ROZMARNÉ SOBOTNÍ ODPOLEDNE...

plné deště, vody, silného vichru, slunce.

Všechno nejlepší ...

Mascarponový borůvkový dort s čokoládovými čočkami Venezuela origin 72%  kakaové hmoty

Malá rodinná oslava narozenin mého muže a prostředního syna.

Muž již roky nepočítá, synovi bylo krásných 35 let.

Maso na grilování se marinovalo, drobné pečivo a borůvkový dort zastudena jsem měla připravené den předem, zeleninové saláty byly dílem okamžiku hotové v sobotu dopoledne.

Od rána slunečno, teplo a já bych se nejraději jenom cachtala v bazénu, odpočívala na lehátku s knížkou :o).

Nedávno jsem si nakoupila v KIK nové letní dekorace - nádech moře :o)

Když k nám všichni dorazili, a dary byly předány, sedli jsme si ke kávě a rozkrájeli si dort, nebe se vzápětí zatáhlo ze všech stran. 

Utíkala jsem zavřít střešní okna.  Od jihu nekompromisně na nás vtrhl silný vítr, který s prudkým deštěm vytvořil okamžitě neproniknutelnou hradbu kolem nás. Ještě, že máme pergolu ze dvou stran chráněnou zdí a tak jsme se choulili v jejím rohu. Viděli jsme, jak vítr ohýbá vysoké jehličnaté stromy, jak padá velký slunečník, upevněný v mramorové dlažební kostce, přímo těsně vedle bazénu, jak lítají všude květy ze závěsných květináčů, jak smetl dva truhlíky s muškáty, jak se plní bazén vodou skoro již přes okraj. 

Vítr shodil na pergole skleněný obal na čajovou svíčku.

Křáp a všude plno střepů. 

Rychle zamést, aby se děti nepořezaly.

Jonášek si posléze hraje s malou lucerničkou na svíčku.

Křáp a jednou sklíčko, které se mu záhadný způsobem podařilo vysadit, se válí rozbité na zemi.

Rychle zamést, aby se děti nepořezaly.

Nepřestává pršet.

A já celá nešťastná vidím, že jsem zapomněla zavřít v ložnici, která směřuje právě k jihu, ventilačku a přesně tam vítr žene spoustu dešťových kapek. 

Tak to nám bude naše plovoucí podlaha pěkně plavat - probíhalo mi hlavou.

Neplavala.

Za to nám kapalo v obýváku přímo na jídelní stůl ze stropu, kam vniklá voda zatekla lištou podél plovoucí podlahy a našla si cestičku.

Kap, kap, kapy kapy, kap.

Víc jak po půl hodině se vše začalo uklidňovat a my rovnali vše co bylo zpustošené či povalené.

Teplota během té doby klesla z 27°C na 17°C a všem nám byla pěkná zima. Z tílka a kraťasů jsem se musela jít převléknout.

Začali jsme připravovat grilování, marinovaná žebra a kuřecí prsa po zahřátí do vzduchu vířila vůni koření. Najednou začaly být plameny od hořáků větší a větší, z grilu se linul dým.

Co se to děje?

Rychle vypnout hořáky, uzavřít plyn, odebrat maso mimo gril.

Plameny si dál žily svým životem.

"Mami, to zřejmě hoří odkapaný přebytečný tuk z minulého grilování" - říkají synové.

"Vždyť jsem ho včera celý vyčistila, to není možné" - bráním se.

Gril totiž čistím po každém grilování, na tom si zakládám. Vše vyndám a umývám.

Usoudili jsme, že zřejmě uvnitř pod hořáky je ještě nějaký odkapávací prostor, kde se vše nashromáždilo.

Musíme najít návod k sestavení a prostudovat.

Až vše vychladlo a vyvětralo se, začali jsme znovu.

Už bylo vše v pořádku.

Teplota znovu stoupá a nebe se rychle rozjasňuje.

Ťukáme si na zdraví, baštíme dobroty.

Jonášek se žene k mamince, ožene se ručičkou a sklenka na nožičce, naplněná Cinzanem, se řítí přímo na zem.

Křáp a už máme opět střepy.

Rychle zamést, aby se děti nepořezaly.

"To je nějaké znamení, tolik střepů během jednoho odpoledne", říkám si v duchu.

Ale jaké ? ...

P.S. Na každou oslavu se snažím vše co budeme potřebovat nanosit a připravit dopředu, hezky prostřít, na nic nezapomenout. A pak během chvilky je vše v chaosu, je málo místa na odkládání, všude něco překáží a já mám pocit, že to mé zdobení a příprava vlastně byla zbytečná :o))). A když jsou na oslavě děti, je vždy vše vzhůru nohama. Jenomže bez nich by to přeci nebylo ONO...