byl další cíl našich nových zkušeností pro jízdy vlakem. Město Rumburk není od našeho bydliště příliš daleko, ale popravdě jsme tam nikdo z nás na výletě nebyl. Já vím, docela ostuda.
Loreta je barokním klenotem severních Čech a je spojena s architektem Johannem Lucasem Hildebrandtem a sochařem Franzem Bienerem.
V tři sta let starém mariánském poutním místě se konají mše svaté, pobožnosti křížové cesty a pobožnosti Svatých schodů.
Tak nahlédněte se mnou.
Loreta v Rumburku patří svou štukovou a sochařskou výzdobou mezi nejhodnotnější loretánské kaple v České republice.
Procházení ambitem nás velmi zaujalo. Do roku 1950 byla Loreta součástí kapucínského kláštera sv.Vavřince, dnes je ve správě Římskokatolické farnosti - děkanství Rumburk.
Po podrobné prohlídce jsme se přesunuli do Městského muzea, které sídlí v bývalé Försterově továrně na barvení lnu a lněné příze. Muzeum vlastní bohaté sbírky z vývoje města a celého regionu. Naše průvodkyně nás úplně vtáhla do dávné minulosti a všechny zajímavé expozice jsme si s ní se zaujetím prošli.
Je neskutečné, jak byl kdysi tento region bohatý a dnes oblast výběžku bojuje o přežití. Tolik řemesel se zde uživilo a vše odnesl neúprosný čas. Bohužel, to je krutá realita.
Prohlídka muzea nás docela unavila, chtělo to nějakou vzpruhu a odpočinek. A kde jinde si ho dopřát? V příjemné restauraci v centru města, kde jsme se občerstvili obědem a pozvolna se přesunuli na nádraží.
Podzimní Slunce dělá divy a přeje výletům.
Tak zase někdy příště.
Ála
