Domácí bylinný pleťový olej...

jsem začala používat v loňském roce, kdy jsem si naložila vlastní bylinky ze zahrady a jejich výluh v oleji jsem vyzkoušela na své citlivé pleti nejprve s malými obavami. Lehce jsem na obličej nanesla pár kapek oleje na noc a ráno vstávala s velkým očekáváním co uvidím v zrcadle, zda nebudu mít na pleti nepříjemnou reakci.

Nic takového se nestalo, pleť byla na dotek jemná a vypadala velmi svěže, jako by měla radost z dobrot, které jsem jí dopřála. Přes zimu bývá celkem dost vysušená a olejová vzpruha jí evidentně prospívá. Přestala jsem mít na obličeji červená, suchá místa, na kterých se tvořily malé šupinky. Nedám od té doby na bylinný pleťový olej z vlastních bylinek dopustit.

Střídám dva, které jsem si loni připravila.

BYLINKOVÝ

ze směsi bylinek

Směs bylinek vybírám tak trochu náhodně, většina z nich má protizánětlivé, hojivé a zklidňující účinky, některé přidávám pro vůni. Ve sklenici, kterou každý den zatřepu, nechávám bylinky i 3-4 týdny ponořené, tím je výluh silnější.

RAKYTNÍKOVÝ

Slupky z rakytníku, neboli drť, jsem nejprve usušila v sušičce, aby nedošlo k případnému plesnivění v oleji, sklenicí jsem každý den zatřepala, drť musí být ponořená. Nakonec jsem nechala louhovat déle než dva týdny, výluh je intenzivnější.

Rakytník jsem si naložila jak do slunečnicového oleje, tak i do olivového, takže mám dvě varianty.

Oleje uchovávám ve skleněných lahvičkách v lednici, vždy si přeleji malé množství do lahvičky s malým kapátkem a tu mám v koupelně (jednu jsem získala od borové vody), dobré jsou ty malé skleněné, ale ty jsem již darovala a nenafotila. Na rakytník nedám dopustit.

Kudy vejde, tudy léčí...

Ála

Horská krétská bylina...

již jsem si oblíbila, se jmenuje Malotira. Poprvé jsem po ni sáhla před pár lety u stánku krétského farmáře, který nabízel tolik místních dobrot, že bych je nejraději všechny na místě ochutnávala.
Bylina si mne svou vůní naprosto získala a domů jsem si přivezla jeden sáček, po celou zimu vařila chutný čaj, při jehož popíjení jsem byla duchem na krásných místech, která se mi vryla do srdce.

Malotira posiluje imunitní systém, působí detoxikačně, je silným antioxidantem, dezinfikuje, zabíjí bakterie, je močopudná, povzbuzuje, snižuje bolesti a odstraňuje pocit úzkosti. Lze ji používat trvale bez nežádoucích účinků. Čaje působí protibakteriálně, posilují kosti a zabraňují osteoporóze. Používá se také na popáleniny, kožní infekce.

Od podzimu do jara mi dodává energii, věřím v její sílu a čaj si vždy vychutnám v klidu, pohodě, s vyrovnanou myslí. Vždyť i myšlenky na krásná místa posilují!

A kdybychom nevyrazili do Řecka, lze tuto bylinu zakoupit i na českých e-shopech.

Pro zdraví a na zdraví...

Mast z máty...

jsem letos zkoušela poprvé a opět jsem se inspirovala u Redneval.

Dosud jsem si dělala pouze měsíčkovou mast, které náš Jonášek říká "Kouzelná mastička". Jednou to ode mne slyšel, když jsem mu mazala odřeninu na noze a od té doby při každém drobném úrazu vyžaduje kouzelnou mastičkou.

Schovávám si skleněné kelímky od pleťových krémů, které jsou na mastičky báječné.

Příprava mastí je opravdu jednoduchá.

Letos jsem poprvé použila jako základ kokosový bio olej, který jsem koupila v Lidlu.

Kdysi jsem zkoušela měsíčkovou do sádla, ale bohužel se mi zkazila. Další jsem již mísila s vazelínou a ta byla naprosto v pořádku. Masti dávám do lednice.

Máta pomáhá odstraňovat křeče, povzbuzuje vylučování trávících šťáv, působí protizánětlivě a proti nadýmání. Též podporuje funkci přídatných orgánů - jater, slinivky břišní a žlučníku. Inhalace máty pomáhá při zánětech dýchacích cest. Podstata působení mentolu spočívá ve snižování napětí hladkého svalstva. Snižování tlaku ve vnitřních orgánech zabraňuje a předchází bolestem. Mentol vyvolává také pocit chladu a znecitlivuje, proto se ztrácí nepříjemné pocity jako je například svědění. Při nechutenství se podává mátový čaj, máta působí i proti nespavosti, stresu a bolestem hlavy. Zdroj Wikipedie

Nechám rozpustit kokosový olej do tekutého stavu (nesmí být příliš horký!) a do něj vložím co nejvíce lístků máty, pomačkám, aby byly ponořené.

Nechám do druhého dne, kokosový olej ztuhne, takže zahřeji a až se rozpustí, scedím přes plátýnko a cedník, pořádně vymačkám a do tekutiny naložím další čerstvé lístky máty. Opět počkám 24 hodin a proces zopakuji.

To vše jsem provedla třikrát a poté jsem již tekutou mast přelila do kelímků a dala do chladničky.

Stejným způsobem jsem si udělala měsíčkovou mastičku.

Stihla jsem přípravu mastiček dřív, než se u nás uhnízdila na týden prázdnin vnoučata :o).

Krásné a voňavé léto...

Meduňkový sirup...

jsem letos vyzkoušela podle návodu Jarky z Rednevalu, která připravuje během léta plno zajímavých lektvarů a  mne velmi inspiruje.

Trochu jsem letos neodhadla rychlost růstu meduňky a málem jsem nestihla ostříhat, už jde pomalu do květu, ale podařilo se mi přeci jenom otrhat dostatek pěkných lístků.

Využila jsem starou polévkovou místu, napěchovala jsem ji, pokrájela 2 citrony, řádně očištěné (10 minut jsem je ještě nechala namočené v octu, pak znovu opláchla) a zalila 2 litry převařené a mírně vychladlé vody.

Druhý den jsem propíchala citrony a nechala dalších 24 hodin louhovat.

Třetí den jsem výluh přecedila přes plátno, vymačkala veškerou vzácnou tekutinu, přidala 1,5 kg cukru, zahříváním jsem nechala rozpustit a pak přejít lehce varem, jak doporučuje Jarka pro dlouhodobější uchování.

Horkou tekutinu jsem plnila do vyvařených lahviček, zavíčkovala, obrátila a bylo  hotovo.

Sirup neskutečně voněl.
Meduňku nyní celou ostříhám a počkám, zda nasadí další lístky.
Další várka by se hodila.

Stejným způsobem jsem naložila šalvěj a pokud ještě obroste dostatečně má letos nově vysazená máta, bude i mátový.

Práce s bylinkami mne nesmírně baví a když se kuchyní line jejich vůně, šíří se ve mně radostný pocit, že v zimě si při jejich užívání vždy vzpomenu na léto a případné nevlídné počasí bude rázem snesitelnější.

Až se zima zeptá, co jsem dělala v létě - má odpověď bude jednoduchá.

No přeci vařila lektvary... :o)

Domácí maggi...

Když jsem narazila na internetu na tento recept a pohlédla jsem z okna na náš již více jak dva metry vysoký libeček, kterému se letos nesmírně dařilo, bylo rozhodnuto.

To prostě musím vyzkoušet.

Nasušeného libečku mám již dost, v mrazáku je také pár pytlíčků,  zbytek je třeba spotřebovat dokud je stále zelený. Vzala jsem ho útokem.

4 hrnky natě libečku nakrájené (já jsem stříhala nůžkami)

1 hrnek nakrájené celerové natě s kopřivovými vrcholky

5 polévkových lžic mořské soli

Vše smíchat a pomačkat, aby se lépe uvolnila tekutina, nechat 15 minut odpočívat a pak silně napěchovat do sklenic (stlačovala jsem měchačkou).

Povrch každé sklenice zalít 2 lžícemi oleje - slunečnicového nebo řepkového. Nehodí se olivový!

Bylinky by měly pustit šťávu, která se použije jako maggi koření.

Sklenice má prý vydržet v chladničce rok bez zavařování.

Jsem zvědavá, zda manžel, který si velmi rád polévky "maguje", vezme  na milost libečkovou náhradu.

Dám vědět... :o)

Pesto z pacibulek...

česneku paličáku.

Konečně jsem si je letos stihla ostříhat a předběhla jsem svého muže, který by malé cibulky hodil na kompost, zajisté by zapomněl, že je míním zužitkovat jinak.

Letošní počasí u nás česneku zřejmě ublížilo a úroda bude menší než v roce loňském, kdy jsme mohli zásobovat i širší rodinu a kamarády.

Nu, nedá se nic dělat.

Česnekové pesto je na zpracování tak jednoduché, že už jednodušší být nemůže.

Ostříhané pacibulky jsem opláchla, osušila v utěrce, dala do mixéru, po částečném rozmixování zakápla trochou olivového oleje pro lepší promísení,  hmotu jsem posléze osolila a promíchala, dala do sklenice a zalila vrstvou oleje, aby vše bylo ponořené.

A oběd byl naprosto jasný - špagety s pestem.

Lituji, že pacibulek nemám víc, je mi jasné, že pesto bude velmi rychle spotřebované.

Je to totiž náramná dobrota.

Děláváte ho ?...

Do postele...

mne v pátečním odpoledni zahnala nejenom zvýšená teplota, ale hlavně silné bolesti krční uzliny, která mi vytvořila pod dásní bouličku, oteklou dáseň za zubem osmičkou a vystřelovala nepříjemné píchání až do ucha.

On ten bolestivý pocit začal už ve středu, hned jsem nasadila kloktání a výplachy šalvějovým odvarem, ulevilo se mi a čtvrtek vypadal nadějně, že z toho nic nebude.

Ouha, jak jsem se mýlila.

Páteční ráno mne o tom přesvědčilo.

Sama sobě lékařkou jsem si naordinovala 3x denně protizánětlivý čaj, 3 x denně čajovou lžičku  tinktury z echinacey, výplach úst šalvějovým odvarem a vnější potírání uzliny tinkturou z ořechových listů.

Univerzální protizánětlivý čaj

se objevil zrovna nedávno na blogu Evy Francové (Kuchařky ze Svatojánu) a já měla příležitost ho vyzkoušet.

po 30 g meduňky, třezalky a šalvěje

po 20 g heřmánku, máty a listu podbělu

smícháme

1 lžíci směsi zalijeme vroucí vodou a necháme 10 minut louhovat

pijeme 3x denně před jídlem

To vše jsem doplňovala čajem s medem a svým rakytníkovým sirupem.
Ten je tak lahodný, že se snad na něm stávám závislou :o)).

Klid pod peřinou mi jenom prospěl, ráno mé tělo signalizovalo úlevu.

Otok je mírný, ale stále citlivý na dotek, dásně však již nejsou bolestivé a ani ucho si nenaříká.

Manžel uvařil oběd a nařídil mi klid na gauči v teple :o).

To jsem přijala s radostí a vůbec jsem neodmlouvala.

Jenom mne mrzelo, že sobotní den byl zrovna slunečný, zval k výšlapu na malý výlet a já polehávala se zabaleným krkem doma, to mne hodně mrzelo.

Zdá se však, že protizánětlivý čaj zabírá...

BYLINKY...

= pomoc z přírody.

Z dětství si pamatuji, jak mi maminka při různých obtížích vařila čaje z bylinek. Tenkrát rostly všude na dosah - heřmánek, podběl, jitrocel, kontryhel. Na kašel mi vařila podběl, na teplotu čaj lipový, heřmánek doma nikdy nesměl chybět.

A já jsem tak nějak automaticky vždy bylinkám důvěřovala a důvěřuji.

Manžel má již delší dobu potíže s cévami, křeče v lýtkách ho zlobí při delší chůzi hlavně v kopcovitém terénu a tak jsem si vyhledala v mé oblíbené knížce Babiččiny bylinky čajovou směs proti kornatění cév. 

Bylinky jsem nakoupila v prodejně pana Grešíka z Děčína, který se jejich pěstování věnuje již mnoho let a známé jsou i jeho čaje.

Čajová směs je vhodná i pro léčbu vysokého tlaku a protože já s ním mívám občas problémy (a dědičné dispozice), popíjíme čaj ve dvou.

nať kokošky                       5 dílů

nať přesličky                      5

nať zlatobýlu                      4 díly

kořen pampelišky              3

nať routy                            3

nať řebříčku                       3

nať benediktu                    3

tinktura ze jmelí

- jednu lžíci směsi dáme do 3 dl vroucí vody a necháme přikryté asi 15 minut vylouhovat. Čaj přecedíme, přidáme kávovou lžičku jmelové tinktury a pijeme ho studený ráno a večer.

Je mi jasné, že bylinky manželovy problémy úplně vyřešit nemohou, nese si totiž genetickou výbavu po své mamince, ale věřím, že i s pomocí nich se jeho potíže mohou zmírnit a mohou být výrazným doplňkem jeho léčby.

Cituji z knihy :

Člověk je sám tvůrcem svého zdraví, udržuje ho, ale bohužel i často ničí. Má své zdraví ve vlastních rukou, má právo zacházet sám se sebou... Žádná choroba není samostatný problém, vždy je vlastně nemocný celý organismus a nemoc je jen jakýmsi projevem a varováním na nejméně odolném místě. Nestačí pít léčivý čaj, když se špatně stravujeme, trpíme nedostatkem vitamínů a živin, žijeme ve stresu, bez pohybu na čerstvém vzduchu, bez sportu a relaxace nebo ve zničeném životním prostředí. Při každé léčbě se  snažme o komplexní působení na organismus, jehož jsou bylinky pouze jednou, i když významnou složkou.

"Všechny vrchy, pohoří,

 všechny louky a lesy

jsou přirozené lékárny."

                                Paracelsus

JITROCELOVÝ SIRUP...

proti kašli se při podzimních chladných dnech určitě hodí a já si doma vyrobila letos svůj vlastní.

   Vždy kupuji v lékárně v období nachlazení Thymomel, pamatuji si ho ještě ze svého dětství a nedám na něj dopustit. Našim klukům jsem snad ani nic jiného, když kašlali, než tento sirup, nedávala a k tomu vařila čaj s podbělem.

 Sirup obsahuje výtažky z tymiánu, mateřídoušky, jitrocele, med a používá se k usnadnění vykašlávání při nachlazení především u dětí. Zmírňuje suchý, dráždivý kašel.

Při svém brouzdáním loukou nad námi jsme objevovala víc a víc jitrocelových lístků, které končily v mém košíku a mne napadlo si tento sirup připravit doma. Listy jsem pokrájela na menší části, naložila do sklenice s cukrem po vrstvách
 asi na 6  týdnů.

Když jsem se vrátila z dovolené, sirup již byl ve sklenici znatelný a tak jsem ho přecedila přes plátýnko a promíchala s vlastním pampeliškovým medem. Bohužel mateřídouška na mém bylinkovém záhonu nepřežila mezi velkými rostlinami, tymián je zatím také příliš malý, proto je sirup čistě jitrocelový, a tím pádem chuťově se nevyrovná úplně tomu kupovanému.
Užívat ho však při kašli budeme i tak.
Příští rok přidám určitě tymián a mateřídoušku.
Je dobré ho uchovávat v tmavé sklenici nebo v temnu.

V knize Rok ve Svatojánu jsem se mimo jiné dočetla :
Jitrocel zavěšený v domě ochraňuje jeho obyvatele před ranami osudu. Pokud si svazek jitrocele pověsíte v autě, ochrání vás před havárií.

jitrocel kopinatý

Jitrocel však také báječně léčí drobné rány, pořezání vám spolehlivě desinfikuje a ránu zacelí během pár hodin. Stačí velký list nebo několik malých v dlani zmáčknout a přiložit na poranění, za hodinu či dvě uvidíte co dokáže. Rostlina obsahuje látky, které ničí bakterie.
Tato bylinka bývá nedoceněná a přitom v dětství jsme ji společně s kontryhelem sbírali do školy a předháněli se kdo bude mít bylinek víc. Běhali jsme po škole po mezích a loukách, hledali známé lístečky.

Vidíte snad dnes někde běhat děti a trhat bylinky do školy?
Raději sedí u počítače, že?

ECHINACEA PURPUREA...

Třapatka nachová a má první tinktura z ní.

Echinacea se používá k prevenci infekčních onemocnění a celkovému posílení imunity, dále je vhodná k léčbě kataru horních cest dýchacích, chřipky, angíny, zánětu dutin či obyčejného nachlazení, chronických zánětů močového měchýře, ženských pohlavních orgánů, prostaty, zánětu mízních uzlin a při sklonech k hnisání.

Použitelné části třapatky nachové: kořen, nať a květ

Echinacea byla tradiční léčivou rostlinou využívanou také severoamerickými indiány. Při bolestech žvýkali kořen. Na rány přikládali listy a šťávou léčili hadí uštknutí. Do Evropy se echinacea dostala v 17. století, v přírodě však nezdomácněla, pěstuje se v zahradách a v parcích. Svou krásou patří mezi nejdekorativnější rostliny. 

Pro nejsnadnější pěstování a možnost využití jak kořenů, tak i květů a listů je nejrozšířenější Echinacea purpurea. Název má původ v řeckém slově echinos – ježek (šiškovitý tvar květu s bodlinami). Její světlefialový květ šiškovitého tvaru na konci dlouhého stonku, pro který byla nazývána " indiánská šiška " byl využíván k medicínským účelům již před 200 lety.

Již loni jsem měla cukání tinkturu připravit, ale nakonec na to nedošlo a už ani nevím proč - málo rostlin? Už vím, všude píší 60%ní alkohol nebo čistý líh. Cena lihu v lékárně mne dostala do kolen, to jsem vzdala.

Pak se nám doma objevila darovaná hruškovice (prý přímo z Moravy!) a po ochutnání můj muž prohlásil, že je špatně vypálená, že se to nedá pít.

A už jsem měla pálenku na zalití bylinky.

Myslím, že by stačila nějaká vodka...

Květy, listy jsem naplnila do sklenice a zalila pálenkou.

Nechala jsem tři týdny na okně, občas s třapatkou zatřepala a pak jsem přecedila přes plátýnko.

Ještě se chystám na šalvěj...