Odpolední adventní čas...

věnuji tvoření malých dárků pro své kamarádky, kamarády, lidičky blízké mému srdci. Každý rok mne čas, který věnuji vymýšlení a přípravě maličkostí, naplňuje radostí. Malé potěšení dávám i své kamarádce kosmetičce, kadeřnici, paní pedikérce, které se tak hezky o mne po celý rok starají. Nu, letos to bylo teda bídné, pravda!

A co jsem připravila letos?

Levandulové voničky

Koupelový sáček "Pohoda"

*obsahuje mýdlové vločky z domácího mýdla, sušené květy růží, pivoněk, ibišku, kapky esenciálního olejíčku*

Ptačí rošťáci

Látkový vánoční stromeček

Domácí mýdla

K dárečkům jsem si letos připravila i štítky s vánočními motivy. 

Využívám staré knoflíky, kousky látek a odstřižky papírů.

A pak už jenom plnila celofánové sáčky, zdobila mašličkami.

Dnes jsem již zabalila i větší část dárků pro mé milované.

Jenom doufám, že se za pár týdnů situace nezhroutí a všichni si

užijeme letošní poklidné VÁNOCE...

Toužebně očekávaný...

déšť se začal snášet z našedlé oblohy již v pátek v podvečer a my připravili nádrže k naplnění zásob. Obávali jsme se, že spadne pár kapek jako v jiné dny, kdy mračna obloukem obcházela na nebi naše město. Jaké bylo naše překvapení, když pršelo v noci, celou sobotu, s přestávkami celou neděli a pondělí je propršené celé. Ani slovíčko proti dešti nikdo z nás nevznese, neboť je nám všem jasné, že příroda vláhu potřebuje, že je v mnoha místech již životně důležitá každá kapka, která se z nebe snese. Z okna pozoruji změny na zahradě, kterou vláha povzbuzuje k prudkému růstu. Tam, kde byla malá poupátka, se rostlina mění v barevnou krásku a toužebně očekává chválu. Pokud vydrží až naschne, pokorně ji budu obdivovat.

Využívám dny k dalšímu tvoření a každé odpoledne sedám k šicímu stroji, kdy spolu vedeme krátké hovory ve stylu - co blbneš, proč mi to nechceš prošít? Ne, ne zase se mi něco stalo se spodní nití a steh není kvalitní. Zase mám párat? Hele už mne neštvi, já se snažím, tak se snaž taky!
Jsem v pracovně sama, mohu si dovolit vést samomluvu, aniž bych vzbuzovala údiv. To je tak prima!
Objevením On line školy šití paní Renaty jsem se navnadila a po dlouhé době šiji s velkým nadšením. Její názorná videa mne vedou naprosto spolehlivě celý šitím, mohu si natočené v klidu vrátit, posunovat, mezitím si jít uvařit kávu či čaj, velmi se tím bavím.

Tentokrát jsem se pustila do skládané nákupní tašky, kterou jsem si již dávno chtěla ušít, ale spíchla bych ji velmi jednoduše a asi bych ani to skládání do kapsičky sama od sebe nezvládla.

Není dokonalá, má své mouchy, protože mne zlobil steh, ale já byla nadšená, když jsem ji dokončila a opravdu šla složit a zapnout.

Nedávno jsem objevila v jednom obchůdku, který má hezký název Dárkovna a kde mají část prostoru vyčleněnou starým věcem, kovové knoflíky/druky od Koh-i-nooru. Ty jsem před mnoha lety používala při šití na kluky. Hned jsem si dvě balení koupila! Pamatujete si je také?

Tloukla jsem kladívkem druk do klopy kapsičky tak vehementně, že se přišel muž podívat co vyvádím.

Povedlo se, zapínání funguje.

Z tašky jsem nadšená a zase mám tip na dárky. Letos  budou možná hodně šité.

Samozřejmě, že mé pletení nezahálí a mám nafocenou další letní halenku. Použila jsem zbytky příze Jawoll a opět návod Linho. 

Fotograf můj dvorní byl zalezlý ve skleníku, tak jsem si musela vypomoci sama.

Minulý týden mi doručovatel přivezl balíček a v něm nádhernou knihu

od Věrky z blogu Carolina Mia.

Byla jsem vylosovaná z komentářů k jejímu příspěvku!

Již při listování stránkami se mi vynořily vzpomínky na dětství.

Já bohužel ale neměla štěstí, abych mohla zažívat dětské radovánky

u prarodičů, to je mi líto dodnes. Jedni již po mém narození nežili a druzí byli příliš staří, babičku si pamatuji velmi matně a děda byl již příliš starý.

Mějte dny provoněné deštěm...

Dělání, dělání...

všechny chmury zahání...

Slova, která vystihují přesně situaci, kterou každý z nás prochází již mnoho týdnů. Obavy z nepříznivých  prognóz, strach z neznámého nepřítele, nedůvěra v mnohé zprávy, které se prodírají skrze obrazovky, monitory, z tisku. Přestávám jim věnovat pozornost, jsem vyloženě optimistka a tak si říkám, že i přes ztráty v mnohých rodinách se naše planeta bude točit stále dál. Tak to je a musíme ŽÍT.

Chybí mi přátelé i část rodiny, se kterými jsme se neviděli již příliš dlouho. Osobní kontakt nevyváží telefonické hovory, které se protahují na mnoho minut.

Má neposednost ohledně tvůrčích činností se mi nyní velmi osvědčuje a díky tomu nepropadám smutku. Zahrada je v plném nasazení, vydatný déšť jí prospěl a ona se odměňuje sytou zelení, poupata otvírají svou barevnou krásu pro naše oči, vůní přitahují včelky a naši trylkující  přátelé opět hnízdí skrytí v tújích, na stromech a i rehek domácí si znovu zvolil pro své hnízdo keramickou nádobu zavěšenou v pergole a čile přivádí potomky do nového času.

Dělím nyní svůj čas mezi pletení, šití, čtení a ohýbání hřbetu na zahradě.

Po šití roušek jsem šicí stroj neuklidila. Objevila jsem při hledání návodu na ušití roušky On line školu šití paní Renaty a našla si další obzor mého tvoření. Mám moc ráda různé malé dárky, doplňky, které mohou udělat radost těm, co nevládnou žádnou ruční prací. Šiji srdíčka, ptáčky, pytlíčky s levandulí. A nově jsem podle názorného videa zvládla i látkový obal na knihy. Další dárek na světě. Mám kamarádky velké čtenářky a hezký obal určitě využijí. Vyzkoušela jsem si ušití stahovacích látkových pytlíků, ve větší verzi si je ušiji na pletené projekty. Chystám se na šití  povlaků na  polštáře se skrytým zipem, na látkové nákupní tašky, na "pastelkovník", který chci využít na ponožkové jehlice, na malé pouzdro na propisky do kabelky.

Ušila jsem nové povlaky na zahradní sedáky, látku jsem měla koupenou již loni, tak se nyní velmi hodila.

Tvoření, to je má malá, každodenní radost.

Malé sáčky jsou naplněné nasušenou levandulí z mé zahrady a ručně prošité vyšívací bavlnkou. Srdíčka jsem vystřihala z jedné látky a zdobila starými knoflíky, kterých mám plnou krabičku.

Obal na knihu má v pravé klopě všitou gumu (to jsem zapomněla vyfotit) a díky ní lze obal nasunout na jakoukoli výšku knihy. Záložku lze také přímo všít do obalu a vznikne tak zajímavý prvek, kdy můžeme využít zbytky různých stuh, tkalounů apod. Já ráda také využívám staré knoflíky, malé zbytky krajek se mnohdy velmi hodí. A tak vznikly mé první dva kousky.

Dopletla jsem si letní halenku ze zajímavé příze - bavlna se lnem a můj dvorní fotograf již měl vymyšlená místa k focení. Ono ho to snad ještě začne bavit :o).

Bavlněná halenka "Linho"

dle návodu od Joji Locatelli

příze Allino

Dělání, dělání,

to je to co mne baví...

Šité drobnosti...

mne začaly bavit víc a víc. Srdíček jsem našila nepočítaně a byly během vánočního času drobným doplňkem k dárkům. Musela jsem si již nyní našít další zásobu a docela mám jejich výrobu již "v ruce", zvolila jsem si svůj systém a srdíčka se mi šijí jedna radost. S blížícím se jarem jsem toužila po látkových ptáčcích. Zkoušela jsem si nejprve kreslit na papír různé tvary, dokud jsem nebyla spokojená a pak zkusila ušít prvního jarabáčka. Původně jsem měla v úmyslu přišívat křidélka, vyšít bavlnkou oči, ale najednou se mi líbili "nahatí". Pustila jsem se do šití a pár jich je již na světě.

Ptáčky využiji k jarním dekoracím v bytě a určitě i jako malé dárky ke svátkům jara.

A ještě něco jsem vyzkoušela ušít. Malého zajíčka.

Vyšila jsem mu příliš dlouhý čumáček, to určitě předělám, ale jinak je to doufám zajíček k poznání.

Snad se bude Jonáškovi líbit, až přijde na koledu...

Jonáš a velryba...

Vymýšlela jsem dárky pro Jonáška, který v neděli slavil 4.narozeniny.

Měla jsem chuť mu je vytvořit co nejvíce sama, i když je samozřejmě jednodušší navštívit hračkářství. Jenže dnes mají děti tolik hraček, že člověk ani neví co jim v tom obchodě, narvaném hračkami, vybrat.

Inspirovala jsem se jeho novým pokojíkem, kde se částečně objevují na zdech modrobílé pruhy tapet a vybavil se mi mořský svět.

Ušila jsem mu velrybu na mazlení, povlak na polštářek s motivy rybiček do postele i s náplní, háčkovaný košík v modré barvě naplnila oblíbenými lízátky, do modrých rámečků jsem vytiskla obrázky lodí.

A sháněla knížku Jonáš a velryba s ilustracemi Adolfa Borna, avšak to se mi nepodařilo, je rozebraná.

Na poslední chvíli před odchodem jsem stihla vše ještě nafotit a tak se mohu "pochlubit" svými výtvory i zde na blogu.

Povlak je z každé strany jiný a Jonáškovi se nejvíce líbila tmavě modrá strana.

Velryba má tmavě modré bříško a spodní stranu ploutviček, což jsem si zapomněla nafotit. Byla jsem šťastná, že jsem ji ušila bez párání a všechny díly sedly k sobě.

Vybrala jsem si na internetu dva motivy lodí, zmenšila rozměry, aby se mi vešly do malých obrázků, vytiskla a modré rámečky jim dodaly barevnosti do klučičího pokojíku.

Sama jsem měla radost, že se mi vše docela povedlo a hlavně mne potěšilo, že Jonášek měl z dárků radost, polštářek si hned donesl do postele, přidal velrybku, že s ní bude večer spát.

A nabídl mi "Babičko, vezmi si lízátko z té čepice"...

Slušivě i v kuchyni...

pomocí zástěry při vaření.

Život je jako vaření.
Než si vybereš, co máš rád,
zkus trochu od všeho.
                               Paulo Coelho

Přidala jsem se k výzvě na blogu ZaZy Kouzelná chalupa

k ušití zástěry.

Přiznám se, že je příliš často nenosím, což je vlastně škoda, neboť se mnohdy potřísním prskancem z hrnce či pánve a zástěra by mnohé zachránila.

Prohrabala jsem nejprve úložiště různých zbytků látek než se vydám do obchodu s látkami a najednou jsem v ruce měla kus proužkované bavlny.

Až jsem se zarazila, protože jsem si uvědomila jak stará látka je.

Přes třicet let určitě a měla jsem z ní ušité letní šaty.

Na pasovou zástěru množství stačilo, já zasedla ke stroji a během odpoledne byla hotová.

Tady je výsledek a hned jsem pojala nápad, že našiji pár kousků jako dárky pro své kamarádky.

Na blogu se nyní odmlčím, neboť bych se nerada dostala do potíží s GDPR, nejsou mi jasná pravidla pro psaní blogu a pan Google mne varuje. Psaní jsem brala jako radost, těšila mne odezva vás čtenářek a čtenářů, našla jsem zde mnoho spřízněných lidí s podobnými zájmy, náhledy, názory.

Nechce se mi však tratit čas přemítáním, hledáním, zjišťováním příkazů, abych neporušila nějaké nařízení, jejichž znění mi jasné vůbec není.

Velmi vám děkuji za přízeň.

Přeji všem krásné léto, plno zážitků z cest, dopřejte si co nejvíce radostí, pohody a mějte

Štěstí ve svém životě...