatím jsem žádného ale nevedla k "oltáři", což mne trochu mrzí, ale dnes je taková doba.

3/ Od mala mám nenechavé ruce a stále něco tvořím, prostě mne to uklidňuje, baví a ráda zkouším věci nové.

4/ Mám ráda výlety do přírody a ráda šlapu v horách.

5/ Občas se s radostí povaluji u moře.


6/ Neumím lyžovat a vůbec mi to nechybí.

7/ Velmi ráda jezdím na kole a plavu - to je ze sportů tak všechno co mne opravdu baví.

8/ Od dětství velice ráda čtu.

9/ Pracuji jako OSVČ.

10/Nesnáším lež.

11/Stále jsem tak trochu romantická duše.


A jaké jsem dostala otázky od Míšy ?

   Co ti dělá radost? 

Když se daří mým dětem.

Co ti dává blog?

Je to zvláštní pocit, jako kdybych si psala deník, ale ne pro sebe.

Nutí mne přemýšlet o tématech, víc fotit.

Oblíbená knížka?

Těžká otázka - mám oblíbenou spisovatelku Patricii Cornwellovou a všechny její knihy mám ve své knihovně.

Dovolená - v zahraničí nebo cizině?

Asi máš na mysli tuzemská nebo zahraniční?

Tak dovolenou raději v zahraničí, v tuzemsku spíš výletuji. 

Co tě, za poslední dobu, překvapilo?

 Nejmladší syn, který přerušil svou živnost a chce se nechat zaměstnat.

Pivo nebo víno?

Víno a moravské bílé nejraději.

Máš ráda Vánoce?

Ano, velmi.

Jakou barvu máš nejraději?

Malinovou.

Tvůj ženský vzor?

Nemám a nikdy jsem neměla žádný vzor. Nechci být jako někdo, chci být sama sebou.

Co bylo první- slepice nebo vejce :-)?

Každopádně slepice :o).

Jsi ráda, že jsem Tě nominovala?

Ano, donutila si mne tady sedět a hodně přemýšlet, místo abych se koupala v bazénu :o).

Uff, mám část za sebou a ještě nominovat blogerku či blogerky a vymyslet otázky.

Já uvedu blogerku jednu.

Katku V zemi ZA DUHOU 

 Otázky pro Katku :

1/ Ráda sníš ?

2/ Plníš si svá přání ?

3/ Co nebo kdo tě udělá nejvíce šťastnou?

4/ Hořkou nebo mléčnou čokoládu ?

5/ Jaká hudba tě provází v Zemi za duhou ?

6/ Kolik máš nejlepších kamarádek ?

7/ Ke které knížce se ráda vracíš ?

8/ Vaření a pečení - obliba nebo nutnost ?

9/ Dovolená - voda nebo hory ?

10/Kdo tě spolehlivě rozesměje ?

11/Jsi ráda, že jsi začala s blogem ?

Katko, doufám, že tě nominace pobaví...

 

MALÍŘOVA PALETA...

by možná bledla závistí nad pestrostí barev

 na zahradách když kvetou různé květiny, keře.

Nedalo mi to a včera jsem obešla s foťákem tu svou.

I když jsou tak velká parna, obdivuji rostliny, že se stále drží a vše zvládají.

Jen příroda ví své...

V pondělí se odpoledne zatáhlo, ale mraky šly od Zámeckého vrchu a tak jsme si říkali, že z toho nic opět nebude.

Najednou se zablýsklo, rychle jsme začali poklízet nezbytné věci, které by se mohly případným deštěm promáčet a s napětím jsme z pergoly sledovali dění.

ÁÁÁCH jako kdyby se ozvalo s prvními kapkami, zahrada se nadechla,

listy a květy lapaly po každé kapce vody, která se z mraků začala snášet dolů na zem, zem tak vyprahlou, tak suchou, tak lačnou vody.

 Fotila jsem mobilem, 

utíkat v tom dešti pro foťák se mi nechtělo.

Bohužel ten radostný okamžik, to krásné nadechnutí se zahrady netrvalo příliš dlouho, druhý den bylo vše opět suché...

Není to vyvážené.

 Když jsou velká tepla, má v noci přijít ochlazující déšť,

 který přinese všemu vláhu.

Takže tohle je asi už globální oteplování...