SRAZOVNÍK - setkání páté...

skoro jsem zapomněla pokračovat.

Náš rodinný pátý sraz byl naplánovaný do  Českého ráje,

Prachovských skal.

Ubytovaní jsme byli v penzionu Brada, v těsné blízkosti skalního města a všichni se těšili na sobotní výšlap do skal. Děti měly za úkol se naučit známou písničku Ivana Mládka Prachovské skály a jediný náš Matýsek ji uměl celou nazpaměť. U večerního grilování u ohýnku ji zapěl několikrát :o).

Pískovcové skalní město vzniklo během milionů let z usazenin druhohorního, mělkého moře, které se rozprostíralo v oblasti severních Čech. Zdejší skalní věže jsou oblíbeným místem pro návštěvy horolezců i turistů.

Prachovské skály jsou místem s dlouhou historií osídlení. Nacházíme zde stopy po osídlení z mladší doby kamenné, z doby bronzové i z pozdějšího osídlení Kelty a Slovany.

V první polovině 20.století zde byly vybudovány prohlídkové okruhy, které slouží turistům.

Kdo tato místa zná, dá mi za pravdu, že je zde nádherně a člověk, který se zde jednou projde, má nutkání se vracet.

Alespoň já to tak mívám.

Po návratu se nebe zakabonilo a spustil se liják, všechny sportovní aktivity pro děti jsme museli zrušit a zůstal z programu jen náš malý karneval.

Ten jsme si připravili pro děti my, dospělí. Domluvili jsme se, že někteří z nás si připravíme doma masky a děti překvapíme.

Převleky byly působivé, protože má sestra nepoznala vlastní dceru :o). 

- já si připravila Bílou paní -

- čarodějnice rozplakala ty nejmenší :o) -

- tajemná cikánka rozdávala odměny a vzadu v pozadí je Kanafásek, postavička z Večerníčku -

- " Vodník a říká mi Fando!" -

 Opět jsme se vyřádili, ale hlavně navštívili krásný kout naší země.

Nedělní dopoledne již patří balení a odjezdu všech zúčastněných rodin.

Jsou to krásné vzpomínky...

 

SRAZOVNÍK - setkání čtvrté...

se konalo v Orlických horách na horské chatě Bohemika 

v obci Čenkovice.

Byla polovina září, takže byl předpoklad, že počasí může být velice vrtkavé

a po našich zkušenostech jsme i očekávali, že bude všelijak.

O to příjemnější byl fakt, že v sobotu ráno nás probudilo sluníčko a celý den

na výšlapu jsme měli nádherně.

V plánu byl výstup na rozhlednu Suchý vrch, kam jsme zdárně dorazili, někteří v horku vyčerpaní a žízniví, děti stále plné energie.Nejvíce aktivní byli ti nejmenší - kde berou stále tu energii ?? Kdo se domníval z rodičů, že večer padnou děti do peřin, tak mu sklaplo, neboť mrňata vyřvávala za doprovodu kytary u ohně s proutky obloženými buřtíky a spát se jim vůbec nechtělo.

 Slíbila jsem ráno dětem, že když budou na výletě hodně, bude se navečer odměňovat.

Opravdu se snažily a docela i poslouchaly, nereptaly a šlapaly až nahoru :o)  a tak jsem pak rozdávala z košíku malé dárečky.

Chatu jsme měli jen sami pro sebe a proto jsme opravdu mohli řádit, aniž bychom někoho rušili.

Nedělní dopoledne se vždy tak trochu smutní a spočívá v balení, úklidu, poslední společné kávy. Nejhorší je vždy sehnat všechny na společné foto a udržet ty nejmenší v klidu než se vše nafotí na všechny foťáky, protože každý chce mít tu společnou fotku.

 

 Tak někdy příště Orlické hory...

 

SRAZOVNÍK...

setkání třetí.

 

 

 

Dostali jsme nabídku uspořádat další rodinné setkání ve Vysoké Lípě, neváhali a dobře jsme udělali. Ubytování bylo luxusní, okolní příroda je nádherná, venkovní posezení u krbu nemělo chybu. 

Jediné co nás velmi zklamalo, bylo počasí, to nám opravdu nepřálo, v dešti se s malými dětmi na výlety nechodí zrovna nejlépe. Stihli jsme pouze výlet na hrad Šauštejn, to zrovna nelilo. Bohužel, větru dešti neporučíme...

I přes nepřízeň počasí však mužští měli neustále žízeň a tak malé soudky, které měl majitel připravené, opět nestačili. Většina si však raději přála teplý čaj, než studené pivko.

Nálada však neskomírala a tak se večer posedělo u krbu, hrálo se na kytaru, zpívalo a vozembouch, který jsme našli v kolně, se zalíbil mému bratrovi a vesele s ním tloukl celý večer. Poprvé jsem ho viděla s nějakým hudebním nástrojem :o) v ruce. Má sestra zaperlila písničkami ze 60.let,

 až jsme zírali jak "vařila".

Nevím, ale prý nás bylo slyšet až v nedalekém kempu jak jsme hulákali - no jestli to jen nebyla bledá závist a naprostá pomluva!

Jen opět naše setkání uteklo příliš rychle, rozlučkové nedělní dopoledne je mírně smutné, objímáme se a slibujeme si, že příště to zase ROZTOČÍME.

 

Nepřipouštějte si nikdy více

než jeden druh starostí.

Mnozí lidé zápolí se třemi najednou -

se všemi, které měli,

s těmi, které mají teď,

a s těmi, které očekávají v budoucnu.

Edward R.Hale 

 

SRAZOVNÍK...

nahlédnutí druhé.

Vzhledem k tomu, že nápad pořádat rodinné srazy se zalíbil nejen generaci starších, pobavili se i mladší z nás, avšak úplně nejvíc si vše užívali ti naši nejmenší prckové, a tak došlo na sraz druhý. Na prvním bylo jedno miminko v bříšku, na srazu druhém bylo další miminko v bříšku, tak jsme se jen děsili zda to půjde touto geometrickou řadou dále, že asi příště pronajmeme opuštěný letní tábor :o).
Sešli jsme se v Orlických horách a to v obci Deštné, v penzionu s příznačným názvem Mlýn u skály. Bylo to nádherná roubenka a majitelům jsme tak padli do oka, že s námi trávili každý večer u ohně při grilování. Jen netušili, že pánské osazenstvo jsou řádní pivaři a ty minisoudky, které měl majitel připravené jsou opravdu ničemné a brzy sháněl další zásoby...
Počasí nám moc nepřálo, v sobotu bylo mírně deštivo, ale to nás neodradilo od pěší túry. Někteří mužští dali přednost výletu na vojenskou pevnost Hanička, my zbývající s dětmi šlapali v přírodě, která je v Orlických horách překrásná a doufali jsme, že děti řádně utaháme. Bylo to jako vždy, děti řádily večer jakoby nic, my dospělí zívali a zívali.
Večer se rozdali medaile, aby děti měly řádné upomínkové předměty za to jak statečně šlapaly na výletě a jak byly hodné (na zlobení se rychle zapomínalo).

V neděli jsme se opět rozjeli ke svým domovům s pocitem, že prožitý víkend byl protkaný zážitky, humorem, pospolitostí. A to není málo...


Přes všechno bloudění se dá štěstí
vždy najít v ručičce kompasu a mezi věcmi,
které máme úplně na dosah.

Bulwer

 

NEPATRNÁ MYŠLENKA...

se kdysi zrodila a se sestrou nás napadlo, že by bylo hezké udělat rodinný sraz. Pocházím ze tří sourozenců, takže už to je dobrý základ.

Bylo to v době, kdy už druhý z našich rodičů nebyl již mezi námi a tak jsem si řekla, že by bylo docela hezké se jednou někde sejít na celý víkend i s našimi všemi dětmi a jejich rodinami.

 Není důležité se potkávat denně, je důležité najít si na sebe čas alespoň jednou za rok.

A tak vznikly naše rodinné sešlosti.

První sraz byl v roce 2008 v Kořenově. 

I přesto, že ubytování zklamalo, obsluha byla na facku (ač jsme zaplnili celý penzion, paní jsme očividně lezli na nervy), nenechali jsme si naše první setkání pokazit a užili jsem si legrace, výletů, poseděli u pivka, vínka a když jsme se v neděli loučili, bylo na všech znát, že se jim společně prožitý víkend líbil.

Navštívili jsme sklárnu a pivovar v Harrachově, při obědě ochutnali místní pivo. Jedna skupina bez malých dětí si vyjela lanovkou na Čertovu horu a dolů sešli pěšky, a druhá drandila s kočárky k Mumlavským vodopádům. Počasí přálo, co víc si přát, všichni měli zážitky.

Rozhodli jsme se, že setkání budeme každý rok opakovat a vždy jedna rodina vybere lokalitu a sraz naplánuje.

 Bylo nás tenkrát 23 a jedno miminko v bříšku :o)...

... a založili jsme srazovník.

Není však vůbec jednoduché sehnat pro tolik lidí ubytování v hezké přírodě, abychom se všichni vešli, abychom se měli kam zajít podívat, abychom to neměli příliš daleko ze svých domovů, aby místo bylo tak někde napůl cesty.
Ještě, že máme v dnešní době internet, maily, mobilní telefony a jsme rychle ve spojení...

      To bylo malé nakouknutí do našeho srazovníku a pokud se vám líbilo

- pokračování příště -

Je důležité udržovat tradice, ale musí to lidem přinášet hezké pocity a radost.

Nic velkého nebylo vytvořeno bez nadšení.

                                          R.W.Emerson