A plnou parou vpřed...

do dalšího týdne prázdnin s dalším vnoučetem, který následoval hned za týdnem s velkými dětmi. 
Přistěhoval se k nám na týden malý Jonášek. Popadala jsem se za břicho, když ho syn přivezl a z auta mu vytáhl malý růžový kufříček na kolečkách (zapůjčený od Amálky) a Jonášek ho s úsměvem  vláčel po chodníčku.
"Babí, já u vás budu na prázdninách", hulákal na celé kolo. "No jasně, už na tebe čekáme, ale když vidím ten tvůj obrovitý kufr, ty u nás budeš celé léto?" ptám se ho s potutelným úsměvem. "Ne, to v žádném případě, jenom týden babí. Budu u vás spát 5 nocí, to mi říkal tatínek". "Tak to jo", oddechla jsem si.
Výlety jsme měli rozmyšlené, úměrné jeho věku. Ne příliš dlouhé, v prostředí, kde si může běhat jak se mu zachce a abychom hlavně nejeli příliš dlouho autem. To mi připadá pro takto malé děti zbytečné, aby trávili několik hodin v autě, pak se hodinku či dvě kdesi zdrželi a zase se vraceli pár hodin zpět domů.
Jonášek na každý výlet vláčel trekové hůlky, protože je chtěl mít jako děda. A tak dostal mé, zmenšené co to šlo a byl naprosto spokojený.

Malé nahlédnutí :

V Jetřichovicích je opravená restaurace Praha a v prvním patře je nově otevřená výstavní expozice Leporelo Zadní země. Ve 3D formátu vychází z psané historie obce a vtipně komentuje konkrétní dokumenty. Jednotlivé exponáty včetně cedulí s informacemi výtvarně pojal regionální malíř a výtvarník Ivan Švejnoha z Kytlic.
Falkenštejn je nově zrekontruovaný skalní hrádek, všude jsou umístěné kovové schody se zábradlím a tak náš výstup i sestup byl velmi bezpečný. Byli jsme rádi, že v Národním parku "povolili" tyto moderní změny.
Za prima výlet následovala odměna - točená zmrzlina přišla k chuti nám všem.

V obci Růžová je letos zpřístupněná nově vybudovaná vyhlídka Růženka. Bohužel ochranáři nepovolili postavit vyšší, ale i tak je z ní zajímavý pohled po krásném okolí.

A nahoře pěkně foukalo. 

Pro odměnu jsme si zajeli do Mýdlárny Rubens v obci, kde mají příjemný plážový bar, v písku si můžete lehnout do plážového lehátka, usadit pod slunečníky, v baru si objednat letní drink či kávu. U nás zvítězil český nanuk Míša :o).

Další den jsme měli v úmyslu jet vlakem na Jedlovou, pěšky se přesunout na Tolštejn a pak zase stejně zpět. Bohužel pracovní záležitost mého muže nám vše mírně zkomplikovala a vlakem bychom to nestihli, museli jsme použít auto. Nevadí, vlak bude příště.

Po schodech na vyhlídku vystoupal Jonášek s dědou, já si zážitek z výšky odpustila. A Jonášek perlil, když při sestupu potkali skupinku s dětmi. "Dávejte pozor, neskákejte po schodech, jinak upadnete a natlučete si kolena!" přikazoval. "A ty sis ublížil?" "Ne, já ne, protože si dávám pozor."

Poslední den jedeme do Doubice, kde u Staré hospody mají již mnoho let dřevěné vyřezávané pohádkové postavy, různé prolézačky, houpačky, skluzavky, bludiště, kolotoče. Je to veliké lákadlo pro rodiny s dětmi, restaurace je v létě velmi využívaná. Ani jsme nečekali, že bychom zde zvládli oběd, ale měli jsme štěstí. Když jsme vybírali z jídelníčku a Jonášek se rozhodl pro řízek s bramborem, najednou z něj vypadlo "A dneska platím já!", málem jsme spadli s mužem ze židlí. Kam ten kluk na ty rozumy chodí.

Při návratech z našich malých výletů se vždy Jonášek nejvíce těšil na svůj traktůrek s valníčkem. Trávil na něm hodně času, drandil po dvorku u garáže nebo pomáhal dědovi vozit dřevo (do valníčku dostal hromadu kůry) a byl nadšený. Můj muž byl vždy z jejich společné aktivity úplně rozchechtaný a chodil mi říkat jeho hlášky. Jenže to jsem si je měla hned zapisovat, to se nedalo zapamatovat.

Pár perliček:

- Dědo, a tebe vyrodila babička?

- Ale já ti dědo musím pomáhat, copak máš čtyři ruce?

- Tak dědo, přidej, já už nemám co vozit!

- Jonáši, sundej si to tričko. Dědo, to není tričko, to je pyžamo.

anebo

- Babí, ty jsi moje asistentka.

ráno

- To jsem měl ale krásné sny.

v noci ze spaní

- Mami, já nevidím.

- Babi, je tady děda?

u oběda

- Dědo, máš to taky tak dobrý, jako já?

A jeho naprosto samostatná aktivita, kdy se rozhodl, že ten "bordel" zamete.

Samozřejmě, že jsem vařila co má nejraději, i když musím říct, že je Jonášek úžasný strávník a jí s radostí. A koláčům neodolá nikdy.

Tak to byl NÁŠ ÚŽASNÝ TÝDEN S JONÁŠKEM...