během posledních 14 dní mi dává zabrat.
Než vše vypuklo, zajeli jsme si v neděli odpoledne na procházku kolem nedalekých rybníků s tím, že mi muž nafotí šátek. Svítilo sluníčko, těšila jsem se na příjemný výšlap. Na místě byla mlha, nebe pošmourné, my na sobě jenom zateplené vesty, bez kapucí, bez deštníku a když jsme byli asi v polovině cesty lesem, začaly na nás padat kapky. K rybníku jsme ani nedošli, nedá se nic dělat, otáčíme zpět k autu. Vycházíme z lesa a rozpačitě se rozhlížíme vzhůru k nebi, kde je ten déšť? To mlha na stromech stékala po listech a mokřila nás, to vítr šustil listím a hrál si na prudký déšť. Rozesmáli jsme se, jak nás příroda doběhla.
Telefon s oznámením, že nám v úterý 15. listopadu přijedou měnit okna, jsme již netrpělivě očekávali, a tak na jednu stranu jsme měli radost, že už to konečně proběhne, neboť zima se blíží kvapem, ale na druhou stranu ta představa domu bez oken několik hodin během dne, nám radost kalila, co si budeme povídat. Nezatápěli jsme, to by bylo neekonomické! Věděli jsme dopředu, že akce proběhne na podzim, remcat jsme nemohli.
V pondělí u nás fičelo ze všech stran od brzkého ráno až do večera, z toho mi bylo ouvej. Celý den jsme v jednotlivých místnostech vyklízeli prostor u oken, aby montéři měli vše připravené. V noci se mi o oknech i zdálo, v úterý ráno jsem nemohla dospat a hned vyhlížela z okna, jak to venku vypadá. Počasí se zdálo být příznivé, nefoukalo, nepršelo, nemrzlo.
V devět hodin akce vypukla a v půl druhé byli pánové pryč. Hotovo! Deset oken, z toho čtyři velikosti balkónových dveří. Byli dva a dlouho jsem neviděla tak sehranou dvojku. Hned po jejich odjezdu muž rychle zatopil v kotli a brzy bylo opět v domečku teplo a útulno. Už to bylo potřeba, doma teplota klesla na 10°C. Následným úklidem jsem se opravdu rychle zahřála.
Druhý den pršelo, třetí den mrzlo. Poděkovala jsem Andělům, že při nás stáli :-).
Přeci jenom jsem ale zřejmě prochladla, necítila jsem se zrovna fit, lila jsem do sebe hrnky čajů, polykala svůj domácí rakytníkový sirup a prohlašovala, že jsem nachlazení možná unikla a že z toho nic nebude.
V pátek jsme jeli na větší nákup a zřejmě mezi lidmi čapli asi zlobivé viry, v neděli už mi opět nebylo dobře. Další den ráno rýma jak trám, kuckající kašel a mírně zvýšená teplota. Ach jo. Hlavně ať se to nezhorší a nemusím do peřin marodit!
Ustála jsem to a do peřin ulehl s chřipkou můj muž. Je mu bídně, kosti a svaly bolí, bolí. A tak nyní dělám doma i topiče, naštěstí třísky jsou vždy naštípané na týden dopředu, tak se nemusím ohánět sekyrkou (topíme v kotli na dřevo) a opět se mi potvrdilo, že bylo jen dobře, když jsem se naučila v tom ohromném kotli topit :-).
Před chvilkou jsem dopekla jablečný koláč s ořechy, rozinkami a čokoládou.
To aby se mu lépe marodilo!
Ála
