Jaro jenom doma...

Musela jsem si alespoň malinko jarně vyzdobit v interiéru. Venku nechávám vše být tak, jak to je po zimě, nevidím smysl sázet do truhlíků macešky a zdobit, když nám mrzne, občas chumelí. Ztrácím opravdu energii a optimismus a jak říkám manželovi - hele mne nějak chytá nasranismus, snad to není nakažlivé... Je to hrůza.

I překonala jsem sama sebe, vzala do ruky zahradní nůžky a chvatem obešla zahradu, nastříhala trochu větviček, převlékla polštáře v obýváku do žluté a zelené, vyndala žluté a zelené svíčky, velikonoční figurky.

Aprílové počasí si s námi letos pohrává zcela nekompromisně, opět nám Příroda dokazuje, že jí poroučet opravdu nebudeme. Já jí ale poroučet nechci, já bych velmi přivítala trochu  vlídnosti, pochopení, že už jsme po Zimě vyčerpaní, že potřebujeme šimrání slunečních paprsků, teplejší vzduch, voňavá rána, toužíme slyšet štěbetání ptáků všech možných druhů. Odhodit zimní vrstvy, sundat těžké boty a dopřát si odlehčení.

Bohužel při pohledu z okna minulý týden nic nenasvědčovalo nástupu teplejších dní. Od té doby v noci mrzne, neustále prší nebo poletuje sníh. Dokonce jeden den i hřmělo 😏.

  

Kamarádka nedávno měla narozeniny, upletla jsem jí krajkové ponožky, když tolik obdivovala ty mé.

Bohužel k setkání a předání dosud nedošlo, nejsem stále úplně zdravá, při i po dobrání antibiotik (ač jsem brala i probiotika) mám potíže rázu takového, že se obávám opustit domov. Ze soboty na neděli jsem celou noc nespala a jen běhala 😪. V neděli jsem byla ráda, že jsem uvařila a celé odpoledne jsem následně dospávala. Z výletu by stejně nic nebylo, celé dva dny pršelo a bylo stále zamračeno.

Přeji vám pohodové velikonoční svátky...

Ála

Partnerské šátky...

jsem  upletla poprvé pro nás dva. Po dokončení svého Metalouse, o kterém jsem zde psala včera, mne napadlo obrátit se na manžela s otázkou, zda by stejný v jeho oblíbených barvách náhodou nechtěl také. Nosí ode mne pletené šály, čepice, palčáky, svetry, v mém koníčku mne velmi podporuje (a já ho za to miluji ještě více!), ale šátek ještě nemá. Byla to tak trochu otázka do vzduchu :-).

Překvapil mne s odpovědí - "Klidně." Okamžitě jsem kula železo, dokud bylo žhavé a rozklikla stránku e-shopu Vlněných sester s přízemi, aby si vybral základní barvu. Chlapi mívají při výběru vždy hned jasno, nejsou jako my, že zvažujeme, rozhodujeme se, pak opět rozhodnutí změníme, vybereme něco jiného a následně se vrátíme k původnímu. Ukázal na odstín, kde se střídaly modré barvy, já k nim vybrala šedou na proužky a bylo hotovo.

Pletení pro druhé mne vždy baví daleko více než pro sebe, netrvalo dlouho a šátek byl na světě. Namočit, vypnout a můžeme vyrazit do přírody na výlet. Při té příležitosti své šátky nafotíme.

Šátek je střední velikosti, ty mám velmi v oblibě, a čekala jsem, jak si manžel na šátek zvykne, jaké bude mít pocity. Faktem je, že jsem vše kolem šátku pro něj prožívala více než on. Uvázal, řekl "Dobrý, prima." a bylo.

Můj experiment dopadl na výbornou...

Ála

Příběh vlny...

Mé nachlazení, kdy mne bacil manželův bacil a my si doma kašlali jeden přes druhého, si následně přehodilo výhybku a zamířilo do nosních uliček a posléze i do krku. Polykání se stalo mírným utrpením a já uznala, že domácího léčení již bylo dost a zamířila jsem pokorně k naší praktické lékařce. Odešla jsem s receptem na antibiotika, která jsem nebrala opravdu mnoho let, a s doporučením domácího klidového režimu. Poslechla jsem a dva dny poctivě ležela, popíjela čaje a v klidu si pochrupovala. Stav se opravdu lepšil, já se oklepala a třetí den již sáhla po jehlicích, pustila si podcasty Vlněných sester, pletla jsem si a bylo mi fajn.

To trvalo do té doby, než jsem začala přemýšlet co budu plést, až dokončím rozpletený svetr. V hlavě mi bliklo, že mám ještě schované přadýnko ručně barvené příze, které jsem dostala ve vánočním setu pletacích dárků pod stromeček. V setu bylo krásné přadýnko příze Emiteri Yarns, barva Imagine, projektová taštička na zip, látková taška, malé nůžky, dřevěné kuličky odpuzující moly, kartička do rámečku. Vše laděné do stejných barevných odstínů.

Co já si z něj upletu? Zatím si ho tedy smotám do klubíčka. Hledám v koši, pátrám v pracovně v košíkách s přízemi, šmátrám v pletacích taštičkách, přadýnko nikde. Vše mám precizně urovnané, přehledné, nikde nic v chaosu, tak kde jenom může být? Pátrala jsem snad hodinu, pak si vyčerpaně sedám na gauč. Jako poslední beru do ruky košík, kde mám zbytky z ponožkových přízí a tam - světe div se!! Vykouklo na mne malé klubíčko schované v etiketě. Ano, je to má hledaná příze. Evidentně jsem z ní již pletla, když mám jen malý zbytek.

 "Já už vážně blbnu," říkám si v duchu. "Jak mohu zapomenout, že už jsem z ní pletla?"

Následně se mi v hlavě samozřejmě rozsvítilo se a já si uvědomila, že jsem přízi vypletla do posledního šátku Metalouse.

Tak to byl příběh jednoho přadýnka, jedné vlny.

Někdy to má pletařka vážně těžké...

Ála

Prověrka zásob...

mých šuplíků se šátky je právě dokončena. Jak víte, pletu moc ráda, pletu hodně a pletu víc, než jsem schopná unosit. Zjistila jsem inventurou zásob napletených šátků, že šuplíky skrývají poklady, které jsem upletla a vůbec je nenosím. A to není dobře. Občas dostanu přadýnko příze jako dárek, upletu šátek a pak zjistím, že se mi vlastně moc barevně nehodí, nebo je pro mne malý rozměrem (zvykla jsem si na velké šátky) a zůstane uložený.

Vzhledem k tomu, že když jsem před svátky nabídla několik párů upletených ponožek, které se mi nahromadily a byl o ně zájem, napadlo mne nabídnout takto i šátky.

Tak pokud se někomu některý líbí, spojení na mne je buď přes kontaktní formulář (vpravo lišta) nebo e-mail HajnaAlena@seznam.cz.

2) rozměry 80 x 184 cm

4) rozměry 50 x 164 cm

5) rozměry 55 x 130 cm

Přes svátky jsem pletla, jak jinak :-), opět ponožky. 

Mám nové, moc hezké, samovzorovací, barevné příze.

Myslím si, že pár párů zase pro vás nechám do nabídky

v mém MINI OBCHŮDKU...

Ála

Adventní čas končí...

a blíží se ke svému vyvrcholení, Štědrý den nastane za pár dní. My jsme si s mužem letos dopřávali každou neděli procházku na naše náměstí, z pódia zněla vánoční hudba, všude to vonělo svařeným vínem, trdelníky, palačinkami a ve stáncích zachumlaní prodejci nabízeli vánoční zboží různého druhu. Procházeli jsme se, naslouchali a posrkávali horký svařák. Nakoukli do malé galerie v informačním centru, dali si při poslední adventní neděli svařák se starostou, který osobně čepoval do kelímků a přáli jsme si navzájem krásné vánoční svátky. Hezké to bylo.

A já jsem byla ještě pilná a vymyslela poslední drobné dárky. Zbylo mi dost příze z posledního manželova svetru, nahodila jsem proto jednoduché návleky na ruce, pánské velikosti, které jsou vhodné v zimě po ránu třeba do auta, když není vyhřívaný volant. Osobně je nosím velmi ráda, protože v obchodě je nemusím sundávat, prsty mám volné a mohu v nich nakupovat i platit. Stihla jsem tři páry a ještě jsem nahodila manželovi na čepici.

Asi před 14 dny mne napadl jedlý dárek pro naše mladé. Naložila jsem všem utopence. Takový trochu sranda dárek. Do každé rodiny jednu sklenici. Pak jsem ještě nasušila drobení do polévky a dala do sklenic také.

Já jdu ještě nenápadně plést manželovi čepici.

Tušit nebude nic, protože já mám na jehlicích něco neustále a on už se ani neptá.

Opatrujte se a hlavně žádný

STRES... 

Ála

Vánoční dárky z pletených oček...

jako každý rok nesmí ode mne chybět pod vánočními stromečky v naší rodině. Jsou to jen malé drobnosti, oděvní doplňky na zimní čas, u kterých jsem si jistá, že obdarované potěší a využijí je.

S potěšením stále dávám dárky, do kterých vkládám kousek svého Já, svého srdce, své radosti z tvoření. Již od brzkého podzimu přemýšlím, komu a čím bych mohla vánoční radost učinit.

Letos jsem se zaměřila na šály a zimní šátky, loni to byly čepice a nákrčníky, ponožky a bezprstové rukavice.

O šálu si řekl náš nejstarší vnuk, když jsem vyzvídala, zda by nechtěl nákrčník od Ježíška. A tím mi vnukl nápad pro další příjemce vánočních šál.

Šedá pro vnuka.

Modrá pro nejmladšího syna.

Barevná do hněda pro manžela.

Vlněný zimní šátek pro snášku.

Dvojitá, oboustranná čepice pro vnuka /bohužel hotovou jsem zapomněla vyfotit a je již zabalená :-(.../

Dvojitá, oboustranná čepice pro vnučku /podle stejného návodu a stalo se mi to samé, fotka není/

Všechny dárky mám již zabalené, čekají na ten krásný vánoční okamžik u stromečku. Letos jsme se dohodli v rodině, že omezíme počet dárků na 1, maximálně 2, protože finance v rodinách jsou potřebné na podstatnější věci, náklady na bydlení a stravu stoupají příliš rychle. Tím si však vánoční čas kazit nebudeme!

Ještě mám nahozené pánské ponožky, co kdyby se hodil nějaký rychlý dárek a pánské bezprstové rukavice, vnuk zase rukavice prý nemůže najít :-(((. To stihnu.

Sněhové vločky padají a paní Zima o sobě dává vědět mrazivými dny i nocemi.

Tak hlavně všichni pečujte o své zdraví, viry vyráží opět na svou pouť a touží nás kosit do postelí pod peřinu.

Pijte dobré čaje, slaďte medem, vložte kousek zázvoru, kápněte trochu citronu a kdo máte jako já na zimu připravený rakytníkový sirup, užívejte preventivně 

každý den 1-2 lžičky.

Mějte poklidný adventní čas...

Ála

Vánoční vazba s floristkou...

 na kterou jsem se velmi těšila. V příjemné společnosti dalších tvořilek jsem se ponořila do vánoční atmosféry, nasála vůni jehličí, brala do rukou šišky, větvičky, vánoční ozdoby, skořici, mechy a sušené květy.

Floristka Karolína má neuvěřitelné zásoby, ona prostě posbírá kde co. Jen jsem žasla, co vše lze použít k vazbám. Kdo umí, ten prostě umí a já jsem opravdu moc ráda za tu možnost se poučit.

Nahlédněte se mnou. 

Užila jsem si tři hodiny soustředění, milého povídání, i sklenka vína byla, kávička naservírovaná, já přispěla domácím štrůdlem, který jsem ten den upekla, bylo nám moc dobře.

A tohle jsem si přinesla domů. Dvě vazby, plechovou nádobu a bílý podnos jsem si donesla z domova, ostatní věci jsem si vybrala z nepřeberného množství věcí, které byly v krabicích dostupné. Až bylo těžké si vybrat.

O víkendu mne čeká zdobení doma, protože čas se neúprosně krátí, nejkrásnější svátky v roce se blíží, a já si chci vánoční výzdobu co nejdéle užít. Vzhledem k tomu, že letos jsme se doma usnesli, že o cukroví vlastně vůbec nestojíme, budu péct jenom linecké a vánočku, čímž ušetřím nesmírné množství času, který nebudu muset trávit u trouby a plechů. Jsem nadšená, neboť po letech, kdy jsem pekla i dvanáct druhů cukroví, vánočky, štoly, dělala domácí bejlíz, vaječňák, gruntovala a obracela dům vzhůru nohama, to už vážně dělat nechci a hlavně nemusím.

V neděli zapálím druhou adventní svíčku, uvaříme si s mužem svařák

a budeme se jen tak mít, 

spolu, v klidu a pokoře rozjímat...

Ála