Horská krétská bylina...

již jsem si oblíbila, se jmenuje Malotira. Poprvé jsem po ni sáhla před pár lety u stánku krétského farmáře, který nabízel tolik místních dobrot, že bych je nejraději všechny na místě ochutnávala.
Bylina si mne svou vůní naprosto získala a domů jsem si přivezla jeden sáček, po celou zimu vařila chutný čaj, při jehož popíjení jsem byla duchem na krásných místech, která se mi vryla do srdce.

Malotira posiluje imunitní systém, působí detoxikačně, je silným antioxidantem, dezinfikuje, zabíjí bakterie, je močopudná, povzbuzuje, snižuje bolesti a odstraňuje pocit úzkosti. Lze ji používat trvale bez nežádoucích účinků. Čaje působí protibakteriálně, posilují kosti a zabraňují osteoporóze. Používá se také na popáleniny, kožní infekce.

Od podzimu do jara mi dodává energii, věřím v její sílu a čaj si vždy vychutnám v klidu, pohodě, s vyrovnanou myslí. Vždyť i myšlenky na krásná místa posilují!

A kdybychom nevyrazili do Řecka, lze tuto bylinu zakoupit i na českých e-shopech.

Pro zdraví a na zdraví...

Kréta-zasloužená dovolená...

Dovolená u moře letos nebyla v plánu, jenže občas je vše jinak. 
Jedno nespavé, časné ráno, přineslo do mé mysli vtíravou myšlenku na modrozelené moře, šplouchání vln, horký písek, modravou oblohu a chuť na lenošení s nádechy slaného vzduchu.
Letmo jsem zabrousila u notebooku s myškou na nabídku cestovní kanceláře na Krétu do našeho oblíbeného letoviska Agia Marina. Volný termín mi vnáší radost a já netrpělivě očekávám probuzení svého muže, abych mu s šibalským úsměvem předložila místo snídaně svůj nápad. Pravda, jeho rozespalý zrak nečekaně zaostřuje a otazníky v očích jsou přímo hmatatelné.
"Myslíš jako v září, letos?" snaží se vstřebávat mé zahlcující rychlé informace. "Ano, přesně tak. Cítím obrovskou potřebu energie, té od moře! Celé léto jsme neustále jenom pracovali, zasloužíme si odměnu." Jsem stále jistější v odpovědích. "No, já vůbec nejsem proti!" přikyvuje nakonec muž.
To jsem potřebovala slyšet. Volám našim kamarádům, co oni na to. Mírně jsem jim zamotala hlavu, pravda, dávám čas na rozmyšlenou a volám znovu. " Půjde to, objednej to na týden," slyším radostnou zprávu.

Mé vnitřní přání se splnilo a ocitla jsem se na pár dnů u moře, které mne přivítalo s mírně rozbouřenou náručí, teplým vánkem, šimrajícími slunečními paprsky a neutuchající pohodou. Nasála jsem energii na celou zimu, niterně odpočinula a má hlava se vyčistila, tělem zaproudila vlna klidu. Blaženost.

Letos se domlouváme na pouhém jednom výletu. Zajedeme si místní linkou autobusem do Chanie, navštívíme Staré město. Vnitřně se připravíme na proudy turistů se stejným cílem a necháme se unášet úzkými, starobylými uličkami, odoláváme náporu vítačů u taveren a pro klasickou řeckou kuchyni vyhledáváme mírně vzdálenější místo s výhledem na moře, kde u stolu zápolíme s obrovskou porcí vynikající musaky.

Těžko vybírám jen pár záběrů pro vás, obracím několik stránek pomyslného fotokalendáře :

kostel Agios Nikolas

vlevo nahoře Janičářská mešita

původní benátské haly

Těžko jsem se loučila.

Adýo/Na shledanou!

Snad opět za rok, má milovaná Kréto...

Romantická plavba lodí do Drážďan...

Využili jsme první dárkový poukaz od dětí k našim letošním kulatým a půlkulatým narozeninám. Faktem je, že poukazy, a obzvláště darované, člověka donutí vytáhnout paty z příjemného domácího prostředí a opět vyrazit do neznáma. V poslední době naše cestování a toulky zanedbáváme, to není dobře.

Zarezervovali jsme si datum a s napětím několik dnů sledovali stav vody na Labi, od kterého se odvíjí, zda se plavba vůbec uskuteční. Bohužel s vodou je problém. Máme však štěstí, pár dní v tomto regionu prší a vše vypadá nadějně. Jen rosničkáři nám kazí vyhlídku na slunečné počasí, hlásí zataženo, přeháňky. Vybavíme se deštníky, nic jiného se nedá stejně dělat.
Přijíždíme v úterý na parkoviště u přístavu a plní nadšení nastupujeme na loď. Vzpomínáme, jak jsme několikrát při našich jízdách na kole po cyklostezce z Děčína do Bad Schandau zahlédli výletní loď, ze které se linula hudba a cestující si užívali krásné výhledy do kaňonu pískovcových skal. Pokaždé jsme si říkali - to musíme někdy uskutečnit. A nyní sedíme na podobné lodi.

Cesta velice příjemně plyne společně s okolními vlnkami, které nás provází na zádi, průvodce nás seznamuje s průběhem cesty a doplňuje zajímavé historické údaje. Baví mne ho poslouchat.
Pomalu ubíhající čas zpestřuje živá hudba, mladý personál neúnavně, s úsměvy na tvářích, plní objednávky hostů. "To je paráda, někdo se o mne stará", říkám si v duchu a lebedím si. 
Pozoruji s nadšením skalní kaňon Českého Švýcarska, labské zátoky, projíždíme pod pevností Königstein, plujeme historickou Pirnou, krajinou vinic v okolí malebného zámku Pilnitz. Proplouváme památné mosty a přistáváme v srdci Drážďan. S průvodcem se v časově velmi omezeném úseku vydáváme na prohlídku vyhlídkových Labských teras v těsné blízkosti Frauenkirche a světoznámé galerie Zwinger, obdivujeme Královský palác.
Během cesty kvůli nízkému stavu vody nabírá kapitán větší zpoždění, a tak určený čas na prohlídku a osobní volno se nám smrskává na pouhou hodinu. Loď musela přesně v 15 hodin opustit molo. Je to úprk mezi historickými skvosty, z výkladu mám v hlavě pouhé střípky informací, snažím se fotit a neztratit skupinu.
Náš plán o klidném vypití kávy v malých uličkách bere za své, eura si v poklidu odpočívají v peněžence a my se urychleně se zástupem spolucestujících vracíme na loď. "Uff, to byl fofr, přímo úprk", smějeme se s mým mužem.
Čeká nás občerstvení, večeře, ochutnávka německých vín a pomalá cesta zpět do Děčína. Nikam nechvátáme, prožíváme plavbu jako správní námořníci a nevyužíváme možnosti vystoupit v Hřensku, kde je pro urychlení návratu přistaven autobus, plujeme až do přístavu! Domů se vracíme kolem půlnoci. To byla jízda :o).

A tady jsou zachycené malé střípky z naší plavby a prohlídky Drážďan.

S mužem máme naprosto jasno.

Do Drážďan si zajedeme co nejdříve na poklidnou prohlídku autem.

Ještě, že to máme blízko... ;o)

KRÉTA ROZKVETLÁ...

a úchvatná.

Nemohla jsem odolat a můj aparát se zaměřoval také na keře, palmy, neznámé květiny.

Záplava ohromných květů mne fascinovala.

Myslím, že se rádi potěšíte se mnou.

Tak prosím, nechte se vlákat i na barevnou Krétu.

- rozmarýn-

Nechci vás zahltit fotkami a vybrat jich jenom pár je velmi těžké.

Pro mne dnešní jejich prohlížení je balzám pro oči, vzhledem k počasí, které nyní panuje za oknem.

Ještě stále cítím ty vůně.

Kréta stále hýří barvami...

KRÉTA...

a její západní pobřeží, se stala na 12 dní naší laskavou hostitelkou.

Byli jsme na stejném místě se svými kamarády již potřetí.Nebyli jsme sami, kdo se do Agia Mariny, studia Soffia, tak rád vrací. Jedni sympaťáci zde trávili svou dovolenou po třinácté, druzí po desáté.

A to o něčem zajisté svědčí.Naprosto domácí prostředí, pokoje v zelené oáze pomerančovníků, citroníků, vonících keřů a rozkvetlých květináčů, a z baru u bazénu na nás volá Jorgos (který vyrůstal kdysi v Česku) čistou češtinou

 - Kdy přijdeš?

Každé ráno po snídani (máme pobyt s vlastním stravováním, to máme nejraději) přejdeme silnici a jsme na pláži. Každé ráno nás vítají z taverny Casa di Mare

 - Dobrý den, ahoj.

Ochutnáváme řecká jídla, hlavně ryby a jehněčí, zapíjíme řeckým vínem, rakije v malých džbáncích nechybí po  jídle jako pozornost taverny společně s lehkým dezertem.

Slunce nás objímá a hřeje naše unavené kosti, lechtá v tváři i pod slunečníkem, jemný větřík nám obrací listy stránek knih, kterým jsme obětovali pár triček, abychom se vešli do předepsané váhy zavazadel a po přečtení si je měníme s kamarády.

Poddáváme se pohodě, klidu, vyprávíme si nebo lehce pospáváme, nepotřebné a nechtěné myšlenky plynou z hlavy jako mořské vlnky, které narazí na břeh a v mžiku jsou zase pryč ve volném prostoru.

Nesmírná úleva a očista.

Duše, srdce jsou lehčí a lehčí, nikde nic netlačí, nikde se neobjevuje žádná úzkost, žádný stres, klid se rozlévá po celém těle.

Právě kvůli tomu jsme přijeli.

A Kréta nám otevřela svou náruč naplno, objala, polaskala, potěšila.

Když si ráno přivstanu, vezmu aparát a jdu se toulat po prázdné pláži :

Když se jdeme navečer projít do úzkých uliček mimo hlavní ulici :

Když si chci zachovat pohled na náš oblíbený balkonek:

Když hledám milé záběry:

Když navštívíme krápníkovou jeskyni u soutěsky Topolia:

 Když se ocitáme na ostrově Elafonisi, Růžové pláži :

Když se zastavíme u nejstaršího olivovníku na Krétě (prý 3.000 let!):

Když mne fascinují starobylé hliněné nádoby :

Pár údajů:

Kréta je největší řecký a celkově pátý největší ostrov ve Středozemním moři. Podle starořeckých mýtů je Kréta považována za místo zrození Dia - vládce olympských bohů. 

Ze severu ho omývá Krétské moře a z jihu Libyjské moře. 

Počasí na ostrově Kréta je typicky středozemní a patří k nejteplejším z Řecka, jeho ostrovů i celé Evropy. Léta jsou zde horká a suchá, zimy mírné se sněhem v horských oblastech a deštěm v nížinách. Za celý rok tu spadne pouze 500 mm srážek. 

V zimě a v jarních měsících je Kréta vzhledem k vysokým teplotám, dostatku srážek a vysoké vlhkosti jeden z nejzelenějších ostrovů ve Středozemním moři. 

Západ

Pro oblast okolo města Chania a západní Kréty je typických více srážek a vlhkosti. Tato část ostrova je mnohem zelenější než východ. Průměrné teploty jsou o trochu nižší než ve východní části. Některé potoky a říčky jsou zavodněné celoročně, což podporuje větší hustotu keřů a stromů.

Jižní pobřeží

U jižního pobřeží bývají teploty vzduchu vyšší než na severu. Voda je však mnohem hlubší a rychleji se svažuje, proto bývá o jeden až dva stupně studenější.

Severní pobřeží

Na severním pobřeží jsou teploty vzduchu o trochu nižší než na jihu, pobřeží se ale naproti tomu svažuje postupně, proto je teplota vody vyšší a pro mnohé jsou zde celkově lepší podmínky ke koupání.

Loučení nastalo.

MOŘE...

Nevím zda, nevím kdy se mé prsty dotknou opět tvých vln, tvé zurčící mořské pěny. 

Netuším co bude příští rok.

Ale jedno vím jistě.

KRÉTO, očarovala jsi mne.

Navždy...