na pečení jsem si nedávno pořídila do své kuchyně.
Miluji formy na bábovky! Mám po manželově babičce velkou keramickou, bohužel je prasklá, ale nemohu se s ní rozloučit, vždy když můj zrak na starou formu padne, vzpomenu si na ni. Měla jsem možnost jeho babičku zažít a byla mi velmi blízká. Další forma je plechová, tu mám po manželově mamince a peče se v ní naprosto skvěle, často po ni sáhnu a opět se mi okamžitě v hlavě otevře šuplíček se vzpomínkou, měla jsem svou tchýňku ráda. A pak mám formu po své mamce, ta je obyčejná hliníková, bábovka z ní vyběhne pokaždé hned napoprvé a opět se ocitnu ve vzpomínkách.
Kdysi na jarmarku jsem neodolala nádherné keramické formě, občas v ní bábovku peču, ale musím vždy přidat na čase, několikrát se mi stalo, že nahoře byla krásně pečená a i když jsem dělala test špejlí, po vyklopení byla spodní část na hraně upečení a trochu se mi pak chladnutím zdrcla. Na to si musím dávat pozor. Manžel bábovky miluje a v posledních letech doslova ujíždí na bábovce tvarohové, o tom jsem na blogu již psala. On se vždy úplně rozzáří v okamžiku jakmile vidí, že vyndávám formu a tvaroh.
Před časem jsem se shlédla na blogu Helenky nádhernou formu na bábovku a nedalo mi, abych se nepokusila vyhledat na e-shopech značku Piere Lamart. Byla jsem úspěšná a přidala jsem si do košíku následně i formu na dort a formu na malý chlebík. Tu jsem vážně potřebovala. Přestala jsem péci kváskový chleba (už mne nebavilo udržovat kvásek, který byl často slabý a chleba se mi i nepovedl) a začala jsem péci z droždí. Pro nás dva je malá forma naprosto dokonalá.
Formu na bábovku jsem již vyzkoušela, jak jinak než tvarohovou, bábovka vyklouzla naprosto hladce, myslím, že ji příště ani nebudu vymazávat a vysypávat, ten povrch je úžasný.
Došlo už i na chlebík, zde jsem formu nevymazávala a upečený chlebík vyjel z formy okamžitě po vyndání z trouby.
Nyní mi zbývá ještě vyzkoušet formu dortovou...
Ála
