Pečená rajčata s balkánským sýrem...

je velká dobrota a mohu ještě využít poslední rajčata ze zahrady, která nám červenají v kartonové krabici s jablkem. Tip jsme objevili na Instagramu nebo na FB, už ani nevím, a manžel se jal ho vyzkoušet. Je pravda, že zelená rajčata opravdu dozrávají do hezké červené barvy, ale  chuť těch letních, červených díky sluníčku, úplně nemají. Na vaření jsou však naprosto v pohodě.

Recept mám uložený z Instagramu. Musím se přiznat, že jsem nadšená sběratelka receptů, a ze sociálních sítích se jich na mne valí neskutečně velké množství. Jakmile jsou v nich dostupné suroviny, lehká příprava, hned si je ukládám na vyzkoušení. Avšak nestíhám je tak rychle zkoušet! A to vařím každý den, či obden.

Tak jdeme na recept.

Připravíme si:

* rajčata

* česnek

* balkánský sýr/fetu

* těstoviny

* olivový olej

* anglická slanina (nemusí být)

* sůl, pepř, bazalku (nemáš čerstvou, dáš sušenou!) nebo oregáno 

Popadni zapékací misku, dej do ní rajčata, česnekové stroužky, co sneseš, doprostřed sýr, pokapej olejem, osol, přidej koření a dej péct na 200 °C asi na 35 min.

Pokud chceš výraznou masovou chuť,  nestyď se přidat třeba slaninu. Žádný chlap se neurazí, to ti slibuji.

Mezitím si uvař těstoviny a dej si stranou dvě až tři naběračky vody z těstovin, využiješ ji.

Po upečení vše rozmačkej vidličkou, přidej vodu z těstovin, přisyp uvařené těstoviny a pěkně promíchej.

A pak už se jenom láduj, protože se vsadím, že si následně na talíř ještě přidáš.

V zimě použiji zavařená rajčata, sklizeň byla výborná.

Ála

Loretánská kaple s ambitem...

byl další cíl našich nových zkušeností pro jízdy vlakem. Město Rumburk není od našeho bydliště příliš daleko, ale popravdě jsme tam nikdo z nás na výletě nebyl. Já vím, docela ostuda.

Loreta je barokním klenotem severních Čech a je spojena s architektem Johannem Lucasem Hildebrandtem a sochařem Franzem Bienerem.

V tři sta let starém mariánském poutním místě se konají mše svaté, pobožnosti křížové cesty a pobožnosti Svatých schodů.

Tak nahlédněte se mnou.

Loreta v Rumburku patří svou štukovou a sochařskou výzdobou mezi nejhodnotnější loretánské kaple v České republice.

Procházení ambitem nás velmi zaujalo. Do roku 1950 byla Loreta součástí kapucínského kláštera sv.Vavřince, dnes je ve správě Římskokatolické farnosti - děkanství Rumburk.

Po podrobné prohlídce jsme se přesunuli do Městského muzea, které sídlí v bývalé Försterově továrně na barvení lnu a lněné příze. Muzeum vlastní bohaté sbírky z vývoje města a celého regionu. Naše průvodkyně nás úplně vtáhla do dávné minulosti a všechny zajímavé expozice jsme si s ní se zaujetím prošli.

Je neskutečné, jak byl kdysi tento region bohatý a dnes oblast výběžku bojuje o přežití. Tolik řemesel se zde uživilo a vše odnesl neúprosný čas. Bohužel, to je krutá realita.

Prohlídka muzea nás docela unavila, chtělo to nějakou vzpruhu a odpočinek. A kde jinde si ho dopřát? V příjemné restauraci v centru města, kde jsme se občerstvili obědem a pozvolna se přesunuli na nádraží.

Opět nám přálo počasí.
Podzimní Slunce dělá divy a přeje výletům. 
Tak zase někdy příště.

Ála

Gratinovaný květák...

Užíváme si ještě čerstvé zeleniny a květák patří mezi naše oblíbence. Samozřejmě, že obalovaný s bramborovou kaší a domácí tatarkou je topka v naší rodině, ale já ráda zkouším i jiné recepty a na Instagramu na mne neustále nějaké vykukují.

A tak jsem sáhla po jednom receptu, určitě mnozí z vás ho vaří, ale já už dlouho právě ne a receptem jsem si osvěžila paměť na 

Gratinovaný květák s brambory

* okrájené brambory jsem nakrájela na kostičky a cca na 5 min dala vařit do  osolené vody

* květák jsem rozdělila na menší růžičky a přidala k varu brambor cca na 3 min

* následně zchladila studenou vodou

* připravila jsem si bešamelovou omáčku - na másle lehce opražit hladkou mouku, zalít smetanou /mlékem, provařit, sůl, pepř, strouhnout muškátový oříšek

* vše jsem vsypala do vymaštěného pekáčku a zalila omáčkou

* celé zasypala strouhaným sýrem - já měla Grana Padano 

* zapéct na 200 °C asi 20 min do zezlátnutí -  použila jsem Remosku, do které jsem dala zapékací misku pro nás dva

Bylo to moc dobré a příprava rychlá, což mi velmi vyhovovalo.

Květák domácích pěstitelů se ještě dá sehnat.

V zimě dovozový nekupuji, nechutná nám.

Ála

P.S. Původně jsem vám chtěla dnes napsat recept jiný, ale někam se mi ztratily fotky 😒. Tak třeba ten pokrm budu znovu vařit. Je z rajčat a ty nám sice pomalu, dozrávají ještě doma.

Jedu jedu vlakem...

Po letech výlet vlakem namísto autem. Změna je život a auto může občas také odpočívat doma. Máme kamaráda, který vyvolal téma výlety vlakem a my se s nadšením přidali. Občas totiž jezdíme vlakem jen tak po blízkém okolí na turistiku, ale nyní jsme se rozhodli, že bychom se mohli vydat i na celodenní výlet.

Plán prvního výletu - P o d ě b r a d y

Nádherné lázeňské město, s kolonádou, parkem a hezkou procházkou kolem Labe.

Vyjeli jsme brzy ráno s přestupem na Jedlové do vlaku, který směřoval do Kolína přes Poděbrady. Tam jsme vystoupili, přešli silnici a už jsme nasávali atmosféru lázeňského parku, vyhledali příjemnou kavárnu, občerstvili se kávou a zákuskem (to přeci na výletě nesmí chybět) a hned poté jsme procházeli náměstí, přilehlé uličky, nechali se ovívat příjemným vlhkým vzduchem kolem vody, užívali si sluníčka. Kolem poledne se ozvala chuť na oběd, ani o toto občerstvení jsme se neochudili. Do odjezdu odpoledního vlaku jsme prošli ještě několik uliček, obdivovali krásné vily a upravené zahrady. 

 

Poděbrady jsme s manželem obdivovali již několikrát, jezdívali jsme na wellnes pobyty a vždy jsme zde načerpali energii a prožili hezké dny.

První vlakový výlet dopadl na velkou jedničku s hvězdičkou a už plánujeme další cestu.

A vlastně se učíme i novotám v cestování, dokonce jsem si stáhla aplikaci Můj vlak, abychom byli více v obraze. Já, která nesnáším aplikace!

Zjistili jsme totiž, že cena je rozdílná při nákupu jízdenek ve vlaku pokud je ve stanici pokladna, že cena je rozdílná na pokladně, když jede jiný dopravce, než s kterým jsme jeli tam (údajně na pokladně neumí rozlišit jiného dopravce, takže se jedná o jízdenku Českých drah, která pak platí i pro jiného dopravce v systému). Nu, samé důležité věci a ty se musí propátrat. Tak studuji dopravní systémy - DUK, PID, IDK, IDOL atd, kde se dají využít výrazné slevy. A když nevíš, zaměstnanci drah často nejsou ochotní (a asi ani nemají čas) se zabývat dotazy a pomáhat. 

Dokonce si mohu při jízdě i plést, což jsem vyzkoušela poprvé. Při jednoduchém pletení si mohu v pohodě se všemi povídat i sledovat občas obrazy za oknem.

A já si jdu připravovat batůžek na zítřejší další cestu

vlakem...

Ála

Sušička na plný výkon...

Letos je opravdu využitá plnou měrou, neboť k velkému sušení všeho možného mne nalákala má spolužačka ze střední, která je velká příznivkyně této metody uchování potravin. Přiznám se, že já v ní většinou sušila hlavně houby.

A ona mi ukázala spoustu jiných možností a já se s chutí nechala vyprovokovat.

Na zahradě jsem trhala bylinky, koření, tahala zeleninu a krájela, krájela.

Domácí vegeta - směs kořenové zeleniny, česneku, cibule, paprik, doplněné sušeným libečkem, petrželkou a celerovou natí.

Cuketová mouka - to mne zaujalo velmi a musela jsem vyzkoušet další možné zpracování cuket. Využití na zahuštění místo jíšky - až vyzkouším, podělím se o dojmy. Nemám toho moc, cuket už bylo málo.

Houby - to je klasika, využití pestré.

Rajčata  - použila jsem zbytek z pasírování rajčat na passatu, škoda vyhodit, že? Vhodné využití k dochucení polévek, omáček, pomazánek. Už se těším.

Šalvěj lékařská - má široké využití jako koření i v léčitelství. U nás se jí daří velmi a často ji i používám. Chutná trpce až nahořkle, takže opatrně s ní. Dochutí výborně vepřové maso, omáčky, sýry.  Jako bylinka má protizánětlivé, anitivirotické a antibakteriální účinky. Pomáhá při žaludečních, střevních a žlučníkových problémech.

Libeček - mé oblíbené koření. Letos se mu příliš nedařilo, lístky byly stále narezlé, nechápu proč. Nechala jsem ho růst do květu, sesbírala semínka, usušila a umlela na mlýnku na mák. A získala jsem výrazné dochucovadlo. Pak jsem rostlinu ostříhala a ejhle, nedávno znovu obrazil a já získala i hezké zelené listy, které jsem usušila a rozmixovala na malé kousky.

Majoránka - tentokrát jsem sušila drobné větvičky jen na plechu, odrolila a dala do skleničky.

Pórek - na trhu jsem koupila pár pórků, nakrájela nadrobno a usušila.

Petrželka kudrnka - miluji její vůni, ale na naší zahradě se jí nedaří. Jeden rok jsem dostala velký trs od kamaráda a zasadila jsem ji do skleníku ke dveřím. Byla nádherná, měla jsem z ní radost. Pak zašla. Letos jsem si koupila semena, ale vyrostla petrželka hladkolistá. Takže jsem si koupila na tržnici dva svazky čerstvé kudrnky a nasušila jsem ji.

Celerová nať - tu suším každý rok, otrhávám průběžně listy celeru a usušené jsou dalším výborným dochucovadlem.

Česnek - letos jsem sušila poprvé a je to skvělé. Pro někoho kdo ne úplně dobře snáší čerstvý je sušená varianta přínosem. Usušený jsem rozmixovala na prášek.

A to je vše z mého letošního "velkého" sušení.

Ještě recept na řeckou nakládanou zeleninu, kdyby někdo chtěl vyzkoušet.

Nálev - svařit (vystačí na 19-20 skleniček)

2,5 l vody

1 litr octa

40 dkg cukru

2 kopry - já nedávám

15 kuliček nového koření

4-6 ks bobkového listu

2 čajové lžičky hořčičného semínka

2 čajové lžičky celého pepře

80 g soli

Zelenina

květák, řapíkatý celer, okurky, cibulky malé lahůdkové, červená paprika, mrkev

Sklenice 20 min na 80°C

Zimo, zimo jsem připravená!

Ála

Jako pilná včelička...

se cítím. Opakuje se to každý rok kdy dozrává vše možné na zahradě.

zdroj:Wikipedia

Naštěstí mne to veškeré zavařování, zamrazování a sušení stále baví. Pocit, že v zimě mám kam sáhnout, je příjemný. Zelenina bývá přes zimu ještě dražší než nyní a vzhledem k prostoru, který mám na uskladňování, se dary zahrady prostě musí využít.

Zamrazování: nejrychlejší uchování zeleniny, ale mrazák není nafukovací a jsem tím pádem omezená skladovacím místem.

Letos jsem vakuovala - červenou řepu, cuketu, plněné papriky, ovocné knedlíky

Kompoty: Z ovoce jsem letos zavařovala naši první úrodu švestek.

Třešně ještě zelené nám sezobalo hejno špačků během dvou rán, jablíčka zmrzla už v květech, malé hruštičky suchem opadaly. Z ořechů také není nic. Nu, to je příroda.

Švestek jsme nadšeně posbírali větší přepravku, šly do kompotů, pekla jsem koláče a užili jsme si čerstvé.

Marmelády: Do sklenic jsem uložila letos marmeládu z červeného rybízu a myslím, že nám vystačí nejméně na dva roky.

Nakládaná zelenina: má nejoblíbenější disciplína, miluji to krájení všech možných druhů zeleniny, ty různé vůně, vaření nálevů, promíchávání a ukládání do sklenic.

Samozřejmě, že v zásobě musí být klasické nakládačky, jen jich již nenakládám tolik jako dřív, jen pro nás dva. I tak jich je přes 40 ks sklenic. Občas si totiž odebere nejmladší syn.

A z přerostlých nesmí chybět močáky.

Letošní novinka - Od sousedky jsem měla možnost ochutnat řecký salát, který nakládala loni, byl vynikající a já od ní získala recept, proto nesmí chybět i u nás doma.

Takto vypadá prý originál.

A takto již náš domácí.

Červená řepa se nám letos urodila až nadměrných rozměrů u některých bulev. Nakládala jsem opět klasicky na kousky do sladkokyselého nálevu s anýzem  (fenykl muž nemá v oblibě) a zopakovala od loňska oblíbenou strouhanou kombinaci s hlávkovým zelím. Ta je opravdu vynikající.

A tady je zbytek různých druhů zeleniny.

Nabídla jsem vám malé okénko, drobný náhled, čím se nyní hodně zabývám,

 do mých zavařovacích radostí.

I v takových drobnostech  může člověk najít štěstí.

Sušení je další disciplína, která mne baví, ale o tom

až zase příště...

Ála