Sušička na plný výkon...

Letos je opravdu využitá plnou měrou, neboť k velkému sušení všeho možného mne nalákala má spolužačka ze střední, která je velká příznivkyně této metody uchování potravin. Přiznám se, že já v ní většinou sušila hlavně houby.

A ona mi ukázala spoustu jiných možností a já se s chutí nechala vyprovokovat.

Na zahradě jsem trhala bylinky, koření, tahala zeleninu a krájela, krájela.

Domácí vegeta - směs kořenové zeleniny, česneku, cibule, paprik, doplněné sušeným libečkem, petrželkou a celerovou natí.

Cuketová mouka - to mne zaujalo velmi a musela jsem vyzkoušet další možné zpracování cuket. Využití na zahuštění místo jíšky - až vyzkouším, podělím se o dojmy. Nemám toho moc, cuket už bylo málo.

Houby - to je klasika, využití pestré.

Rajčata  - použila jsem zbytek z pasírování rajčat na passatu, škoda vyhodit, že? Vhodné využití k dochucení polévek, omáček, pomazánek. Už se těším.

Šalvěj lékařská - má široké využití jako koření i v léčitelství. U nás se jí daří velmi a často ji i používám. Chutná trpce až nahořkle, takže opatrně s ní. Dochutí výborně vepřové maso, omáčky, sýry.  Jako bylinka má protizánětlivé, anitivirotické a antibakteriální účinky. Pomáhá při žaludečních, střevních a žlučníkových problémech.

Libeček - mé oblíbené koření. Letos se mu příliš nedařilo, lístky byly stále narezlé, nechápu proč. Nechala jsem ho růst do květu, sesbírala semínka, usušila a umlela na mlýnku na mák. A získala jsem výrazné dochucovadlo. Pak jsem rostlinu ostříhala a ejhle, nedávno znovu obrazil a já získala i hezké zelené listy, které jsem usušila a rozmixovala na malé kousky.

Majoránka - tentokrát jsem sušila drobné větvičky jen na plechu, odrolila a dala do skleničky.

Pórek - na trhu jsem koupila pár pórků, nakrájela nadrobno a usušila.

Petrželka kudrnka - miluji její vůni, ale na naší zahradě se jí nedaří. Jeden rok jsem dostala velký trs od kamaráda a zasadila jsem ji do skleníku ke dveřím. Byla nádherná, měla jsem z ní radost. Pak zašla. Letos jsem si koupila semena, ale vyrostla petrželka hladkolistá. Takže jsem si koupila na tržnici dva svazky čerstvé kudrnky a nasušila jsem ji.

Celerová nať - tu suším každý rok, otrhávám průběžně listy celeru a usušené jsou dalším výborným dochucovadlem.

Česnek - letos jsem sušila poprvé a je to skvělé. Pro někoho kdo ne úplně dobře snáší čerstvý je sušená varianta přínosem. Usušený jsem rozmixovala na prášek.

A to je vše z mého letošního "velkého" sušení.

Ještě recept na řeckou nakládanou zeleninu, kdyby někdo chtěl vyzkoušet.

Nálev - svařit (vystačí na 19-20 skleniček)

2,5 l vody

1 litr octa

40 dkg cukru

2 kopry - já nedávám

15 kuliček nového koření

4-6 ks bobkového listu

2 čajové lžičky hořčičného semínka

2 čajové lžičky celého pepře

80 g soli

Zelenina

květák, řapíkatý celer, okurky, cibulky malé lahůdkové, červená paprika, mrkev

Sklenice 20 min na 80°C

Zimo, zimo jsem připravená!

Ála

Jako pilná včelička...

se cítím. Opakuje se to každý rok kdy dozrává vše možné na zahradě.

zdroj:Wikipedia

Naštěstí mne to veškeré zavařování, zamrazování a sušení stále baví. Pocit, že v zimě mám kam sáhnout, je příjemný. Zelenina bývá přes zimu ještě dražší než nyní a vzhledem k prostoru, který mám na uskladňování, se dary zahrady prostě musí využít.

Zamrazování: nejrychlejší uchování zeleniny, ale mrazák není nafukovací a jsem tím pádem omezená skladovacím místem.

Letos jsem vakuovala - červenou řepu, cuketu, plněné papriky, ovocné knedlíky

Kompoty: Z ovoce jsem letos zavařovala naši první úrodu švestek.

Třešně ještě zelené nám sezobalo hejno špačků během dvou rán, jablíčka zmrzla už v květech, malé hruštičky suchem opadaly. Z ořechů také není nic. Nu, to je příroda.

Švestek jsme nadšeně posbírali větší přepravku, šly do kompotů, pekla jsem koláče a užili jsme si čerstvé.

Marmelády: Do sklenic jsem uložila letos marmeládu z červeného rybízu a myslím, že nám vystačí nejméně na dva roky.

Nakládaná zelenina: má nejoblíbenější disciplína, miluji to krájení všech možných druhů zeleniny, ty různé vůně, vaření nálevů, promíchávání a ukládání do sklenic.

Samozřejmě, že v zásobě musí být klasické nakládačky, jen jich již nenakládám tolik jako dřív, jen pro nás dva. I tak jich je přes 40 ks sklenic. Občas si totiž odebere nejmladší syn.

A z přerostlých nesmí chybět močáky.

Letošní novinka - Od sousedky jsem měla možnost ochutnat řecký salát, který nakládala loni, byl vynikající a já od ní získala recept, proto nesmí chybět i u nás doma.

Takto vypadá prý originál.

A takto již náš domácí.

Červená řepa se nám letos urodila až nadměrných rozměrů u některých bulev. Nakládala jsem opět klasicky na kousky do sladkokyselého nálevu s anýzem  (fenykl muž nemá v oblibě) a zopakovala od loňska oblíbenou strouhanou kombinaci s hlávkovým zelím. Ta je opravdu vynikající.

A tady je zbytek různých druhů zeleniny.

Nabídla jsem vám malé okénko, drobný náhled, čím se nyní hodně zabývám,

 do mých zavařovacích radostí.

I v takových drobnostech  může člověk najít štěstí.

Sušení je další disciplína, která mne baví, ale o tom

až zase příště...

Ála

Rajčatové pyré...

ze žlutých malinkatých rajčátek. 

Letos jsme dostali přebytky sadby od syna a tak je máme poprvé. Rostliny jsou úplně obalené malými sluníčky, které vás oblaží svou šťavnatostí a příjemně nasládlou chutí.
Množství, kterými nás pár rostlinek zásobuje, je neúměrné naší schopnosti jíst každý den rajčata. To opravdu nelze. Vedle žlutých hojně plodí i rajčata červená, a tak každá návštěva, která se u nás zastaví, odchází s pytlíkem rajčat. Ti, kteří nemají zahrádku a nepěstují, jsou nadšení a neodmítají, těm, kteří sami pěstují, je nabízíme i tak, co kdyby náhodou měli sami málo.
Nezbývá mi nic jiného než neustále zavařovat, zkoušet vše, co jenom z rajčat lze na zimu do sklenic dát.

Zaměřila jsem se na rajčatové pyré, jehož příprava je jednoduchá, musím jen hlídat, abych nepřipálila. A tak mám na lince položenou poslední knihu od Roberta Bryndzy, obracím stránky a sem tam zamíchám houstnoucí tekutinu.
Po rozvaření vše ručně propasírovat, to je méně příjemné, a pak redukovat půl hodinu tekutinu na pyré.

Musela jsem si pomalu zvykat na žlutou barvu lahodné šťávy, přeci jenom zvyk je zvyk a s rajčaty máme spojenou barvu červenou.

V policích ve sklepě se vedle sebe nyní tulí malé skleničky jak červeného, tak letos poprvé i žlutého pyré. A musím říct, že málo jich opravdu není.

A manžel mi právě oznamuje, že jde trhat další plody.

Tentokrát již pouze červené.

Žluté jsem již všechny zpracovala.

Prý jsem jak malá FRUTA...

Zeleninové mámení...

Na části naší zahrady máme místečka věnovaná pěstování zeleniny. Jak já miluji čerstvě utržená rajčata, papriky, hadovky, vytaženou čerstvou mrkev, omamně vonící nať a bulvičky celeru, zelené fazolky. Když se chystám vařit, jdu s košíkem ven a vše si nasbírám. Žluťoučké brambory, vonící cibuli, letos dokonce i červenou řepu a mangold jsem vyzkoušela. Zelený hrášek je již v sáčkách zamrazený na zimu, sklízíme okurky nakládačky, nakládám červenou řepu do sklenic, z rajčat zavařuji omáčky sugo, pasíruji protlaky, naložená půlená rajčata se mi náramně osvědčila na omáčky a polévky. Papriky s rajčaty rozvařuji na omáčku pod maso, či využiji v zimě na lečo.

červenou cibuli mám ráda do salátů...

Naštěstí mne stále zavařování baví, i když je to občas úmorné vše rychle zpracovat, ale přiznávám, že jsem takový malý syslík, ráda vše v zimě využívám. Takové naše malé BIO produkty :o).

tady je vidět trochu ta tráva jak kvete...

Letos se nám na zahradě rozmohl šílený plevel, který vůbec neznám, nikdy se nám zde neobjevil, vypadá jako hnízdečko trávy, vyhodí stonky, které na koncích mají malé květenství. Rozmnožuje se kořenovým systémem tak rychle, že ho prostě vůbec nestíhám odstraňovat. Je to boj kdo z koho, zatím plevel vyhrává!

žlutá rajčátka máme letos poprvé, jsou úžasně sladká...

Od syna jsme dostali sadbu okrasných cuket, zatím samé květy, žádné plody. Bohužel malé kuličky, které se začnou tvořit, za pár dní odpadnou. Tak z toho zřejmě nic na okrasu nebude.

Tak já se přesouvám opět do kuchyně, kde mi chladne nálev a čekají mne okurky nakladačky

ve společnosti červené řepy.

Krásné léto všem...

Oranžové dýně...

Hokaido máme moc rádi. V loňském roce se jim vůbec nedařilo, získala jsem jeden jediný kousek na krémovou polévku.
Letos je vše jinak. Manžel zasadil 3 či 4 rostlinky přímo na kompost, který zakryl tmavou textilií a tím se jim zřejmě zavděčil. Celý kompost je obsazený ohromnými rostlinami s mnoha malými žlutými kuličkami, které postupně narůstají do zářivě oranžových plodů a my jsme nuceni sypat veškerý kuchyňský odpad do malého kompostéru, protože se do velkého vůbec nedostaneme. Šlahouny se již derou k sousedům přes jejich nadměrné, obrovité túje (které opravdu nesnáším, neboť jsou na těsné hranici našich pozemků a kradou nám závlahu ze záhonů) a tak je musíme směrovat, aby zůstaly doma. 

A tady máme první úrodu, první sběr.

Jsem v plném nasazení zavařovacích cyklů, neboť manžel neustále sbírá plody ze záhonů a ze skleníku a tak se mi pod rukami plní skleničky rajčaty, nakládačkami, močáky, zeleninovým základem na lečo, rajčatovými omáčkami sugo, sušenými rajčaty. Prostě sklizeň v plném proudu.

Není však vše jenom o práci, také se stíhám bavit a oslavovat, neboť letos se nám to doma kulatí a půlkulatí, o tom však ráda napíši samostatný příspěvek.
V sobotu se trochu s předstihem začalo v rodině první sešlostí a tak mi hodně záleželo, abychom si setkání všichni užili s radostí, humorem a skvělou náladou.

Minizákusky si objednávám v jedné úžasné cukrárně a vždy mizí velice rychle.

Vzhledem k tomu, že máme tři kluky, je silně zastoupena mužská část osazenstva, proto nesmělo chybět dobré české pivo.

Po delší době jsem měla doma obsazené všechny postele, byl nás plný dům. Celá oslava se nám velmi vydařila, smíchu a hlučných chvilek bylo tolik, že jsem se obávala, zda nerušíme příliš noční klid a nepřijedou nás zkontrolovat místní orgány na popud některých sousedů. 

Ale jak zadržet smích, když je tak veselo? :o)))