z divadelního představení
Co takhle ke zpovědi.
Vláda Jejího Veličenstva je rozhodnuta naplnit volební slib a chystá se zatočit se zábavným průmyslem a hazardem. Jenže má to jeden háček - na šéfa vládního kabinetu George Venablese se valí skandál. Ze skříní na Downing Street 10 nevypadávají jen političtí kostlivci, ale i polonahé slečny. Sousto pro novináře, munice pro opozici, příležitost pro stranické odpůrce a k tomu všemu zvědavá manželka. Situace jako stvořená pro komediální žánr s pověstným anglickým humorem.
Vzhledem k tomu, že hlavní postavu ztvárnil Petr Nárožný, vstupenky mizely tak rychle, že i přes objednávání přes internet ihned po vydání programu, zbývaly již jen vstupenky na balkón.
Tam já nerada.
Štěrbina mezi řadami je tak úzká, že sedíte celou dobu představení jako prkno, neboť se obáváte, že koleny budete žďuchat do diváka v řadě před vámi. Když o přestávce ostatní v řadě za vámi odcházejí buď kouřit nebo se nadýchat vzduchu, rozhodí vám pracně tvořený účes svými pozadími, neboť se samozřejmě otáčejí čelem k sedícím v řadě.
Pokud je divadlo naplněné až po okraj, každou minutou stoupá vnitřní teplota a jak je známo, teplo stoupá vzhůru, takže již po půl hodině cítíte jak se začínáte potit a jak vzduch houstne.
Paní v první řadě to nedává, vstává a s šeptanými omluvami ke všem vstávajícím opouští prostor. Vrací se až o přestávce a uvaděčka ji posazuje na okraj balkónu. Její manžel jí soucitně mává.
Ještě, že mám pár hašlerek v kabelce, trochu mne osvěží.
Domnívám se, že během přestávky se řádně pročistí vzduch, ale zřejmě ta půlhodina nestačila a vzduch opět těžkne velmi brzy i v druhé půlce představení.
I přes nekomfortní pocity si představení užívám a naprosto obdivuji pana Nárožného, který jak se říká "nesleze z jeviště" a textu má opravdu požehnaně.
Trochu mi vadí neverbální projev pana Čenského, který se celé představení plácá do stehen, tleská rukama, pohybuje se divně toporně, ale přikládám to úmyslu režiséra :o).
V noci se probouzím, jsou dvě hodiny, a cítím v krku nepříjemnou bolest, tlak a vnímám zúžený prostor k polykání.
No to snad ne!!
Převaluji se v posteli a snažím se usnout. Nejde to ani za nic a tak vstávám, vařím konvici zázvorového čaje s medem, hledám v lékárničce něco cucavého na bolest v krku.
Musím to nějak utnout v zárodku, v pátek mi přijede na víkend návštěva, potřebuji být fit.
Začnu kýchat a cítím tlak v oblasti očí, nepříjemno za čelem a je mi jasné, že se mi spouští rýma.
"Tak tohle jsem si na tom balkónu čapla", dochází mi postupně...
