Velikonočního beránka jsem již léta nepekla, vlastně od té doby co jsme doma již sami. Pekla jsem většinou jen klasické kynuté mazance a vždy jsem podělila syny, aby si je odvezli domů.
Letos o beránka požádal vnuk Máťa. A co by babička pro vnuky neudělala! Listuji sešitem se starými recepty a nacházím dva, jeden třený, druhý piškotový. Projedu zlehka ještě internet, tam na mne však vyskakuje tolik různých receptů, až přechází zrak. Jeden se mi zalíbil, upravila jsem si poměr ze 3 vajec na vejce 4, připravila třené těsto, vymazala a vysypala keramickou formu po mamce, kterou jsme si vždy se sestrou o velikonocích půjčovaly, pomalu vlila těsto a zjišťuji, že je ho příliš. Nechtělo se mi zbytek jen tak vyhodit a tak jsem si připravila ještě čtyři malé kramické formičky, které jsem si kdysi koupila na nějakém jarmarku. Beránka jsem upekla a vzhledem k tomu, že forma je ze dvou částí, nelze bohužel učinit zkoušku špejlí, zde se peče s otazníkem - jak to dopadne po 60 minutách pečení? Forma se musí nechat zchladnout a pak nadejde okamžik pravdy.
Beránek je sice světlý, ale upečený a jde vyklopit. Bohužel se objevuje jeho propadlá zadní část, nevím zda jsem po upečení s formou trochu klepla, těsta bylo přeci dost, i při pečení vyteklo trochu z formy (naštěstí jsem si dala pod formu alobal!), tak netuším proč se tak stalo. Stavím ho na tác a když se vrátím do kuchyně, beránek leží na zádech. Nedrží, zvíře jedno neposedné, rovnováhu! Musela jsem ho položit a přemýšlet co s ním budu dělat. Zachraňuje mne syn, který se s kluky stavil ve čtvrtek dopoledne. Celého beránka balím do alobalu a dávám jim ho sebou ke svačině. Navečer mi pípne sms s fotkou prázdného alobalu s dovětkem - byl mami výborný, stihl jsem si kousíček také vzít! Kluci ho snědli venku na zahradě na posezení.
 |
| zdroj: wikipedie |
Hlodá mi v hlavě, že v sešitě byla má poznámka u piškotového těsta základního na dort, které peču nejraději - Beránek ze 4 vajec.Zřejmě jsem ho dříve pekla podle tohoto receptu. Rozhoduji se, že upeču ještě jednoho pro manžela a připravím další těsto. Znovu vymazávám a vysypávám formu, těsto přesně vychází do formy a dávám do trouby s tichou poznámkou - koukej být hezký, pěkně prosím!
Po opětovném procesu upečení, vychlazení netrpělivě otvírám formu a snažím se beránka vyklepnout. S nelibostí vidím, že zadek má tmavší, kus ouška se mi podařilo urvat, druhé má nějaké šišaté, z hlavy se vrstvička také odloupla. Vylezl z formy naprosto nevzhledný beránek!
A jsem navztekaná, když zjistím, že zadní část je opět propadlá, jen s tím rozdílem, že tento se na tácu udrží. Nedrží ani rozinky místo očí, tak dostane kolem krku mašličku a nahlas hlásím - Tak beránka už zase dlouho péct nebudu!!!! Takové fiasko jsem dlouho nezažila.
Byl suchý a manžel statečný. Snědl ho postupně s uvařeným kakaem.
Když se nedaří, tak se prostě nedaří.
Každý den není posvícení...
Ála
.jpg)
