Angreštové čatní...

je další pochoutkou při mém zpracování úrody z naší zahrady.

Z bílého angreštu jsem uvařila marmeládu, která je vynikající na palačinky a u červeného jsem stále zvažovala co s ním. A pak Eva Francová zveřejnila recept na angreštové čatní na svém blogu Kuchařka ze Svatojánu a já měla jasno. Předloni jsem vyzkoušela čatní meruňkové a mělo všude veliký úspěch, tak proč nevyzkoušet další chutě?

Pár skleniček se bude hodit jako dárky a několik si jich nechám.

Čatní,  je tradiční pochutina indické kuchyně, dochucující základní jídlo. Ostré čatní dobře doplňuje fádní pokrm a jasnou barvou zdobí stůl.

Čatní je souhrnný název pro mnoho druhů hustých omáček, připravovaných z rozličných surovin jako ovoce, zelenina, rozinky, česnek, cibule, hořčice, ocet a dalšího množství přísad. Používá se k dochucení jídel z masa i vegetariánských. Má široké spektrum chutí, od ostré, pikantní po lahodnou, více sladkou. 

K tomu, aby se zvýraznila a odstínila chuť základního pokrmu, stačí přidat jednu – dvě lžičky čatní, které se podává v malých mističkách nebo se klade na talíř spolu s rýží. Čatní povzbuzuje chuť a stimuluje zažívání.

To jsem se dočetla u tetičky Wikipedie ;o).

Pro zájemce šířím recept dále :

kilo angreštu odstopkujeme a zbavíme bubáků

(nejhorší část celého procesu, stříhala jsem malými nůžkami)

v hrnci rozmačkáme 

(používám dřevěné šťouchadlo na brambory po mamce)

rozvaříme a  přimícháme

200 ml jablečného octa

500 g cukru

lžičku soli

4 prolisované stroužky česneku

1 lžičku zázvoru

1 lžičku bílého mletého pepře (nebo nadrtíme celý)

1 lžičku kurkumy

1 lžičku kmínu (měla jsem drcený)

1 lžičku chilli

10 zelených tobolek kardamomu (nadrtíme)

1 lžičku koriandru (pokud nemáme mletý, nadrtíme)

1 lžičku skořice

4 hřebíčky (opět drtíme)

-vše co jsem potřebovala drtit, jsem dala pohromadě do hmoždíře. 

Vaříme 20-25 minut do vypaření tekutiny a zhoustnutí, horké plníme do skleniček, zavíčkujeme a otočíme víčkem dolů asi na 10 minut.

Využila jsem slunečného odpoledne, kdy Matýsek s Andrejkou dováděli v bazénu a já stihla vše zpracovat, aniž bych neustále odbíhala, hrála karty, mazala svačinu, dělala šťávu.

Uff.

 Další den jsme měli v plánu výlet do Dolského mlýna, kde to Anďa nezná a moc se těšila, že jí vše ukážeme, ale v polovině cesty se tolik rozpršelo, děti se klepaly a tak jsme museli udělat čelem vzad a mazat zpět k autu. Notně jsme předpověď počasí podcenili, neměli ani deštníky, ani pláštěnky.

Jonášek měl největší strach, že prý zmrzneme :o)).

Doma jsem rychle všem uvařila čaj, připravila svačiny, pár dobrot, rozdala deky a pustila pohádku.

To vám byl takový náhlý klid... ;o).