čtvrtek 29. června 2017

ŽIVOT V KRABICI...


Ve čtvrtek jsem odjížděl na školní výlet a den před tím mi řekla mamka, že půjdu bydlet k tátovi. Tátu mám rád, ale chodím k němu přeci na víkendy? Nechápu, co se to najednou děje.
„Ale já nechci, chci být tady s tebou a Jurou a Ejmí,“ snažil se Mí odvrátit její rozhodnutí.
Odjel jsem na výlet a nebyl jsem vůbec v pohodě. Vznikly roztržky, pohádal jsem se svým kamarádem. Byl jsem tolik nešťastný. Hlavně nesmím nikomu nic říct, musí to být mé tajemství.
„Co jsem provedl, že mne mamka trestá? Vždyť dělám vše jak si přeje. Když přijdu ze školy, napíšu si sám úkoly, vynesu odpadkový koš, vyčistím kočce písek, vyvenčím Jenny, vyluxuji celý byt, vyklidím nádobí z myčky, udělám si svačinu a čekám až mamka přijede z práce,“ opakuji si kolem dokola před spaním. Potichu pláču, aby mne kluci na pokoji neslyšeli.
V sobotu se vracíme z výletu a jedeme vlakem a to se mi moc líbí, jezdím vlakem rád. Na nádraží mne již vyhlíží dědeček, mávám na něj a utíkám se s ním přivítat. Je s ním i Nýsek, tak se s malým špuntíkem vítám také.
„Babičko, zítra si pro mne přijde mamka nebo Jura?“ ptám se když spucnu oběd.
„Mí, psala mi mamka, že si tě u nás v neděli vyzvedne tatínek," odpovídá mi babička a mne už opět přemáhá smutek, ale nikomu raději nic neřeknu. Mamka to určitě nemyslela vážně, jenom mne chtěla postrašit, že když nebudu poslouchat a nebudu plnit ty úkoly co mi dá na každý den, tak budu bydlet u taťky.
V neděli ráno snídáme s Nýskem spolu u stolu. Vždycky když jsem u babičky a dědy, mívám v neděli k snídani smažená vajíčka. Já je totiž moc rád. Jednou mi babička chtěla udělat radost a vytvořila mi z takových hezkých formiček srdíčko a kolečko. Jenže mně nechutná to bílé kolem, tak jsem to nechtěl. Babička se vůbec nezlobila a řekla mi, že to nevěděla a že se nic neděje. A usmažila mi na pánvičce ta má oblíbená. 
„ Mí, ty jsi nějaký smutný, neděje se něco, nestalo se něco na výletě?“ ptá se mne babička. Ona je taková starostlivá a vždy na mně pozná, když jsem smutný. „ Ne, ne babičko, jsem v pohodě.“
Jdeme s Nýskem na zahradu si hrát a za chvilku přijíždí taťka s Abi. Babička šla uvařit kafe, to si vždy dávají. Uklidím s Nýskem hračky a jedeme k taťkovi.
Navečer přijíždí konečně mamka. Vyndavá z auta velikou krabici od banánů. V ní je mé oblečení, v tašce boty. Slyším, jak taťkovi říká, že mi má změnit trvalé bydliště a nahlásit u doktorů. Tomu moc nerozumím, nevím co to je, co tím myslí ? Ještě mu říká, že se o mne starala deset let a teď ať se stará on.
„Ach ne, ne. Mami, proč? Co jsem provedl?“
Odjela.
Večer mi taťka říká, že u nich budu přes prázdniny, že chce, abych byl šťastný a ničeho se nebál. Pak se prý rozhodnu, u koho chci bydlet.
„ Tati, já chci být u mamky, já jsem tam zvyklej.“ Brečím, už to nemohu zadržet a povídám vše taťkovi. Už nechci mít tajemství, která mne bolí.
Říkám mu, jak mamka pořád křičí na mne i na Ejmí. Že pohlavkuje mne i jí, že nás někdy i zamkne v pokoji když spolu zlobíme, že nemám žádné kamarády, protože když přinesu špatnou známku, přidá mi mamka na druhý den další úkoly, které musím splnit a nemám na nic jiného čas, že bych chtěl chodit na nějaké kroužky, že mne baví zpívat, ale ona mi říká, že na to nemá čas a ať si nevymýšlím. Říká mi, že jsem línej lempl a k ničemu, že jsem hloupý.
„ Víš tati, já jsem se narodil s blbou hlavou, “ říkám a vzlykám. Taťka s Abi mne utěšují a já se pomalu uklidňuji. Nýsek s Máli mne hladí po hlavě a říkají mi ať už nepláču. Pak nám Abi čte z knížky.
Vyndavá mi věci z krabice a dává do skříněk.

„Můj desetiletý život u mamky je uložený v krabici od banánů,“ posmutněle si řekl Mí a usnul.

Jeho dětská duše se chvěje jako křídla motýlí.





Kolik dětských smutků se ukrývá v krabici, 
třeba od banánů ...





42 komentářů:

  1. Božínku Ali, tohle je hrozný. odkud to prosím je????
    krásný den Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to ne, to fakt není scifi??

      Vymazat
    2. Ali, nemůžu se z toho od rána, kdy jsem to četla, vzpamatovat.

      Vymazat
  2. Doufám že to je jen vymyšlený příběh....

    OdpovědětVymazat
  3. Snad se bude mít Mí lépe a čas zahojí jeho bolavou duši. Moc mu to přeji, stejně jako dalším dětem, které se musí stále bát a nemají to štěstí žít v klidném a harmonickém prostředí.

    OdpovědětVymazat
  4. Zdá se, že pro Mí začíná lepší život, i když je mu teď smutno. Ach jo, kolik takových smutných příběhů je i ve skutečnosti?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To snad není ani možné. Držím palce ať všechno dopadne pro Mi co nejlépe, ať se mu brzy zahojí dušička.

      Vymazat
  5. Fuj...mam ted bolave dny,vse me rozplace.Tohle tez...Ale vidim ,ze je mi vlastne hej....Tak tomu detatku a asi neni jedine preji milujici rodinu...

    OdpovědětVymazat
  6. Alenko to je tak smutná skutečnost.Mnoho našich dětí si neváží to co mají ..
    Doufám, že se bude mít Mí lépe a ze srdíčka mu to přeji.Z❤

    OdpovědětVymazat
  7. To je smutný příběh, Alenko. Nejhorší na tom je, že takových dětí existuje nespočet... Snad teď Mí začíná lepší život, držím palce. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Alenko, moc smutný příběh, stále jsem hledala, z jaké knížky je to úryvek. Teprve v komentářích jsem se dočetla, že příběh je skutečný. Až z toho mrazí. Přeji malému Mí, ať se má u tatínka lépe, než u mamky a ať se mu začnou plnit jeho tajné dětské sny. Posílám moc pozdravů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. je to bohužel skutečnost a velmi se mne dotýká ...

      Vymazat
  9. Ali, to je tedy hrozný. Tento příběh ve mně zůstane dlouho. Taky jsem myslela, že je to úryvek z knihy. Ale možná Mí teprve zažije krásné dětství. Přála bych mu to.

    OdpovědětVymazat
  10. Život píše příběhy malým i velkým. Zlé je když i v dobrém konci zůstává to PROČ ? ta nezodpovězená otázka?
    Já pevně věřím, že Mí zjistí, že je mu dobře i u taťky, uklidní se.
    Čtení je to bolavé to je pravda, ale z Tvých větiček odpovědí je patrné, že má kolem sebe ty, kteří mu pomohou vypořádat se s tzv.podpásovkou.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  11. Ach jo, to je tak moc smutné. Taky jsem si myslela, že je to úryvek z knížky. My se se starostmi nějak popereme, spoustu věcí si dokážeme vysvětlit a zdůvodnit, ale co ty chudáci děti. Co se jim tak musí honit kebulkama...

    OdpovědětVymazat
  12. Alenko, to je moc smutný příběh a že já jsem podobných příběhů ve své profesi už zažila a tajně obrečela... děti jsou úžasný a snad Mí brzy přijde na to, že pokud to táta myslí vážně, bude mu u něho lépe... ovšem já osobně absolutně nemůžu pochopit matku, která se jednoduše dokáže vzdát svého dítěte... ať je Mí(ovi) brzy moc a moc dobře! ♥

    OdpovědětVymazat
  13. Jak já mu rozumím...s opačnými rodiči, ale napořád bolestné...už 38 let. Buďte s Míem, potřebuje jenom lásku, hooooodně lásky. A tátu, pevného jako jako skála,milujícího nadevše!
    A Ali, jednou pochopí, odpustí, ale nezapomene. Přeji všem zúčastněným už jen dobré <3
    P.S. boží mlýny melou

    OdpovědětVymazat
  14. Tedy, co dodat, myslela jsem na začátku příběhu, že je to například z knížky nebo filmu... a teď když čtu komentáře, nějak nevěřím vlastním očím. Opravdu skutečný příběh?? To je přeci strašné... a šíleně smutné... chudák Mí... posílám mu pusu na čelíčko ať už je kdekoliv...

    OdpovědětVymazat
  15. Alenko, tak jako jiní přede mnou, jsem si myslela, že čtu úryvek z knížky. Z hodně smutné knížky. Alenko, je mi to tak moc líto...líto za Mí..Děti to mají mnohdy mnohem těžší než mi dospěláci. A dospěláci mají mnohdy méně rozumu než děti. Nechápu ten necitlivý přístup..Jak mohla před dítětem takto mluvit.. Moc smutné a slova nestačí..potřebuje teď hodně lásky. opatrujte si. Inka

    OdpovědětVymazat
  16. Ali...lidské osudy jsou různé. Ty dětské jsou bohužel často dílem dospělých. Obdivuji Tě, že jsi tento příběh dokázala napsat, muselo to pro Tebe být těžké. Já bych při psaní určitě brečela, možná jsi ale část smutku tímto ze sebe shodila.
    Chlapci přeji štěstí a lásku blízkých, kteří mu alespoň zčásti vynahradí tu ztracenou, mateřskou.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
  17. Álo, jako spousta předešlých jsem myslela, že příběh a ne ze života. Mí má hodně těžké období, nechápe, cítí se zrazený....přeji mu léto a lidi kolem něj co pomůžou jeho bolavé, nejisté dušičce. Jana

    OdpovědětVymazat
  18. U nás na škole je podobných příběhů několik. Rodiče si chtějí vzájemně ubližovat a dělají to přes děti, které trpí nejvíc. Ale určitě bude lépe, divili byste se, kolik dětí je dnes ve střídavé péči nebo jen s tatínkem. Dřív jsem si myslela, že u maminky je nejlíp, ale vždycky to neplatí. Držím pěsti.

    OdpovědětVymazat
  19. Přeji vám v rodině mnoho síly a vzájemné podpory.
    Z.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála