Byly a už nejsou...

letošní svátky velikonoční. Počasí u nás bylo jak na houpačce, chvilku svítilo sluníčko, ale teplo nepřineslo. Jen v neděli jsme si užili procházku na velikonoční jarmark ve městě a pak si lebedili na zahradě, jen tak v poklidu jsme se vyhřívali.

Vedení města se snaží víc a víc o kulturní počiny, a tak zavedli i velikonoční jarmark. Každá snaha se počítá a z okolí se k nám sjíždějí návštěvníci, město je vnímáno tak, že se tady "něco" děje. Za našimi humny je už velmi známý červnový Festival, který nahradil soutěž dechových kapel s průvodem mažoretek. Pojetí tohoto festivalu zaujme daleko více lidí, hlavně mladých, což je vítané.

Zpátky k velikonočnímu jarmarku. Prošli jsme si stánky, ale já postrádala tradiční kraslice, ty jsem nezahlédla nikde. Chtěla jsem si rozšířit sbírku zajímavých zdobení a tak jsem byla trochu zklamaná.

Budeme muset příští rok zajet do Zubrnic či Úštěku (kam jsme přestali jezdit kvůli neskutečnému množství lidí).

Tak zase za rok.

Ála

Velikonoce...

jsou svátky jara, spojené s odchodem paní Zimy, ale hlavně nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vedle toho jsou Velikonoce obdobím lidových tradic a symbolů.

Vítám jaro velmi střídmě, ze zahrady trochu větviček, abych vnesla zeleň do domu, z krabice porcelánové zajíčky a slepičky, dřevěné zajíčky a vajíčka, pár zdobených kraslic. 

Přeji vám pohodové  prožití svátků velikonočních, 

ať jste omlazené,

ať jste radostné,

ať je vám do zpěvu,

ať se vám chce tančit,

ať vám jarní dny dodají energii.

Ála

Z jiného soudku...

než byl můj úterní vystresovaný příspěvek.

Máte rádi rekonstrukce? Ve své domácnosti asi až tolik ne, ale podívat se mezírkou někam jinam možná ano. Já totiž proměny Před a Po mám moc ráda. Bavily mne i pořady v televizi, když účastník/rodina vyhráli proměnu a mohla jsem sledovat jak se architektům, návrhářům, stavebním partám a bytovým desingérům vše povedlo. Pravda, nevěřila jsem rekonstrukcím tohoto typu proměnu během týdne, neboť všechny stavební práce mají i nutné technologické přestávky, ale budiž. Výsledky většinou byly úžasné, i když u některých lidí by mne pak následně zajímalo, jak vše dokázali užívat a udržovat.

I nás čekala rekonstrukce, vlastní, nebyla vyhraná, ale dlouho plánovaná. A já se jen tak zlehka o ní s vámi podělím, protože to je zřejmě naše poslední bytová přeměna.

Změna koupelny. 

S přibývajícím věkem si uvědomujeme víc a víc, že mohou přijít fyzické, zdravotní problémy a používání vany by mohl být problém. A nyní ještě máme energii na změnu.

A tak nás čekalo odstranění vany, instalace sádrokartonů, nové obklady a usazení sprchového koutu. Domnívala jsem se, že to až tak náročné nebude, žádné překážky by se vyskytnout neměly, vše bude hotové brzy. A vzhledem k tomu, že v podkroví je malá koupelna, nebudeme mít ani problémy s dodržováním hygieny!

Nejprve jsme rok domlouvali zedníky a až na potřetí to vyšlo. Jeden slíbil, pak měl dlouhodobé zdravotní problémy a ani se nám neozval, že přislíbenou práci nebude moci dodržet. Hledali jsme dál. Další slíbil, že se přijde podívat a zkusí nás do nějakého termínu vměstnat. Ani nezavolal, nebral telefon. Už jsem byla rozčarovaná. Náhoda však přispěla, že vše se v dobré obrátilo a díky neteři, která s manželem koupili byt a našli si firmu na rekonstrukci, jsme se s šéfem mohli domluvit na termínu. Předpoklad byl v červnu, nevyšlo to, další termín prý bude možný v září. Nakonec to byl konec října. Venku už prudký podzim. To se vám do rekonstrukce moc nechce, ale vybírat si člověk nemůže.

Nastaly různé peripetie technického rázu, ale vše se vyřešilo, pracovali u nás dva řemeslníci a byli moc šikovní.

Jeden z  nich měl rád sladké, já obden pekla koláče a ke kávě jsem mu vždy nakrájela několik kousků. Když skončili a loučili jsme se s nimi, pochválil mi mé sladkosti, že prý moc dobře peču! Tak to bylo od něj hezké. A také nám poděkoval, že jsme se k nim hezky chovali... byli Ukrajinci, kteří v Česku žijí a pracují již více let. Tak nevím, jaké měli zkušenosti.

Tak teď ještě ta fotodokumentace. 

 

Teda, dnes to bylo dlouhé, že?

Ála

Během jedné chvíle...

jsme včera před půlnocí byli s mužem v naprostém šoku. Už jsem ležela v posteli a sledovala na notebooku můj oblíbený seriál Komisař Montalbano, když mi cinkla sms. Sousedka mi psala, že nám z komína dost silně lítají jiskry. Rychle jsem na sebe naházela nějaké šatstvo a letěla do obýváku, kde se díval manžel ještě na televizi. Oba jsme se vyřítili na dvůr a náš pohled vzhůru byl jak noční můra z hororu. Z komínu létaly velké jiskry vysoko k nebi a silný vítr, který u nás vane již třetí den, je rozséval po celé střeše. Na nic jsme nečekali a okamžitě vytáčeli 150. Já jsem se i v tom mrazu celá roztřásla. Naštěstí máme v místě bydliště požární stanici hasičů Ústeckého kraje a i dobrovolné hasiče. Krátce zazněla siréna a již přijíždělo osobní auto, byli ze služebny Policie ČR a vzápětí za nimi již blikaly dvě hasičské cisterny, z kterých vystoupilo několik hasičů a začali nás uklidňovat. Během chvilky dorazilo i třetí auto, tam byl naložený písek, kdyby ho potřebovali větší množství.

zdroj: internet

Velitel zásahu vydával pokyny s tím, že to bude dobrý, že vše zapískují a nebude nutné používat vodu, jedná se jen o zahoření a jiskry. Byli u nás hodinu, vše uhasili, zkontrolovali komín termokamerou, důkladně prohlédli celou střechu. Komín byl úplně čistý, na podzim jako každý rok proběhl kominický servis. 

Při příjezdu od nás hned chtěli záznam o kontrole spalinové cesty, ten jsem i přes ten šok hned přinesla. To jsme měli v pořádku.

zdroj: internet

Celý problém vznikl na vršku komína, který máme vyvložkovaný a v části té nerezové "roury" došlo k zadehtování a tam vzniklo zahoření a k výraznému jiskření. Prý se to stává často. Nevím, topíme v domě 40 let a nikdy se nám toto nepřihodilo. Velitel zásahu sepsal protokol, informoval nás o všem co prováděli za opatření, znova nás uklidňoval. Moc jsme děkovali, všichni se chovali naprosto profesionálně. Dokonce ses mne jeden z nich ptal, jestli jsem v pořádku, jestli mi není špatně, zda jsem dostatečně obléknutá.

zdroj:internet

Nesměli jsme topit 24 h, do doby, než nám kominík vše dočistí a sepíše zprávu o možnosti opět komín používat. Ten naštěstí přijel dnes před dvanáctou a ještě jednou proběhla kontrola a vyčištění.

zdroj: internet

Teď už ze mne stres trochu opadl a tak mohu o tom psát, ale ten strach, že nastane požár a přijdeme o dům, byl opravdu veliký.

Spala jsem asi 4 hodiny a druhý den jsme děkovali sousedce, že si všimla a hned se ozvala. Ona se totiž prý šla podívat z okna na polární záři! Záře byla, ale úplně jiná než čekala.

Nakonec vše dopadlo dobře.

A tak jsme si z toho všeho museli vzít to lepší.

Střechu nad hlavou máme

a dům prolitý vodou ne.

Už nechci myslet na to, co vše se může 

během jedné chvíle stát...

Ála

Byly poklidné...

právě uplynulé vánoční svátky a za to jsem ráda. Vše proběhlo tak, jak jsem chtěla, až na pár drobností, které jsem však ovlivnit nemohla a cíleně jsem se nenechala rozhodit.

Co mne nejvíce uspokojilo?

Že jsme shlédli najednou tolik krásných pohádek, jak nikdy v životě a hlavně jen ty bez reklam.

Že jsme se oprostili od špatných zpráv a nesledovali televizní noviny, zpravodajství.

Že jsme se během svátků odstřihli na několik dní od sociálních sítí.

Že jsme s manželem dodrželi naše malé předsevzetí a chodili na každou adventní neděli do centra dění v našem městě. Do kostela na koncert, do kaple na prohlídku betlémů a na koncerty, do cukrárny a nové kavárny na svařáčky. Krásně jsme se prošli, nasáli atmosféru Vánoc, žádný shon, žádný stres, jen klid a radost.

O silvestrovské půlnoci jsme si popřáli co nejvíce zdraví, vše ostatní pak jde ruku v ruce. Ukončil se rok a nastává opět další nový.

Každý den stále chodíme na procházky v okolí, přírodu máme nadosah, za to jsem velmi vděčná. Kdo má oči otevřené, ten zahlédne spoustu obrazů, které nám paní Příroda namaluje.

Nikdy si nedáváme s manželem předsevzetí do roku nového, ono to velký smysl asi nemá, ale tentokrát jsme si slíbili, že se budeme co nejvíce věnovat hlavně sami sobě, dopřejeme si více kulturních zážitků, které jsme v době covidové ohledně zákazů opustili, a kdy se posléze chuť na divadla a kina vytratila. A náš pozdější poslední divadelní zážitek byl takový, že jsme o přestávce naprosto otrávení odjeli z divadla domů.  Budeme hledat i v blízkém okolí zajímavé kulturní nabídky, abychom nemuseli jezdit nikam daleko. 

 Tak se nechám překvapit

a těším se na vše nové, krásné a radostné.

Ála

Už máme nový rok...

  a já mám pro vás ještě jedno přání:

Ála

Přání...

Mějte šťastné a poklidné svátky vánoční,

prožijte je se svými blízkými v radosti

a pohodě, vaše srdce ať jsou plné lásky a porozumění.

A do nového roku vkročte pevně...

                             Ála

Předvánoční čas...

nemusí být jen shon, chvat, stres a únava.

Několikrát jsem si letos vybavila vzpomínky na léta minulá, když děti byly malé a já týdny před svátky bláznila. Vše muselo být vygruntované, napečeno 9 druhů cukroví, před adventem výzdoba po celém domě a i venku, nakoupené dárky zabalené, stromek ozdobený. Chtěla jsem mít vše dokonalé. A pak jsem byla tolik unavená, vystresovaná, že jsem na Štědrý den padala na ústa...no spíš na hubu. Pravda, manžel mi  pomáhal, kluci si své pokojíky také museli řádně uklidit, ale i tak toho na mne bylo vždy až příliš. Proč mi tehdy třeba má mamka neřekla, holka vykašli se na to, uklízíš celý rok, proč by zrovna na vánoce muselo být naklizeno ještě více? Nepeč toho tolik, sice to klukům chutná, že ti ujídají z krabic, ale když to nebude, oni o nic ošizení nebudou. Nu, neřekla, protože to dělala celý život také tak a já si všechny zvyky odnesla do rodiny své.

...vánoční koncert v kapli - 2.adventní neděle...

Nyní si vše užívám tak, jak se má. V klidu, pohodě, pomalejším tempem, uvědoměním si věcí podstatných a oddělením věcí nepodstatných. A je mi mnohem lépe.

V rodině jsme se dohodli, že vánoce opravdu nejsou o množství dárků. Jsme šťastní, když se u nás doma sejdou na sváteční rodinný oběd a to je dárek největší. Nic víc nepotřebujeme.

...tento betlém vyřezal náš soused z ulice a je vystaven v kapli...

Jak se mne nedávno ptal nejstarší vnuk (18)- A babi, bude zase ta slezina? :-))). Ano, bude zase náš rodinný oběd, Maty. No víš, já to mám hrozně rád, jak se všichni o těch vánocích sejdeme a je legrace, to je moc fajn. 

A to je pro mne osobně největší radost.

U nás máme orloj! Možná jste o něm slyšeli nebo četli. Městu se podařilo obnovit, dle historických zdrojů, zapomenutý orloj na půdě jednoho místního domu. Ve spolupráci s majiteli se dílo zadařilo a vše je funkční, figurky jsou vytvořené ze skla z nedaleké sklárny. Je to úžasný počin a naše městečko se i díky této kráse stalo cílem turistů.

Včerejší 2.adventní neděle se moc vydařila, potkali jsme známé, s kterými jsme se dlouho neviděli, dali si společně svařáček, popovídali, poslouchali vánoční koncert v kapli.

Z všech médií se na nás jen valí jaké dárky máme nakoupit, co máme napéct a já už to nemohu ani vidět, ani číst, ani poslouchat. Ten tlak je neúnosný.

A proto odolávejme a nenechme si

vzít poklidné a pohodové svátky 

vánoční.

Ála

Letošní rok bez výletů...

Nebylo nám dopřáno letos jezdit po výletech, zdravotní komplikace mé i mého manžela nás usadily doma. Kola zůstala v garáži, bylo nám umožněno jen pobývat na zahradě a byli jsme šťastní, že tu možnost máme, protože zahrada je naše láska, a ona se nám nyní odměňuje za všechnu píli, kterou jsme ji léta věnovali.

V loňském roce v září jsem pro bolesti v bederní části zad byla nucena zajít do ordinace k praktické lékařce. Z rentgenových snímků vyšlo najevo, že se jedná o vyhřezlou plotýnku. Absolvovala jsem další vyšetření, termín za tři měsíce, další u neurologa, na které jsem čekala také tři měsíce, následovala medikace, rehabilitace a vše se překlenulo do letošního roku, kdy jsem se vlastně po tom všem cítila hůře než předtím, zafungoval i stres, co bude dál.

...chodila jsem na magnety...

Musela jsem se vzchopit a začít hledat u sebe, co je špatně. Uvědomila jsem si, že má povaha mít starosti o své blízké, sledovat, sice jen z povzdálí, jak se jim daří, mne vede do stavů, kdy si beru spoustu věcí zbytečně do svého nitra. 

Začala jsem hledat na internetu, co já sama mohu pro sebe udělat, aby mi bylo lépe. Vím, že vyhřezlou plotýnku již nevyléčím, ale mohu zmírnit bolesti. A to cvičením.

Našla jsem si sestavu cviků od Ludmily Mojžíšové, které cílily přímo na mé problémy.

Cvičila jsem pravidelně, každý den ráno a postupně se mi sestava zalíbila natolik, že jsem se vlastně těšila až ulehnu na karimatku a začnu. Ulevovalo se mi, sice to stále nebylo na chůzi delších tras, ale cítila jsem změnu. 

Ludmila Mojžíšová

ilustrační foto

Do toho mého trápení se manželovi na noze udělala patní ostruha, pro bolesti nemohl také chodit. Byli jsme dvojka k popukání! První fáze medikace - k ničemu. Doporučení Dr. možností rázová vlna, ozařování. Najdi si sám. A tak jsem vyhledala nejbližší možnost použití rázové vlny. Jezdil na několik sezení, sice si to musel zaplatit, tohle pojišťovna nehradí, ale co je mnohem důležitější, pomohlo mu to! Sice občas ještě mu v patě střelí, ale i to určitě odezní úplně. Chodí bez bolesti, a to je bezvadné.

chodit, chodit, chodit

 

Přes léto jsem hodně plavala, stále cvičila naučenou sestavu a mé bolesti postupně ustupovaly tak, že dnes chodím již 5-6 km bez bolestí a postupně přidáváme. Zrehabilitovali jsme tak sami sebe, svými vlastními silami.

Uklidila jsem si ve svém nitru, důrazně jsem změnila své myšlení ohledně mých blízkých a nastavila si svou mantru :

Co nemohu změnit, tím se nebudu zabývat...

A je mi mnohem lépe!

Příští rok bude patřit výletům.

To si moc přeji.

Ála

P.S. Moc vám všem děkuji za slova pochopení ohledně ztráty milovaného kocourka Mikeše, stále to bolí, ale vrátit nelze nic...

  

Rána osudu...

na nás včera udeřila a byl to tak velký úder, že mám srdce rozbité napadrť.

Před pár dny jsem vám zde psala, jakého máme doma od léta kamaráda, zvířecího, chlupatého a velmi milého.

Náš 7měsíční kocourek, který nám tolik přirostl k srdci a těšili jsme na společně prožité roky, nám v pondělí tragicky odešel. Už není a já brečím, kudy chodím.

Nechci tomu uvěřit, že se to stalo a že už se s ním nebudu mazlit, že mi oddaně nebude hledět do očí a slastně příst.

Světlo naší vzájemné lásky zhaslo...

Mikešku, spoustu radosti si nám rozdal během svého, tak krátkého života. V tom našem zůstáváš ve vzpomínkách.

Změna je život...

a v tom našem žití jsme dospěli před létem k rozhodnutí, že si po mnoha letech pořídíme třetího člena, a to zvířecího. Jedna hodná paní nám darovala kocourka, sháněli jsme černého nebo černobílého a její kočka právě taková měla. 

Sousedka totiž letos přišla o kočku i o kocoura, kočičku porazilo v ulici auto, kocoura zakousl pes jednoho souseda a zatím si kotě pořizovat nechce. Vzhledem k tomu, že bydlíme v místě, kde máme nad domem velkou louku a z jedné strany pastviny, o myši není nouze. Odchodem těchto přirozených lovců myší jsme se obávali i zvýšeného ataku nejenom na zahradu, ale hlavně jejich průniku do domu. A to bych teda velmi nerada. Myši fakt nemusím ani vidět, natož aby se mi proháněla někde v domě. Uááá...

Představuji vám tímto našeho rozverného společníka Mikeše, který nás adoptoval za svou rodinu a my s ním zažíváme spoustu zábavných chvil, na které jsme časem, kdy jsme byli bez kočky, již pozapomněli.

...takhle maličký byl...

Vždy jsme kočku doma mívali, tedy venkovní kočku, která pak přes zimu pobývala v suterénu domu, kde dostávala krmení. Když nás poslední kočka opustila, již jsme si jinou nepořídili, sousedi měli tehdy dva kocoury a ti se starali i o naši zahradu.

Tenhle lumpík s námi byl celé léto na zahradě od rána do večera, na noc jsme ho dávali do zimní zahrady, ráno jsem to byla já, kdo mu uklidil toaletku, doplnil krmení, pomazlil, podrbal a pustil na zahradu. Od té doby je na mne hodně fixovaný. Nu, jak se říká, čí ruka tě krmí...

Na podzim jsme ho "přestěhovali" do suterénu, kde má k dispozici několik průchozích prostor a může se tam prohánět jak je mu libo, má tam i několik svých oblíbených pelíšků, které si volí sám. Od rána je pak venku a když chce domů, vyskočí na kuchyňské okno (vůbec netuším, jak se mi podaří ho umýt a udržet čisté alespoň na vánoce!)a dá najevo, že chce domů.

Při první návštěvě u veterináře nám Dr. řekl, že z něj bude velký kocour. Nějak jsme tomu nevěnovali až takovou pozornost, ale nyní nám dochází, jak to asi myslel.

Příští týden mu bude 7 měsíců a už váží 3 kg.

Na rohožky nám nosí výsledky svého loveckého pudu, chlubí se svými úlovky a perfektně plní zadání - chytat myšky musíš, je jich všude hrozně moc!

Jen netuší co ho čeká až začne značkovat.

Možná nás přestane mít rád :-(.

Ála