Tam kde se vinohrad zelená
tam nad řekou Moravou
tam kde se sluníčko usmívá
tam nad krásnou Pálavou
Tam slavíček krásně zpívá
vysoko nad lesem
tam dobře každém bývá
tam je naše krásná zem
Moravo Moravěnko Moravěnko milá
jsi jak ta frajárka co sa nastrojila
Moravo Moravěnko ty jsi jak ten vinohrad
/: na tebe Moravěnko vzpomíná každý tak rád :/
Tam rád si vínečka vypiješ
tam nad řekou Moravou
a když si ve světě vzpomínáš
na zemi milovanou
Tam slavíček krásně zpívá
vysoko nad lesem
tam dobře každém bývá
tam je naše krásná zem
Moravo Moravěnko Moravěnko milá
jsi jak ta frajárka co sa nastrojila
Moravo Moravěnko ty jsi jak ten vinohrad
/: na tebe Moravěnko vzpomíná každý tak rád :/
Počátky pěstování vinné révy na jižní Moravě začínají ve 2.století
a jsou spojeny s velkým rozmachem pěstování vinné révy v
Pannonii za císaře Proba, za jehož
vlády se hranice římské říše posunula až k Pavlovským vrchům.
Vojáci 10. římské legie zaháněli žízeň vodou, kterou z
hygienických
důvodů míchali s vínem. Postupem času však dodávky vína z
říše vázly, a tak se vojáci rozhodli založit na jihozápadních svazích
Pálavských kopců první vinice.
Takto byly pravděpodobně položeny základy moravského
vinařství, i když přímé důkazy o výsadbě vinic v této oblasti
pocházejí až z přelomu 8. a 9.století.
Všechno vyšlo tak, jak jsem si přála.
Cestu jsme zvládli bez kolon, nehod, bez stresů, ale ne všichni, někteří na
část cesty najeli na D1 a to se neobešlo bez totálního
zpomalení a skluz skoro dvouhodinový.
Sraz v Mikulově na náměstí a společný oběd však vyšel.

Večer milé, srdečné a vstřícné posezení u našeho známého
vinaře v Pouzdřanech.
Neviděli jsme se šest let, ani jsme tomu nechtěli věřit.
Na sobotu jsem naplánovala exkurzi do firmy Sonnentor
v Čejkovicích. Jejich čaje i koření známe, ale nikdo z nás přímo
v jejich prodejně nebyl. Byl to úžasný zážitek.
Ač mám doma zásobu čajů na celou zimu, neodolala jsem stejně a
pár krabiček domů vezla.
A ještě kávu, na tu se velmi těším.
Při zpáteční cestě byl v plánu Strachotín a zastavení v místní
vynikající Rybářské baště, kde jsme ochutnali rybí speciality a mne
hlavně potěšili, že v meníčku byla
rybí polévka, kterou naprosto miluji.
Večer opět do sklípku a mohli jsme ochutnávat další
výborná vína.
Čas však byl opět neúprosný a nastala neděle ráno, naložili jsme
demižonky a lahve s vínem, rozloučili jsme se s vinařem Petrem, s milou
majitelkou penzionu, zamávali z aut a rozjeli se do
Jaroměřic nad Rokytnou na prohlídku zámku.
Dnešní zámek získal svou podobu až přestavbou, za kterou
stál a již platil poslední z Questenberků – Jan Adam.
Není zcela jasné, kdo byl tvůrcem prvotního návrhu barokní
přestavby zámku a kostela. Mohli to být Johann Lukas von Hildebrant
i Jakub Prandtauer; jako ten, kdo vedl stavbu, to
mohl být i Tomáš Gravani.
Z ideální podoby se podařilo realizovat jen část.
I tak je ale zámek pro svou rozlehlost i výzdobu (sál předků,
salla terrena, lázně, taneční sál…) cennou kulturní
památkou.
Součástí projektu barokní přestavby zámku bylo i
založení zámecké zahrady na pravém břehu Rokytné.
Park má asi 9 ha, z toho asi 8 ha právě na pravém břehu.
Vody říčky Rokytné byly vzduty, a tím cíleně mohla v parku
vzniknout dvě slepá říční ramena vytvářející z části zahrady
umělý ostrov. Při úpravě zámku došlo k odrubání skal, takže
už nejsou patrné. Zbořen byl též zchátralý komplex fary.
Fotek mám pramálo. Zjistila jsem, že když je nás skupina, nejenže
nestíhám, ale hlavně i zapomínám fotit :o).
Tož, na zdraví ...
Víno pijeme proto, abychom se povznesli,
a nikoliv proto, abychom upadli.
Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem. Žíznil-li by, napoj jej vínem.














































