Předvánoční zkouška...

 pečení vánočky.

Dokud žila mamka, pekla mně i mé sestře vánočky, klasické kynuté, výborné, protože od maminky. 

Co si budeme povídat, většina z nás si, čím jsme starší, připomíná co vše pro něj dělali kdysi rodiče. Můj otec tedy zemřel mladý (ve 49 letech), takže mou dospělost a mou rodinu jsme spolu již nemohli prožít, ale mamka vše vynahrazovala. Díky jejímu hlídání jsme si mohli dopřávat občasné taneční zábavy, plesy, oslavy narozenin kamarádů, ale hlavně společný čas, vídaly jsem se opravdu často. Vždy u nás trávila vánoce, velikonoce, aby o žádném svátku nebyla sama.

Ale k věci... Bylo tedy zvykem, že každý rok pekla pro všechny vánočky a tím pádem já jsem na ně nikdy nezadělávala, nepletla je a nepekla. Cukroví jsem se naučila péct právě s ní, kdy dohlížela jak dělám těsto, pomáhala vykrajovat, plnit formičky, hlídala troubu. Uvařily jsme si punč, který měla ráda, a pouštěly si koledy,  které tak ráda zpívala. Pocházela z Moravy, odkud jako 18 letá dívka odešla s rodiči do pohraničí. O tom jsem myslím už zde na blogu psala, tak se možná opakuji.

Letos uplynulo dvacet let od jejího odchodu, já už jsem seniorka v důchodu a přitom v myšlenkách jsem stále ta holčina, které pomáhala a radila.

A já jsem se musela naučit vánočky péct sama, chtěla jsem to zvládnout už kvůli ní, určitě by mne pochválila. 

Vánočky se mi celkem dařily, občas se holka rozjela tam, kam neměla, ale jak říkal vždy můj muž - hele, hrbatí taky tancují! Hlavně, že je dobrá, a to teda je.

Můj celoživotní podporovatel :-).

V sobotu jsem si dala předvánoční zkoušku, a to vánočky tvarohové. Určitě recept nemusím dávat, tvarohové vánočky jsou známé tak, jako tvarohové štoly.

Vánočka je vláčná, výborná, ale já prostě na vánoce musím mít klasickou kynutou, ta mi chutná úplně nejvíc.

Takže ta příští bude kynutá!

Ála