plné deště, vody, silného vichru, slunce.
 |
| Všechno nejlepší ... |
 |
| Mascarponový borůvkový dort s čokoládovými čočkami Venezuela origin 72% kakaové hmoty |
Malá rodinná oslava narozenin mého muže a prostředního syna.
Muž již roky nepočítá, synovi bylo krásných 35 let.
Maso na grilování se marinovalo, drobné pečivo a borůvkový dort zastudena jsem měla připravené den předem, zeleninové saláty byly dílem okamžiku hotové v sobotu dopoledne.
Od rána slunečno, teplo a já bych se nejraději jenom cachtala v bazénu, odpočívala na lehátku s knížkou :o).
 |
| Nedávno jsem si nakoupila v KIK nové letní dekorace - nádech moře :o) |
Když k nám všichni dorazili, a dary byly předány, sedli jsme si ke kávě a rozkrájeli si dort, nebe se vzápětí zatáhlo ze všech stran.
Utíkala jsem zavřít střešní okna. Od jihu nekompromisně na nás vtrhl silný vítr, který s prudkým deštěm vytvořil okamžitě neproniknutelnou hradbu kolem nás. Ještě, že máme pergolu ze dvou stran chráněnou zdí a tak jsme se choulili v jejím rohu. Viděli jsme, jak vítr ohýbá vysoké jehličnaté stromy, jak padá velký slunečník, upevněný v mramorové dlažební kostce, přímo těsně vedle bazénu, jak lítají všude květy ze závěsných květináčů, jak smetl dva truhlíky s muškáty, jak se plní bazén vodou skoro již přes okraj.
Vítr shodil na pergole skleněný obal na čajovou svíčku.
Křáp a všude plno střepů.
Rychle zamést, aby se děti nepořezaly.
Jonášek si posléze hraje s malou lucerničkou na svíčku.
Křáp a jednou sklíčko, které se mu záhadný způsobem podařilo vysadit, se válí rozbité na zemi.
Rychle zamést, aby se děti nepořezaly.
Nepřestává pršet.
A já celá nešťastná vidím, že jsem zapomněla zavřít v ložnici, která směřuje právě k jihu, ventilačku a přesně tam vítr žene spoustu dešťových kapek.
Tak to nám bude naše plovoucí podlaha pěkně plavat - probíhalo mi hlavou.
Neplavala.
Za to nám kapalo v obýváku přímo na jídelní stůl ze stropu, kam vniklá voda zatekla lištou podél plovoucí podlahy a našla si cestičku.
Kap, kap, kapy kapy, kap.
Víc jak po půl hodině se vše začalo uklidňovat a my rovnali vše co bylo zpustošené či povalené.
Teplota během té doby klesla z 27°C na 17°C a všem nám byla pěkná zima. Z tílka a kraťasů jsem se musela jít převléknout.
Začali jsme připravovat grilování, marinovaná žebra a kuřecí prsa po zahřátí do vzduchu vířila vůni koření. Najednou začaly být plameny od hořáků větší a větší, z grilu se linul dým.
Co se to děje?
Rychle vypnout hořáky, uzavřít plyn, odebrat maso mimo gril.
Plameny si dál žily svým životem.
"Mami, to zřejmě hoří odkapaný přebytečný tuk z minulého grilování" - říkají synové.
"Vždyť jsem ho včera celý vyčistila, to není možné" - bráním se.
Gril totiž čistím po každém grilování, na tom si zakládám. Vše vyndám a umývám.
Usoudili jsme, že zřejmě uvnitř pod hořáky je ještě nějaký odkapávací prostor, kde se vše nashromáždilo.
Musíme najít návod k sestavení a prostudovat.
Až vše vychladlo a vyvětralo se, začali jsme znovu.
Už bylo vše v pořádku.
Teplota znovu stoupá a nebe se rychle rozjasňuje.
Ťukáme si na zdraví, baštíme dobroty.
Jonášek se žene k mamince, ožene se ručičkou a sklenka na nožičce, naplněná Cinzanem, se řítí přímo na zem.
Křáp a už máme opět střepy.
Rychle zamést, aby se děti nepořezaly.
"To je nějaké znamení, tolik střepů během jednoho odpoledne", říkám si v duchu.
Ale jaké ? ...
P.S. Na každou oslavu se snažím vše co budeme potřebovat nanosit a připravit dopředu, hezky prostřít, na nic nezapomenout. A pak během chvilky je vše v chaosu, je málo místa na odkládání, všude něco překáží a já mám pocit, že to mé zdobení a příprava vlastně byla zbytečná :o))). A když jsou na oslavě děti, je vždy vše vzhůru nohama. Jenomže bez nich by to přeci nebylo ONO...
