Sobota před adventem...

Když jsem četla výzvu U Blondýny k napsání příběhů s tématikou vánoc, proběhlo mi hlavou, že nemám nijakou zábavnou příhodu, nemám básnické vlohy, fotím ledabyle a jsem v poslední době bez nálady, tím pádem ze mne nic závratného zajisté nevypadne. Nepřipojím se a budu se těšit na počtení u mých oblíbených blogerek.
Jenže dnes ráno jsem si uvědomila, že najednou se mi v hlavě otevírají malé šuplíčky a z nich vylétává pár vzpomínek. Mám snad opravdu něco sesmolit? Dobře, tak já to zkusím, ale bez záruky.

Vánoční střípky

Pamatuješ můj milý P.?

Při těch prvních Vánocích jsme tušili, že určitě nedostaneš volno k opuštění posádky a můj termín porodu se blíží, tak je rozhodnuto, že vánoční svátky budu trávit u tvých rodičů, ti mají doma telefon (v té době ho má málokdo) a tak si věděl, že kdyby něco, sanitka přijede okamžitě. 
Z tvého vyprávění jsem byla připravená, že u vás doma jsou trochu jiné tradice, že se nesmaží kapr, ale rybí filé, že se nevaří rybí polévka. Nebylo to pro mne podstatné. O to větší je pro mne překvapení, když se odpoledne v bytě tvých rodičů rozezní zvonek a můj švagr mi v kastrůlku veze rybí polévku, kterou mi posílá má sestra. Málem jsem se rozbrečela. Však mé emoce byly rozhoupané jak o Matějské pouti. Tobě se nakonec podaří získat opušťák a přijíždíš na pár dnů. Avšak náš syn si stále dává na čas, čeká až zase odjedeš a já již z důvodů přenášení musím nastoupit do porodnice. Narodil se 29.prosince a já s ním trávím Silvestra i Nový rok na nemocničním pokoji. Z porodnice nás odváží tvůj taťka, kterému, než nás propustili, zamrzá auto, nemůže ho nastartovat, tak je celý nervózní a má strach, abychom nenastydli.
A vzpomínáš, když Péťovi byli tři roky a na druhý vánoční svátek, kdy u nás vánoce trávila moje mamka, a společně s ním jsme  se ráno v obýváku dívali na pohádky a on v nestřeženém okamžiku vztáhl ruce na čokoládovou figurku, kterou chtěl uloupit, a stáhl si ji ze stromečku? Všechno se zřítilo na zem, pár vánočních ozdob se roztříštilo na mnoho střípků a on tam stál, své šedomodré oči měl tak veliké, že jsem myslela, že mu snad vypadnou z důlků, celý se třásl tím dětským strachem, koulely se mu slzy jak malé perly a já ho utěšovala, že se nic nestalo, že všechno rychle uklidíme a stromek tatínek zase postaví.

A v sobotu, před letošní první adventní nedělí, mne tenhle okatý klučina objímal v náruči, v níž jsem se ztratila jako by  nic a loučili jsme se před odjezdem Je z něj ohromný chlap, kterému příští rok bude čtyřicet.
"Tak mami, jak se ti líbila naše první předvánoční zabijačka u nás doma? Asi přebereme tu vaši tradici, co myslíš? A tobě tati moc děkuji za rady a pomoc. No, však bráchové se také snažili."

Byli jsme všichni opět pospolu. Jen už ti naši drobečci mají své dospělé životy.

Krásný, poklidný adventní čas.

A buďme, co nejvíce to půjde,

pospolu...