Porcelánový svět...

 je název e-shopu ( k nakouknutí zde )s porcelánem, sklem a příbory od českých a slovenských výrobců.

Delší čas jsem zvažovala zakoupení nové talířové soupravy, neboť se naše rodina rozrůstá a zvyšuje se počet strávníků u stolu. Rozhodla jsem se pro čistou bílou barvu s jemným zdobným okrajem. Takové kousky mohu bez problémů přidat k naší větší jídelní soupravě z "cibuláku". Zároveň chci soupravu používat pro běžné stolování. Naše poděděné, se vzpomínkami spojené, jídelní soupravy jsou již roztříštěné do malých, nesourodých počtů, zbytkové, ale vzdát se jich nechceme, zůstávají stále s námi. Odráží se v nich životy našich rodičů či prarodičů. 

Chybí mi obchůdky s českým porcelánem, které postupně přílivem levného jídelního zboží ze všech možných koutů světa, byly nuceny uzavřít své prostory a nákup domácího, známého porcelánu se omezil do velkých měst. To samé se dělo či děje se sklářským průmyslem, kdy náš největší výrobce skla, známý Crystalex v Novém Boru, díky tunelářům měl veliké existenční problémy. Co vše se po sametu zlikvidovalo, z toho až srdce bolí. Co jsme to jenom dopustili?

Při objevení Porcelánového světa jsem zajásala, výběr byl úžasný a opravdu dlouho jsem vybírala. Mezi čistými bílými soupravami jsem zvolila soupravu Constance, značky Thun 1794.

Citace z e-shopu:

THUN 1794

Porcelánka Thun byla založena hrabětem Františkem Josefem Thunem a vrchním ředitelem thunovského panství Janem Mikolášem Weberem roku 1794 v Klášterci na Karlovarsku. Současný majitel porcelánky společnost Thun 1794 zakoupila porcelánku v roce 2009. Kromě závodu v Klášterci do podniku patří závod v Lesově a Nové Roli, kde je i sídlo společnosti.

Do portfólia společnosti patří výroba užitkového porcelánu pro koncové zákazníky, hotelového porcelánu pro profesionální gastro provozy a dále zakázková výroba dle specifických požadavků velkých mezinárodních zákazníků. Společnost je schopna aplikovat všechny dostupné techniky dekorace porcelánu. Svým rozsahem produkce je největší českou porcelánkou s vysokým podílem exportu. 

Nejznámějšími tvary karlovarského porcelánu Thun je bezesporu klasická kolekce Bernadotte nebo Marie Louise. Z moderního porcelánu pak bestseller Tom.

Ač mi výběr talířové soupravy trval mnohem déle než bych si napřímo, na vlastní oči a omak zvolila v obchodě, jsem ráda, že existují možnosti si koupit kvalitní český porcelán a nemusím přitom jezdit nejméně do krajského města, abych vyhledala prodejnu s českým porcelánem. Ani nevím, zda bych ji vůbec našla!

Z pohodlí domova rovnou do Porcelánového světa/ráje...

Ála

Klíčená luštěnina...

Jako každé jaro, opět jsem si dala klíčit své oblíbené fazole Mungo. Poslouchám své tělo a to si řeklo po zimě o čerstvé klíčky. Vzala jsem hrst malinkatých zelených fazolí, propláchla na sítu, vsypala do připravené sklenice s děravým víčkem, otočila a postavila do misky.
Druhý den ráno i večer naliji do sklenice vodu, protřepu a skrze dírky vodu vyliji, opět postavím obrácenou sklenici do misky, aby všechna přebytečná voda odtékala. Třetí den opakuji a vidím již malinkaté klíčky drát se z kuliček ven. Čtvrtý den jsou již klíčky vidět na každé fazolce a je možné je konzumovat. Propláchnu je naposledy a uložím do lednice, je nutné je zkonzumovat nejpozději do jednoho týdne, ale já si připravuji menší množství, abych je během 2-3 dnů spotřebovala.
Klíčení je nutné ukončit než se objeví kořínky, neboť s těmi začne mungo ztrácet živiny.
Takto je možné klíčit luštěniny různé.

Jím je v syrovém stavu v salátech, ale jsou vynikající i v asijských jídlech, takže je přidávám do různých směsí ke konci vaření jen zlehka orestovat, aby si zachovala svou křehkost.

Ve sklenici mám nyní klasickou čočku a klíčky se již začínají objevovat. Naklíčení čočky trvá asi o 1-2 dny déle, záleží na teplotě v bytě. Pak přijde na řadu cizrna.

A ještě vsuvka o našem školákovi, jehož hlídání nám v pátek skončilo. Ze zpětné reakce od vyučujících se objevily drobné chyby, kdy nepochopil zcela zadání úkolu například v angličtině a bylo nutné ještě v pátek provést opravu.
Z výtvarné výchovy si měl vybrat vyhotovení buď výkresu či ruční tvoření na motivy velikonoc. Kreslit se mu nechtělo, já jsem mu nabídla inspiraci na Pinterestu - babi JÁ VÍM, co je Pinterest! Raději jsem to nekomentovala a nechala ho být. Po chvilce mne volal, že má vybráno. Dobrá volba to byla - skládání zajíčka z papíru.

Mrazivé dny snad již vzdaly své ataky, počasí se doufám již ustálí.

Zahrada po zimě čeká na naše ruce, záhony touží po malých semínkách, aby se nám později odvděčily za péči výbornou úrodou zdravé zeleniny.

Nastávají dny, kdy večer je tělo unavené nečekanými pohyby, které provádíme na zahradě.

Nevadí, vždyť se na to celou zimu těšíme.

Co vynaložíme ze sebe, to se nám pak vrátí...

Opatrujte se.

Francouzský koš...

jsem si v loňském roce vybrala a objednala na Fléru. Můžete nahlédnout ZDE.

S milou paní Vlaďkou jsme si vyměnily pár mailů ohledně dlouhodobějšího dodání pro veliký zájem, což jsem respektovala a souhlasila, že si počkám.

Myslím, že si nádherná ruční práce zaslouží zviditelnění zde na blogu. Obdivuji její šikovné ruce.

A jak se líbí košík vám?

Vejde se mi do košíku mé pletení, návody, nezbytné doplňky pro pletení. 

Košík je i nádhernou ozdobou interiéru, jeho zajímavý tvar nelze přehlédnout. Vybrala jsem si mé oblíbené odstíny béžové a hnědé, paní Vlaďka vše trefila na výbornou a já jsem výskala radostí při rozbalování krabice.

A ty úžasné detaily!

Mé rozhodnutí si počkat bylo velmi moudré.

Jsem ŠŤASTNÁ  a RADOSTNÁ...

Trochu víc...

než bych čekala mi narůstá libeček. Jeho vůni a chuť mám při vaření ráda, suším si na zimu, používám celé léto čerstvý.
Tohle však spotřebovat nedokážu!

Libeček letos narostl do obřích výšek, je vyšší než skleník, již začal nasazovat květy a některé stonky jsou tlusté jak trubky. Nezbylo mi nic jiného než ho seříznout na polovinu. Jako kdyby věděl, že je můj oblíbenec a chtěl mi ukázat co dovede.

Avšak pažitka mi na zahradě růst příliš nechce, a to ji mám také ráda. Letos jsem ji opět vysela na záhonek, s bídou něco malého leze. Další várku jsem dala do dvou květináčků a snad se nějaké dočkám.

Obyčejné zelené koření jako pažitka, petrželka, libeček a dokáží tak báječně dochutit naše kuchyňské snažení, že?

Loni jsem si koupila keramickou kouli a chodila s ní po zahradě, hledala místo kam ji umístím. Nakonec jsem vymyslela její usazení na dřevěnou násadu, aby byla víc vidět. Jenže letos násada dostala šedý nádech a to se mi moc nelíbilo. Vzala jsem bavlněnou prádelní šňůru a tyč shora mázla lepidlem Herkules a celou ji omotala, dole opět zafixovala lepidlem.
Teď jsem spokojená.

V pondělí jsem plela zeleninové záhony a ve skleníku. Nastoupila jsem brzy ráno, po chvilce zůstala jenom v plavkách. Ano, dělala jsem si přestávky a seděla ve stínu, nepopírám. Ano, muž mi několikrát říkal - nech už toho. Neposlechla jsem, chtěla jsem to dodělat.
A tak již druhý den hekám se spálenými zády. Dobře mi tak!

Delší čas jsem si přála mít na zahradě žluté kosatce, nemohla jsem je nikde sehnat, ani kamarádky na zahradách neměly, nakonec loni se na mne štěstí usmálo a v našem oblíbeném zahradnictví jsem na ně narazila.
Letos vykvetl první drobek. Chodím se na něj každý den ráno dívat, než mi odkvete.

Obdivuji také žluté denivky a dnes mi má kadeřnice, s kterou často probírám kytky na zahradě, poslala fotku, zda jsou to ony co sháním. Zdá se, že získám na podzim odkopek. Už se moc těším.
No není krásná?

Neděle patřila našemu prvnímu otužilci v rodině, skočil do něj i když měla voda pouhých 20°C. Mne by tam nikdo nedostal, já si počkala do úterý na svých 24°C.

V úterý odpoledne se přes nás přehnala bouřka, která nám doplnila nádrže dešťovou vodou, řádně zalila zahradu, vypustila pár hromobitných ran a zase běžela dál.

Přeji všem krásné dny...

Štětec a barvy...

střídám v poslední době ve svých rukách s jehlicemi, takže nevím od čeho mne ruce bolí víc. Loňské a předloňské natírací plány se konečně v letošním roce uskutečnily. Opravili jsme na dřevěných zábradlí ztrouchnivělá prkna, která bylo nutné natřít. Pnoucím růžím jsme nechali u kamaráda truhláře zhotovit novou opěru, bylo nutné impregnovat, natřít.
Měla jsem v hlavě ale i další nápady, nad některými jsem opravdu váhala a rozmýšlela, zda do nich jít. Před měsícem jsem si řekla - Líbí se ti to? Chtěla by si to tak na zahradě mít? Pokud odpovídáš Ano, jdi do toho směle hned. Nic neodkládej na pak a potom!

Kdysi před lety jsem  v jednom časopise narazila na rozhovor s Ivou Hüttnerovou o její zahradě. Přiložené fotky mne chytily za srdce. Můžete nahlédnout třeba TADY. Jednoduché řešení malé zahrady, útulné. Vnesla do různých koutů modrou barvu - nádoby, nátěry. A já byla lapena. Nikdy bych nevěřila, že modrá barva v záplavě zeleně přináší natolik zajímavý prvek. Ne každému se to samozřejmě líbí, ale tak je to se vším, každý máme vlastní vidění.

Své první pokusy s natíráním nádob modrou barvou jsem si vyzkoušela ZDE, barva stále na nich drží a nechávám je osázené i přes zimu venku. 

Letos přišla na řadu dřevěná souprava stolku a dvou židlí, které máme u vchodu na zahradu pod stříškou a často si zde posedíme s dopolední kávou brzy na jaře.
Koupila jsem opět osvědčený Eternal.

Po...

Před...

Dalším mým plánem byla větší souprava, stůl a čtyři židle, vše je skládací a využíváme k posezení u bazénu. Je to již letitá souprava, prošla nátěry, stůl má již vyměněná prkénka, ale konstrukce je kovová a bytelná. Nohy již při zakoupení byly natřené zeleně. A to jsem se rozhodla změnit na modrou.

Zároveň jsem natíráním získala další drobné doplňky v modré barvě. Malé lucerničky byly původně světle modré, koupené před lety v Jysku, doznávaly již mírné korodování, které jsem zbrousila smirkem a natřela Eternalem dvěma vrstvami.

Nový kabátek dostala i ptačí klícka, původně šedá, kterou jsem kdysi dostala od syna pod stromeček.
Myslím, že v novém hávu jí to sluší daleko více, i ptáček si ji okamžitě vybral za svůj domek.

V plechovce zbylo barvy sotva po dně a já si splnila své vysněné přání.

Vnesla jsem modrou do naší zahrady...

Trable s pletí...

se mi objevily během letošní zimy ve velké míře. Vždy přes zimu trpím na sušší pokožku a místy se mi na obličeji vyskytovala i nepříjemná malá, červená, suchá místa, něco jako lišej. Zvykla jsem si, že v zimním období je pro mne nutné používat výživné krémy a pokožku dostatečně ošetřovat tělovými mléky. Už jsem jich vyzkoušela opravdu hodně a většina jich byla skoro k ničemu, pokožku příliš nepromastila.
Na obličej mi vyhovoval a dobrou službu činil výživný krém s mateří kašičkou. Bohužel letos zklamal, můj problém se mi celkem slušně "rozjel", trpěla nejvíce oblast brady, okolí nosních dírek, místa v obočí a u spodních víček. Kamarádka kosmetička se vyjádřila, že to vypadá na alergii. Jenže na co? Vím, mohu navštívit kožní poradnu a specialista mi napíše recept na mast plnou chemie,  kortikoidů. A tomu se neustále vnitřně bráním a nechávám si to jako fakt poslední možnost.

V jednom okamžiku jsem díky blogu Blondýny nahlédla na blog Doktorka se srdcem - SLOŽENÍ KOSMETIKY, a tam jsem si během několika večerů početla o obsahu kosmetických výrobků až neuvěřitelné množství informací, díky nímž se domnívám, že můj organismus mi dává najevo, že mu již "cpu" až přespříliš látek, které nechce. Pátrala jsem, jak přejít na co nejvíce šetrnou kosmetiku, protože jsem zvyklá se líčit a nerada bych se příjemného ženského zkrášlování vzdala.

Vytipovala jsem si produkty, objednala a nyní zkouším.

Změnu jsem zahájila regenerační mastí s obsahem CBD, která podporuje vyhlazení a sjednocení pokožky, ale hlavně zklidňuje, hydratuje, zabraňuje vysoušení a šupinatění pokožky. Je vhodná na ekzematickou a alergickou pokožku, lupénku, akné a jiná kožní onemocnění. Obsahuje bambucké máslo, včelí vosk, konopný olej, makadamový olej, mandlový olej, šípkový olej, vitamín E.
Během týdne se pleť naprosto viditelně zklidnila, šupinatění se velmi snížilo. Některá místa jsou ještě trochu zarudlá, ale je vidět znatelný pokrok.

Nanáším na pleť každý večer, ráno používám svůj denní krém, nový produkt jsem zatím neobjevila, ale hledám.

Změnila jsem zároveň dekorativní kosmetiku, oční stíny, řasenku, rtěnku. Bohužel přiznávám, že jsem se nikdy podrobně nezajímala o obsahu látek používaných v této kosmetice, stíny jsem vybírala podle odstínů, které se mi líbí, které mám oblíbené, řasenky podle kartáčku, totéž s odstíny rtěnek a byla jsem zvyklá na běžně dostupný sortiment v drogeriích či parfumériích. Vždy jsem věřila, že když si zakoupím "značku", nebude mé pleti škodit. Už o tom až tak dalece přesvědčená nejsem.

Zároveň je potřebné veškerou dekorativní kosmetiku večer pečlivě odlíčit a i tam jsem učinila změnu ve svých zvyklostech na určitou značku a pořídila nové odličovací mléko.

A když jsem již byla ponořená do těchto všech změn, sáhla jsem i po novém deodorantu, bez aluminia. Letitý zvyk na tuhou Rexonu jsem odložila a zvykám si na kuličku, roll-on.

Má pleť si sama řekla o změny a já jenom doufám, že mnou vybraná kosmetika byla správným krokem.

Byla bych moc ráda, kdyby má pleť byla opět spokojená.

A  aby trable byly pryč...

P.S. Můj příspěvek není nikým sponzorovaný :o), je to mé vlastní pátrání a výběr.

Jak udržuji pletené či háčkované výrobky...

bych ráda shrnula do jednoho příspěvku, neboť nyní ve zvýšené míře používám vlnu, či směsi s vysokým podílem vlny a ty si vyžadují důslednou péči. Takto o své pleteniny pečuji a jsou to mé vlastní zkušenosti.

Lehce jsem se zmínila o údržbě pletených šátků třeba zde.

V dnešní době se dají sehnat mnohé vhodné prostředky na praní, ale před lety velký výběr nebyl a já své pletené výrobky prala (podotýkám, že se pletlo hlavně z akrylu) v šamponu na vlasy. Do umyvadla s vlažnou vodou jsem ho pár kapek nalila, svetr jemně promnula několikrát v ruce v napěněné vodě a ve dvou vodách stejné teploty vymáchala, vždy jemně promačkala, neždímala, nekroutila. Následně jsem svetr vložila do automatické pračky a při mírných otáčkách ho nechala vystředit. Sušila jsem vždy volně rozložený na velké osušce, pod kterou jsem dala deku.

Před lety jsem začala používat Perwoll, a to jak na kupované svetry, tak i na své různé pleteniny, a prala jsem vše v automatické pračce na šetrný program vlna. Do máchací části jsem přidala trochu aviváže.

Avšak když jsem začala na pletení používat příze převážně vlněné, jejichž cena odpovídá dovozu z ciziny, měla jsem obavu, abych si pracně upletené projekty nezničila nevhodným praním a vrátila jsem se opět k velmi šetrnému praní v ruce. Takže opět vlažná voda, trochu Perwollu, dvojité vymáchání a následné odstředění v automatické pračce na 400 otáček, sušení volně na dece. Aviváž již nedávám.
U Vlněných sester jsem loni objevila Wool Balsam, který obsahuje lanolin a ten je asi nejvhodnější pro tyto příze. Určitě existuje na trhu i více různých prostředků na vlnu, stačí vyhledat. Nyní mají na svém e-shopu Vlněné sestry ekologický prostředek Eucalan Delicate Wash, ten zatím vyzkoušený nemám.

Vrátila jsem se k pletení po mnoha letech, objevila jsem nádherné příze, okouzlily mne novinky v pletení, báječné návody a překvapilo množství nadšených pletařek. Od šátků háčkovaných, pletených, od čepic a šálů jsem plynule přešla ke svetrům. A to hlavně pro sebe. Upletení svetru netrvá týden, jeho dokončení spolkne mnoho hodin volného času, dochází i k občasnému párání, když se udělá chyba, ale ta radost, když se vše povede, svetr skvěle padne, okolí chválí, to je k nezaplacení.

Nerada bych si svou práci zničila a proto šetrné praní v dobrých prostředcích je opravdu pro mne nutností a nepodceňuji údržbu.

Pletení je terapie, pletení je láska, 

pletení je vášeň,

pletení do šťastných dnů se vkrádá...

Krabice vyšívacích bavlnek...

se mi konečně po dlouhém čase hodila.
Kdysi před lety jsem si v jednom malinkatém obchůdku plném různých nezbytností koupila malou poličku. Jen tak. Vůbec jsem ji nepotřebovala, vůbec jsem netušila předem kam ji pověsím, ale tolik se mi líbila, že jsem nemohla odolat. Víme, jak odolat mnohdy bývá těžké.
V okénkách poličky byly umístěny ilustrační obrázky a já měla představu, že za sklo umístím mnou vyšité cosi. Doma jsem našla vhodné místo a poličku si zavěsila. A visela si tam pár let a já mírně řečeno pozapomněla na své původní rozhodnutí o výšivce.
Až nedávno se mne Jonášek zeptal: "Babí, kdo je na těch fotkách?" Odvětila jsem rozpačitě : "Ale, to jsou nějací cizí lidi. Obrázky tam vlastně nepatří."

Došlo mi, že jsem několik let byla vůči cizím obrázkům naprosto imunní, musela jsem to napravit a dotáhnout můj původní záměr do zdárného konce. Vůbec jsem nevěděla, jaký motiv vybrat k vyšívání, takže jsem trávila mnoho času na Pinterestu a rozhodovala se. Potřebovala jsem něco malého. 

Nakonec jsem se rozhodla pro houpacího koníka. V krabici byly i zbytky vyšívacích látek, to se mi hodilo. První koník byl vyšitý rychle, ale ten druhý jsem vyšívala zrcadlově a občas se mi to pletlo.

Pak už jenom zbývalo látku trochu vyžehlit, obrázky sestřihnout podle velikosti sklíčka a usadit.

Musím říct, že výměna jehlic za jehlu a bavlnky mne kupodivu bavila. A když jsem viděla ty úžasné motivy na internetu, asi se k vyšívání nechám občas zlákat.

Houpy, hou...