Rajčatové pyré...

ze žlutých malinkatých rajčátek. 

Letos jsme dostali přebytky sadby od syna a tak je máme poprvé. Rostliny jsou úplně obalené malými sluníčky, které vás oblaží svou šťavnatostí a příjemně nasládlou chutí.
Množství, kterými nás pár rostlinek zásobuje, je neúměrné naší schopnosti jíst každý den rajčata. To opravdu nelze. Vedle žlutých hojně plodí i rajčata červená, a tak každá návštěva, která se u nás zastaví, odchází s pytlíkem rajčat. Ti, kteří nemají zahrádku a nepěstují, jsou nadšení a neodmítají, těm, kteří sami pěstují, je nabízíme i tak, co kdyby náhodou měli sami málo.
Nezbývá mi nic jiného než neustále zavařovat, zkoušet vše, co jenom z rajčat lze na zimu do sklenic dát.

Zaměřila jsem se na rajčatové pyré, jehož příprava je jednoduchá, musím jen hlídat, abych nepřipálila. A tak mám na lince položenou poslední knihu od Roberta Bryndzy, obracím stránky a sem tam zamíchám houstnoucí tekutinu.
Po rozvaření vše ručně propasírovat, to je méně příjemné, a pak redukovat půl hodinu tekutinu na pyré.

Musela jsem si pomalu zvykat na žlutou barvu lahodné šťávy, přeci jenom zvyk je zvyk a s rajčaty máme spojenou barvu červenou.

V policích ve sklepě se vedle sebe nyní tulí malé skleničky jak červeného, tak letos poprvé i žlutého pyré. A musím říct, že málo jich opravdu není.

A manžel mi právě oznamuje, že jde trhat další plody.

Tentokrát již pouze červené.

Žluté jsem již všechny zpracovala.

Prý jsem jak malá FRUTA...

Zeleninové mámení...

Na části naší zahrady máme místečka věnovaná pěstování zeleniny. Jak já miluji čerstvě utržená rajčata, papriky, hadovky, vytaženou čerstvou mrkev, omamně vonící nať a bulvičky celeru, zelené fazolky. Když se chystám vařit, jdu s košíkem ven a vše si nasbírám. Žluťoučké brambory, vonící cibuli, letos dokonce i červenou řepu a mangold jsem vyzkoušela. Zelený hrášek je již v sáčkách zamrazený na zimu, sklízíme okurky nakládačky, nakládám červenou řepu do sklenic, z rajčat zavařuji omáčky sugo, pasíruji protlaky, naložená půlená rajčata se mi náramně osvědčila na omáčky a polévky. Papriky s rajčaty rozvařuji na omáčku pod maso, či využiji v zimě na lečo.

červenou cibuli mám ráda do salátů...

Naštěstí mne stále zavařování baví, i když je to občas úmorné vše rychle zpracovat, ale přiznávám, že jsem takový malý syslík, ráda vše v zimě využívám. Takové naše malé BIO produkty :o).

tady je vidět trochu ta tráva jak kvete...

Letos se nám na zahradě rozmohl šílený plevel, který vůbec neznám, nikdy se nám zde neobjevil, vypadá jako hnízdečko trávy, vyhodí stonky, které na koncích mají malé květenství. Rozmnožuje se kořenovým systémem tak rychle, že ho prostě vůbec nestíhám odstraňovat. Je to boj kdo z koho, zatím plevel vyhrává!

žlutá rajčátka máme letos poprvé, jsou úžasně sladká...

Od syna jsme dostali sadbu okrasných cuket, zatím samé květy, žádné plody. Bohužel malé kuličky, které se začnou tvořit, za pár dní odpadnou. Tak z toho zřejmě nic na okrasu nebude.

Tak já se přesouvám opět do kuchyně, kde mi chladne nálev a čekají mne okurky nakladačky

ve společnosti červené řepy.

Krásné léto všem...

Oranžové dýně...

Hokaido máme moc rádi. V loňském roce se jim vůbec nedařilo, získala jsem jeden jediný kousek na krémovou polévku.
Letos je vše jinak. Manžel zasadil 3 či 4 rostlinky přímo na kompost, který zakryl tmavou textilií a tím se jim zřejmě zavděčil. Celý kompost je obsazený ohromnými rostlinami s mnoha malými žlutými kuličkami, které postupně narůstají do zářivě oranžových plodů a my jsme nuceni sypat veškerý kuchyňský odpad do malého kompostéru, protože se do velkého vůbec nedostaneme. Šlahouny se již derou k sousedům přes jejich nadměrné, obrovité túje (které opravdu nesnáším, neboť jsou na těsné hranici našich pozemků a kradou nám závlahu ze záhonů) a tak je musíme směrovat, aby zůstaly doma. 

A tady máme první úrodu, první sběr.

Jsem v plném nasazení zavařovacích cyklů, neboť manžel neustále sbírá plody ze záhonů a ze skleníku a tak se mi pod rukami plní skleničky rajčaty, nakládačkami, močáky, zeleninovým základem na lečo, rajčatovými omáčkami sugo, sušenými rajčaty. Prostě sklizeň v plném proudu.

Není však vše jenom o práci, také se stíhám bavit a oslavovat, neboť letos se nám to doma kulatí a půlkulatí, o tom však ráda napíši samostatný příspěvek.
V sobotu se trochu s předstihem začalo v rodině první sešlostí a tak mi hodně záleželo, abychom si setkání všichni užili s radostí, humorem a skvělou náladou.

Minizákusky si objednávám v jedné úžasné cukrárně a vždy mizí velice rychle.

Vzhledem k tomu, že máme tři kluky, je silně zastoupena mužská část osazenstva, proto nesmělo chybět dobré české pivo.

Po delší době jsem měla doma obsazené všechny postele, byl nás plný dům. Celá oslava se nám velmi vydařila, smíchu a hlučných chvilek bylo tolik, že jsem se obávala, zda nerušíme příliš noční klid a nepřijedou nás zkontrolovat místní orgány na popud některých sousedů. 

Ale jak zadržet smích, když je tak veselo? :o)))

Nedalo mi to...

a dnes jsem se pokusila pomalu, polehoučku, se zvýšenou opatrností, pokrájet zeleninu do kvašáčku. Šlo to! Trvalo mi sice připravit to jedno kilo, které se tam vejde, podstatně delší dobu než obvykle, ale nikam jsem nespěchala.

Připravila jsem si na kvašení :

pekingské zelí

kousek hlávkového zelí

papriku červenou, žlutou a oranžovou

bílou ředkev

malý kousek celeru

cibuli

Vše pokrájené na nudličky jsem zasypala lžící mořské soli. Mělo by to stačit, neboť jsem v jednom pořadu zachytila, že na 1 kg smíchané zeleniny stačí 10 g soli, což je cca 1 lžíce. Pak jsem vše chvíli protřepávala rukama, dokud jsem neměla pocit, že zelenina začíná pouštět šťávu, křehne. Přidala jsem 2 velké česneky nakrájené na malé kousky a kousek čerstvého zázvoru na kolečka. To jsem již jenom lehce vmíchala a dala do kvašáku.

Zelenina bude v kvašáčku 3-4 dny v teple kuchyně a pak ji naplním do skleniček a uložím do sklepa, aby byla v chladnu.

Kvašená zelenina je plná vitamínů, je lahodná a neměli, hlavně v tomto období, bychom opomíjet tento jednoduchý způsob, jak svému organismu dopřát vzpruhu. Stále je to lepší způsob než si v lékárně kupovat zásoby léků.

  

A  pokud nemáte keramický kvašák, zkuste zeleninu dát do obyčejné větší zavařovací sklenice, zatížit menší sklenicí s vodou, uzavřít a počkat si na přírodní zkvašení.

Mé předcházející nakládání zeleniny na mléčné kvašení najdete ZDE  a ještě také TADY.

Doporučuji velmi...

Rakytníkův pád...

se blíží čím dál tím víc. Ano, kácí se nám rakytník k zemi. Před několika měsíci silný poryv větru část jeho kořenů zvedl nad úroveň země. Snažili jsme se stromek narovnat, zaklínit, vrátit zpět, bohužel se nám vůbec nedařilo, nebyli jsme schopni s ním hnout. Manžel zatloukl do země tyč a k ní stromek přivázal, aby se alespoň částečně udržel v zemi a já se obávala, zda vůbec bude mít plody a chodila mého oblíbence neustále kontrolovat. Přečkal suché léto, přečkal své nevzhledné strmé postavení, které mu ubíralo důstojnosti a obdaroval nás přemírou oranžových kuliček. Já mu za to nesmírně děkuji, protože bez rakytníkového sirupu si již nedovedu zimu ani představit. Celá rodina jsme si vyzkoušeli jeho sílu se poprat s nachlazením, a již preventivně užíváme každý den ráno lžičku či dvě rovnou do sebe.

Přiznám se, že získání plodů je práce úmorná, dlouhodobá, musím vzít každou kuličku do ruky, na větvičkách jsou dlouhé trny, kterých když se dotknu, citelně zjistím kde zrovna byl. Než otrhám mísu, uplyne několik hodin a já si přitom nechávám plynout myšlenky v hlavě, přemýšlím o nesmrtelnosti brouka, lidských osudech, starostech, radostech, prostě pel mel v hlavě.
Stále ještě nemám hotovo, přiznám se, že dva dny trhám, pak si musím dát pauzu, jinak budu mít sice ne rudo před očima, ale oranžovo určitě.
Vždy si ostříhám hromádku větviček, sednu si na sluníčko ke stolu a trhám, a trhám, a trhám.
Snažím se připravit co nejvíce sirupu do zásoby, protože nevíme, zda se nám po radikálním ořezu stromku a vykopání jámy kolem něj, ho podaří vrátit zpět a zda přežije zimu. Může se stát, že o něj přijdeme a příští rok žádná úroda nebude. Sice si již pěstujeme několik odnoží, ale bude trvat nejméně dva roky, než by rodily.

A co vše jsem již zkoušela z rakytníku?

O tom se dočtete ZDE .
Nejvíce se nám však osvědčil sirup. Načatá lahvička vydrží v lednici několik týdnů a je to řádná vitamínová vzpruha.

Mám však problém.
Už nemám jedinou vhodnou láhev, otravuji všechny v rodině, aby mi schovávali sklenice od kečupu s víčky, to je ideální velikost. Vykoupila jsem 300 ml a 500 ml lahvičky se šroubovacími víčky v místních domácích potřebách a stále mi to nestačí.

Na stromku je stále ještě asi bambilión bobulek...

Angreštové čatní...

je další pochoutkou při mém zpracování úrody z naší zahrady.

Z bílého angreštu jsem uvařila marmeládu, která je vynikající na palačinky a u červeného jsem stále zvažovala co s ním. A pak Eva Francová zveřejnila recept na angreštové čatní na svém blogu Kuchařka ze Svatojánu a já měla jasno. Předloni jsem vyzkoušela čatní meruňkové a mělo všude veliký úspěch, tak proč nevyzkoušet další chutě?

Pár skleniček se bude hodit jako dárky a několik si jich nechám.

Čatní,  je tradiční pochutina indické kuchyně, dochucující základní jídlo. Ostré čatní dobře doplňuje fádní pokrm a jasnou barvou zdobí stůl.

Čatní je souhrnný název pro mnoho druhů hustých omáček, připravovaných z rozličných surovin jako ovoce, zelenina, rozinky, česnek, cibule, hořčice, ocet a dalšího množství přísad. Používá se k dochucení jídel z masa i vegetariánských. Má široké spektrum chutí, od ostré, pikantní po lahodnou, více sladkou. 

K tomu, aby se zvýraznila a odstínila chuť základního pokrmu, stačí přidat jednu – dvě lžičky čatní, které se podává v malých mističkách nebo se klade na talíř spolu s rýží. Čatní povzbuzuje chuť a stimuluje zažívání.

To jsem se dočetla u tetičky Wikipedie ;o).

Pro zájemce šířím recept dále :

kilo angreštu odstopkujeme a zbavíme bubáků

(nejhorší část celého procesu, stříhala jsem malými nůžkami)

v hrnci rozmačkáme 

(používám dřevěné šťouchadlo na brambory po mamce)

rozvaříme a  přimícháme

200 ml jablečného octa

500 g cukru

lžičku soli

4 prolisované stroužky česneku

1 lžičku zázvoru

1 lžičku bílého mletého pepře (nebo nadrtíme celý)

1 lžičku kurkumy

1 lžičku kmínu (měla jsem drcený)

1 lžičku chilli

10 zelených tobolek kardamomu (nadrtíme)

1 lžičku koriandru (pokud nemáme mletý, nadrtíme)

1 lžičku skořice

4 hřebíčky (opět drtíme)

-vše co jsem potřebovala drtit, jsem dala pohromadě do hmoždíře. 

Vaříme 20-25 minut do vypaření tekutiny a zhoustnutí, horké plníme do skleniček, zavíčkujeme a otočíme víčkem dolů asi na 10 minut.

Využila jsem slunečného odpoledne, kdy Matýsek s Andrejkou dováděli v bazénu a já stihla vše zpracovat, aniž bych neustále odbíhala, hrála karty, mazala svačinu, dělala šťávu.

Uff.

 Další den jsme měli v plánu výlet do Dolského mlýna, kde to Anďa nezná a moc se těšila, že jí vše ukážeme, ale v polovině cesty se tolik rozpršelo, děti se klepaly a tak jsme museli udělat čelem vzad a mazat zpět k autu. Notně jsme předpověď počasí podcenili, neměli ani deštníky, ani pláštěnky.

Jonášek měl největší strach, že prý zmrzneme :o)).

Doma jsem rychle všem uvařila čaj, připravila svačiny, pár dobrot, rozdala deky a pustila pohádku.

To vám byl takový náhlý klid... ;o).

Meduňkový sirup...

jsem letos vyzkoušela podle návodu Jarky z Rednevalu, která připravuje během léta plno zajímavých lektvarů a  mne velmi inspiruje.

Trochu jsem letos neodhadla rychlost růstu meduňky a málem jsem nestihla ostříhat, už jde pomalu do květu, ale podařilo se mi přeci jenom otrhat dostatek pěkných lístků.

Využila jsem starou polévkovou místu, napěchovala jsem ji, pokrájela 2 citrony, řádně očištěné (10 minut jsem je ještě nechala namočené v octu, pak znovu opláchla) a zalila 2 litry převařené a mírně vychladlé vody.

Druhý den jsem propíchala citrony a nechala dalších 24 hodin louhovat.

Třetí den jsem výluh přecedila přes plátno, vymačkala veškerou vzácnou tekutinu, přidala 1,5 kg cukru, zahříváním jsem nechala rozpustit a pak přejít lehce varem, jak doporučuje Jarka pro dlouhodobější uchování.

Horkou tekutinu jsem plnila do vyvařených lahviček, zavíčkovala, obrátila a bylo  hotovo.

Sirup neskutečně voněl.
Meduňku nyní celou ostříhám a počkám, zda nasadí další lístky.
Další várka by se hodila.

Stejným způsobem jsem naložila šalvěj a pokud ještě obroste dostatečně má letos nově vysazená máta, bude i mátový.

Práce s bylinkami mne nesmírně baví a když se kuchyní line jejich vůně, šíří se ve mně radostný pocit, že v zimě si při jejich užívání vždy vzpomenu na léto a případné nevlídné počasí bude rázem snesitelnější.

Až se zima zeptá, co jsem dělala v létě - má odpověď bude jednoduchá.

No přeci vařila lektvary... :o)

KVAŠÁK...

nebo-li keramická nádoba na mléčné kvašení zeleniny.

Když jsme byli v říjnu na našem oblíbeném úštěckém jarmarku, očima jsem netrpělivě hledala stánek, kde prodávají jednoduchou, příjemnou užitkovou keramiku.

Během několika let jsem si nakoupila již pěknou sbírku hrnků, misek, lisu na citrusy či konvice na čaj od tohoto keramika, a to vše jsem darovala nejmladšímu synovi když se stěhoval do svého prvního samostatného bydlení.

Neřekl NE na mou otázku, zda by si to vše chtěl vzít :o).

Keramik měl svůj stánek k mé radosti vybavený i kvašáky, tušila jsem dobře, že je bude také vyrábět.

Nádoba má těsnící víčko, které se položí na zeleninu, hrnec se zaklopí víkem s dírkou a do té se zasune dřevěný kolík, ten se zajistí obyčejnou prádelní gumičkou.

Jednoduché, praktické.

A já mám právě naloženo.

Použila jsem tentokrát :

hlávkové zelí

mrkev

cuketu (neloupala jsem ji)

bílou ředkev

žlutou papriku

česnek

sůl

Tentokrát jsem méně solila, ta první byla na naše zvyklosti slanější, vynechala jsem zázvor a červenou řepu. Manžel ji moc nemusí, tak já si konzumuji tu první a on bude mít tuto.

Kvašená zelenina je opravdu vynikající zdroj vitamínů.

Opět jsem veškerou zeleninu se solí promačkávala rukam dokud nezačala pouštět svou šťávu, pak jsem teprve přidala papriku a česnek, a již jen zlehka promíchala.

Pak jsem naplnila kvašák, zavíčkovala a za 3-4 dny budeme ochutnávat.

Tato kombinace snad bude manželovi chutnat víc.

Chtěla bych kvašenou zeleninou podarovat i své blízké, tak chystám vánoční balení.

Prostě jim daruji trochu ZDRAVÍ...

KVAŠENÁ ZELENINA...

pro někoho žádná novinka, pro mne nová výzva ji vyzkoušet.

Hlavně jsem se bála, aby se mi na ní neobjevila plíseň, to se prý může také stát. Všechno bych musela vyhodit a to by mne mrzelo.

A tak jsem svou první várku dala do velké skleněné lahve (do té nakládám vždy močáky) a pečlivě každý den pozorovala co se v ní děje.

Vše má být v teple 3-4 dny, to jsem dodržela.

Zelenina pustila úžasné množství šťávy a, že kvašení probíhá jak má, bylo znát nejenom vizuálně očima, ale také nasátím nosem zvláštní vůní prosyceného vzduchu doprovázející daný proces.

Čekala jsem reakce mého muže, ale překvapil mne, prý to vůbec žádný pach není a vypadá to dle jeho názoru velmi dobře.

A jakou zeleninu jsem na kvašení vybrala?

- bílé hlávkové zelí 1/4

- čínské zelí 1 menší celé

- červená řepa 2 menší

- kedluben 1 velký

- lahůdková cibulka 1 svazeček

- kousek čerstvého zázvoru

- česnek 3 stroužky

- sůl

Do kvasící sklenice na nastrouhanou a řádně promnutou zeleninu se solí, jsem vložila menší sklenici s vodou, aby došlo k zatížení a vše se brzy ukrylo pod vlastní šťávu. To je důležité!

Z této dávky jsem po vykvašení naplnila pět menších sklenice (jedna není na fotce, měla na sobě zbytky :o( etikety) a uložila je do chladna.

Kvašená zelenina má tisíciletou  tradici a je to ideální způsob uschování zeleniny po celý rok a hlavně přes zimu, kdy čerstvá zelenina není k dispozici. Bývá velmi často součástí makrobiotické stravy, v běžném jídelníčku by měla být zařazena nejlépe každý den. Dodává do střev tolik potřebná probiotika a pomáhá tak léčit většinu nemocí. Zvyšuje tolik potřebnou imunitu. Bez zdravých střev, nemůže být zdravé tělo. Díky mléčnému kvašení se obsah některých vitamínů dokonce zvyšuje.

Složení pickles může být různé, ale základem zpravidla bývá zelí, cibule, mrkev, čínské zelí, ale může to být i dýně, hořčičná nať, květák, ředkvičky, tuřín, ředkev.

Léčebné účinky a vlastnosti

– podporuje chutě na zdravé jídlo

– při konzumaci na konci jídla pomáhá trávení

– vytváří zdravou střevní mikroflóru

– zdroj minerálů

– posiluje krev imunitu

Zeleninu nakrouháme nebo nastrouháme na hrubém struhadle, přidáme kmín a sůl a důkladně rukama prohněteme a promačkáme.

Je to důležité dělat to tak dlouho, až ucítíte mezi prsty, že zelenina pouští šťávu. Přibližně 5 minut.

Poté zeleninu natlačíte přímo do kvašáčku, pokud jste jeho majiteli. Nebo do keramické či skleněné nádoby a něčím zatížíte.

Zelenina musí být úplně zmáčknutá a voda, kterou bude pouštět, byla po celém povrchu.  Tím začne kvasící proces.

Umístíte na místo s běžnou pokojovou teplotou ( ne k topeni ani na sluníčko) a necháte přibližně 4 dny kvasit.

Výsledná zelenina musí jemně chroupat a mít lehce nakyslou chuť.

Zařazujte do jídelníčku každý den.

zdroj:www.receptynahubnuti.cz/domaci-pickles-kvasena-zelenina/

Můj první pokus o kvašenou zeleninu dopadl nadmíru dobře a tím pádem mám důvod si zakoupit příležitostně na jarmarku nějaký úžasný keramický kvašák.

No uznejte, že dobrý důvod mám? 

Vždyť se tolik starám o naše zdraví... :o)